Zkrocená hora (2005) - Info ze zákulisí

Režisérovi Angu Leeovi, známému především díky vysoce ceněné adaptaci románu Jane Austenové Rozum a cit (Sense and Sensibility, 1995) a dobrodružné historické romanci Tygr a drak (Wo hu cang long, 2000), přinesl jeho nejnovější snímek Zkrocená hora Zlatého lva za nejlepší film na MFF Benátkách 2005. To je však patrně jen začátek úspěšného tažení tohoto výjimečného díla světovými kiny, doprovázeného očekávaným množstvím cen. Snímek inspirovala stejnojmenná povídka držitelky Pulitzerovy ceny Annie Proulx, která poprvé vyšla v časopise The New Yorker v roce 1997 (vzápětí získala cenu National Magazine). Do podoby scénáře ji adaptovali Larry McMurtry a Diana Ossana. Vyprávění situované do působivého prostředí amerického Wyomingu a Texasu vypráví příběh dvou mladých mužů. Jejich setkání v létě roku 1963 postupně přerůstá v dlouhodobý vztah, který prochází nejrůznějšími zkouškami a stává se pro ně důkazem odolnosti a síly jejich lásky.

Spoluscenáristka Diana Ossana vzpomíná, že povídku Annie Proulx (román Ostrovní zprávy/The Shipping News, který zfilmoval Lasse Halström, jí přinesl Pulitzerovu cenu) četla s dojetím poprvé v říjnu 1997. Pobývala tehdy v Texasu s přáteli, včetně Larryho McMurtryho – spisovatel, scenárista a držitel Pulitzerovy ceny za román Lonesome Dove (zfilmovaným jako televizní seriál Osamělá Holubice, režie Simon Wincer, 1989 – sedm cen Emmy). Oběma bylo hned jasné, že se jim do rukou dostala ideální filmová látka. McMurtry sám přitom patří ke spisovatelům, jejichž díla filmaře vybízejí k mimořádným výkonům. Jeho první román Horseman, Pass By inspiroval režiséra Martina Ritta k natočení tříoscarového dramatu Hud (1961) s Paulem Newmanem v hlavní roli. Mezi další McMurtryho zfilmovaná díla patří román The Last Picture Show, který natočil Peter Bogdanovich jako dvouoscarové Poslední filmové představení (1971) a za který byl McMurtry nominován na Oscara jako spoluautor scénáře. Jeho dílem ověnčeným v podobě adaptace největším počtem Oscarů, je však román Terms of Endearment, který adaptoval James L. Brooks jako Čas něhy (1983) a který získal pět prestižních zlatých sošek.

McMurtry a Diana Ossana se rozhodli ke svým společným scenáristickým počinům, jimž dominují minisérie Ulice Lareda (Streets of Laredo, režie Joseph Sargent, 1995) a Mrtvý muž přichází (Dead Man’s Walk, režie Yves Simoneau, 1996), připojit další titul. Když Annie Proulx odpověděla kladně na dopis, který jí scenáristé napsali, mohli se McMurtry a Ossana pustit do práce. Po letitých zkušenostech měli práci jako vždy rozdělenou: Ossana pracovala na počítači a dávala vyprávění vnitřní řád, McMurtry na psacím stroji rozvíjel dialogy a postavy. Ossana si přála, aby shlédnutí filmu bylo pro diváky čistým zážitkem, jakým pro ni samotnou byla první četba povídky. Proto se svým kolegou chtěla zůstat co nejvíce věrná duchu předlohy.

Scénář byl hotový již na sklonku roku 1997, dalších sedm let však trvalo, než projekt získal uspokojivou podobu a mohlo se začít natáčet. Diana Ossana podotýká, že povídka nevypráví jen o vztahu dvou mužů, ale hlavně o vztahu dvou lidských bytostí, který zaujme každého bez rozdílu věku i sexuálních preferencí. „Láska, ztráta, bolest, vzpomínky – to jsou univerzální témata pro dnešní nostalgickou dobu, která je zároveň plná naděje,“ potvrzuje. Scénář Zkrocené hory se rychle stal jedním z těch textů putujících po Hollywoodu, o jejichž kvalitě všichni vědí, ale z nějakých důvodů se obávají se jich ujmout. Během této doby se jednalo s nejrůznějšími představiteli hlavních rolí i různými režiséry (byli mezi nimi i Gus Van Sant nebo Joel Schumacher). Teprve konec roku 2003 přinesl definitivní výsledek: režisérem filmu se měl stát Ang Lee a projekt za společnost Focus Features produkčně zaštítil James Schamus. Právě Schamus se stal srdcem produkčního týmu. Patří k nejvýraznějším osobnostem nezávislého filmu posledního desetiletí, ale získal si pozornost rovněž jako scenárista. S Angem Leem spolupracoval například na filmech Svatební hostina (His yen, 1993), Rozum a cit (Sense and Sensibility, 1995), Ledová bouře (The Ice Storm, 1997), Hulk (The Hulk, 2003). Jako scenárista nominovaný na Oscara se podílel na Leeově hitu Tygr a drak (Wo hu cang long, 2000).

