Utržený ze řetězu (2005) - Info ze zákulisí

Originální nápad

Jet Li, který ve filmu ztvárnil Dannyho, vzpomíná: „Když mi Luc Besson vyprávěl o svém nápadu, nevěděl jsem, co si mám myslet. Rozhodně jsem s ním chtěl pracovat, ale tenhle příběh byl tak jiný, odlišný od toho, co znám, že jsem se ani v první chvíli nestačil leknout. Souhlasil jsem hlavně kvůli Lucovi, říkal jsem si, když s tím přišel on, nemůže to být úplně špatná myšlenka. „Nabízejí mi hodně scénářů, to ano, je z čeho si vybírat a jsou to vzrušující projekty, ale ve výsledku je to vlastně všechno to samé. A tady šlo najednou o city, o lidská trápení. Hodně jsem o tom přemýšlel, a rychle jsem pochopil, že nejenže je to má příležitost posunout se ve své práci o kousek dál, zahrát si něco působivějšího, ale taky zprostředkovat velice lidské poselství všem těm, kteří věří jen v rozdávání ran.“ Morgan Freeman říká: „ když jsem se o projektu doslechl, první, co mě zaujalo, bylo že bych mohl pracovat s Jetem Li. Znám jeho filmy a obdivuji ho jako umělce, ale musíme si přiznat, že druhy rolí, které hrajeme se na hony liší. Je to velice silná a symbolická osobnost, ptal jsem se sám sebe, jak bychom asi mohli spojit naše světy. Pak jsem objevil tenhle scénář a měl jsem jasno. Vše bylo zřetelné, pojetí zajímavé, originální scénář se zajímavým vývojem děje. Postava Dannyho mě dojala vším, čemu musela čelit.“

Bob Hoskins dodává: „ Všichni mi říkali: ´Je to úplně potrhlej projekt!´Ale v naší branži když se chystá nový film, říká to každý. Když jsem scénář po tom, co jsem ho jedním dechem přečetl, odložil, tak mě napadlo jenom jedno: že je to potrhlý… Příběh dítěte vycvičeného k zabíjení a jeho obojku, chlapíka, který s ním zachází jak se psem a vůbec celý příběh byl opravdu nevídaný. Jsem rád, když objevím opravdový příběh, který zachová energii a rytmus současné kinematografie a přesto dokáže autenticky vyprávět něco s tak hlubokým a smyslem.“

Danny: I nevinnost dokáže ukázat zuby

„S Dannym se setkáváme, když už je dospělý. Je to neporazitelný bojovník, který zná pouze hlas svého pána. Už jen tím se film liší od všeho, s čím jsem se doposud setkal – protože on se nebije pro to, že by to tak sám chtěl. Od dětství poslouchá Barta. Danny neví, jaký je rozdíl mezi dobrem a zlem. Bart ho držel stranou světu, vychoval ho jako psa. Danny nerozhoduje o tom, co dělá. Musí zaútočit vždy, když mu Bart sundá obojek.“ říká Jet Li. „Hodně jsem o postavě mluvil s Lucem a Louisem. Na začátku filmu se nijak neprojevuje, jen poslouchá rozkazy. Je nevinný v plném slova smyslu. Role mě oslovila, snadno jsem se vcítil do jeho sklíčenosti. Je úplně sám, nemá nikoho, s kým by si mohl promluvit, nikoho, kdo by mu vysvětlil, co je to život. V prvních letech života nemá nic, pár obrázků nějaké ženy, útržek s několika notami, nic víc. Ale v jeho hloubi je lidská bytost, a to, co je v něm ukryto, čeká, až bude objeveno,“ dodává Jet Li.

