Země mrtvých (2005) - Info ze zákulisí

Informace o filmu

Pro mnoho filmových fanoušků se začala historie moderního hororu, charakteristického svou kombinací děsivých okamžiků s určitou formou společenského komentáře, psát v roce 1968, kdy byl uveden nezávislý černobílý film, natočený za pouhých 100 000 dolarů. Pojednával o skupině vyděšených lidí, kteří se na izolované farmě pokoušeli čelit hordám útočících lidožravých zombií a jmenoval se Noc oživlých mrtvol. Průlomový snímek natočil 28letý průmyslový filmař George Romero, který se na něm podílel také jako spoluscénárista, kameraman a spolustřihač a dokonce se objevil v několika scénách jako televizní reportér. Po uvedení obliba filmu stále rostla, až nakonec začal žít vlastním životem mezi filmaři, filmovými studenty a návštěvníky revivalových kin. V roce 1999 byla Noc oživlých mrtvol zanesena do amerického Národního filmového registru. Film dal vzniknout úplně novému žánru.

Romero i nadále pokračoval ve využívání zombie filmů jako optiky, kterou nahlížel na chování a společenské zvyky – v roce 1978 natočil pokračování Dawn of the Dead a o 7 let později třetí díl Day of the Dead. Po dvaceti letech, které uplynuly od uvedení jeho posledního snímku, se mistr vrací s dalším filmem spadajícím do žánru, který kdysi sám založil.

„Filmem Noc oživlých mrtvol jsem začal něco, co jsem nemohl předvídat,“ říká George Romero. „Snažil jsem se zachytit sociopolitické klima různých období. Příběhy jsou podobné, ale odehrávají se v různých dekádách. Je to možná trochu neobvykle domýšlivé, ale jsem rád, že mohu natočit film, který je současný a nese určité politické poselství, přestože příběh navazuje na mnohem starší film.“

„Land of the Dead se odehrává ve zcela zdevastovaném světě. S výjimkou několika míst uvnitř města, kde se lidé snaží žít normálními životy, nikde nefunguje elektřina. To je jejich chyba… je to ten styl uvažování, kdy lidé ignorují terorismus a sociální problémy, které se netýkají jich samotných. Myslí si: ‚Pokud si toho nebudeme všímat, budeme v pohodě.‘ Formují malé, samostatné civilizace a k problémům okolo se otáčejí zády. O tom je jádro příběhu. Jeho hlavní protagonisté jsou těmi, kteří musí opustit bezpečí a vydat se na temnou stranu, aby přinesli jídlo a zásoby,“ pokračuje režisér.

„George je především vypravěč,“ říká jeho produkční partner Peter Grunwald. „Shodou okolností se věnuje hororu, ale svému řemeslu skvělé rozumí a má skvělý smysl pro styl, což by dle mého názoru platilo i pro kterýkoliv jiný žánr. V průběhu let se setkal se zájmem mnoha studií i lidí, kteří chtěli, aby natočil další zombie film. Je velmi oddaný svým fanouškům, ale také těm filmům, a nechtěl točit žádný další snímek, dokud si nebyl jistý, že se toho bude moci zhostit co nejlépe a bude mít co nového říci.“

Producent Bernie Goldmann je rodákem z Pittsburghu (odkud pochází také Romero) a k režisérovi vždy pociťoval velký obdiv. „Přestože se v poslední době objevilo několik filmů, které pojednávaly o zombiích, všechny pocházely od filmařů, jenž se teprve seznamovali s tímto žánrem. George jej nejen založil, ale také se snaží posunout jeho hranice a říci něco nového. Je tak uznávaný díky tomu, že součástí jeho zombie filmů je také prvek klasické sci-fi – kromě krvavých scén, zábavy, vtípků a hrůzy obsahují také odraz současné společnosti. Tímto způsobem dává žánru nový rozměr. Díky této kombinaci vybočují jeho filmy z řady.“

„Georgova tvorba je podporována touto mytologií, která se v každém dalším filmu určitým způsobem posouvá. Tentokrát se nemrtví vyvíjejí a začínají se rozpomínat na dobu, kdy byli lidmi. To je hodně v Romerově stylu a ukazuje to, kolik času a umu do své práce dává,“ říká producent Mark Canton.

