Vicky Cristina Barcelona (2008) - Info ze zákulisí

O natáčení

VICKY CRISTINA BARCELONA je film, který je neodmyslitelně spjat s prostředím, kde se odehrává. “Když jsem začal psát scénář, nemyslel jsem na nic jiného než na to, jak vytvořit příběh, kde by jednu z rolí hrála Barcelona,” říká Allen. “Chtěl jsem vzdát hold Barceloně, protože to město hluboce miluju, stejně jako vůbec celé Španělsko,” říká. “To město je plné nádherných míst a má velice romantický ráz. Takový příběh by se mohl odehrát jedině v Paříži nebo v Barceloně.”

Když filmové hrdinky Vicky (Rebecca Hall) a Cristina (Scarlett Johansson) přijedou strávit léto do Barcelony, nacházejí se každá ve velice odlišné životní situaci. “Vicky má před sebou určitý plán,” říká Revecca Hall. “Bude se vdávat, dokončuje studia, stěhuje se z města a chystá se na mateřství. Má pocit, že všechno do sebe bezvadně zapadá.” To Cristina nemá jasno v ničem: právě se rozešla se svým přítelem a nedokončila krátký film, na kterém pracovala půl roku (a teď ho má plné zuby). “Cristina je taková putující ztracená duše,” vysvětluje Scarlett Johansson. “Bezcílně bloudí a neví, co chce. Bez špetky zodpovědnosti si užívá své mládí a netuší, kam ji příště vítr zanese.”

Allen pozoruje kontrast mezi výhodami a kompromisy, které přinášejí životní rozhodnutí těchto dvou žen. “Konvenčnější příslušnice střední třídy, jako je Vicky, žijí způsobem, který mnozí lidé považují za šťastnější,” říká Allen. “Je uspořádanější, stabilnější a lépe funguje. Je možné, že Vicky nedosáhne žádných vyšších cílů, než těch, které si předem vytyčila, ale její život po boku hodného manžela bude fajn. Oproti tomu má postava Cristiny mnohem menší šanci dojít uspokojení, protože pořád hledá a ví jen, co nechce. Její život ovšem bude pestřejší až do dne, kdy se na ni třeba usměje štěstí a něco jí spadne do klína.”

Ve Španělsku jsou Vicky a Cristina zataženy do romantických tenat, ve kterých jsou zapleteni i dva prudcí a vášniví Španělé, malíř Juan Antonio (Javier Bardem) a jeho temperamentní žena Maria Elena (Peneleope Cruz). Přestože jsou do sebe bláznivě zamilovaní, propukají mezi nimi drsné konflikty, jejichž příčinám ani jeden z nich nerozumí. “Mockrát se pokoušeli dát to dohromady,” říká Cruz. “Vždycky to skončilo špatně, ale nevzdávají to.” Bolest z nepovedeného vztahu zažívá hlavně Juan Antonio. “On je muž, který nosí hodně nezhojených ran,” říká Bardem, “osobních, uměleckých i milostných ze vztahu s Marií Elenou.“ Jakoby mu někde nad hlavou pořád blikalo varovné světýlko. On se ovšem se svými obavami potýká tak, že se k nim staví čelem.” Nejnápadnějším rysem Juana Antonia je jeho schopnost vyjadřovat se bez jakýchkoliv skrupulí. “Není to žádná rozpolcená osobnost,” říká Bardem. “Proto je tak přímý. Potřebuje říkat pravdu a dostává tím lidi do hodně vtipných, ale i těžkých situací.”

