Smrtonosná past 4.0 (2007) - Info ze zákulisí

O filmu

Smrtonosná past 4.0 vplouvá mezi sezónní trháky a nahrazuje jejich digitální kouzla skutečnou, nemilosrdnou a strhující akcí. Jeden z nejdrsnějších i nejsympatičtějších „lidových“ hrdinů současné popkultury John McClane je zpět a s ním i jeho nezaměnitelně sarkastické hlášky, které nerezaví ani s odstupem dvou desetiletí.

Bruceovi Willisovi, který se znovu vrátil k postavě, jenž v minulosti redefinovala fenomén akčního hrdiny, se snaha udržet věci v reálné rovině velmi zamlouvala. „Jednou z nejzajímavějších věcí na McClaneovi je to, že rozhodně není superhrdina,“ říká Willis. „Nemá žádné speciální schopnosti. Je to obyčejný chlap, do nějž se může vžít každý. Přestože se pokaždé snažíme udělat ještě velkolepější akční sekvence než posledně, myslím, že k filmu lidi nejvíc přitahuje právě ta jeho normálnost a styl humoru.“

„Během posledních let se o nové Smrtonosné pasti párkrát mluvilo, ale žádný z těch představených námětů mi nějak neseděl. Pak se ale objevil jeden, v němž se ocitnou v ohrožení dvě věci, které jsou pro McClanea v životě nejdůležitější,“ pokračuje Willis. „McClane nadevše miluje svou rodinu a pohrdá všemi, kdo se snaží dělat oběti z lidí, kteří se nemohou bránit. Podařilo se jim na tu postavu nahlédnout z nového úhlu, ale zároveň zachovali její náturu. Tentokrát je v sázce ještě více než v předchozích případech, ale McClane zůstává pořád tím obyčejným chlápkem, který se nečekaně ocitnul ve velmi nezvyklé situaci.“

„Mám přirozené sklony riskovat a chtěl jsem vidět, jestli bychom dokázali dát dohromady skvělý příběh,“ říká herec. „Chtěl jsem se vyrovnat první Smrtonosné pasti. Hodně jsem o tom přemýšlel.“

Ve Willisovi vzbudil zájem už scénář Marka Bombacka (podle námětu Bombacka a Davida Marconiho), avšak naplno se projektu začal věnovat teprve v okamžiku, kdy se k němu připojil režisér Len Wiseman. Ten Willise okouzlil svým thrillerem Underworld: Evolution: „Ten film mě do sebe úplně vtáhnul,“ vzpomíná herec. „Bylo vidět, že to má opravdu pevně v rukou, protože ten filmový svět se ani na chvilku nevychýlil z osy. Připadalo mi, že by Len mohl být pro novou Smrtonosnou past velkým přínosem – a taky byl.“

To, že Wiseman dostal příležitost natáčet další Smrtonosnou past, bylo téměř jako splněné proroctví – už jako středoškolák totiž se svými spolužáky natočil „film“, který byl právě touto sérií inspirován. „Miluju Smrtonosnou past,“ říká režisér. „Brala mě na ní hlavně ta McClaneova zranitelnost. Je to člověk, který byl vržen do nečekané situace a není z toho nijak nadšený. Mohl se s ním ztotožnit kdokoliv.“

Wisemanův přístup k postavě a příběhu byl pro formování podoby filmu zcela klíčový. Jeho záměrem bylo jednoduše to, aby zůstal McClane absolutně věrný svému dosavadnímu obrazu. S tím souviselo i to, že v úvodních verzích scénáře vyřazoval některé nevěrohodné segmenty. „Byla tam scéna, v níž McClane přijde na policejní stanici a zeptá se: ‚Jak vám můžu pomoct?‘ A já jsem namítnul: ‚McClane nikdy nenabízí svou pomoc. Nikdy.‘ Bruce s tím absolutně souhlasil.“

Wiseman pak spolu s Willisem a Bombackem pracoval na rozvíjení charakteristik jednotlivých postav. „Chtěl jsem pomocí nových problémů, které se McClaneovi staví do cesty, prozkoumat další rozměry jeho osobnosti,“ říká režisér. „Jak by reagoval, kdyby se ocitla v ohrožení jeho dcera? Jaký efekt má to, že jste hrdina – i když proti své vůli – na vaši rodinu a vztahy s ostatními lidmi?“

„V tomto filmu je McClane ještě méně ve své kůži než kdykoliv předtím,“ pokračuje Wiseman. „Je to dokonale mcclaneovská situace – coby staromódní policajt je postaven před padoucha, jehož trumfy jsou převážně moderní technologie.“