Když mrtví oživnou: Obsazení filmu

Jako režisér, který pracuje na nejnovějším, dlouho očekáváném přírůstku do svého uznávaného portfolia, se Romero ocitnul v záviděníhodné pozici – dostal možnost vybrat si členy svého štábu i hereckého obsazení, což je oproti dobám, kdy byl novopečeným filmařem a snažil se prorazit s filmem o zombiích, velká změna.

„To, že je George ve filmovém průmyslu ikonou, přilákalo k filmu spoustu skvělých herců, takže casting by pro všechny velmi zajímavý,“ říká Canton.

Simon Baker byl od začátku hlavním adeptem na roli Rileyho, velitele Dead Reckoning a hlavního hrdiny příběhu. Canton a Goldmann s hercem již dříve spolupracovali na filmu Rudá planeta. „Velmi si jej považovali. Je opravdu výborný herec a výborně se do této roli hodí, ale kromě toho je také skvělý člověk. Je perfektní mít ho na place. Udržuje dobrou a veselou náladu a má skvělý smysl pro humor,“ podotýká Grunwald.

Jako australský rodák nebyl Baker s Romerovou minulostí příliš detailně seznámen, ale po rychlokurzu jeho filmografie začal být možností zahrát si v jeho filmu nadšen. „Georgeho filmy by mohly spadat do hororového žánru, ale George je tak trochu žánr sám o sobě. Pamatuji si, že přibližně ve svých 17 letech jsem shlédnul Dawn of the Dead a nemohl jsem se z toho pořádně vzpamatovat – dodnes si to živě pamatuji. Od té doby jsem ale žádný jeho film neviděl. Teprve když mi můj manažer poslal scénář k Land of the Dead a já jsem se setkal s Georgem, což by vynikající, jsem šel domů a pustil si všechny jeho snímky. Od té chvíle jsem byl jeho. Říkal jsem si, že do toho prostě musím jít.“

O Romerovo setkání s Dennisem Hopperem se zasloužil Canton, Hopperův dlouholetý přítel. „Mark cítil, že mám s Dennisem hodně společného,“ vzpomíná Romero. „Myslím, že Noc oživlých mrtvol a Bezstarostná jízda patří k význačným filmům generace 60. let,“ říká Canton. Oba pánové si skutečně padli do oka a po jejich setkání Hopper souhlasil, že se zhostí role Kaufmana, samozvaného vůdce malé enklávy privilegovaných lidí jménem Fiddler's Green.

Hopper Kaufmana považoval za určitou obdobu korporátního CEO – bral ho jako člověka, který přijímá zodpovědnost za bezpečí všech obyvatel Fiddler’s Green. „Nehraju ho jako zápornou postavu – nemyslím si, že by takto sám sebe vnímal. Nechal postavit ploty, aby byli lidé v bezpečí, najal armádu a zaplatil jí výcvik. Snaží se dát lidem na ulici nějaké odreagování v podobě her a neřestí. Snaží se ze všech sil.“

Pro roli Slack, bývalé prostitutky, která se stane neocenitelným členem Rileyho týmu, si Romero vybral Asiu Argento, s jejímž slavným otcem se Romero už v minulosti setkal. „Asia byla vždycky má první volba. Znám ji už dlouho – její otec Dario Argento pomohl financovat a produkovat můj film Dawn of the Dead. Říkal jsem si, že by bylo skvělé ji pro tuto roli získat,“ vysvětluje Romero.

Pro Asiu Argento, která se objevila ve třech filmech svého otce, nejslavnějšího italského režiséra hororových snímků, je Romero „prostě bůh. Když mi nabídl roli ve svém filmu, cítila jsem se neskutečně poctěna. Byla jsem jeho fanynkou už od svých osmi let – pamatuji si, že jsem tehdy ukradla beta kazetu s Dawn of the Dead. Na jeho filmech jsem vyrostla a moc pro mě znamenaly. To, že jsem v tak mladém věku pocítila takový strach, ze mě udělalo odvážnějšího člověka. Na zombiích je něco, co se nás velmi hluboce dotýká. Něco, co je v nás velmi hluboce zakořeněno – strach z mrtvých lidí, kteří přicházejí zpět k životu,“ říká herečka.