Zatímco Juan Antonio je rozumný a poměrně přátelský člověk, Maria Elena je emocionální tornádo, které ohrožuje každého, kdo mu vstoupí do cesty. “Maria Elena je jednička ve všem, co dělá, v hraní na klavír, v malování, ale se svým životem si neví rady, protože je úplně trhlá,” říká Allen. “Je příliš vášnivá, příliš citlivá, a to jí svým způsobem v životě hrozně překáží. Je příliš žárlivá a bez váhání do někoho zabodne nůž jenom proto, že její city jsou tak hluboké.” Penélope Cruz si myslí, že problém Marie Eleny tkví v tom, že je nešťastná. “Strašlivě trpí. Není pro ni lehké vypořádávat se se svým myšlením. Nemůže si pomoct a vytváří kolem sebe nepřetržitý chaos. Myslím, že to nedělá proto, aby na sebe strhla pozornost. Může za to její naprostá zmatenost a strach, se kterým jde ruku v ruce velká statečnost.”

Tyto dva světy se ve filmu srazí, když Juan Antonio potká v restauraci Vicky a Cristinu a udělá jim nabídku ve svém typickém přímočarém stylu: doprovázet ho na jeho cestě do malého městečka Oviedo v Asturii, kde si prohlédnou místní památky, dobře se najedí a napijí a pak se všichni pomilují. “Vicky si říká: ‘Kdo je ten otřesný evropský slizký patlal s hubou plnou klišé?'” říká Hall. “Chce od něj dostat Cristinu co nejdál.” Ale postupem času si Vicky uvědomuje, že se v Juanu Antoniovi mýlila. Je to velmi jedinečný muž a jeho nabídka není jen projevem neurvalosti, jak se na první pohled zdálo.

“Juana Antonia jejich krása a osobnosti naprosto uchvátí,” říká Bardem, “a on se snaží mezi nimi třemi vytvořit úplně jiný druh vztahu. Sexualita pro něj znamená důležitou zkušenost, ale nic jí nekončí. Naopak je začátkem něčeho mnohem důležitějšího. On opravdu vnímá život úplně jinak. Z etického hlediska tento přístup asi nebude vůči všem zúčastněným fér, ale etika Juana Antonia se liší od očekávání mnohých lidí a právě to je jedním z klíčů k pochopení tohoto příběhu.” Názor Bardema souhlasí s názorem Allenovým. “Má naprosto bezelstný způsob uvažování,” říká Allen. “Je to velice slušný chlapík a milování je pro něj prostě součástí života. Příjemnou součástí.”

V Oviedu Juan Antonio vycítí, že Vicky možná nemá ve všem tak jasno, jak se navenek tváří. „Vicky působí velice vyrovnaně,“ říká Rebecca Hall, „ale ta vyrovnanost je poněkud vehementní , trošku ve stylu ‚dáma se nám nějak příliš brání‘. Umí zatoužit i po mnohem romantičtějších a divočejších věcech, ale je pro ni těžké zariskovat, protože se vždycky uměla ovládat, a když se jí situace vymkne z ruky, přestává si věřit. Sama netuší, jakých vylomenin je schopná.“

Polde Allena si Vicky neví rady s příliš velkou dávkou svobody. „Občas sice zalaškuje s představou udělat něco dobrodružnějšího, ale ve skutečnosti nechce nic jiného, než bezpečný přístav s minimem rizik.“ Rebecca Hall si myslí, že Vickyina situace zobrazuje jednu ze zásadních otázek týkajících se lásky, které film nastoluje. „Myslím, že Woody nahlíží na napětí mezi snovým světem lásky a tvrdou realitou,“ říká. „To, co žijete, v kontrastu s tím, o čem sníte. A co se stane, když se vaše fantazie začne vtírat do vaší reality.“