Jen za rok 2005 se společnost Focus Features za Schamusovy producentské účasti podílela na tak výrazných snímcích, jako je Nepohodlný (The Constant Gardener, režie Fernando Meirelles) s Ralphem Fiennesem a Rachel Weisz, Zlomené květiny (Broken Flowers, režie Jim Jarmusch – Velká cena na MFF v Cannes) s Billem Murrayem a Pýcha a předsudek (Pride & Prejudice, režie John Wright) s Keirou Knightley.

Další osobností, která na projektu Zkrocené hory začala se Schamusem úzce spolupracovat, se stal výkonný producent Michael Costigan, prezident společnosti Scott Free, Ridleyho a Tonyho Scottových (Domino, režie Tony Scott, 2005; Zná ji jako svý boty / In Her Shoes, režie Curtis Hanson, 2005). Costigan pracoval devět let pro společnost Sony Pictures (Lid vs. Larry Flynt/ The People vs. Larry Flynt, režie Miloš Forman, 1996; Zemřít pro… /To Die For, režie Gus Van Sant, 1995; Gattaca, režie Andrew Niccol, 1997).

Důležité slovo při přípravách projektu měl i koproducent Scott Ferguson, který se předtím podílel s dalším výkonným producentem Zkrocené hory, Michaelem Hausmanem, již na jedenácti titulech. Patří mezi ně takové snímky jako oscarový Věčný svit neposkvrněné mysli (Eternal Sunshine of the Spotless Mind, režie Michel Gondry, 2004) či Lid vs. Larry Flynt (The People vs. Larry Flynt, 1996) a Muž na Měsíci (Man on the Moon, 1999) Miloše Formana. Ang Lee podotýká, že kdyby příběh nebyl tak silný a citový, nemohl by ho zaujmout. Měl právě za sebou náročnou, vyčerpávající práci na Tygru a drakovi (Wo hu cang long, 2000) a když ho James Schamus upozornil na scénář, našel v něm věrnou adaptaci povídky, která ho zaujala již při prvním čtení. „Pochopil jsem, že kdybych tu nabídku nepřijal, litoval by toho do konce svého života“, řekl Lee.

Schamus v příběhu viděl základ pro starosvětský film v ryzím americkém stylu o dvou hrdinech, kteří bojují za zachování své lásky. Lee se mu jevil pro tento typ látky jako ideální režisér, který umí vyprávět lidsky jímavé příběhy a s postavami přitom zachází uctivě a cudně. Pozornost rozděluje mezi hlavní hrdiny a prostředí, ve kterém se pohybují. Podle Anga Leeho znají všichni z filmů americký Západ jako romantizovaný svět pistolníků. "Skutečný" Západ nezná téměř nikdo – a někteří ho ani znát nechtějí. Právě z tohoto světa jsou hrdinové filmu a pro režiséra a jeho spolupracovníky bylo fascinující ho objevovat a zprostředkovat divákům své zkušenosti s ním.

Diana Ossana k tomu podotýká: „Chtěli jsme, aby tento film nebyl ani tak westernem, jako příběhem o Západě. Média a filmový průmysl pořád mluví o tom, jestli westerny jsou nebo nejsou v módě, ale to je opravdu nesmysl. Ať chceme nebo nechceme, je to součást americké historie. Něco, na co navazujeme každý den.“ Jedním z hlavních problémů se při přípravách projektu ukázala být skutečnost, že vyprávění zabírá celých dvacet let života hrdinů. Ang Lee se rozhodl vsadit na obsazení hlavních rolí mladšími herci, pětadvacetiletým Jakem Gyllenhaalem a o rok starším Heathem Ledgerem. Ti potom měli před kamerou stárnout. Podle režiséra měli dát vyprávění hned na počátku přesvědčivou lehkost, čistotu a nevinnost.

