Sejmi je všechny (2007) - Info ze zákulisí

O NATÁČENÍ

Nosná idea filmu Sejmi je všechny byla inspirována scénou z akčního filmu Johna Woo Hardbolied, ve které se ozbrojený hlavní hrdina představovaný Chow Yun Fatem ocitne v nemocnici s malým dítětem.

„Spojení chladnokrevného chlapa s nejnevinnějším tvorem na světě přináší dramatické napětí a silný vizuální vjem,“ říká scenárista a režisér Michael Davis, mezi jehož nejúspěšnější snímky patří i na festivaly oceněné filmy Eight Days a Week a 100 sladkých holek. Davis tuto myšlenku dále rozpracoval a přišel s ideou přestřelky v místnosti, ve které hlavní hrdina pomáhá přivést na svět dítě. „Věřil jsem, že to bude skvělá úvodní scéna filmu,“ říká představivý režisér.

„Sejmi je všechny se podobá americkému akčnímu filmu Johna Woo a vypráví příběh nejnaštvanějšího chlapa jménem Smith, který s dítětem v ruce bojuje o holý život,“ pokračuje Davis, který je také autorem původního scénáře. „Film byl současně i zkouškou mé představivosti a vynalézavosti co se týče přestřelek,“ dodává Davis.

„Nejjednodušší bylo vymyslet zábavné dějové zápletky týkající se přestřelek,“ říká Davis, bývalý tvůrce storyboardů, který přišel se sérií unikátních a exotických způsobů inscenování přestřelek. Kromě přestřelky při narození dítěte otevírající film jde zejména o přestřelku mezi Smithem a nepřátelskými výsadkáři během seskoku volným pádem z letadla, scéna, při které Smith střelbou roztočí kolotoč na dětském hřišti, aby nepřítel nemohl zastřelit dítě ležící na kolotoči, a nakonec i o famózní esenci sexu a násilí při scéně, ve které si to Smith a jeho komplicka prostitutka DQ rozdají uprostřed přestřelky.

„Mnohem složitější ale bylo hledání odpovědi na klíčovou otázku příběhu, a totiž na tajemství a logiku toho, proč Hertzovi zločinci usilují o život malého dítěte,“ dodává Davis.

Jednou z inspirací byl pro scénáristu a režiséra i film Johna Woo. Základní myšlenka příběhu se však zrodila již o mnoho desetiletí dříve, když Davis coby žák šesté třídy psal na svém psacím stroji vlastní stostránkové novely o Jamesi Bondovi nazvané Maškaráda smrti či Čepel, které imitovaly duch příběhů Iana Fleminga. „Již dlouho jsem snil o plně akčním filmu, a to jak při psaní svých dětských novel, tak i nyní při animacích a psaní scénářů,“ říká Davis, který nakreslil celkem 17 000 obrázků tvořících celkem patnáct minut animací jedenácti akčních scén filmu. Tyto animace Davis následně použil jako efektivní nástroj k prodeji, jímž oslnil jak producenty – Susan Montford, Dona Murphyho a Ricka Benattara (který je stejně jako Davis obdivovatelem Jamese Bonda) a manažery studia New Line Cinemas, tak i herce. „Animace se staly balením prodávajícím obrovskou energii snímku. Bylo opravdu vzrušující sledovat proces zhmotnění původní vize promítnuté do animací do reálné vize obsažené ve filmu“, dodává Davis.

POZNÁMKA: Ukázky animací naleznete online na následujícím odkazu: latinoreview.com

Hollywwod je místo pomíjivé slávy. Můžete sice být považován za nejnadějnějšího scénáristu ve městě, avšak pokud svoji šanci nevyužijete, budete pořád pouze filmový tvůrce bojující o svoji kariéru. V případě Davise však došlo k intervenci vyšší moci v podobě známosti z dob studií na Univerzitě Jižní Karolíny s producentem Donem Murphym (Transformers, Takoví normální zabijáci, Liga výjimečných) a jeho partnery Susan Montford a Rickem Benattarem, kteří se filmu ujali.

„Cítili jsme, že Sejmi je všechny je opravdu mimopřádný scénář, který si vyloženě říká o zfilmování. Jednalo se přitom přesně o náš šálek kávy, protože film si dělá legraci z největších posedlostí Ameriky – zbraní, prsou a násilí, a to právě v tomto pořadí,“ říká Don Murphy, jehož společnost Angry Films spolupracovala s Davisem na prezentaci režisérovy vize akčních scén filmu a kresleného traileru. „Davisovo famózní animované DVD jsme jako první poslali společnosti New Line Cinema, a byla to láska na první pohled,“ dodává Susan Montford.