Willis chtěl zajistit, že scénář nebude nijak ignorovat časový odstup, který mezi jednotlivými pokračováními vzniknul. „Nepředstírali jsme, že McClane je ten stejný chlap jako v první Smrtonosné pasti,“ říká herec. „Je zjevně starší – jeho dcera Lucy, která se objevila v prvním dílu jako dítě, je nyní vysokoškolačkou. McClane je už utahanější a cyničtější. Nicméně, je důležité připomenout, že se nikdy nepovažoval za akčního hrdinu.“

Po zapracování poznámek od Willise a Wisemana se stal Bombackův scénář celkově drsnější, akce trochu přímočařejší a celkový časový rámec se zhustil. „Proměnilo se to v živou a skutečnou záležitost plnou kaskadérských kousků,“ říká Bomback. „Všechno, co se může pokazit, se taky pokazí. Pořád jsme přemýšleli o nových způsobech, jak McClaneovi zkomplikovat život pomocí nějakých zdánlivě neřešitelných situací. Pak jsme samozřejmě museli ještě vymyslet, jak ho z nich dostat.“

„Tenhle film byl z celé série zdaleka nejvíce vyčerpávající, fyzicky i duševně,“ říká Willis. „V době premiéry to bude už celý rok, co se mu věnuji. Z uměleckého hlediska mi ale rozhodně přinesl největší uspokojení.“

„Bruce hrál McClanea už v minulosti a je s ním velmi úzce spojen. Vnesl do projektu velké zkušenosti, což bylo kriticky důležité,“ říká Mark Bomback. „Z jistého úhlu pohledu je McClane jiná verze Bruceho. Neexistuje nikdo jiný, kdo by se téhle role mohl zhostit. Během našich porad o scénáři často říkal věci jako: ‚Nemyslím, že by řekl tohle, spíš něco takového…‘ A pak jsme si uvědomili, že to, co navrhl, je pro tuhle postavu a tenhle film opravdu mnohem příhodnější.“

Smrtonosné pasti jsou proslulé nepřerušovaným sledem akčních scén a čtvrtý díl v tomto směru nebude výjimkou – nabízí jedny z největších a nejrealističtějších akčních scén, které můžeme v současné době na filmovém plátně vidět. „Přemýšlel jsem, v jakých situacích bych chtěl McClanea vidět jako fanoušek,“ vysvětluje Wiseman. „A přišli jsme s různými divokými věcmi – s mcclaneovskou akcí, která byla skutečná, drsná a bez jakéhokoliv přikrášlování.“

„Smrtonosnou past 4.0 jsme si vždycky představovali jako přímočarou akční jízdu, která by korespondovala s tónem a charakterem původního filmu, ale byla upravená na dnešní poměry,“ říká Willis. „A můžu říct, že se nám to povedlo. Tohle není jeden z těch filmů, které spoléhají jen na digitální efekty. Na pár takových jsem už pracoval a v rozhodně na nich není nic špatného, ale v případě Smrtonosné pasti musí být akce opravdu hutná a bezprostřední – a myslím, že tohle jsme splnili na více než 100 procent. Máme skutečnou akci a skutečné kaskadéry. Je to drsné a velkolepé. Je tam všechno, co čekáte a chcete od každé Smrtonosné pasti.“

Na akčních scénách Wiseman úzce spolupracoval s koordinátorem kaskadérských scén Bradem Martinem a vedoucím speciálních efektů Mikem Meinardusem. „Lenova hlavní zásada byla: pokud to jde udělat doopravdy, bez digitálních efektů, uděláme to právě tak,“ říká Martin.

Většina akce se točila okolo McClaneových staromódních metod. V boji s Gabrielem a jeho nohsledy používá vše, co má k dispozici – své pěsti, palné zbraně, hasící přístroje a dokonce i vrtulníky. A Willis byl na fyzické útrapy, které s podobným natáčením úzce souvisejí, zcela připraven. „Tohle je Smrtonosná past, což znamená, že McClaneovi to dá pořádně zabrat,“ říká Willis. „Chtěl jsem, aby pořád působil tak, že si dokáže poradit se vším, co jej ohrožuje, takže jsem v průběhu několika měsíců před natáčením dodržoval přísný tréninkový režim. McClane je starší a já pochopitelně také – i díky tomu bylo zajímavé se do role vrátit. Také jsem si ale uvědomil, že stárnutí má své výhody. Věnujete věcem větší pozornost a tak nějak zmoudříte.“

„Bruce občas řekl něco jako: ‚Hele, v téhle scéně musím dostat opravdu pořádnou nakládačku‘,“ říká Wiseman. „A je ve skvělé formě. Má v očích něco, co vám říká, že toho vydrží opravdu hodně.“