Larry McMurtry, který do kina moc nechodí, viděl předtím Ledgera pouze v jediném filmu – Plesu příšer (Monster’s Ball, režie Marc Forster, 2001). Důvěřoval svým kolegům, především Dianě Ossaně, že právě Ledger bude tím nejvhodnějším představitelem mlčenlivého, v dětství citově traumatizovaného, vnitřně zraněného a své okolí často zraňujícího Ennise Del Mara. „Ennis ovšem potřebuje lásku a nečekaně ji nenachází u ženy, ale muže,“ podotýká McMurtry. “Vztah, který vzniká a je jistým způsobem vázaný na místo, kde se zrodil, se s uplývajícími roky ještě upřesňuje a projasňuje.“ Také pro Ledgerova kolegu Jakea Gyllenhaala, který se ukázal být znamenitou volbou pro postavu Jacka Twista, to bylo poprvé, kdy se svým hrdinou procházel delším časovým obdobím. Ang Lee i druhého klíčového představitele svého filmu snadno přesvědčil, že se nesmí spoléhat na líčení a kostým, ale pracovat s proměnou svého hrdiny v čase prostřednictvím jemné charakterizace - pohybů, držení těla, modulace hlasu...

Pro větší věrohodnost s režisérem právě v této oblasti úzce spolupracovala Joy Ellison. Specialistka na výběr hlasů a přízvuky, která má za sebou například spolupráci se Stevenem Spielbergem na tragikomedii Terminál (The Terminal, 2003) či dramatu Mnichov (Munich, 2005), nemohla neobdivovat Leeovu preciznost. Tu mohl režisér znamenitě uplatnit právě v okamžiku, kdy se vyprávění zahrnující dvě desetiletí natáčelo chronologicky. I scenáristku Dianu Ossana, která je podle svých slov detaily posedlá, režisérova péče o autenticitu naprosto uspokojila.

Zkrocená hora se zařadila na čestné místo mezi ostatní režisérovy filmy založené na specifických pocitech vyplývajících z harmonie mezi intimním příběhem postav a krajinou. Ang Lee se svým respektem k tradici, minulosti a postavám znovu vrátil do historie, aby ji prostřednictvím jemných detailů zpřítomnil podobně jako v Rozumu a citu (Sense and Sensibility, 1995) nebo Tygru a drakovi (Wo hu cang long, 2000). Také tentokrát ukazuje Lee hrdiny nucené hledat si své místo v určitém typu tradiční společnosti. Jack a Ennis se však dokáží vymknout svým sociálním rolím a bojovat za svou osobní svobodu.

"Když natáčíte velký romantický příběh, potřebujete velká protivenství," potvrzuje Lee. "Ennis a Jack žijí na Západě s jeho tradičními hodnotami a kultem chlapáctví. To, co k sobě cítí, se však respektovaným zvyklostem úplně vymyká. Pro mne bylo napínavé sledovat, jak se s tím moji hrdinové vyrovnávají."

Důležitou roli hrají i vztahy mezi oběma hrdiny a jejich ženskými partnerkami. Když Ennis potkává Almu Beers (kterou na počátku vyprávění hraje Kate Mara), přitahuje ho, především však soudí, že nastal čas, aby se oženil a založil rodinu. Má Almu rád, ale necítí k ní vášeň - tu pociťuje pouze k Jackovi. Podle své představitelky Michelle Williams (jež hrdinku ztělesnila v pozdějším životním období) je Alma mladá žena ze středostavovské rodiny, která své předsudky a dosavadní životní zkušenost dokáže jen obtížně přizpůsobit tomu, co vidí a cítí. Vztah svého manžela k Jackovi si nedokáže nikam zařadit: naprosto se neslučuje s její představou o rodině. Její vztah k Ennisovi se začíná pozvolna bortit… Také Jacka k jeho ženě Lureen poutá podle Jacka Gyllenhaala láska bez sexuální přitažlivosti – podobá se spíš přátelství. „Pro společnost by to byla přijatelná forma soužití, Jack však tuší, že v oblasti citů existuje něco jiného. Touží to poznat a udržet si to, jakkoli je to "nesprávné",“ tvrdí Gyllenhaal.

Představitelka Lureen, Anne Hathaway, přičítá počáteční harmonii vztahu i tomu, že Jack a její hrdinka jsou mladí a okouzlení jeden druhým. Později Lureen poznává, že Jack před ní něco tají, a narůstá v ní hořkost. Otázka identity, ať už sexuální či jakékoli jiné, se tak během vyprávění pro hrdiny stává stále palčivější. Podle Leeho máme všichni svá tajemství, ale protože jsme nuceni žít ve společnosti, musíme je více či méně tajit. Také Jack a Ennis by mohli žít ve lži, ale neudělají to. Nepřemýšlejí, jestli dokáží přežít: nevidí jinou možnost než přiznat sobě i okolí pravdu o sobě samých.