„Danny zná jen Barta a jeho kumpány.Ti tvoří celý jeho svět, jeho jediné okno do světa. Jednoho dne náhodou potká Sama. Je unesen tímhle mužem, který ho nemůže vidět. Také ho fascinuje jeho hlas, a zvuky a hudba, když Sam ladí piana. Ty melodie v něm probudí vzpomínku na matku, a to odstartuje Dannyho poznávání sebe sama. Danny je přirozeně fascinován těmi, kteří mu věnují pozornost. To v životě nikdy předtím nezažíval. Podvědomě tuší, že ta hudba ho dovede k tomu, co se v něm skrývá, k něčemu zásadnímu…

Abychom vyjádřili Dannyho násilnickou stránku, hodně jsme pracovali na soubojích. nestačilo, aby byly působivé, musely v sobě nést něco dramatického. Zapadají do příběhu a jejich přítomnost ve filmu nejen obohacuje děj, ale upozorňuje na různá zajímavá místa. S Wo Pingem jsme secvičili různé souboje. Točili jsme ve skotském Glasgow, ale také v severní Francii. Na místech není poznat, ve které zemi jsou. Díky tomu se z příběhu stává příběh nezařazený, bájný, a to slouží univerzalitě projektu. Exteriéry (které vybíral Louis Leterrier) i způsob, jakým byly natáčeny jsou velmi originální. „Druhá část zla se objevuje ve vztahu Dannyho a Barta. Postava Boba Hoskinse je nesmlouvavá, neustále Dannymu vyhrožuje. Zatímco Bob Hoskins je velmi šarmantní a zdvořilý, ve filmu se na začátku každé scény proměňuje v tyrana. Pro mě je tahle proměna v pocitech mnohem silnější než fyzické rány.

I když tyto vnitřní souboje byly pro mě něčím novým, pro mě bylo na natáčení nejtěžší čisté herectví, od chvíle, kdy Danny potká Sama a Victorii. To dospělé dítě, teprve objevuje svět, objevuje spoustu běžných věcí - neví jak je brát, je nejistý, protože žil dlouho v izolaci. Učí se, co je to lžíce, vanilková zmrzlina, polibek, učí se také důvěře a citu. Bylo to vzrušující. S Morganem Freemanem a Kerry Condonovou jsme museli každý den hrát, přiblížit se jeden druhému, naučit se i malým intimitám – to jsem nikdy předtím nezažil. A to, že to bylo pro mě nové, mi vlastně v roli hodně pomohlo a donutilo mě to soustředit se i na jiné stránky hraní, než jsem znal doposud. Nevím, co je pro mě těžší: bojovat s pěti protivníky najednou, nebo najednou spolknout celý kopeček vanilkové zmrzliny.

Tenhle film má pro mě veliký význam. Především pro to, že posunul hranice v mojí práci a protože je velmi symbolický. Líbí se mi myšlenka, že i to nejjednodušší a nejpokornější stvoření si může jednoho dne najít vlastní rodinu a svobodu. Ve filmu se Danny učí odmítat zlo, živá zbraň, kterou z něj udělali, se obrátí proti svým pánům. Je to takové hezká parabola proti násilí a zlu.“

Bart : Být pánem za každou cenu

Bob Hoskins říká: „Už jsem hrál zrádce, hnusáky a negativy, ale nikdy ne takové! Bart je děsivější, než si dokážete představit. Takový podvodníček, kmotříček, který se namočí do kdejakých leváren. Vyhrožuje, vydírá, krade, nebydlí si nijak luxusně, je vulgární. Přežívá díky Dannymu. S Dannym je nezranitelný, a dobře to ví. Danny je pro něj syn, domácí zvíře i zabiják. Bez Dannyho by neznamenal nic. Panuje mezi nimi vztah stvořitele a jeho díla. Abych ho dobře zahrál, inspiroval jsem se svými mnoha setkáními s podsvětím, když jsem byl mladý, a několika pochybnými setkáními ve vysokých kruzích filmové produkce… Docela jsem se při tom bavil. V tomhle filmu jsem schytal víc facek, ran a kopanců než ve všech předchozích!