S vědomím, že akce musí být bez ohledu na svou propracovanost a množství explozí realistická, začali Wiseman, Martin a Willis řešit, jaké fyzické následky na něm může ten či onen kousek zanechat. „Zkoušeli jsme si odpovědět na otázky jako: ‚Co by se stalo, kdyby McClane spadl s jednopatrové budovy a po cestě něco sejmul?‘“ vzpomíná Martin. „Naše kousky musely mít nějakou záminku, protože McClane nedělá nic bezdůvodně. Většinou je k tomu dohnán pouze proto, že mu nic jiného nezbývá.“

Spousta explozivních akčních sekvencí se odehrávala v obrovských studiových scénách, které vytvořil hlavní výtvarník Patrick Tatopoulos (Den nezávislosti). Kromě toho, že působily velkolepým dojmem, tvořily základ, který filmařům umožňoval jít v oblasti akčních scén do extrému. „Vytváření výtvarné stránky filmu není jen o budování věrohodného prostředí,“ vysvětluje Tatopoulos. „Musíte při tom také přemýšlet, jak v něm bude možné natáčet akční scény. Je to jako vyrábět pro někoho pracovní nástroj – takové hřiště, na kterém pak budou hrát. Jsem velkým fanouškem skutečného filmového prostředí. Hrozně rád ho stavím.“

Neméně důležitou roli hraje ve filmu také humor. McClaneovy sardonické hlášky se v minulosti staly kultovními a Smrtonosná past 4.0 v této tradici bude s největší pravděpodobností pokračovat. Filmový humor ještě více smazává hranici mezi Willisem a jeho postavou: „Bruce je obyčejný chlap z New Jersey, který vypráví blbé vtipy a směje se jim a ze všeho nejradši je se svou rodinou,“ říká Mark Bomback. „A to z něj – a zároveň z McClanea – dělá tak sympatickou postavu.“

Bomback podotýká, že vymýšlení různých mcclaneovských hlášek bylo nejzábavnější částí celé práce na scénáři. „Miluju postavu Johna McClanea. Kdykoliv jsem měl z nějaké scény strach nebo jsem nevěděl, jak ji mám napsat, pomohl mi jeho ‚hlas‘. Bylo super přemýšlet o tom, co by v dané situaci řekl.“

Spousta humoru vychází z kontrastu mezi McClaneovými staromódními a Gabrielovými moderními metodami práce. „Digitální svět ho trochu minul,“ říká Willis. „Nechtěli jsme, aby se na začátku filmu najednou proměnil v počítačového experta, který by byl schopen zastavit Gabriela a naboural se do satelitů. McClane by nevěděl, jak na to. Takže jsme ho umístili do několika situací, v nichž vůbec nic nechápe, a postavili proti němu úhlavního nepřítele, jehož nástroje a metody jsou z úplně jiného světa, než ve kterém žije McClane.“

Počítačový nadšenec Matt Farrell tvoří digitální yin k McClaneovu analogovému yangu. „Matt je McClaneovým zábavným protějškem,“ říká Justin Long, mladá hvězda filmů jako Vybíjená: Běž do toho na plný koule nebo Galaxy Quest. „Hodně se liší od těch parťáků, které měl McClane v předchozích filmech; není to policajt ani chlápek, který se o sebe dokáže postarat na ulici. Zabývá se technologiemi, zatímco McClane akcí. Jejich interakce je odrazovým můstkem ke spoustě humorných situací.“

„Matt skutečně není žádná korba,“ říká Long. „Jak by taky mohl? Je posedlý svým počítačem a nikdy nevychází z domu.“

Trochu atletičtější postavou je Mai, přítelkyně a hlavní pomocnice Thomase Gabriela. Maggie Q, která si zahrála jednu z hlavních roli ve filmu Mission: Impossible III, je trénovaná mistryně bojových umění v jejích tvrdých filmových bojích s Willisem je zřetelný kontrast mezi východním a západním stylem boje. „Mai je fyzicky zdatnější než kdokoliv jiný,“ říká Maggie. „Je rychlá, rafinovaná a smrtící. McClane využívá své staromódní techniky, zatímco ona ovládá ty nejmodernější. Díky tomu je jejich střet velmi zajímavý.“

Gabriel pracuje spíše hlavou. Jako mozek v pozadí plánu na svržení celé americké digitální infrastruktury je přesným opakem protivníků, kteří se McClaneovi postavili do cesty v minulosti. „Gabriel je schopen využívat určitých metod, které McClane nemůže předvídat, protože leží úplně mimo jeho oblast zkušeností,“ vysvětluje Timothy Olyphant.

