Wallace & Grommit: Prokletí králíkodlaka (2005) - Info ze zákulisí

Už před 16 lety mělo filmové publikum první příležitost seznámit se s excentrickým milovníkem sýra a vynálezcem Wallacem a jeho věrným psím druhem Gromitem v animovaném krátkém filmu Cesta na Měsíc. Krátký humorný snímek z plastelíny, v němž se později slavné duo vypravilo na Měsíc za nekonečnými zásobami sýra, bylo tvůrčím dítkem mladého animátora se zaměřením na loutkovou animaci Nicka Parka.

Na Cestě na Měsíc začal Park pracovat ještě jako student National Film and Television School v anglickém Beaconsfieldu v rámci své diplomové práce. Uprostřed práce na filmu, která mu nakonec zabrala celých šet let, se spojil s již tehdy uznávanými kapacitami na poli loutkové animace Peterem Lordem a Davidem Sproxtonem ze studia Aardman Animations. Lord a Sproxton, kteří byli jeho prací nadšeni, jej pozvali, aby dokončil svůj snímek pod hlavičkou Aardmanu.

V roce 1990 byla Cesta na Měsíc nominována na Oscara v kategorii nejlepší krátký animovaný film, v níž soutěžila s dalším Parkovým snímkem Pohodlíčko. Cenu tehdy vyhrál druhý jmenovaný snímek, ale chvíle Wallace a Gromita přišla nedlouho poté - v pořadí druhý snímek s touto populární dvojicí, Nesprávné kalhoty, získal Oscara v roce 1994. O dva roky později si Park šel převzít třetího Oscara za další snímek s Wallacem a Gromitem O chloupek. Všechny tři příběhy s Wallacem a Gromitem získaly také ceny BAFTA.

S každým dalším dobrodružstvím se řady příznivců těchto dvou hrdinů rozšiřovaly - nejdříve na území Británie a posléze po celém světě. Nyní se vynalézavý podnikatel a jeho věrný čtyřnohý přítel poprvé představují v celovečerním filmu.

"Je to splněný sen," říká režisér, scénárista a producent Nick Park. "Wallace a Gromita jsem vymyslel už na vysoké škole, a skutečnost, že to nyní dotáhli až na celovečerní film, je pro mě mimořádně potěšující." Snímek Wallace & Gromit je druhým společným projektem studií DreamWorks Animation a Aardman, která v minulosti spolupracovala na veleúspěšném filmu Slepičí úlet. "První krátký animák s Wallacem a Gromitem jsem viděl asi před 15 lety a stejně jako všichni ostatní jsem byl uchvácen jeho postavami. Myslím, že kouzlo Wallace a Gromita spočívá v onom unikátním stylu animace. Je to silně vizuální záležitost - nezáleží na tom, do jakého jazyka je to přeloženo. Je to vtipné, hezké a chytré," říká CEO společnosti DreamWorks Animation Jeffrey Katzenberg.

"S odstupem času je vidět, že kamkoliv Wallace s Gromitem zavítali, tam si je lidé velice oblíbili. Milují je lidé po celém světě. Bude zajímavé sledovat, jak uspějí u nové generace diváků," říká producentka Claire Jennings. "Práce na 30minutovém filmu s Wallacem a Gromitem je z časového hlediska velmi náročná a vyžaduje spoustu trpělivosti a péče. Práce na 85minutovém celovečerním filmu je jako skládání Velké čínské zdi ze sirek," směje se Steve Box, který film společně s Parkem režíroval a podílel se na jeho scénáři. "Je to skutečně monumentální kousek. Pracovali jsme na něm poměrně tvrdě dlouhých 5 let, protože každý maličký detail je velice důležitý. Zdaleka největším problémem v souvislosti s roztažením filmu o Wallaceovi a Gromitovi z 30 na 85 minut však bylo najít vhodný příběh."

"Chvíli trvalo, než se nám podařilo přijít s nápadem, který by nám připadal dostatečně nosný na to, aby se mohl stát základem celovečerního filmu," vzpomíná Park. "Spolu se Stevem a ostatními scénáristy jsme nad tím seděli spoustu hodin, až nás zničehonic napadl Were-Rabbit. Snímky s Wallacem a Gromitem vždycky odkazovaly na nějaký jiný filmový žánr a říkali jsme si, že tentokrát by mohla být vhodným kandidátem klasický horor od Universalu. V našem filmu je ale místo vlkodlaka Were-Rabbit a místo krvelačnosti maniakální touha po zelenině - ve světě Wallace a Gromita to musí být přece jen něco mnohem absurdnějšího. Je to býložravé monstrum se specializací na zeleninu, takže takže tenhle film bude vlastně prvním vegetariánským hororem na světě."