Když jsem se poprvé setkal s Jetem Li, moc jsem nevěděl, jak se chovat. Je drobný, menší než já, s takovým milým pohledem. Kdybych nebyl viděl jeho filmy, neuvěřil bych tomu, že mě tenhle chlapík může rozpůlit jediným pohybem. Při natáčení jsem na něj musel křičet, vyhrožovat mu, a on se musel bát. Řeknu vám že je to dobrý herec pro spolupráci. Dobře jsme se bavili. Někdy jsem se po natočení záběru musel omlouvat, nechal jsem se rolí unést hodně jsem se do toho vžil, ale on se jen usmíval. Naštěstí pro mě nerozumí všem sprostým slovům v angličtině…

Louis Leterrier mi řekl, že si mám upravit text podle sebe, jak to cítím. Tak jsem se do toho pustil. Spolupráce s mladým francouzským režisérem se mi moc líbila. To chce velkou odvahu, aby člověk jeho věku ukočíroval takový film. Ani jednou nezapochyboval, byl neustále k dispozici, usměvavý. Pouštěl se stejně pečlivě do kaskadérských kousků i do hereckých scén. To bylo pozoruhodné.

Především si myslím, že tenhle film se fakt liší od ostatních. Hereckým obsazením, příběhem, způsobem pojetí, to všechno ho odlišuje. Má takovou zvláštní náladu, jedinečnou atmosféru. Přejete si, aby se z toho Danny dostal, vidíte jak objevuje svět, jak bojuje, jsou to silné emoce. Překvapuje mě, že film s tolika bojovými scénami může předávat myšlenku touhy po svobodě a míru, jako to dělá tenhle film. Jste mnohem víc dojatí než vystrašení, a přesto je to neuvěřitelná podívaná.

Když jsem s Jetem Li točil první bojovou scénu, měl jsem za úkol před ním ustupovat a byl jsem tomu rád. Naprosto mě uchvátil svou rychlostí a pohyblivostí! To bylo šílené. Všude kolem mě něco létalo! Kaskadéři, Jet - jakoby ve stavu bez tíže - no to se nedá ani popsat. Když jsme scénu natočili, ptal jsem se kolik při ní padlo mrtvých. A oni se najednou zvedli a začali se bít ještě víc než předtím. Už jsem točil nejrůznější filmy, ale nikdy jsem nezažil nic takového.

Sam: Rozdává světlo, které nevidí

Morgan Freeman říká: „Muž, kterého hraji je nevidomý. Je proto zvyklý poslouchat a vnímat lidi bez toho, aby se staral, jak vypadají. To je podstatné při setkání s Dannym. Kromě předsudků, které by asi měl, kdyby ho viděl, takhle lépe cítí jeho utrpení a lidskost, která se v něm skrývá. Myslím, že ho nejprve považuje za dítě, a až později zjistí, že už je fyzicky dospělý.

Byl to můj nápad, aby byl Sam slepý. Zaslechl jsem o nějaké strašně známé škole ladičů pian, pro nevidomé lidi. Jejich handicap je donutil rozvinout si sluch. Ta myšlenka se mi líbila. Myslím také, že hudba hraje v příběhu velmi podstatnou roli, a pevně se té symboliky držím. Dannyho k Samovi přivedou noty. Úryvky hudby v Dannym probudí dávné vzpomínky, díky notám se mezi Dannym a Victorií vytvoří pevné přátelské pouto. Danny je jako piano, na které doteď hráli jen na ty nejhlubší noty. Postupně objevuje celou stupnici, na kterou může hrát. Jakoby Sam objevil nenaladěný nástroj, který postupně ladí. Vrací Dannymu jeho dobrou stránku charakteru.

Zahrát si s Jetem li bylo vzrušující. Podobně, jako by to udělal Sam, ani já jsem se nenechal ovlivňovat filmy, ve kterých Jet před tím hrál. Schován za slunečními brýlemi, kde jsem navíc často zavíral oči, jsem důvěřoval jen tomu, co jsem slyšel a cítil. Vnímal jsem jeho gesta, jeho slova, šelest jeho šatů. Takže jsem vnímal pouze nesmělého mladíka, velmi pozorného, a neskutečně přesného při hraní.