Manažeři společnosti New Line Cinema si uvědomili potenciál filmu ihned po shlédnutí Davisových animací a předložili jej vedení studia, které následně dalo jeho přípravě zelenou. „Lidé v New Line si ověřili, že dokážeme film obsadit a najmout si i skvělé tvůrce,“ říká Murphy. „Michael měl vizi a nadšení pro scénář, což bylo obojí vidět na jeho animacích. Bylo nám jasné, že byl zrozen k tomu, aby film režíroval.“ Davis konečně dostal svoji šanci.

Michael Davis popisuje Sejmi je všechny jako „Jamese Bonda pro dolních deset tisíc“, kde Smith je antitezí Jamese Bonda. Smith v minulosti utrpěl psychickou újmu a je bezdomovcem, což vyvolává dojem věčného outsidera bez vlastních prostředků, jakým byl třeba Rocky. Smith žije v opuštěné ruině domu a nemá vůbec nic. Bond naopak všechny hmotné statky má. Jediným skutečným bohatstvím Smithe je jeho talent ke střelbě, a Smith proto jí mrkev na zlepšení zraku. Jeho miláčkem je krysa vycvičená k odemykání jeho dveří – další Smithova low-tech zbraň.“ Smith je také důmyslný. „Baví mě pozorovat inteligentní metody, jakými se dostává ze složitých situací, a sledovat přitom jeho myšlenkové pochody. Považuji to za mnohem zajímavější než velkolepé akční scény, protože u Smithe jde o vítězství ducha nad hmotou,“ dodává Davis, který od začátku toužil vytvořit bytostně tělesný film okořeněný vtipnými dialogy.

Producentka Susan Montford vidí film takto: „Pokud milujete film, budete milovat i tento snímek – odkazuje totiž na spaghetti westerny Sergia Leoneho, na francouzské gangsterky od Melvilla a samozřejmě i na Johna Woo. Hlavní postavy představují filmové archetypy znovuzhmotnělé díky živé představivosti Michaela Davise. DQ představuje tragickou postavu prostitutky – matky. Smith je mytickým naštvaným samotářem s nepřebernou zásobou krátkých vtipů. Oba jsou klasickými outsidery ochotnými udělat všechno pro to, aby přežili. Náhle se však zjeví malé dítě, které je dá dohromady a převrátí jejich životy naruby. Smith se spojí s DQ, aby dítě společně zachránili před fetišistickým plešatým gangsterem s brýlemi a přehazovačkou jménem Hertz. Podobně jako v případě slavného amerického masového vraha ze 70. a 80. let Dennise Radera, známého též pod přezdívkou BTK Killer (b jako bind=svázat, t jako torture=mučit, k jako kill=zabít – poznámka překladatele), byste si Hertze klidně spletli s normálním otcem rodiny.“

Při obsazování hlavní role byl prvním tipem Michaela Davise pro roli Smitha Clive Owen, známý hlavně díly filmůmSin City a Spojenec. „Clive je sice typem herce pro přímočaré akční hrdiny, ale i tak jsme ani na chvíli nevěřili, že bychom ho pro náš film mohli získat,“ říká Davis.

Clive Owen, který shodou náhod ve stejné době odmítl jiný film, se možností hrát Smithe nadchl. Owen a Davis se sešli, padli si do noty a jak se říká, ruka byla v rukávě. Současně se rozhodli, že Owen bude hrát hlavní roli s britským akcentem, protože právě Angličané mají podobný smysl pro černý humor jako Smith. „Smith působí s britským přízvukem ještě o něco drsněji,“ vysvětluje Davis.

