Zabiji Nixona (2005) - Info ze zákulisí

V hlavní roli snímku Zabiji Nixona se představí jedinečný Sean Penn, na postu režiséra debutuje Niels Mueller, ve vedlejších rolích excelují Naomi Watts, Don Cheadle, Jack Thompson a v odstavci produkce najdeme jména světově známých filmařů Alfonse Cuaróna a Jorge Vergara. Světová premiéra filmu se odehrála na MFF v Cannes 2004.

Zabiji Nixona je po Tajemné řece (2003) další výraznou rolí Seana Penna. Opět zde předvádí výkon hodný Oscara. Tentokráte představuje „průměrného“ muže, jehož největším problém je, že nedokáže dosáhnout vyššího postavení a respektu v oblastech, ve kterých se od mužů očekává bezchybný výkon. Doma i v práci je považován za neschopného…

Je ironií, že o příběhu Samuela Bickea, který v roce 1974 naplánoval únos letadla, aby s ním vletěl do Bílého domu a zabil Richarda Milhouse Nixona, víme tak málo. Pokud bylo Bickeovým cílem zanechat po sobě památku, opět zklamal. Není to však jen tím, že se mu nikdy nepodařilo přiblížit k prezidentovi. V záznamech o uskutečněných a plánovaných atentátech zůstává až téměř pod čarou a jeho příběh je převážně zastíněn aférou Watergate.

Tato kapitola americké historie, která kulminovala jednáními Watergate, je první věcí, která přiměla Muellera napsat scénář. „Zaujalo mne, co někteří historikové zmiňují o tzv. „éře otřesu americkým systémem“,“ říká. „Autoři, které jsem četl, hovoří o období, které začíná roku 1963 prvním atentátem na prezidenta Kennedyho a končí roku 1974 Nixonovou rezignací, a označují ho za období, kdy Amerika ztratila svoji nevinnost. Jestli je to pravda, nebo ne, nevím, ale ta otázka mne zajímá.“

Protože se tato etapa amerických dějin vyznačovala obavami z atentátů na velké vůdce, vybral si Mueller za svého protagonistu pseudo-atentátníka. Dle svých slov chtěl Mueller zjistit, jak se člověk dostane od bodu A do bodu B, když v bodě B ztrácí veškeré empatie vůči okolnímu prostředí a pouští se do zmateného násilí. „Napsal jsem třicet stránek smyšleného příběhu, který jsem nazval „Atentát na L.B.J“,“ říká Mueller. „Bylo to o muži, který je oddělen od své ženy a dětí, který dělá různé prodejní práce, aby se finančně zabezpečil – a mnohem více – aby znovu získal úctu v očích své ženy. Je to muž, který chce získat svoji ženu a děti zpět…“ Mueller nejdříve popsal těchto třicet stránek a pak začal dělat průzkum americkými atentátníky a pseudo-atentátníky. Z deseti knih byl pouze v jedné krátký článek o Samu Bickeovi. Nikdy před tím o něm Mueller neslyšel, protože jeho pokus o atentát zůstal bez většího povšimnutí a pak se ztratil uprostřed vřavy aféry Watergate. Při poznávání Bickea byl Mueller v šoku: „Sam byl oddělen od své ženy a dětí, probíjel se jako obchodník, aby se finančně zabezpečil a aby znovu nabyl důvěry své ženy. Byl to muž, který chtěl svoji rodinu zpět. V posledních měsících svého života hovořil na magnetofon a pak poslal tuto pásku mimo jiné také Leonardu Bernsteinovi. Tyto pásky byly záznamem jeho vysvětlení, proč to udělal…“

Skutečný příběh Sama Bickea mnohem více zhmotnil Muellerův tzv. „původní“ příběh. Mueller zkombinoval svůj rodící se scénář s Bickeovým životem, použil zaznamenaná fakta, jakkoliv útržkovitá, aby dokončil drama. Rodina a profesní okolnosti byly ve filmu vyobrazené přesně podle skutečnosti. „Sam pracoval nějakou dobu pro svého bratra v prodejně pneumatik,“ říká Mueller. „Sam měl také dobrého přítele, který, stejně jako Bonny, pracoval v autoopravně. Sam říká na jedné ze svých nahrávek o tom, jako ho Bonnyho syn objal a jak moc to pro něj znamenalo. Scéna ve filmu – večeře u Bonnyho – byla natočena podle této události.“

„Sam dělal v několika obchodech,“ říká Mueller, „a evidentně nebyl dobrým obchodníkem. Četl jsem přepisy z jeho nahrávek. Nedostatek úspěchu ho, zdá se, frustroval a snižoval jeho sebevědomí. Je také pravda, že Sam žádal o úvěr, aby mohl financovat svůj sen – vlastnit mobilní sklad pneumatik. Přišel s myšlenkou naplnit školní autobus pneumatikami, jak je ve filmu znázorněno, a byl hluboce zklamán, když byla jeho žádost zamítnuta…“