S Robertem Joyem, kterému nabídnul roli Rileyho starostlivého a věrného přítele Charlieho, Romero v minulosti spolupracoval na filmu Temná polovina. Po předchozích zkušenostech s natáčením s Romerem přijal Joy roli téměř okamžitě. „George s herci pracuje velmi rád – cokoliv, s čím za ním přijdete, podněcuje jeho představivost a dodává spolupráci další rozměr. Pracovat s Georgem na jakémkoliv filmu je potěšení. Avšak vzhledem k tomu, že ten předchozí film nebyl o zombiích, bylo pro mě o to více vzrušující pracovat na tomhle.“

Charlieho blízké přátelství s Rileym začne v okamžiku, kdy Riley zachrání jeho život. „Tento skutek odstartuje a určitým způsobem definuje povahu jejich přátelství. Charlie cítí, že musí Rileyho chránit, i kdyby jej to mělo stát život. Je to ta nejintenzivnější forma oddanosti, protože Charlie by za Rileyho opravdu položil život.“

„Vypadá to, jako kdybych napsal postavu Chola přímo na tělo Johnu Leguizamemu, ale nebyl jsem si jistý, zda jej pro film získáme,“ říká Romero. „John je od pohledu tak trochu dareba, ale zároveň se mu daří působit sympaticky. Napadlo mě, že by mohl do filmu přinést také spoustu humoru.“ Když producenti herce zkontaktovali, zjistili, že je velkým fanouškem Romerových filmů a Chola si zahraje velmi rád.

„Scénář obsahoval politický podtón, dobře definované postavy, akci, konflikt i rasismus. Má postava je plná sebenenávisti a má ambice převzít Rileyho úlohu. Pak je zde Kaufmanův svět, který je velmi pravicový, neokonzervativní a bohatý. Scénář popisuje ty, kteří mají, ty, kteří nemají, ty, kteří mají víc…a zombie. Velice se mi líbilo, že tento film funguje na mnoha tematických vrstvách,“ říká herec.

Po obsazení museli Baker, Argento, Joy a Leguizamo podstoupit výcvik zacházení se zbraněmi. Leguizamo se kromě toho musel naučit jezdit na motorce a Asia Argento musela zapracovat na bojových uměních, boxu a zvedání činek.

Zatímco se Romero postupně stal jedinečným filmovým umělcem, ušly pořádný kus cesty také jeho zombie – z bezduchých vrávorajících příšer se proměnily v bytosti, které pomalu nabývají vědomí a začínají se u nich projevovat elementární organizační schopnosti. Jakmile se Big Daddy – trefně pojmenovaný oživlý mrtvý velkého vzrůstu v podání Eugene Clarka – rozhodne s lidmi bojovat, stane se mezi ostatními zombiemi velkou vůdčí osobností. Poté, co se stane svědkem rutinního masakru zombií, vydá se spolu s neustále rostoucí armádou ostatních nemrtvých na pochod k městu. Kupředu je žene chuť se pomstít.

Jakmile se začalo proslýchat, že Romero připravuje další film, začali se v kancelářích produkce rojit zájemci o role jeho zombií – a nešlo zdaleka jen o herce. Ve filmu se tak objeví Edgar Wright a Simon Pegg (jejichž snímek Shaun of the Dead je zábavnou parodií na Romerovo dílo) v rolích zombií z budky na fotografování a dokonce i specialista na masky Tom Savini (který začínal jako designér Romerových původních zombií a nyní je sám herec a režisér), jenž si zahrál zombii s mačetou.