„Sejmi je všechny je totální odvaz,“ říká Clive Owen. „Je to jeden z nejživějších a nejoriginálnějších scénářů, jaké jsem za dlouho dobu četl. Celý scénář běží v rychlém tempu a přináší řadu mimořádných situací, aniž by jeho rychlé tempo zvolňovalo. Kromě toho má víc jak tucet neskutečně geniálních přestřelek. A vše je okořeněno skvělým humorem.“

„Když jsem scénář dočetl, zavolal jsem svému agentovi a řekl mu, že jestli si režisér snímek prosadí, vznikne mimořádný film. A když jsem se pak setkal s Michaelem, hned jsem věděl, že to dokáže, protože na příležitost natočit tento film čekal sedm let. Tenhle film přitom potřeboval právě hlavu i osobnost typu Davise, který dokázal jeho natočení vydupat ze země.“

„Smithe hraju tak, že se o něm vlastně nikdo moc nedoví,“ dodává Owen. „Je velmi záhadný a pořád se mění, a přitom nikdo není schopen ho dostat. On ale v téhle situaci vlastně být nechce. Přesto ale skončí s dítětem na krku a bude ho mít na starosti celý film. To dítě ale chrání naprosto skvěle. Je to vlastně trochu symbolické a Smith je tak velmi originálním akčním hrdinou,“ směje se herec.

„Clive je stejný typ jako mladý Sean Connery – alfa samec, sexy, inteligentní a opravdu vtipný. Současně je záhadným a citlivým hercem s úžasným smyslem pro špičkovou akci, kterou ve filmu musí předvádět,“ říká producet Don Murphy. Ten byl spolu s ostatními producenty přesvědčen, že obsazení herců musí být stejně originální jako scénář, a proto prosazoval neokoukané a oduševnělé herce.

„Clive Smithovi dodal výrazně tajemný a zádumčivý rozměr. Současně přinesl hodně vlastních kousků a akcí. Je opravdu skvělý, a během filmu z něj nespustíte oči,“ dodává producentka Susan Montford.

„Smith je nejnaštvanější chlap na světe“, říká Michael Davis. Smith je naštvaný kvůli velkému problému, který mu totálně zkomplikoval život, a tak ho rozčilují i naprosté prkotiny. Zlobí se kvůli maličkostem, které štvou i nás v našich životech – nad člověkem žvýkajícím nechutně žvýkačku, nad řidičem nepoužívajícím blinkry, nad chlápkem srkajícím odporně kávu. Je chladnokrevný, ale dokážete se s ním identifikovat. Někde v pozadí přitom hledáte příběh, proč je bezdomovcem a kde se v něm vzaly jeho skvělé schopnosti. Film tak má nejen záhadnou strukturu a tajemství v podobě hledání odpovědi na otázku, proč chtějí zloduši zabít dítě, ale svůj vývoj má i hlavní postava a její vlastní identita. Hlavní hrdina se v úvodu zjevuje na scéně jako sarkastický a naštvaný chlap, a ironií osudu je současně nejcitlivější postavou celého filmu. Všechny věci ho štvou tak moc právě proto, že je tak citlivý.“

S tímto názorem souhlasí i Clive Owen: „Smith sice říká, že všechno nenávidí, ale ve skutečnosti tomu tak není. Dokáže se hodně naštvat a někdy umí být pěkně nelítostný, ale nakonec vždy najde svoji cestu a v každé situaci si poradí.“

Italská herečka Monika Belucci hraje klíčovou postavu prostitutky DQ, kterou Smith požádá o pomoc s péčí a ochranou nově narozeného dítěte. „Monica je nádherná oduševnělá herečka s osvěžující absencí jakýchkoli zábran,“ říká producentka Susan Montford. „Jakmile jsme si jí představili v roli DQ, neuvažovali už jsme o nikom jiném.“

Michael Davis přitakává: „Monica se na tuhle roli skvěle hodila, protože jsem potřeboval silnou osobnost jako protiklad silné osobnosti Smithe. Je neskutečně sexy a současně je jedinou postavou, která se ze Smithe neposere. Pořád po něm něco chce. Na Monice je také skvělé to, že stejně jako v jiných italských rodinách, i v její rodině ní představuje matka silnou osobnost. Skutečné jméno DQ je Donna Quintana, ale Smith používá zkratku DQ. Monica představuje emocionální středobod filmu. Je pokaždé upřímná, vždycky říká co se myslí a nakonec donutí Smithe změnit se v otevřenějšího a starostlivějšího člověku, který se pomalu začíná léčit ze svých dávných citových zranění.“

Monicu Belucci zaujala originalita scénáře a směsice různorodých prvků ve filmu. „Sejmi je všechny je film násilný, sexy, temný a děsivý, ale také film lidský a se spoustou humoru. Je obtížné najít všechny tyto prvky současně v jednom snímku,“ říká herečka, kterou zaujala i nekonvenční love story. „Na začátku filmu Smith ani DQ neumějí milovat a ani nevědí, co láska znamená. Díky dítěti, které se stane náhodně součástí jejich životů, si uvědomí kým doopravdy jsou a zásluhou lásky k němu se naučí milovat i jeden druhého.“ Monica Belucci se zamilovala i do povahy DQ. „Je to zvláštní šlapka, na které je něco velmi přitažlivého. Zamilovala jsem se do její postavy kvůli její absolutní svobodě. Dokáže dělat nebezpečné, temné a špinavé věci neuvěřitelně hravým způsobem.“