Wallaceovy pověstné vynálezy se budou i tentokrát velmi hodit. Všichni lidé z města nadšeně očekávají soutěž o obří zeleninu, kde by mohli konečně představit své vyšlechtěné plody. Velká králičí populace si však z drahocenných záhonů dělá švédské stoly a situaci je nezbytně nutné řešit, než po jejich nájezdech zůstane jen pošlapaná hlína. Na pomoc přichází úderná jednotka Wallace a Gromita s názvem Anti-Pesto, která králíky humánním způsobem odchytává a pouští zpět na svobodu.

Věci se dají do pohybu v okamžiku, kdy se služeb agentury Anti-Pesto rozhodne využít pořadatelka soutěže Lady Tottington. "Lady Campanula Tottington je tak trochu praštěná a excentrická ženská z vyšší společnosti. Její velkou vášní je pěstování zeleniny, avšak má velké problémy s králíky, kteří pořádají nájezdy na její záhony, proto se rozhodne zavolat Wallaceovi a Gromitovi, jenž provozují společnost pro humánní odpuzování škůdců - přičemž podstatné je pro ni slovo humánní," říká Helena Bonham Carter, která jí v původní verzi propůjčila svůj hlas.

O Lady Tottington se začne ucházet Wallace, kterému sličná pořadatelka ihned učaruje. "Wallace nemůže uvěřit tomu, že se s ní opravdu setká, a když k tomu nakonec opravdu dojde, nemůže ze sebe vypravit ani slovo. Pro Wallaceho se brzy stane středobodem celého jeho snažení. Je odhodlán ji zachránit tím, že zbaví její milovanou zahradu všech dotěrných škůdců," říká Peter Sallis, který v originále Wallacea namluvil.

Wallaceova náklonnost vůči Lady Tottington však pramálo těší jejího nabubřelého nápadníka Victora Quartermainea, který v něm vidí nepříjemnou hrozbu. "Dalo se říct, že je prostě nóbl, ale spíše na něj sedí označení hulvát. Je nesnesitelný. Považuje se za nejdůležitějšího člověka na světě, nemluvě o tom, že je samozřejmě také nejkrásnější a nejodvážnější. Ve skutečnosti je to ale obyčejný tyran. Wallacem pohrdá, je pro něj nikdo, jenom takový bezvýznamný človíček, který mu překáží ve vztahu k Lady Tottington. Victor ji chce okouzlit tím, že ji zbaví jejích problémů s králíky. Chce je ovšem střílet brokovnicí, což jí příliš neimponuje, protože má králíky moc ráda. Najme si tedy společnost Wallacea a Gromita Anti-Pesto, aby vyřešila problém s králíky humánním způsobem, a to Viktora hrozně rozzuří," říká Ralph Fiennes, který Victora v původní verzi nadaboval.

V každém animovaném filmu mají na celkové kvalitě hereckého výkonu všech filmových postav největší podíl dva lidé - dabér a animátor. Kvalita animace je zvláště důležitá u loutkových filmů, u nichž animátoři stráví přiváděním postav k životu nesčetné hodiny. Celý proces začíná návrhem vlastních loutek. V krátkých filmech se Wallace a Gromit setkávali s lidskými bytostmi jen zřídka, ale to není případ jejich prvního celovečerního snímku. Hlavní výtvarnice modelů Jan Sanger byla spolu se svým týmem pověřena návrhem a vytvořením všech lidí i zvířat různého věku, velikosti i tvarů. Vzhledem k tomu, že oblečení a vlasy postav jsou vymodelovány a ručně nabarveny přímo na každé z postaviček, museli modeláři zastoupit také autory kostýmů a vlasové stylisty.

