Stealth: Přísně tajná mise (2005) - Info ze zákulisí

Scénárista a režisér Rob Cohen si během posledních několika let pohrával s myšlenkou natočit film o armádních pilotech – takový film, jaký se na plátně dosud neobjevil. „Přišlo mi, že by se příběh z prostředí vzdušných bojů dal pojmout strhujícím způsobem – ne nepodobným tomu, jakým jsem vyobrazil automobilové závody ve filmu Rychle a zběsile nebo valící se lavinu v xXx,“ říká Cohen.

Cohen byl také fascinován novou technologií Tergen (generátor terénu) firmy Digital Domain, která slouží k vytváření virtuálních pozadí. „Když se chcete ve filmu proletět nad horami v Tádžikistánu, nejdříve si obstaráte jejich podrobné mapy,“ vysvětluje režisér. „Pak podle nich vygenerujete virtuální terén a můžete jej propojit s pohybem jakéhokoliv objektu. Dokud neexistoval Tergen, bylo to mnohem složitější – když mělo letadlo ve vzduchu změnit svou pozici, muselo se v záběru analogicky pohnout i s pozadím. Nyní ale terén automaticky reaguje na každý pohyb, který tryskáč udělá, ať je jakkoliv extrémní.“

Z tematického hlediska film pojednává o propojení války a bojových technologií. Zabývá se však také otázkou, co se může stát, pokud nás naše vlastní vynálezy překonají ve schopnostech. „Jaké budou důsledky toho, až se počítače stanou chytřejšími, rychlejšími, kreativnějšími a získají schopnost se samy rozvíjet a replikovat? Až získají kontrolu nad našimi energetickými zdroji, komunikačními systémy a vojenskou technikou? Co se stane, až dosáhne jejich evoluce bodu, v němž se rozhodnou projevit svou svobodnou vůli?“ ptá se režisér.

Děj filmu se točí okolo prototypu počítačem ovládaného letounu jménem EDI (Extreme Deep Invader), který se řadí ke strojům, jež armáda označuje jako UCAV (letecký bojový prostředek bez lidské posádky). „Ve filmu se zabýváme otázkou, jak ovlivní technický pokrok povahu války. Amerika už v této chvíli disponuje možností vytvářet malá letadla bez lidské posádky podobná EDI, takže se nejedná až tak úplně o sci-fi. Vývoj se zkrátka ubírá tímto směrem. Lidé z námořnictva mi řekli, že už nemají v plánu nakupovat stíhačky pro lidské piloty,“ pokračuje Cohen.

Na přípravě podoby filmových letounů Cohen spolupracoval nejdříve se dvěma zkušenými projektanty z firmy North Aviation. S nimi vytvořil prototyp letadla Talon, kterému pak s pomocí hlavního výtvarníka J. Michaela Rivy a týmu průmyslových projektantů propůjčil atraktivnější design.

Kromě Talonů, ve kterých na plátně křižují nebe tři hlavní hrdinové filmu, vytvořili také model počítačem řízeného letounu EDI. „Talony jsem si představoval jako letadla, která působí esteticky, ale zároveň je na pohled patrná jejich síla. EDI měl vypadat zároveň elegantně, ale také tak trochu nahánět hrůzu. S výslednými modely jsem byl extrémně spokojen,“ podotýká Cohen.

Aby bylo možné s oběma letouny manipulovat, bylo nutné sestrojit speciální hydraulické zařízení. „Bylo zcela unikátní – vážilo okolo jednoho sta tun, dokázalo vytvořit přetížení 5 G a poskytovalo nám možnost simulovat velmi širokou škálu různých pohybů,“ říká Cohen.