Mueller také uvádí, že Samův destruktivní plán „byl inspirovaný New Orleanským ostřelovačem Jimmy Essexem a skutečnými událostmi, kdy pilot přistál s ukradeným vrtulníkem na trávníku Bílého domu.“ Jakkoliv bylo od Bickea předvídavé, že chtěl použít letadlo jako zbraň – je to třicet let zpátky – děsí Muellera tato představa. „Ten celý plán, spustit bombu – letadlo – na Bílý dům, je založen na skutečnosti. Útok na letadlo je brán ze záznamů televizních zpravodajství a složek FBI – zastřelený druhý pilot, zajetí letušky, aby nahradila druhého pilota, její propuštění poté, co prosí o svůj život, a dokonce i způsob, jak je Sam zastřelen skrz okénko ve dveřích letadla – toto vše je pravda, doslova a do písmene. Televizní zprávy, které jsou slyšet a vidět na konci filmu, jsou skutečnými záběry CBS a NBC, které byly v době únosu letadla natočeny.“

Skutečnost, že Bickeovým jediným cílem bylo zabít Nixona, se ukázala až později, protože dalším, kdo dostal Samovi nahrávky, byl reportér z Washington Post, Jack Anderson, který o této události napsal článek. Původně nebyl Samův útok ničím jiným, než pokusem o únos.

Pro potřeby filmu Zabiji Nixona byly pozměněny pouze některé drobné detaily jako jména a zeměpisné specifikace. Jméno Nixonova pseudo-vraha však zůstalo stejné. Pro režiséra byl tento fakt důležitý z hlediska věrohodnosti a autentičnosti snímku. Muellerovým záměrem bylo divákům maximálně přiblížit Samovu postavu. Dokonce i v závěrečném šílenství je řada Samových reakcí a činů typických pro toho nejprůměrnějšího občana: když se něco nedaří, vzhlíží ke svému vůdci. Navíc když potřebuje něco najít, hledá to v televizi. „Při natáčení filmu bylo pro mne velice důležité,“ říká Mueller, „že Samův vztah k prezidentovi Spojených států amerických je podobný, jaký mají všichni Američané ke svému vůdci, zvláště když ho vidí v televizi, jak sedí v klidu na pohovce ve svém obývacím pokoji. V tomto ohledu je Sam průměrný muž stejně jako já nebo vy...“ Skrze takovéto drobnosti se mohou diváci se Samem snáze sžít.

Dalším z faktorů, které ovlivní divákův pohled na film, je Seanův dokonalý herecký výkon. Sean si přisvojuje všechny svoje role a Sama Bickea si určitě oblíbil. Mueller a kameraman se také společně rozhodli točit vše za Samova úhlu pohledu. „V každém záběru je kousek Sama… když s někým hovoří, díváme se mu přes rameno… když se ve filmu díváte zblízka do něčích očí, jsou to Samovy oči,“ říká Mueller. „Jak Bicke upadá do šílenství, začíná být i kamera trochu rozechvělá a nestabilní.“

Jak může zdánlivě obyčejný muž takto vybuchnout? Jak může tak snadno ztratit ve společnosti svůj směr? To je jedno z mnoha témat, která pojí tento třicet let starý příběh se současností. Mueller dále připomíná, že jeho scénář byl napsán před 11. zářím, ještě před prezidentem Georgem W. Bushem a volbami Bush/Gore a roky před druhou válkou v Perském zálivu.

„Kdokoliv, kdo zkoumal tento projekt, ví, že natáčení filmu Zabiji Nixona bylo ohlášeno již před pěti lety. V roce 1999 vyšly články v Hollywood Reporter a Variety, ve kterých se hovořilo o tom, že ve filmu bude hrát Sean Penn. Sean nabídku přijal okamžitě a nikdy nepochyboval, ani když jsme zatím neměli dostatek podpory k natočení filmu a měli tak zpoždění. Alexander Payne je jedním z mých nejbližších přátel – potkali jsme se před dvaceti lety na filmové škole UCLA – a jen proto, že mě chtěl vidět točit film (ne pro nějakou odměnu), pomohl nám ho přenést přes těch pět let; Leonardo DiCaprio četl scénář v době, když jsme měli problém sehnat finance a nabídnul svoji pomoc. A nakonec Alfonso Cuarón a Jorge Vergara vzali na sebe ten ohromný risk a investovali do toho svoje vlastní peníze – většinu ze svého zisku z Mexické jízdy – aby se film natočil.“

zdroj: SPI