V tomto filmu, věrný své tématické tradici už od dob ANNIE HALLOVÉ, Allen zkoumá milostné úspěchy a prohry skrze psychologii svých postav spíš než skrze vnější frázovité prostředky hollywoodských romantických filmů. „Lidé jsou velmi komplikované bytosti a je opravdu těžké udržet si vztah, protože lidé mají neskutečně přesné potřeby,“ říká Allen. „A když tyto potřeby nedojdou uspokojení, člověka to hrozně naštve. Je to přesně tak, jak říká ve filmu Juan Antonio, když něco chybí, ať už je to sůl nebo nějaká součást vaší diety, třeba vitamín A nebo C nebo niacin nebo železo, prostě když vám schází třeba jen úplná maličkost, může vás to zabít. Klidně může jít o nějaký prvek navíc, který celou tu chemii změní, jako třeba přítomnost sourozence, matky, nejlepších přítele, šéfa nebo změna povolání. Co se týče Juana Antonia a Marie Eleny, ti dva spolu permanentně bojují jako kočka a pes, i když po sobě vášnivě touží. Ale přítomnost Cristiny v tomto chemickém vzorci jim jaksi umožní, aby jejich vztah fungoval. Oni soustředí dost citu na Cristinu a Cristina na ně, a Cristina jim zase odebírá část vzteku a podrážděnosti a trochu chladí atmosféru.“

Scarlett říká o této trojici: „Myslím si, že jeden ve druhém vidí to, co neradi vidí sami v sobě a Cristina jim slouží jako tlumič. Když ji spolu milují, mohou si přitom užít i sebe navzájem, aniž by se přitom cítili jako na minovém poli.“ „Pro Marii Elenu je soužití se dvěma lidmi naprosto normální a přirozené,“ říká Penélope Cruz. „V situaci, která není úplně běžná, se cítí bezpečně. Dává jí smysl, protože je sama plná protikladů. Má velice zvláštní způsob uvažování: Nemá pocit, že by Cristina ohrožovala její vztah s Juanem Antoniem, myslí si, že Cristina by mohla do jejich vztahu vnést rovnováhu.“

Toto je Allenova třetí spolupráce se Scarlett Johanssonovou, po snímcích MATCH POINT – HRA OSUDU a SÓLOKAPR. „V průběhu kariéry se mi tu a tam podařilo najít herečku, jejíž talent mě inspiruje při vytváření postav,“ říká Allen. „Je velmi bystrá, sexy, talentovaná a má široký herecký rejstřík. Má navíc ohromnou schopnost vtipně zareagovat a dokáže vymyslet skvělé hlášky, což mi vždycky imponovalo.“ „Myslím, že máme s Woodym velmi podobné uvažování a smysl pro humor a když čtu jeho scénáře, umím se s nimi ztotožnit,“ říká Johanssonová. „Navzájem se prostě umělecky uznáváme a baví nás spolu pracovat, protože si vždycky ohromně užijeme. Je skvělé, když můžete pracovat se svými přáteli a právě proto se k sobě asi vracíme.“

Allen viděl poprvé Penélope Cruz až ve snímku Pedra Almodóvara VOLVER, po kterém byla za svůj výkon nominována na Oscara. „Říkal jsem si, že je úžasná,“ vzpomíná Allen. „A samozřejmě jsem se nemohl dočkat, až ji obsadím do svého filmu. A pak zavolal její agent a řekl, že Penélope se dozvěděla o tom, že ve Španělsku připravuju film a pak zavolala i ona a řekla, že ví, že ve Španělsku připravuju film, a že by si v něm chtěla zahrát. Byl jsem štěstím bez sebe. Maria Elena je od přírody živel a taková je i Penélope. Je nádherná a neuvěřitelně sexy a její krása je naprosto jedinečná. Navíc je vynikající herečka a umí to předvést. Samozřejmě se vší parádou.“

Javier Bardem, který nedávno získal Oscara za roli ve snímku TAHLE ZEMĚ NENÍ PRO STARÝ, se zde objevuje jako oslňující Juan Antonio. „On byl snad jediný herec na světě, který mi tu roli mohl zahrát,“ říká Allen. „Potřeboval jsem sexy Španěla, který by nebyl takový ten typický hezoun ze stříbrného plátna, ale měl v sobě určitou hloubku. Viděl jsem ho v několika filmech a říkal jsem si, že on je prostě nejlepší. Byl jsem nadšený z toho, že s ním mohu pracovat, s něčím takovým jsem snad ani nepočítal.“