Vlastně jsme, Jet a já, měli stejnou metodu hraní. Používali jsme instinkt. On je víc fyzicky vybavený. Ten nejmenší Jetův skok by mě nepochybně stál půl roku v nemocnici. Snažil jsem se mu pomoct objevit nové pocity, aby objevil všechno co v něm je, co ještě při hraní nepoužil. Pro nás pro všechny bude tohle natáčení nezapomenutelný zážitek, pronikli jsme do hereckých oblastí a pocitů, které jsme nikdy předtím nepoznali.“

Victoria: Pravá rodina sídlí v srdci

Louis Leterrier říká: „Victoria je sama také sirotek. Její otec zemřel a Sam, který býval jeho nejlepší přítel, se o ní stará. Ona také nemá skutečnou rodinu. Dannyho přijímá se zvědavostí. Je jí tak trochu bratrem, kterého nikdy neměla, i přítelem, kterého si netroufá mít. Dává mu hodně prostřednictvím hudby. Když hraje, vrací se Dannymu zapomenutá minulost, ale především se mu otevírá nová budoucnost. Kerry Condonová si velice rychle našla svoje místo v tomto mužském mikrosvětě. Její postava je skutečná a živá. Vnesla do filmu svěžest i šibalství. Scény, ve kterých ukazuje Jetovi drobné objevy každodenního života jsou ty nejemocionálnější scény celého filmu.“

Hudba - Rozhovor se skupinou MASSIVE ATTACK

„Hudba je jeden z klíčových momentů filmu,“ přiznává Leterrier, „Má významnou roli v příběhu, byla složena pro tento film a podílela se na jeho originalitě.“

Zástupce společnosti EuropaCorp Jérome Lateur vysvětluje: „Soundtrack k filmu MICHEL VAILLANT* jsme svěřili skupině Archive a byli jsme moc spokojení. Najít velké talenty, které se mohou spojit s filmem je dobrá volba. Pro DANNY THE DOG bylo třeba najít soudržnou, citlivou hudbu. Hudba Massive Attack nám připadala ideální.“

Louis Leterrier dodává: „Massive Attack jsou dost blízcí atmosféře filmu. V jejich hudbě je síla pocitů, které se nebojí být násilné.“
3 D, jeden ze zakladatelů skupiny říká: „Nikdy jsme nenatáčeli soundtrack.Někdy byly některé z našich písní použity ve filmech, ale nikdy nebyly jsme je neskládali speciálně pro film. Louis přišel s ještě nehotovým filmem k nám do studia. To, co nám ukázal, se nám hodně líbilo, byly z toho zřetelné všechny emoce, které se ve filmu objeví. Projekt dýchal nadšenou atmosférou. A tak jsme souhlasili.
Pracovali jsme tři měsíce podle materiálu, který nám přinesl. Mezi skládáním hudby jen tak a skládáním pro film je veliký rozdíl. Při skládání pro film se musíte řídit stavy duše z filmu, filmovými pocity. U filmu DANNY THE DOG to byl především příběh a celková atmosféra. Mnoho témat, která se ve filmu objevují, jsou nám velice blízká: svoboda, pouta, která se mohou mezi lidmi vytvořit, násilí, kterého je občas potřeba pro to, aby zvládl mír. Film byl spojen s tím, co nás baví. Výsledná hudba je nepochybně naše, ale čerpá inspiraci z filmu.

Často jsme nahrávali podle atmosféry, hudba podporovala ducha scény. Především u bojových scén, nebo u pronásledování – tam je základem rytmus. Ve scénách, kde převládá lidská stránka jde o melodie, které kombinují klasickou hudbu a současné nástroje. Nechtěli jsme jen systematicky zdůrazňovat akci a emoce. Chtěli jsme spíš uchopit duši dané chvíle nebo postav, ušít jim hudební oblek přesně na míru.

Na to, že to bylo poprvé, jsme měli štěstí. Film má zajímavé a silné téma, a to nás nutilo se té práci opravdu věnovat. Soundtrack výstižně odráží originalitu film, směs jemnosti a nadšení, proradnosti a nevinnosti. A přezdívka Dannyho na začátku filmu by mohla být „Massive Attack“

zdroj: Hollywood C.E.