Stormbreaker (2006) - Info ze zákulisí

Anthony Horowitz začal psát brzy. V osmi letech věděl, že chce být spisovatelem a poprvé publikoval ve svých 22 letech. Ale až v roce 2000, s vydáním románu Stormbreaker, se Horowitz dočkal mezinárodní slávy. „Když jsem byl malý, špiónské příběhy mě fascinovaly. Například ‚Bondovky‘ pro mě vždycky byly událost. Ale jak jsem stárl, už mi nepřišly tak dobré, jako ty první. Zápletky nic moc a zločinci už nebyli zajímaví. Tak jsem začal přemýšlet o tom, jak špiónským filmům vrátit jejich původní slávu. A jednoho dne mi došlo, že špionovi musí být 14 let. Musí být mladičký. Zkrátka kluk na skateboardu, je na skateboardu mnohem lepší než jeho táta! Zároveň mi ale bylo jasné, že Alex Rider musí být originál. Nechtěl jsem napodobovat tradičního sebevědomého tajného agenta. Musel jsem se snažit, aby byl co nejvíce jiný. Copak by čtrnáctiletý kluk chtěl pracovat pro svou zemi? Žijeme ve světě, kde žádná tajná služba není zcela důvěryhodná. Alexův šéf je navíc velmi podivný. To, že jsem ho pojmenoval ‚Blunt‘ (pozn.: anglicky ‚tupý‘, ‚necitlivý‘) samozřejmě není náhoda! Hlavní na Alexových dobrodružstvích je to, že se do nich nijak nežene. Není to film ‚ty jo, bejt špion je fakt hustý‘. Je to příběh opravdového kluka, v opravdovém nebezpečí a opravdovém světě dospělých.

Líbí se mi myšlenka, že se Alex dostane na půdu, kterou nezná, do světa dospělých. Jeho hraní je čisté a upřímné, upřímně projevuje city, vnímá přátelství a pohlíží na život. O tomhle věku se moc hezky píše.“

Horowitz uznává, že je Alex Rider komplexní postava: „Je toho v něm hodně. Původně jsem se inspiroval synem jedněch mých známých. Mluvil mnoha jazyky a měl černý pás v tae-kwon-du. Ale na světě je spousta jiných kluků a faktorů, které mě při psaní knihy ovlivnily. Proto je Alex komplexní postava, ale hlavně: teenageři mu uvěří.

Hrdinové dětských knih se obvykle těší na dobrodružství, která je čekají. To ale neplatí pro Alexe. Alex je jiný. Je to váhavý agent. Raději by chodil do školy a hrál s kamarády fotbal. Jestli existuje nějaký způsob, jak úspěšně napsat knihu, je to právě tohle. Alex z duše nenávidí svět dospělých, do kterého se dostal, ale jeho dobrodružství už má šest dílů a sedmý je na cestě, takže se z toho světa asi jen tak nedostane.“

Producent Marc Samuelson se poprvé setkal s Anthony Horowitzem, když dostal scénář k filmu Zjevení (The Gathering, režie Brian Gilbert, 2002), na kterém společně pracovali 6 let.

Pro Horowitze byla hlavní výhoda práce s bratry Samuelsonovými jejich „britskost“: „Marc a Peter mě celou dobu pečlivě o celé produkci informovali. Jsem moc rád, že se Markovi podařilo mě přesvědčit, abych napsal filmovou adaptaci knihy.“

Marc Samuelson říká: „Všechno šlo vlastně hrozně rychle. Asi za 3 roky jsme měli úžasný scénář adaptace a našli jsme Geoffa Saxe jako režiséra. Geoff obohatil produkci o instinkt, který je obyčejně spojován s britskými režiséry. Je radost pracovat s někým, kdo ví, jak se všechno dělá, protože už to dělal nesčetněkrát předtím. Navíc, na rozdíl od většiny ostatních britských režisérů, necítí potřebu vnést do filmu ještě nějakou politiku a uvědomuje si, že jde především o zábavu.