"Dvě hlavní postavy už byly hotové, ale v příběhu se objevuje spousta dalších obyvatel města. Měli jsme skvělý tým, který navrhnul více než 40 postav včetně Victora a Lady Tottington. Vytvořit tyhle dva modely bylo poměrně pracné, zejména pak co se týče Lady Tottington, která má plnou skříň různého oblečení. Měli jsme pár hodně ostrých debat o tom, jaké oblečení by měla nosit v té či oné scéně," směje se Park. Tentokrát se však bohatějšího šatníku dočká také Wallace: "Wallace se rozhodne Lady Tottington okouzlit, takže jsme jej vysvlékli z jeho nesmrtelné zelené vesty a dali mu novou, s klikatým vzorem. Samozřejmě jsme museli úzce spolupracovat s režiséry, abychom odchytili ten správný klikatý vzor, takže jsme během jeho návrhu prošli několika stádii," říká Sanger.

Každá z loutek má v zásadě stejnou konstrukci, jejímž základem je kovová výztuž, která je obdobou kostry. Samozřejmě existují různé odchylky, které souvisejí s jejich velikostí a tím, zda chodí po dvou nebo po čtyřech - popřípadě střídavě jako Gromit. Oddělení modelů poté vymodelovalo každou figurku ze speciální směsi jménem "Aard-mix", která je trochu odolnější než obyčejná plastelína. Publikum, které si pamatuje první celovečerní film z produkce Aardmanu Slepičí úlet, si všimne malého rozdílu mezi loutkami. Zatímco u předešlého filmu byla "povrchová fasáda" slepic vyhlazená, tentokrát jsou modely záměrně navrženy tak, aby si zachovaly nepravidelný povrch, který je plastelíně vlastní, což je tradiční prvek v krátkých filmech Wallace a Gromita - jak často říkal Park, "jsou vidět otisky prstů".

"Na loutkách jsou skutečně vidět otisky prstů. Díky nim pocítíte, že jsou skutečné. A naše publikum tento osobní přístup vždycky ocenilo," vysvětluje Peter Lord. "Je to právě ta drobná nedokonalost, díky níž to celé vypadá jako ruční práce," dodává David Sproxton. "Myslím, že pokud je něco vyrobeno ručně, uvědomíte si, že to někdo udělal s láskou a péčí." Každá z postaviček musela být vytvořena v několika různých pózách a kostýmech - podle toho, v kolika scénách hrála. Wallaceho si "zahrálo" celkem 35 modelů, Lady Tottington a Victor měli oba přes tucet různých variací. Kromě toho měl každý z modelů celou řadu vyměnitelných částí - od očí a uši po ruce nebo celé hlavy. Pro každou postavu byly připraveny také desítky různě vytvarovaných úst, aby animátoři mohli synchronizovat jejich zakřivení se slovy, která postavy ve filmu pronášejí.

Když byly modely hotové, dostali je do rukou animátoři, kteří strávili několik následujících let jejich "oživováním". Hlavní animátor Loyd Price vedl tým více než 30 klíčových a pomocných animátorů. Je téměř nemožné představit si nesčetné hodiny pečlivé práce a míru koncentrace, kterou vyžadovalo natáčení tohoto filmu stylem aardmanovské animace. Film má 24 okének za sekundu, takže v závislosti na dění v té které scéně může postava stát v celkem 24 různých pózách, lišíších se jiným postavením těla, hlavy, rukou, nohou, prstů, oči, uší, úst a podobně. Kromě toho se použitá plastelína postupem času ničí, takže bylo třeba modely neustále opravovat.

"Je to velmi pomalý pohyb, ale určitým bizarním způsobem se jedná o živý herecký výkon. Animátor má celý den na to, aby zahrál jediný řádek scénáře, který má třeba tři sekundy, ale má na to pouze jediný pokus. Při delším záběru to může trvat týden a ke konci už zoufale doufáte, aby to vyšlo, protože v opačném případě jste se celou tu dobu snažili zbytečně. Přestože je tento proces tak pomalý, je v tom spousta adrenalinu. Tahle profese s sebou přináší spoustu strachu," směje se Lord.

