Team America: Světovej policajt (2004) - Info ze zákulisí

Matt Stone a Trey Parker jsou tvůrci nejinovativnější zábavy v současné pop kultuře. Prostřednictvím filmů a televizních snímků jako je SOUTH PARK, SOUTH PARK: BIGGER, LONGER & UNCUT, THAT´S MY BUSH! a nyní TEAM AMERICA: SVĚTOVEJ POLICAJT, prokazují svou neuvěřitelnou schopnost reagovat na významné události veřejného života se svým černým humorem.Ale nikdy předtím ještě nepracovali s loutkami.

Parker popisuje členy Teamu America a jejich vlastnosti: "Joe, obránce z univerzitního fotbalového Teamu hvězd z Nebrasky, je přirozeným vůdcem. Sara je přední psycholožkou z Berkeleyské školy pro empatii (vcítění do lidské psychologie), Chris je nejlepším znalcem bojových umění z Detroitu. Lisa je přední vědecká pracovnice z Princetownu, která se zabývá výzkumem myšlení teroristů. Spottswoode je mentorem celé skupiny. Sdružuje všechny členy a ovládá jejich myšlení. A Gary, hrdina, bývalý herec, je posledním článkem skládačky, který profil celé skupiny korunuje.

"Team potřeboval špióna," vysvětluje Stone. "Proto bylo třeba, aby se přidal Gary, jako herec. Vždyť veškerý základ špionážní práce je vlastně herectví. Člověk se přestrojí za někoho jiného a získává informace tak, že jedná jako někdo jiný."

Je jisté, že celý svět miluje členy Teamu America, protože na sebe vzali úkol, být světovou policií. Nosí vesty s viditelným emblémem "WORLD POLICE". Podle Parkera a Stonea se celá koncepce filmového příběhu vyvinula jako metafora pro vojenskou moc, s níž Amerika doufá, že porazí terorismus."Mnozí z nás vyslechli otázku: Kdo myslíte že jste, Světoví policajti? Ano, rozhodli jsme se ukázat je jako realistické těleso," říká Stone. "A nezaujímáme žádné stanovisko, ani nechceme dělat nějaká podstatná prohlášení. Stejně jako v SOUTH PARK - jednoduše na všechno hledíme s humorem."

Parker a Stone vytvořili jedinečnou sestavu jednotlivých charakterů Teamu a také okolo sebe shromáždili skupinu vynikajících talentů. Ve štábu filmu jsou nejzkušenější a nejnadanější lidé z jednotlivých odvětví, kteří se na tvorbě filmu podíleli. Je mezi nimi kameraman Bill Pope, ASC., poradce vizuálních efektů David Rockwell, architekt Jim Dultz, loutkový poradce Norman Tempia, bratři Chiodovi (z firmy the Chiodo Bros.), Charles, Stephen a Edward jako loutkoví producenti a návrhářka kostýmů Karen Patchová.Natáčení bylo zahájeno v Culver City v Californii, kde byly vytvořeny exteriéry Paříže s Eiffelovou věží, Vítězným obloukem, Pařížskou operou a Louvrem, pokračovalo se s exotickými lokalitami jakým byla Káhira, Panamský průplav, Severní Korea, New York, Washington D.C. aj. a to vše zmenšené na jednu třetinu skutečné velikosti. K oživení těchto lokalit byli získáni do filmového štábu David Rockwell, zakladatel newyorské firmy pro architekturu a design Rockwell Group, výtvarný návrhář Jim Dultz a osvědčený kameraman Bill Pope (MATRIX, SPIDER-MAN 2).

Světově uznávaný architekt Rockwell, známý designem proslulých budov jako je Kodak Theater, W Hotels, The Mohegan San Casino a Nobu restaurant, byl nominován na cenu Tony za design broadwayské show HAIRSPRAY. Byl to právě on, kdo vedl produkční team, který vytvořil průlomový vizuální jazyk filmu. Inspirací mu byl satirický a nevážný pohled scénáře na realitu. Rockwell si zcela volně pohrává s návrhářskými konvencemi a vytvořil totálně uvěřitelný svět, v němž se příběh mohl odehrát.