Pro Jakea Gyllenhaala a Heatha Ledgera bylo důležité následovat své hrdiny a naprosto si věřit. Jen tak mohli přesvědčivě zahrát důvěrnost, která k sobě Jacka a Ennise poutá a která se během uplývajících let ještě prohlubuje. Odvahu mladých kolegů ocenil především zkušený Randy Quaid: nabídka zahrát si ve Zkrocené hoře je zastihla v kritické fázi jejich kariéry, kdy si definitivně ujasňují, co jako herci chtějí. "Taková odvaha se však v případě tak zajímavého projektu nemůže nevyplatit," uzavírá Quaid. Quaid si ve filmu zahrál farmáře Joea Aguirra a navázal tak na řadu výrazných rolí své letité kariéry. Jeho výkon v dramatu Hala Ashbyho Poslední eskorta (The Last Detail, 1973) mu vynesl nominaci na Oscara, cenu BAFTA a Zlatý glóbus.

Letos šestapadesátiletý Quaid svou filmografii odstartoval vynikajícími Terči (Targets, režie Peter Bogdanovich, 1967). Spolupracoval s řadou významných amerických režisérů: vedle Bogdanoviche (s nímž natočil Poslední filmové představení/The Last Picture Show, 1971, Co dál, doktore?/What s Up Doc?, 1972, Papírový měsíc/Paper Moon, 1973 a Texasville, 1990), s Arthurem Pennem (Zastavení na Missouri/The Missouri Breaks, 1976), Alanem Parkerem (Půlnoční expres/Midnight Express, 1978), Tonym Scottem (Bouřlivé dny/Days of Thunder, 1990), Ronem Howardem (Noviny/The Paper, 1994) či Rolandem Emmerichem (Den nezávislosti/Independence Day, 1997).

Díky své televizní práci získal Zlatý glóbus za roli prezidenta Lyndona Johnsona v životopisném snímku Petera Wernera LBJ: The Early Years (1987). Nyní spolupracuje v Milošem Formanem na jeho nejnovějším snímku Goya’s Ghosts, kde ztvárňuje španělského krále Carlose IV. Dvaadvacetiletá Anne Hathaway (představitelka Lureen Newsome) je dnes už mnohem víc než jen představitelkou roztomilé Mii Thermopolis z dvojice komedií Garryho Marshalla Deník princezny (Princess Diaries, 2001, The Princess Diaries 2: Royal Engagement, 2004). Objevila se také v ceněném snímku Douglase McGratha Nicholas Nickleby (za nějž v roce 2002 získala spolu s celým hereckým týmem cenu National Board of Review).

Důležitou roli při budování atmosféry vyprávění však hráli i představitelé menších rolí, stejně jako členové Calgary Gay Rodeo Association, kteří Angu Leemu posloužili jako konzultanti některých sekvencí a kteří se objevili i v některých scénách.

Pro všechny herce byl klíčový režisérův požadavek nespoléhat se jen na dialogy. Zatímco Rozum a cit (Sense and Sensibility, 1995) byl filmem o verbální kultuře, Zkrocená hora se měla opírat o neverbální kulturu Západu tak, jak ji ve scénáři zobrazil Larry McMurtry. Důležitou roli ve vyprávění hrály přírodní scenérie: plných osmdesát procent filmu se natáčelo v exteriérech. Ty u Anga Leeho hrají vždy důležitou roli. Rozlehlou krajinu s velkými mračny, kterou si vysnil pro svůj nový film, našel v kanadské Albertě v Calgary a Fort Macleod. Natáčelo se však také v městečku La Mesilla v Novém Mexiku. Jako u každého svého filmu, Ang Lee neopomněl začít natáčení čínským obřadem pro přivolání štěstí, navzdory tomu se však počasí měnilo (jak se všem zdálo) každou čtvrthodinu. Protože v otázce počasí měl štáb nakonec vyslovenou smůlu (Ang Lee si stěžoval především na "rozmlžené hory, které se úplně vymkly kontrole"), bylo natáčení, omezené poměrně nízkým rozpočtem, často dost napínavé.