Pokud padouchy ve Smrtonosných zbraních definuje jejich chytrost a to, jaký náskok dovedou získat před McClanem a filmovým publikem, pak se Gabriel řadí rozhodně k těm nejproradnějším. Jeho plány jsou mnohem hrozivější než záměry všech jeho předchůdců. Nesnaží se vyloupit velkou firmu nebo peněžní centrum – chce srazit na kolena celou zemi. A Gabriel věří, že pro to má dobrý důvod. „V jeho plánech hraje roli i vláda. Ocitnul se v pozici, kdy může americké veřejnosti ukázat tvrdou realitu,“ říká Timothy Olyphant, který se role Gabriela zhostil.

Stejně jako celá řada filmových padouchů je i Gabriel charismatický, šarmantní, chytrý a náruživý – což byla kombinace, která docela ztížila hledání vhodného představitele. “Gabriel je téměř geniální a velmi sofistikovaný člověk, ale často se zdá, že se ocitl na pokraji nervů, protože zachází až příliš daleko. A Tim to má stejně,” směje se Wiseman.

Když začne hrozit, že McClane nabourá Gabrielovy plány, unese padouch jeho dceru Lucy, aby si ho udržel od těla. Sám však brzy pochopí, že tím učinil zásadní chybu. „Lucy jsme neviděli už od první Smrtonosné pasti, kde se navíc objevila jen na chvíli a jako dítě,“ říká Willis. „Nyní studuje vysokou školu a se svým otcem nemá příliš harmonický vztah. Ale přestože je McClane rozvedený a sám, pořád zůstává rodinný typ. A ve snaze zachránit svou dceru se nezastaví před ničím.“

„Únos Lucy ho pořádně vyburcuje,“ pokračuje Willis. „Dodá mu to spolu s těmi velkými věcmi, které se okolo něj začínají dít, silný emocionální náboj.“

Lucy, kterou si zahrála Mary Elizabeth Winstead, je jeho dcerou už na první pohled. „Je hodně divoká, tvrdá a má podobného ducha,“ říká Winstead. „Na začátku filmu je její vztah s otcem velmi mrazivý, protože byl většinu jejího mládí někde pryč. Všechno se samozřejmě změní v okamžiku, kdy začne být ohrožována Gabrielem.“

Aby jej dokázal zastavit, musí se McClane spolehnout na schopnosti jeho nepříliš nadšeného parťáka Matta Farrella a zkušeného hackera známého pod přezdívkou Warlock, který jim předá kriticky důležité informace. Tuto postavu ztvárnil herec a filmař Kevin Smith, který sám přiznává, že mu podobné role padají do klína neustále. A ne nadarmo: „Trávím na internetu docela hodně času. Občas se vzbudím, celý den proklikávám nějaké stránky a pak jdu spát.“

Stejně jako pro Lena Wisemana měla i pro Smithe práce na filmu z této série zvláštní význam: „Sice jsem na střední nenatočil film podle Smrtonosné pasti jako Len, ale uváděl jsem promítací párty, když ten film vyšel na VHS. Fascinovalo mě, jak je McClane skutečný – byl to jeden z prvních akčních hrdinů, kteří po tom zběsilém dobrodružství skutečně vykazovali známky nějakého opotřebení.“

Práce na filmu byla velmi náročná, ale všechny jeho tvůrce hnalo kupředu obrovské nadšení. „Během jediného dne zároveň probíhala konstrukce stíhačky Harrier a stavba úseku dálnice, na obloze visel dvanáctimetrový přívěs a okolo se tyčily čtyři jeřáby, pomocí nichž jsme měli scénu nasnímat,“ vzpomíná Len Wiseman. „Přišel jsem na plac, rozhlédnul se a pomyslel si: ‚Tohle je fakt boží práce.‘ Je to trochu jiná liga než to natáčení na zahradě ve Fremontu.“

„Každý den příprav a natáčení byl velký boj, ale tím, jakou všichni odvedli práci, jsem zcela nadšen,“ říká Bruce Willis. „Spousta lidí má tyhle filmy ráda a ten úplně první podle mě redefinoval akční žánr. A jelikož jsme se mu chtěli vyrovnat, byl to pořádný záhul. Už se objevily mé výroky, že tenhle film je stejně dobrý – ne-li dokonce lepší – než první Smrtonosná past. Nabízí divákům všechno to, co mají na Smrtonosné pasti a McClaneovi rádi, a přitom dává všemu větší rozměr a přesouvá dění do nového prostředí.“

zdroj: Bontonfilm