S návrhem zařízení Cohenovi pomáhal specialista na zvláštní efekty John Frazier: „Skoro polovina práce na filmu spočívala v konstrukci hydraulického zařízení. Bylo velmi složité jej navrhnout i postavit a jedná se rozhodně o unikát. Běžná hydraulická zařízení se pohybují pouze nahoru a dolů. Tohle má pět různých os, takže lze s jeho pomocí simulovat takové obraty, jaké stíhačky ve vzduchu skutečně provádějí. Práce se zařízením byla komplikována také díky tomu, že se při natáčení muselo sejít mnoho různých oddělení najednou. Lidé z Digital Domain připravili pozadí. Potom museli osvětlovači všechno elektronicky osvítit. Nakonec jsme uvedli do provozu ‚cable cam‘ – kameru na kabelu, která je kompletně ovládaná počítačem. Všechno tohle muselo fungovat, než jsme začali pracovat se samotným hydraulickým zařízením. Na jeho ovládání jsme potřebovali asi 17 monitorů.“

„U filmu Roba Cohena víte, že se můžete těšit na velké exploze a že to bude pořádná jízda,“ říká Frazier. „Ale v tomto filmu jsme opět zašli o trochu dál.“

Film začíná obrovskou explozí v jeskyni, kterou filmaři natočili v oblasti Blue Mountains poblíž Sydney. „Museli jsme jednu ze skal navrtat, aby to vypadalo tak, že exploze opravdu vychází z hlubin jeskyně a nejedná se pouze o povrchový výbuch. Vyvrtali jsme i několik ventilačních otvorů, aby bylo vidět, jak hluboko dovnitř skály jeskyně sahají,“ říká Frazier.

Největší exploze ve filmu – a dost možná i v celé historii kinematografie – se však odehraje teprve ve chvíli, kdy se EDI snaží pomocí raket dostat z hangáru na Aljašce. „Přestože se tato sekvence odehrává na Aljašce, natáčeli jsme na místě zvaném Schofields, které leží asi dvě hodiny jízdy severozápadně od Sydney. Je zde opuštěné soukromé letiště, které jsme kompletně zrekonstruovali. Ve scéně, kde si EDI klestí cestu ven z hangáru, nechtěl Rob zobrazit pouhou explozi vrat hangáru – chtěl ukázat, jak jsou tyhle rakety silné. Proto jsme výbuch naplánovali tak, abychom při něm odmrštili co nejvíce věcí – palivové nádrže, auta i kaskadéry. Načasovali jsme to tak, aby byly všechny tyhle věci postupně vrženy směrem k několika různým kamerám. Použili jsme přibližně 2000 litrů benzínu, což je asi tak o 1500 litrů více, než je běžné. Skutečná vrata hangáru jsme nahradili balzovým dřevem, aby se při natáčení kaskadéři nezranili. Auta byla připravena tak, aby se při výbuchu převrátila, ale zároveň byla připevněna ke kabelu, který je v tom okamžiku nasměroval ke kameře – proto jsme přesně věděli, kam se které vrhne. Jen samotné plánování nám zabralo okolo čtyř měsíců, protože u takto velké a komplikované scény nemůžete ponechat vůbec nic náhodě.“

Aby dodal leteckým scénám dostatek autenticity, navázal Cohen úzkou spolupráci s několika technickými experty z U.S. Navy. Vysloužilý kapitán David Kennedy – testovací pilot se zkušenostmi s pilotáží letounu F/A-18, se kterým Cohen spolupracoval již při natáčení filmu xXx – dohlížel na realističnost mnoha filmových prvků, zejména pak v souvislosti s použitím zbraňových systémů, způsobem, jakým vedoucí letky spolupracuje s wingmany, nebo prací stíhací letky obecně. „Rob mě požádal, abych mu ve všech případech řekl na rovinu, co je reálné a co nikoliv. Vysvětloval jsem mu, jak by se v různých konkrétních situacích piloti zachovali. Když jsme připravovali nějakou sekvenci s leteckým soubojem, naplánovali jsme ji krok za krokem, pohyb za pohybem, takže to ve výsledku vypadá velmi realisticky. Dříve jsem pomáhal při plánování skutečných bojových operací, při kterých byly využity stíhačky ke zneškodnění různých cílů. Snažil jsem se, aby taktiky ve filmu dokonale odrážely současný způsob boje,“ říká Kennedy.