Podle producenta Jamese Schamuse musel štáb fungovat nikoli díky příslibu vysokého zisku, ale díky nadšení, pocitu sounáležitosti a důvěře v režiséra. Randy Quaid povtrzuje, že se Ang Lee chová k hercům jako přítel a do štábu přibírá ty nejlepší spolupracovníky. Pro výtvarné ztvárnění příběhu byl pro režiséra jako vždy důležitou osobností kameraman. Na Zkrocené hoře spolupracoval se zkušeným Rodrigem Prietem, který si do své filmografie jen za několik posledních let zapsal tak úspěšné tituly, jako jsou Amores perros – láska je kurva (Amores perros, 2000) a 21 gramů (21 Grams, 2003) režiséra Alejandra Gonzáleze Iňárritu, Frida (Frida, režie Julie Taymor, 2002), 8 Mile (8 Mile, režie Curtis Hanson, 2002) či 25. hodina (25th Hour, režie Spike Lee, 2002).

S Rodrigem Prietem (ve filmu se mihne coby mexický prostitut) úzce spolupracovala také výtvarnice Judy Beckner, která má za sebou mimo jiné i minulost úspěšné undergroundové comicsové kreslířky a řadu nezávislých titulů. Judy Becker se pokoušela vytvořit silný kontrast mezi barevností přírody a nevýrazným městským prostředím. Barevnost se navíc během vyprávění nenápadně mění v souvislosti s vývojem vztahu hlavních hrdinů… Důležitou byla také dvojice střihačů Geraldine Peroni a Dylan Tichenor. Geraldine Peroni (která zemřela během natáčení a film jí je věnován) začínala u filmu asistencí u dramatu Martina Scorseseho Poslední pokušení Krista (The Last Temptation of Christ, 1988) a u povídky Životní lekce (Life Lessons) z Příběhů z New Yorku (New York Stories, režie Martin Scorsese, Francis Ford Coppola, Woody Allen, 1989). Počínaje životopisným snímkem Vincent & Theo (1990) se stala stálou spolupracovnicí režiséra Roberta Altmana (The Player/Hráč, 1992, který jí vynesl Oscara, Prostřihy/Short Cuts, 1993, Perníkový dědek/The Gingerbread Man, 1998, nebo The Company, 2003).

Střihač Dylan Tichenor začínal jako střihač a technický koordinátor právě díky kolegyni Geraldine Peroni u režiséra Roberta Altmana. Na svém kontě má také filmy Hříšné boogie (Boogie Nights, 1997) a Magnolia (Magnolia, 1999) Paula Thomase Andersona, Taková zvláštní rodinka (The Royal Tenenbaums, režie Wes Anderson, 2001), Vyvolený (Unbreakable, režie M. Night Shyamalan, 2000) či Řada nešťastných příhod (Lemony Snicket’s A Series of Unfortunate Events, režie Brad Silberling, 2004). Hudební skladatel argentinského původu Gustavo Santaolalla se v poslední době vryl do diváckého povědomí jako autor hudby ke snímku Waltera Sallese Motocyklové deníky (The Motorcycle Diaries, 2004), za niž získal cenu BAFTA. Pro Alejandra Gonzáleze Iňárritu složil hudbu k filmům Amores perros – láska je kurva (Amores perros, 2000) a 21 gramů (21 Grams, 2003).

Kostýmní výtvarnice Marit Allen s Angem Leem spolupracovala již na filmech Hulk (The Hulk, 2003) a Jízda s ďáblem (Ride with the Devil, 1999). Podílela se i na filmech takových režisérů, jako je Nicolas Roeg, Stephen Frears, Frank Oz či Wayne Wang. S Agnieszkou Holland pracovala na dětském příběhu Tajemná zahrada (The Secret Garden, 1993), s Chrisem Columbusem na oscarové komedii Táta v sukni (Mrs. Doubtfire, 1993), s Jimem Jarmuschem na westernu Mrtvý muž (Dead Man, 1995) a se Stanleym Kubrickem na dramatu Eyes Wide Shut (Eyes Wide Shut, 1999). Na svém kontě má i televizní film Stalin (1992) režiséra Ivana Passera.

Spolu s Leem a kameramanem Rodrigem Prietem se Marit Allen rozhodla vytvořit přesvědčivou atmosféru příběhu prostřednictvím studia fotografií Richarda Avedona, který zachytil americký Západ v 60. letech. Řídila se potřebami věrohodnosti i Leeovým požadavkem, aby Jack reprezentoval nový Západ a Ennis jeho starou podobu. Natáčení filmu začalo v červnu a skončilo v srpnu 2004, postprodukce probíhala do jara 2005. Poté se už Zkrocená hora mohla vydat k divákům.

zdroj: Bioscop