"Paříž byla první dekorací při natáčení a v určitém slova smyslu byla nejinspirativnější, protože byla tak velká a na první pohled rozeznatelná", vzpomíná si Rockwell. "Trey dal ostatně hned najevo, že si nechce pohrávat s nějakými karikaturami Paříže, proto jsme se rozhodli vybrat opravdové monumenty a vytvořit z nich dekoraci: Eiffelovka, Vítězný oblouk, Louvre a Pařížská opera - to vše existuje na tomto gigantickém náměstí. Rockwellovou výtvarnou strategií pro tržní prostor v Káhiře bylo zachytit barvy, chaos a různorodost prostoru - a to vše s výrazným osvětlením shora, skrze síťoví, které propouštělo rozptýlené světlo. "Režiséři Matt a Trey chtěli vyvolat pocit nebezpečí, číhající v egyptských interiérech," vysvětluje Rockwell. "Takže se do nich dostáváme dlouhou chodbou, kterou lze označit jako potemnělou. Např. takto vstupujeme do baru, který je místem, kde se shromažďují teroristé - a je to vlastně homage na bar ve filmu STAR WARS ."

Ve skutečnosti je tento bar z Filmu TEAM AMERICA: SVĚTOVEJ POLICAJT tím nejpodivnějším barem, jaký kdy existoval. Průčelí tvoří použité obaly od toxického odpadu, a barová deska je vytvořena z nábojnic. Závěs v baru tvoří navlečené mince a palmové listy, které vypadají jako skutečné, ale jsou zhotoveny z roztrhaných dolarových bankovek.Pokud jde o hlavní stan Teamu, umístěný hluboko uvnitř Mount Rushmoru (hora v níž jsou vytesány obří portréty amer. prezidentů), filmaři se inspirovali dávnými bondovkami. "Skutečně jsme chtěli překonat Bondovu jeskyni a vytvořit nejzajímavější místo, jaké si kdo dovede představit," říká Rockwell. "Je to opravdu místo setkání takové party, které beze zbytku využívá všech výdobytků moderní architektury. Místo, v jakém jste ještě nikdy nebyli. Členové Teamu si uvnitř hoví v luxusním zařízení a srkají martini u svého baru s vodopádem. Toto místo je jedinečné tím, že se v něm spojuje akce s odpočinkem."Rockwell také považoval za velmi zajímavou příležitost, moci navrhovat palác diktátora Kim Čong-ila.

"Udělali jsme rozsáhlý průzkum toho, jak asi vypadá svět takového člověka a zjistili jsme, že co se jeho vkusu týče, je zřejmě velice excentrický," vysvětluje Rockwell. "Posunuli jsme tedy realitu o 300 procent výše, takže když poprvé spatříte palác Kim Čong-ila na vrcholku hory, s veškerou jeho nádherou v porovnání s ubohým předměstím dole, (vytvořeném z čínských potravinových kontejnerů), pochopíte smysl tohoto světa plného kontrastů."

Pro vytvoření prostředí filmu TEAM AMERICA: SVĚTOVEJ POLICAJT byla důležitá spolupráce Rockwella s výtvarníkem filmu, jímž byl Jim Dultz. Dříve pracoval s loutkami a proto přesně věděl, co je k takové činnosti zapotřebí. "Měl jsem zkušenosti z výjimečného světa loutek," říká Dultz, "a opravdu jsem na tomto filmu chtěl spolupracovat. Když jsem dostal scénář, strávil jsem nad ním doslova sedm nocí, abych si promyslel výtvarné pojetí filmu, než jsem šel na schůzku s Mattem a Treyem." (tvůrci Parker a Stone)."Jim (Dultz) je vlastně genius," vysvětluje Parker. "Od prvního dne, kdy přišel a předložil nám svou koncepci, jsme se stačili jen zeptat. To jste opravdu schopen udělat? A když pak vytvořil model, jen jsme zírali."

"Tento film je myšlen jako velké akční dobrodružství. Má být natáčen tak, aby vynikla jeho teatrálnost. Takže to, co vidíte, není skutečná Káhira, Paříž nebo Panamský průplav," vysvětluje Dultz, "protože David Rockwell to vše pojal jako ikony: Eiffelovka, pyramidy, Panamský průplav, Tádž Mahál a Big Ben. Dodal jim úžasné charisma a pohrál si se spoustou barev."