Vznik Romerova světa

Vedoucí speciálních efektů masek Greg Nicotero (tvořil tým spolu s Howardem Bergerem, oba pocházejí z firmy KNB EFX Group) se k práci na filmu dostal poprvé u Romerova snímku Day of the Dead v roce 1984, kdy se stal součástí týmu Toma Saviniho. V dnešní době už patří k předním expertům na speciální efekty v oblasti masek. „Je to úžasné – celou svou kariéru jsem začal na filmu Johna Romera a nyní můžu vzít to všechno, co jsem se za posledních 20 let naučil, a využít to při natáčení jeho nejnovějšího snímku.“

Romero, Grunwald a Nicotero strávili debatou o vizuální podobě zombií mnoho hodin – „Chtěli jsme zajistit, aby zombie stále vypadaly čerstvě a odlišně,“ vysvětluje Nicotero, „pokud lze tedy něco takového říci o pochodujících mrtvolách. Spoustu návrhů postav jsme vytvořili s touto myšlenkou.“

Nicotero cítí povinnost odlišit tento snímek od záplavy jiných zombie filmů, které byly uvedeny v poslední době: „Není to film, ve kterém běhají zombie rychlostí 150 km/h a divák nemá sebemenší šanci si je prohlédnout. Romerovy zombie jsou pomalé a kamera je zabírá docela dlouho. Proto musí každá z nich vypadat skvěle.“

„Karloffova maska ve Frankensteinovi byla skvělá – ale byla pouze jedna. Nicotero a jeho tým musel učinit totéž asi patnáctkrát denně, čili pro každého z našich filmových ‚hrdinů‘ z řad zombií – pro ty, kteří jsou na plátně vidět nejvíce,“ říká Romero.

Použití rádiově ovládaných animatronických efektů pro pohyb mimických svalů poskytlo Romerovi více volnosti při plánování kaskadérských scén. Navržení zombií v různých stádiích rozkladu pak dalo Nicoterovi možnost dosáhnout v davových scénách větší vzhledové variability.

Nicotero tvrdí, že viděl každý zombie film, který byl kdy natočen. Jeho blízký vztah (a vášeň) k tomuto žánru jej motivoval k tomu, aby znovu pozměnil jejich fyzický vzhled. Přestože měl v úmyslu vzdát hold všem pochodujícím mrtvým, kteří křižovali stříbrné plátno v minulosti, chtěl, aby jeho nové zombie byly svým způsobem unikátní.

Jedna z jeho inovací se týkala očí. „Každý herec, který hraje zombii, má nasazeny čočky, aby z jeho očí zmizely jakékoliv známky života.“ Jejich mrtvolný pohled v kombinaci s ochablými ústy a různými stádii rozkladu celého těla zesiluje pocit, že se vrátili z říše mrtvých. Svou pozornost filmaři směřovali nejen na masky obličeje a těla, ale také na vlasy – s přihlédnutím k tomu, že zombie pobývaly v různém počasí, byly jejich paruky rozcuchané a slepené.

Masky několika hlavních zombií jako Big Daddy, Number 9 nebo Tambourine Man byly vytvořeny podle tváří herců, kteří je hrají, aby vypadaly co nejrealističtěji a jejich vzhledy se co nejvíce lišily.

„George nechtěl při vytváření vzhledu zombií použít příliš mnoho digitálních efektů. Chtěli jsme, aby působily živě,“ říká Nicotero. Při natáčení největších scén byl Nicotero se svým týmem zodpovědný za masky pro více než 100 různých zombií. Nanesení složitých latexových masek hlavních zombií trvalo přes dvě hodiny. Pro scény, v nichž se valí celé hordy nemrtvých, byli herci „vybaveni“ umělými lícemi, zuby, bradami a dalšími obličejovými prvky, které poté tým specialistů na make-up ručně obarvil.

A jak Romero pochodující hordy režíroval? „Zombiím nemůžete říct, jak se mají hýbat. Kdybych to udělal, 100 lidí by se pohybovalo a skučelo stejným způsobem. Většinou se omezím na ‚Takže – jste mrtví a strnulí, jedem.‘ Chci, aby použili svou vlastní představivost. Pak se nám dostane spousty zajímavých interpretací. Některé jsou trochu přehnané, ale jejich různorodost je skvělá.“

Land of the Dead se odehrává v nedaleké budoucnosti, kdy se svět neúspěšně vzpamatovává z velké epidemie. Několik podnikavých byznysmenů si vytvořilo město podle svých představ – město, v němž se bohatí snaží žít s pocitem, že je vše v pořádku, a chudí prožívají peklo. Svět mimo město tvoří rozlehlá pustina, ve které se kromě obrovského množství nemrtvých nachází pouze několik podobných oáz.