Jednou z postav, který přinesly animátorům spoustu starostí, byl samotný Were-Rabbit. Hlavní zádrhel spočíval v tom, že povrch jeho těla netvoří plastelína, ale srst. Pokud by tedy jeho hlavní animátor Ian Whitlock použil při maniplaci s modelem prsty, bylo by na srsti poznat, že se jej dotýkal. Aby tento problém vyřešili, zapracovali do zad Were-Rabbita miniaturní páčky, jimiž bylo možné jeho pohyby ovládat. Tyto loutky byly také mnohem větší než ostatní postavy, proto byla jejich vnitřní stavba těžší a komplikovanější. Zvýšená hmotnost představovala další problém. "S větší loutkou narazíte na ten problém, že její hmotnost hodně namáhá kostru - jakmile zvednete její nohu nebo ruku, kostru to velmi zatíží. Kromě toho je to velká zátěž i pro vnější plastelínu, která se hodně napíná. Když s postavou manipulujete, musíte do toho dát hodně síly, což je v případě, kdy potřebujete učinit jen jemný pohyb, samozřejmě docela problematické."

Počítačová animace a ruční animace s použitím plastelíny mohou spadat do společné kategorie "3D animace", přestože jsou způsoby, jakými se s nimi pracuje, radikálně odlišné. V tomto celovečerním filmu je použito nejvíce počítačové grafiky ze všech snímků, které Aardman dosud vytvořil. "Práce s plastelínou má své hranice. Nejde s ní udělat kouř nebo voda - resp. jde, ale trvalo by to celé věky. Proto jsme oslovili studio The Moving Picture Company, které doplnilo náš film vizuálními efekty," říká Park. "Nelpíme na žádné jedné konkrétní technice," říká Box. "Jedna je stejně důležitá jako druhá, pouze používáme jiné prostředky. Využíváme správnou techniku za správným účelem. Počítačovou grafiku jsme použili pro animaci vody, kouře, prachu a hlíny, což filmu po vizuální stránce hodně přidalo. Ten záběr, ve kterém kráčí vikář ke kostelu a za jeho zády víří mlha. myslím, že dnům, kdy se na podobný efekt používala vata na drátech, definitivně odzvonilo. Lidé z The Moving Picture Company odvedli úžasný kus práce a dodali filmu úplně novou dimenzi."

Nejvíce počítačové animace využili filmaři v souvislosti s Wallaceovými dvěma posledními vynálezy - u přístroje Mind-O-Matic, kde počítačové efekty posloužily k vytvoření světelné show z myšlenkových vln, a u Bun-Vac 6000, do nějž jsou králíci nejdříve vcucnuti a pak poletují ve vzduchu, dokud nejsou vypuštěni ven, aby se mohli schovat. Nejtěžším úkolem pro počítačové animátory bylo ztvárnit generované králíky tak, aby vypadali jako modely z plastelíny. "Museli jsme velmi podrobně studovat jejich povrch. Když mají animátoři, kteří pracují s plastelínou, pootočit ruku nebo pohnout uchem, nebude to v žádném případě vypadat tak hladce jako u počítačové animace. Proto jsme museli do animace přidat různé jemné, náhodné pohyby a simulovat jemné otisky prstů, které jsou vidět na modelech z plastelíny. Chvilku nám trvalo, než jsme vyvinuli potřebné techniky, ale myslím, že nakonec se nám to docela povedlo."

"Bylo pro nás velmi důležité, aby králíkům propůjčili onu plastelínovou vizáž, a myslím si, že se jim to povedlo skvěle," říká Park. "Dokonce i já sám stěží poznám rozdíl." Hlavního výtvarníka Phila Lewise čekaly návrhy celkem 30 různých prostředí, které musel vymyslet a vymodelovat až do nejmenších detailů. Patřil k nim také dům Wallace a Gromita, s nímž už má vzhledem ke své práci na všech předchozích krátkých filmech z této série bohaté zkušenosti. Jedinou zásadní změnou byla stěna vyzdobená portréty spokojených zákazníků agentury Anti-Pesto, jimž začnou v okamžiku, kdy se králíci vydají na lov zeleniny, blikat oči. Na rozdíl od skromého bytu Wallace a Gromita byly prostory honosné Tottington Hall navrženy tak, aby působily elegantně a velkolepě. Při návrhu majestátního domova Lady Tottington, který zdobí střešní skleník a krásné zahrady, se Lewis z velké části inspiroval kamenným renesančním sídlem Montacute House. Modelování domu mu zabralo 8 týdnů. Spoustu práce obnášelo také modelování venkovských zahrádek, lesíků a skleníků, které plnilo přes 700 kusů malých sádrových zelenin, převážně melounů, dýní a mrkví.

zdroj: Bontonfilm