Nejnáročnější byla práce na jednotlivých dekoracích, které se musely postavit, zařídit a strhnout každé 2 - 3 dny, aby udělaly místo dalším. Tak jako tak bylo během 60 dnů vytvořeno více než 100 dekorací, mnohé z nich byly v rozměrech asi 70 x 90 stop. (stopa = 0,305 m). Jen Kim Čong-ilův palác byl vytvořen dvakrát na ploše 100 x 200 stop.

Podle Dultze: kdyby byly dekorace vytvořeny v plné - místo třetinové - velikosti, jejich náklady by dosáhly šokující sumy. Určitě by nebylo možno vyhazovat do povětří lidi, auta a budovy způsobem, jakým jsme to dělali my," směje se Dultz. "Podle mne je toto nejkatastrofičtější film, jaký kdy byl vytvořen."

Díky úzké spolupráci Rockwella s Dultzem bylo možno poskytnout loutkám správné osvětlení a umožnit jim jejich ohromné akční možnosti. Podle kameramana Billa Popea: "Scénář byl skvělý a jen jsme hledali někoho, kdo má zkušenosti s osvětlením při natáčení takových miniatur. Ale hned jsem si uvědomil, že práce na tomto filmu je vlastně skoro stejná jako na každém normálním filmu - i když to tak úplně neplatí. Museli jsme totiž zapomenout na osvětlení shora, protože tomu bránila lanka k ovládání loutek, a taky kvůli nim jsme museli rezignovat na osvětlení zezadu, protože i tak by byla příliš patrná. Nebylo to snadné." Pope využil veškeré své zkušenosti, aby nalezl správný způsob vhodného osvětlení. Např. zasvěcoval scénu zdola, ze strany, a přímo zpředu. Těmito alternativními způsoby zasvětlení zabránil tomu, aby byly vidět stíny animátorů, kteří loutkami na scéně pohybovali. Byl to vlastně Rockwellův systém osvětlení, který vycházel jakoby "z vnitřku scény" a poskytl kameramanovi dostatek světla pro natáčení. Např. svíčky v Lisině ložnici, světla vzdálených hor z vnějšku ložnice, nebo světla za barem v hlavním stanu Teamu, a osvětlení, které se linulo z prosvětlené podlahy v hangáru Teamu - to vše vytvářelo zářivý efekt a dodávalo prostředí jedinečný nádech nádhery.

Vytvořit kostýmy pro "herce" o velikosti třetiny normální osoby, bylo úkolem kostýmní výtvarnice Karen Patchové. Musela k tomu využít veškerých svých zkušeností a důvtipu. Pracovala na filmech, jako např. ŠKOLA ROCKU, JAK ZTRATIT KLUKA V 10 DNECH, TANNENBAUMOVI, TI DRUZÍ aj., ale toto byl úkol, s jakým se u filmu ještě nesetkala. "Určitým způsobem je takový film mnohem náročnější, než práce na současném, reálném příběhu ," říká. "Nic totiž nelze někde vypůjčit nebo nakoupit, protože se pracuje v miniaturním měřítku. A vzhledem k tomu, že procházíme různými zeměmi, je tu také velká různorodost kostýmů. Ukázalo se, že musíme vytvořit vlastně všechno. Navrhnout vzory látek s odpovídající zmenšeným designem, použít i malinkaté knoflíčky a miniaturní zipy." Detaily byly podle Patchové zvlášť důležité. "Bylo třeba udělat všechno tak, aby kostýmy mohly být podrobeny pohledu jako pod lupou, protože ve chvíli, kdy všechno maličké je vidět na velkém plátně, ukáže se každý špatný steh."