Cohen Kennedyho požádal také o to, aby se „posadil do kokpitu“ jedné z filmových stíhaček. „Unikátní hydraulické zařízení nám umožnilo zachytit styl, jakým by pilot ovládal své letadlo ve skutečné bojové situaci,“ říká Kennedy. „Bylo k němu připojeno dálkové ovládání, pomocí nějž bylo možné řídit všechny jeho osy. Proto jsem mohl model, upevněný v hydraulickém zařízení, ‚pilotovat‘ velmi podobně jako skutečné letadlo.“

Cohen šel však ještě dál: aby odlišil styly, jakými hlavní hrdinové filmu pilotují své letouny, požádal Kennedyho o sestavení týmu skutečných pilotů. Každý z nich se pak zhostil ‚pilotáže‘ modelu ve scénách jedné konkrétní postavy.

Na plátně pak ztvárnili trojici hlavních hrdinů Josh Lucas, Jessica Biel a Jamie Foxx.

„Na Benovi je zajímavé, že se – podobně jako spousta skutečných pilotů – chová dost arogantně a věří, že je absolutně nezničitelný,“ říká představitel poručíka Bena Gannona Josh Lucas. „Vzhledem k tomu, s jak nebezpečnými situacemi se denně potýkají, jim však musí být podobná arogance vlastní. Přistát s letadlem na 150 metrů širokém proužku uprostřed oceánu je docela náročné – zejména pak během bouřky, kdy paluba lodi stoupá a klesá třeba i o 10 metrů. Letadlo se pohybuje rychlostí 250 – 400 km/h a piloti nevidí přistávací plochu až do okamžiku, kdy jsou od ní vzdáleni několik sekund. Během přistání pak musí znovu najet na plný výkon pro případ, že by je nezastavilo záchytné lano. Abyste dokázali něco podobného, musíte mít určitou mentalitu, pořádný kus sebevědomí. U Bena začne docházet k zajímavé proměně v okamžiku, kdy odhalí svou lidštější stránku, protože je najednou mnohem zranitelnější.“

Lucas a jeho herecká kolegyně Jessica Biel si při natáčení užili své – značnou část rolí museli odehrát v kokpitu letadla, upevněného v obřím hydraulickém zařízení. „Natáčení v kokpitu bylo velmi náročné. Pohyby byly tak prudké, že to s námi chvílemi házelo o stěny a občas člověka postihla nevolnost. Každý den jsem se vyšplhal do toho modelu, připoutal se, nasadil si kyslíkovou masku a strávil tam 14 hodin! Všichni jsme museli zajít za hranice našich běžných schopností.“

Natáčení mělo však i své veselejší stránky: „Jedna z explozí – ta, která doprovází únik EDI z hangáru – byla tak obrovská, že ji filmaři museli předem ohlásit NASA. Ta pak informovala vlády různých světových zemí, že se v Austrálii odehraje v rámci natáčení filmu obří exploze, která bude vzhledem ke svému rozsahu pozorovatelná z orbitu. V tom je spolupráce s Robem fajn. Musel to být snad největší výbuch na jižní polokouli a dost možná i v celé historii filmu,“ říká Lucas.

Jessica Biel se zhostila role poručíka Kary Wade, která je jednou z velmi mála bojových pilotů ženského pohlaví. „Díky tomu byla tato role tak zajímavá,“ říká herečka. „Je neskutečně oddaná, silná a chytrá. Kromě toho zbožňuje adrenalin a pokaždé, když jde do akce, je ochotna riskovat svůj život. Svým způsobem jsem z ní měla strach.“

Čerstvý držitel Oscara Jamie Foxx si zahrál poručíka Henryho Purcella, který na rozdíl od svých kolegů technologiím důvěřuje. „Vidí v EDI budoucnost. Uvědomuje si, že pokud bude existovat možnost vyslat na misi stroj bez posádky, nebude muset nasazovat krk on sám. Navíc se díky nim změní k lepšímu různé válečné taktiky, proto nové technologie vítá. Brzy však zjistí, že i ta nejúžasnější technologie má vždycky nějaké mouchy – ať už jde o domácí videorekordér nebo dálkově řízenou stíhačku.“

zdroj: Falcon