Na roli Vicky hledal Allen někoho, kdo by svou osobností kontrastoval se Scarlett Johansson a Penélope Cruz. „Castingová režisérka Juliet Taylor mi doporučila Rebeccu Hall,“ říká Allen. „Hned jak jsem ji uviděl, musel jsem dát Juliet za pravdu. Rebecca má v sobě opravdovou krásu a důstojnost a navíc je pochopitelně výborná herečka.“

Patricia Clarkson, další herečka nominovaná na Oscara, hraje Judy, barcelonskou hostitelku Vicky a Cristiny. „Ona je dalším příkladem toho, že se mi podařilo získat ke spolupráci herečku, kterou jsem už dlouho obdivoval,“ říká Allen. „Judy zosobňuje cestu, po které by se nakonec mohla vydat Vicky. Ženu, která si vezme spolehlivého muže a nijak neriskuje. Kdyby si ovšem mohla znovu vybrat, už by to neudělala, že?“

Všichni herci (kromě Allenovy stálice Johansson) byli lehce nervózní ze spolupráce s obdivovaným režisérem, ale on je brzy uklidnil. „Je to neuvěřitelně milý člověk,“ říká Bardem. „Vždycky, když jsem si nebyl jistý, pomohl mi pochopit, co se po mně chce. A pracovat s Woodym Allenem je jako cumlat diamanty. Jeho dialogy jsou fantastické a pomáhají herci posouvat se kupředu a nacházet smysl scény v textu.“

“S kýmkoliv jiným bych asi měla strach hrát postavu, která se do každé situace vrhá s takovou dávkou energie,“ říká Cruz. „Při ztvárňování postavy, která je tak extrovertní, hlučná a vytváří kolem sebe takový chaos, jsem se asi ze strachu pokoušela některé scény zahrát trochu klidněji. Několikrát jsem zkusila ubrat plyn, ale on říká: ‚Ne, ona v tom stavu žije permanentně.‘ Jasně mi přikázal: ‚Ničeho se neboj!‘ a já myslím, že v tom měl naprostou pravdu.“

Allen se rozhodl použít i vypravěče (Christopher Evan Welch), který komentuje celý příběh VICKY CRISTINA BARCELONA. “Ten příběh je taková povídka,“ říká. „Povídka o tom, co zažívají ty dvě dívky během jednoho léta. A mě napadlo, že by ho měl někdo vyprávět. Že se tím zbavím při natáčení spousty vysvětlovacích scén, a že se tím jednoduše urychlí i tempo příběhu, popřípadě mohu kdykoliv změnit směr, kudy se má příběh ubírat.“

Bezstarostný tón snímku VICKY CRISTINA BARCELONA udává chytlavá ústřední píseň „Barcelona“ od skupiny Giulia y Los Tellarini. Její nápěv si našel cestu k Woodymu Allenovi shodou šťastných okolností. „Lidé mi posílají nějaké skladby každou chvíli, ale já většinou nemám čas si je poslechnout. Jednou ráno jsem spěchal na natáčení a chňapnul jsem po prvním CD, co mi přišlo pod ruku a pustil si ho v autě na cestě na plac. A říkám si: ‚No moment, tohle je paráda! Přesně tohle chci do toho filmu!‘ A nakonec jsme všichni spokojení. Oni byli vděční, že použijeme jejich hudbu a můj producent byl celý pryč z toho, že nemusí platit horentní sumy za nějaký song od George Gershwina.“

Celé natáčení se odehrálo v Barceloně, hlavním městě Katalánska a druhém největším městě Španělska, které leží na východním pobřeží Španělska u Středozemního moře, stejně jako Oviedo a Avilés, dvě města asturijského knížectví na severním pobřeží (ve vzdálenosti přibližně 400 mil ). Barcelonské lokality jsou virtuální pohlednicí města, obzvláště fantasticky složitá Gaudího architektura, jako například jeho známý chrám Svaté rodiny, Park Güell a La Pedrera. Jedním z nezapomenutelných momentů ve filmu je scéna, ve které na sebe Javier Bardem a Rebecca Hall mluví přes mozaikovou fontánu ve tvaru ještěrky v parku Güell. „Museli jsme částečně utěsnit příval vody, který se řinul ještěrce z tlamy,“ říká Allen. „Nebylo vedle ní slyšet vlastního slova!“