Patchová poté, co vytvořila kostýmy herců TEAMU AMERICA přiznává, že s garderobou pro tento film zacházela stejně, jako by to bylo oblečení pro živé herce. Spolupracovala s návrháři obuvi, kožených součástí oděvu, modistkami, švadlenami a dalšími odborníky v odívání, protože musela obléknout okolo 1 200 postav do kostýmů, zmenšených na třetinu normální velikosti. Nic takového předtím v životě nedělala. "Když jsem uvažovala o barvě kostýmů pro hrdiny, můj první nápad byl červená bílá a modrá. Jenže oni měli vypadat kamuflovaně a ne jako superhrdinové. Proto jsme nakonec dospěli k růžovému odstínu u žen a modrému u mužů," říká Patchová, která při návrzích kostýmů spolupracovala také s animátory. "Byl to totiž navíc úkol pro technika. Kostým musel umožňovat pohyb loutky ve všech kloubech a loutka navíc musela být ovládána lanky, které procházely oděvem. A to je tu ramenní kloub, loketní a zápěstní - jen na rukou. A navíc musel být rychlý přístup k zádům loutky, kde byla umístěna baterie mechanismu pro ovládání výrazu jejich tváře." Patchová také upozorňuje, že kostým každé loutky musel odpovídat tomu, co představovala - jako je to v každém filmu. V případu TEAMU AMERICA šlo navíc o to, aby animátoři mohli s loutkami pracovat.

Konečný výsledek byl vlastně kompromisem mezi názorem kostýmní návrhářky a potřebami animátorů - vysvětluje Patchová. "Navrhla jsem podle mého názoru ten nejlepší střih, který vyhovoval i pohybu loutky a animátoři mě upozornili na všechna omezení, daná kostýmem i na důležité rysy charakteru postavy, které má oblečení vyjadřovat. Z toho pak vznikl výsledný produkt. Všechno fungovalo skvěle. A navíc výborný vztah s oběma tvůrci, kteří projevovali nadšení nad vším, co jsem udělala, mě povzbuzoval, abych se ještě víc snažila."

Právě toto povzbuzování ze strany Parkera a Stonea bylo účinné také při spolupráci s mistry animátory - bratry Chiodovými (firma Chiodo Bros), Edwardem, Stephenen a Charlesem. Když se poprvé seznámili se scénářem, jednoznačně prohlásili: "To je nemožné!" A pak přemýšleli a hledali cesty, jak uskutečnit Parkerovu a Stoneovu vizi. "Stručně byla ta celá záležitost označována jako akční film s loutkami," říká Stephen Chiodo. "Byli jsme z toho nervózní." Edward: "Při čtení scénáře jsem se velice bavil a od srdce smál, ale když jsme pak na filmu pracovali, byla to čistá hrůza. Vždycky jsem si říkal: jak se to dá udělat? Byla tu vlastně nepřetržitá bitva a samé souboje. V zásadě čiré šílenství. Museli jsme se o to nějak pokusit."

Ve spolupráci s výtvarníkem loutek Normanem Tempiou vytvořili bratři Chiodovi 95 základních typů mechanických hlav, které při rozdílném nalíčení a vlasech představovaly více než 300 individuálních charakterů. Ty se uplatnily mezi mechanickými hlavami tzv. "komparsních" loutek.

Tempia říká: "Na filmu bylo pro mne osobně fantastické, že jsem mohl využít všech svých předchozích zkušeností." Tempia pracoval např. na filmech VETŘELEC 3 a INTERVIEW S UPÍREM, a byl animátorem pořadu Saturday Night Live a po 10 let designérem loutkové show THE MUPPETES Jima Hensona ."Poté, co jsem viděl hotový film Stonea a Parkera, jsem přesvědčen, že je to dílo, které se zapíše do historie loutkařství." Edward Chiodo souhlasí. "Fantastické na filmu je, že je to "ruční práce", nic co by bylo vytvořeno v computeru. Nesmíme zapomenout ani na obrovský štáb spolupracovníků, kteří tvarovali a vytvářeli loutky, byli tu i parukáři, malíři a dokonce ti, kteří vytvářeli loutkám nehty! Samozřejmě to všechno jsou řemesla, která existují odedávna. Ale je tu i něco zcela nového. High-tech vynalézavá animační kostra, která každou loutku ovládala devíti malými motorky. Ta byla spojena s computerovým systémem, který ovládal výraz tváří jednotlivých loutek. Pokud vím, nic takového tu dosud nebylo."