„Na Georgových příbězích je skvělé to, že stejně jako nejlepší sci-fi spisovatelé vytváří složitý a uvěřitelný svět s vlastními pravidly, v němž se jeho filmy odehrávají. Díky němu je například obecně uznávanou metodou zabití zombie zneškodnění jejího mozku. Je to uvěřitelné, protože to má základ ve skutečném světě,“ říká producent Goldmann.

Na převodu Romerovy apokalyptické vize na stříbrné plátno se podílel kameraman Miroslaw Baszak a hlavní výtvarník Arv Greywal.

„Město jsem chápal jako určitý koncentrační tábor, který lidi ochraňuje, ale také je velmi efektivně vězní,“ říká Greywal. Je to právě vliv tohoto prostředí, který přispívá k roustoucí paranoie jeho obyvatel a ústí v situaci, kdy se začínají bouřit.

Greywalův design záchranného vozidla Dead Reckoning Romera velmi zaujal. „Georgeovi se líbil nápad, že by byl vytvořen z použitých a nalezených částí aut a vlaků – zadek vypadá jako z popelářského auta, předek jako z vlaku a tělo jako kus náklaďáku,“ říká výtvarník. Předlohu filmového vozidla se stal obrovský náklaďák, který byl kompletně rozebrán a znovu smontován podle požadavků výtvarníka. Jeho interiér tvoří kombinace starých a nových technologií – mix trubek, průmyslového vybavení a použité těžké techniky. Hotové vozidlo je dlouhé přes 22 metrů a široké 2,5 metru. Aby jej mohli filmaři převážet mezi různými natáčecími lokacemi, postavili jej tak, aby splňovalo nutné požadavky k provozu na dálnici.

Baszak a Greywal spolupracovali také na osvětlení filmu. „U běžného filmu je osvětlení velmi podstatnou částí jeho výtvarné stránky. A v případě tohoto filmu hraje ještě důležitější roli. Ve světě, který trpí nedostatkem elektrické energie, nemůžete osvítit vše tak jednoduše jako v normálním filmu. Chtěl jsem, aby osvětlení v co možná nejvíce scénách zajišťovala světla na kameře. Miro uvažoval o osvětlení podobným způsobem, proto jsme mohli sestavit společnou vizi. Navíc je to Georgův styl – drželi jsme se způsobů, jakými točí filmy. Chtěli jsme dát filmu takovou vizuální podobu, na jakou jsou jeho fanoušci zvyklí.“

Po konzultaci s Baszakem a Greywalem se dal do práce také návrhář kostýmů Alex Kavanagh. „Zombie byly po nějakou dobu mrtvé, což se musí odrážet i v jejich oblečení,“ vysvětluje Kavanagh. „Barvy jejich oblečení jsou tedy vybledlé, utlumené. Přebarvili jsme všechno, co zombie nosí – modrá byla například přebarvena oranžovou, šedou a hnědou, aby získala nejasný vzhled.“

Ve filmu Land of the Dead se jeho scénárista a režisér vynasnažil uspokojit dlouholeté fanoušky tohoto filmového žánru, ale také do svého světa zombií uvést nové diváky.

„Zombie byly vždycky mými nejoblíbenějšími filmovými monstry, protože nejsou nijak exotické. Jsou to lidé odvedle. Jsme to my. Frankenstein je monstrum, které stvořila věda, a Dracula je dílem mýtů a legend. Ale zombie jsou normální lidé. Z toho pramení její děsivost,“ říká Grunwald.

„Žijeme v násilné společnosti, která byla vždy součástí Georgeových filmů. Na zombiích však není nejděsivější to, že jsou krvelačné. Nejhrůznější je jejich vytrvalost. Připomínají noční můry z dětství, kdy se člověk snažil utéci něčemu, co se stále vrací a nikdy to nekončí,“ dodává Goldmann.

„Mé filmy nejsou tradičními horory, slashery nebo něčím podobným. Beru je především jako příběhy – příběhy lidí, které jsou pod tím vším. Staré filmové horory byly většinou o krizích, které mohly zničit svět, a o tom, co je nutné udělat pro to, aby byl obnoven pořádek. A na mých filmech je nejděsivější to, že v nich pořádek nebude obnoven nikdy,“ dodává Romero.

zdroj: Bontonfilm