Mezi další pozoruhodná místa v Barceloně patří zábavný park Tibidabo, nemocnice Sant Pau, Fundació Joan Míro (Miróovo muzeum), Museum Nacional d'Art Catalunya, Port Olímpic, letiště v Barceloně (s nástěnnou malbou od Miróa) a La Rambla. „Barcelona nabízí stejně nádhernou architekturu jako všechna ostatní evropská velkoměsta, ale pod povrchem dřímá cosi velice anarchického,“ říká Revecca Hall. „Ihned po příjezdu tam jsem začala chodit později spát, večírkovala jsem tam mnohem víc než kdekoliv jinde (ale o víkendech, ne ve všední dny, aby bylo jasno!). To město má opravdu silného ducha a místní lidé jsou na to velice pyšní. Rádi o sobě tvrdí, že žijí mimo Španělsko. Barcelona má svou vlastní silnou kulturu a identitu.“

Gaudího vášnivá architektura je pro film neustálým prubířským kamenem. Jeho životní dílo, strhující chrám Svaté rodiny, je jedním z nejoslavovanějších nedokončených uměleckých děl a tím pádem také ohromně romantická stavba. Odráží se v něm přesvědčení Marie Eleny, že pouze neopětovaná láska je opravdu romantická.

“Denis de Rougemont kdysi napsal, že jakmile láska dojde naplnění, vytratí se z ní veškerá romantika,“ říká Allen. “Já si myslím, že získá jiné kvality, které mohou vést ke spokojenému životu, ale romantika je jednou provždy pryč.“ „Podle mě existuje několik druhů romantiky,“ říká Johansson. „Máme romantiku svádivou, která je součástí namlouvacího rituálu, a vedle ní pak hlubokou romantiku mezi dvěma lidmi, kteří jsou spolu třicet let a stále se umí překvapovat a stále se navzájem poznávají. To mi připadá ohromně romantické.“

“Myslím, že ten film zobrazuje mnoho druhů lásky,“ říká Johansson, „ať už jde o nekonečnou a neuskutečnitelnou lásku mezi Marií Elenou a Juanem Antoniem anebo lásku, kterou chová Cristina vůči Marii Eleně a Juanovi Antoniovi, což je jakési okouzlení a umělecké vyjádření lásky. To, co cítí Vicky k Juanu Antoniovi je zase láska posedlá až fanatická. Podle mě tento film ukazuje, že všechny druhy lásky se počítají.“ „Myslím, že na lásku lze pohlížet z mnoha hledisek,“ říká Bardem. „Láska má tolik podob, kolik je lidí, kteří ji prožívají. Řekl bych, že tento film chce ukázat některé druhy milostných vztahů, jaké prožívají různí lidé s různými názory.“

Allen si myslí, že VICKY CRISTINA BARCELONA možná o lásce vypovídá věci, kterých si není vědom ani on sám. „Nedokážu říct o lásce nic hlubokého, ale když vytvořím živoucí postavy a vzájemně je mezi sebou propojím, lidé už si závěry vyvodí sami,“ říká. „Ve finální verzi filmu se asi objeví věci, které jsou tam navzdory tomu, co jsem vlastně chtěl říct. Mnohé z nich dokonce odporují tomu, co jsem původně zamýšlel, ale to nebylo nic hlubokomyslného. Na druhou stranu jsem ale měl v úmyslu pár věcí vyjádřit. V určitých situacích fungují pro určité lidi určité věci. Člověk takové věci neumí předvídat a když dojde na lásku, musí se začít mnohem víc přizpůsobovat.“

zdroj: Aerofilms