Umístění animátorů na vysokém lešení (21 stop) do jakýchsi košů, bylo asi nejtěžším úkolem celé produkce, pokud nemluvíme o problému, aby se loutky ovládacími lanky vzájemně nezapletly a komunikovaly se svými animátory. Většinou však všechno během natáčení probíhalo hladce, až na okamžiky, kdy si tvůrci přáli, aby loutky dělaly něco, co prostě loutky dělat nemohou.

" Někdy chtěli tvůrci dělat dost šokující věci a většinou to bylo "naostro", směje se Charles Chiodo. "Tehdy jsme jim museli předvést to, co si přáli, aby pochopili, že výsledkem by byla spíš parodie. Nikdy se nám ale nestalo, že by se vodící lanka loutek vzájemně zamotala," říká hrdě Edward. "Základní loutka totiž má obvykle 8 - 10 vodících lanek, 4 na hlavu, 2 na ramena, 2 na nohy a 2 na ruce. My jsme měli na loutku 6 lanek. To znamená, že bylo-li na scéně 10 pohybujících se postav vzájemně v interakci - bylo to celkem 60 lanek. Kdyby někdo vybočil ze stanovené pozice a lanka se zapletla, znamenalo by to katastrofu."

Bratři Chiodovi jsou zvláště hrdí na práci, kterou odvedli při natáčení v hlavním stanu Teamu v Mount Rushmore. "Všechno vycházelo na 300 procent," vzpomíná Charles. "Nejtěžší byla akce, kdy jsme museli loutky na scéně umístit v realistických pozicích a v souladu s nábytkem. Např. Chris hrál kulečník, jiní členové Teamu drželi sklenky s Martini, prostě každý dělal něco tak, aby to vypadalo jako realita. Takže vidíte, že animátoři v podobném filmu musí být vlastně herci. Jsou to lidé, kteří vdechují loutkám život." Nejnáročnější byly pro bratry Chiodovy scény u Panamského průplavu. "Je tam krásný, dlouhý, úvodní záběr na průplav," říká Edward. "Měli jsme tam asi 20 loutek dole u průplavu. Také tam byl chlapík, v který pluje kanálem na gumovém člunu a najednou celý průplav vyletí do povětří. Výbuchem vznikne mohutný příval vody - přesně jde o 1000 galonů (1 galon = 3,785 l), které se na nás valí a jedna ohromná vlna smete všechny loutky. Tehdy jsme museli své filmové hrdiny doslova ždímat, abychom je připravili pro další scénu."

Podle Stephena bylo také natáčení v dekoraci Káhiry velmi náročné vzhledem k velkému počtu loutek na scéně. "Je tam krásná scenérie s úzkými uličkami, vedoucími k trhu." Opět museli animátoři naplnit tento prostor loutkami, které se proplétaly a mělo to vypadat jako obyčejný lidský dav na arabském tržišti. Zdá se to snadné, ale ve skutečnosti je to velmi náročné.

Nakonec bratři Chodovi koordinovali loutky ve stovce scén ze všech konců světa ze základní skupiny, skládající se z 13 animátorů, která se však někdy rozrostla do malé armády v počtu 45. Záviselo to na požadavku, kolik hlavních postav bylo ten den na scéně. Celkem bylo na vodící lanka loutek použito úděsných 50 mil materiálu
(1 míle = 1 609 m).

Parker a Stone nejsou jen tvůrci a producenty svého filmu, ale také propůjčili svůj hlas řadě postav. Oba souhlasí, že před začátkem práce na tomto projektu si neuměli představit, jak náročný úkol na sebe vzali. "Když jsme udělali první zkoušku - chtěli jsme, aby loutky se prudce obrátily, přešly místnost a vypily doušek alkoholu, vyžádal si tento jediný test 20 hodin práce a asi 75 jednotlivých záběrů," směje se Stone. "Práci na filmu jsem miloval, bylo to skvělé, ale nezapírám, že byly i chvilky, kdy jsem si přál jediné: lehnout si na zem a plakat." "Je to náš poslední film," dodává Parker. "Dokončíme ho a pak opustíme Los Angeles."

Prý ovšem přesně totéž prohlásil Stone s Parkerem, když dokončili SOUTH PARK: BIGGER, LONGER & UNCUT. A ještě pořád jsou tady.

zdroj: Bontonfilm