A vedle toho všeho se mu podařilo do filmu začlenit i pár chytrých věcí pro starší teenagery a dospělé.“

Anthony Horowitzovi se proměna předlohy do filmu nepochybně líbila: „Nejvíce vzrušující pro mě byla účast na natáčení v Muzeu vědy, s Mickey Rourkem a Robbie Coltranem na scéně a okolo Bill Nighy, Sophie Okonedo a Alicie Silverstone. Alex se samopalem na padáku, 250 komparzistů a uprostřed toho stojí Geoffrey a volá: ´Anthony!´ Rozhlédl jsem se, koho volá, a došlo mi, že mě. Tak jsem šel na scénu. To je ale jeho film! Jen potřeboval přepsat jedno slovo... Bylo ale velice vzrušující pracovat přímo při natáčení, u scény se spoustou lidí.“

Na začátku roku 2005 začalo hledání mladého herce, který měl ztvárnit postavu Aexe Ridera. Jakmile padlo slovo Stormbreaker, lavina teenagerů z celého světa začala usilovat o roli jejich hrdiny nebo jeho partnerů.

Marc Samuelson vysvětluje: „Rozhodili jsme se pro poměrně širokou síť výběru. Posílali jsme vedoucího castingu do škol, aby se podíval na 100 kluků, přivedl jich 8 nebo 10 a ti pak podstoupili workshop. To je mnohem lepší, než číst e-maily zájemců kteří jen tak napíšou. 99,9 procent takových uchazečů je zcela nevyhovující a zjistíte to za 3 vteřiny.“

Nakonec jsme byli šťastní za Alexe Pettyfera, se kterým jsme se setkali celkem pětkrát. On má vše, co jsme hledali. Výborně vypadá, velmi dobře běhá, umí bojovat, má sílu a hodně trénuje. A je to vidět i ve filmu. Bojuje s lidmi, kteří jsou mnohem větší, než on sám.“

Jednoho slunného červencového rána vyrušil klid na Isle of Man rachot motocyklů, střelba ze samopalů a výbuchy nášlapných min – začátek natáčení jednoho z největších nezávislých filmů natočených v Británii.

Vzletná úvodní scéna filmu ve které agent MI6 Ian Rider utíká ze spárů psychopatického multimilionáře Darriuse Sayla. Divoká honička na překrásné písečné pláži, po které následuje odvážná střelba na ochranku na motorkách a v motorových člunech – to vše bylo jistě nečekané vzrušení pro obyvatele ospalé rybářské vesničky Port Erin i pro turisty, kteří ji tou dobou navštívili.

Na ostrově se také točily akční scény s helikoptérami nebo čtyřkolkami, kurzy přežití a vzdálený opuštěný důl – zástěrka pro Saylovu montážní linku. Interiéry se točily v Island Studios, a to včetně domu Iana Ridera nebo kanceláří MI6 a ve futuristické spalovně odpadu byl vytvořen Saylův podzemní komplex laboratoří.

Horowitzův scénář obsahoval řadu lokací, které musejí být povědomé nejen Londýňanům, ale i turistům, kteří Londýn znají. Díky spolupráci s mnoha místními úřady to naštěstí nebyl problém.

Asi nejzajímavější, ze scén točených v Londýně, byly záběry Alexe Ridera a jeho spolužačky Sabiny Pleasure. V záběru ujíždějí na koních z Hyde Parku do londýnského City a jsou v patách utíkajícímu Saylovi. Této barvité scény se zúčastnili členové královského jezdectva a vojáci prestižního královského pluku Blues and Royals, v plné královské výstroji na nádherných černých koních.

Londýnské náměstí Piccadilly nebylo za celou svou historii nikdy uzavřeno kvůli natáčení. Až nyní. V ulicích stálo 70 vozidel – 50 automobilů, 12 londýnských taxíků a 3 tradiční doubledeckery zablokovaly na jedno ráno celé náměstí.

Dokonce i jedna z nejvíce očekávaných a obávaných scén filmu se vydařila báječně. Nádrž s obří medúzou a Semtexem měla být zničena. Mnoho kamer připraveno, scéna vyklizena, špunty do uší rozdány a přesně na povel neuvěřitelně tlusté sklo prasklo a 17 000 galonů vody se vylilo do Saylova obýváku silou, která by stačila odnést nábytek vážící několik stovek liber…

zdroj: Bioscop