Před několika lety napsal Michael Davis scénář o Alfredu Kinseym. „Díky mému výzkumu o lidské sexualitě spojenému s tímto scénářem jsou všechny moje další scénáře mnohem více ovlivněny vším skvělým, co souvisí se sexem. Kdybych nenapsal scénář o Kinseym, nikdy bych nepsal ani o kojící prostituce. V Sejmi je všechny zůstane hlavnímu hrdinovi na krku malé dítě. Na koho se obrátí o pomoc? Proč ne právě na tuhle ženu, která dokáže dítě nakrmit? DQ je pro Smithe ten nejlepší parťák právě proto, že mu dokáže pomoci. A stejně jako Smith má ve své minulosti něco, co jím otřáslo, má něco takového ve své minulosti i ona. Mezi těmito dvěma zlomenými lidmi, které svede dohromady náhoda a vytvoří z nich náhradní rodinu, se tak rozvine love story, která dělá příběh silnějším.“

„Monica je skvělá herečka, která odvedla fantastickou práci,“ říká Clive Owen. „Ve filmu se náš vztah samozřejmě vyvíjí. Na začátku jsem jí požádal o pomoc proto, že dítě potřebovalo nakrmit. Náš vztah se vyvíjí velmi ztuha, ale nakonec jsme jeden na druhého velmi pyšní. Ona se skvěle stará o dítě a dohromady tvoříme velmi zvláštní malou rodinu.“

Paul Giamatti hraje Hertze, hlavní zápornou postavu, která Smithe pronásleduje celý film. „Na záporných hrdinech je pro mě zajímavé to, že nejsou záporní 24 hodin denně,“ říká Michael Davis. „Oni si o sobě vlastně ani nemyslí, že jsou špatní, a tak jsem stál před otázkou, jak vytvořit záporného hrdinu, který si nebude připadat špatný? Hertz tak během filmu neustále volá domů manželce a mluví s ní, jako kdyby byl makléřem na Wall Streetu, který jenom chodí domů později. Tahle rodinná stránka jeho osobnosti je pak v příkrém kontrastu s odpornou násilnou postavou vystupující ve zbývajících částech filmu.“

„Thriller je kvalitní pouze tehdy, je-li kvalitní jeho záporný hrdina,“ pokračuje Davis. „Proto jsem s Hertzem nevsadil na jistotu. Potřeboval jsem herce, který to dokáže rozbalit, a hned mě napadla myšlenka obsadit Paula. Tím nápadem jsem přitom byl čím dál víc nadšený právě proto, že není zrovna typem pro takovou roli. Přestože po fyzické stránce nepůsobí jako nějaký velký zločinec, mentálně jím je. Působí o to vtipněji, že Hertz sám sice velký není, ale svoji nedostatečnou velikost si kompenzuje velkými věcmi – má velkou zbraň, řídí velké auto a má obrovskou sponu na opasku. Na postavu s tolika rozměry potřebujete skvělého herce.“

„Paul obvykle hraje postavy ovládané úzkostí, zatímco tady představuje přímočarého zloducha vyportrétovaného po vzoru Dennise Radera. Je velmi legrační a současně nahání hrůzu,“ říká producentka Susan Montford.

Giamatti, který nikdy předtím nehrál zloducha ani nestřílel ze zbraně, s radostí odhaluje, proč chtěl ve filmu hrát. „Téměř na konci je scéna připomínající praktiky Gestapa, během které zlámu Smithovi všechny prsty. Když jsem poprvé četl scénář, hned jsem věděl, že tu scénu chci točit. Trvá totiž neskutečně dlouho a já si v ní pomalu užívám lámání každého jednotlivého prstu. Byla to scéna, kterou jsem si opravdu užil. Snažil jsem se při ní zničit Smithovu duši. Celé to je spíš o zabíjení lidské psychiky. Mám tam také jednu scénu, při které mučím Monicu Belucci. Její mučení bylo přímo skvělé. Je to fantastická a neskutečně zajímavá herečka.“

„Clive umí perfektně zahrát narušené zahořklé chlapy. Vytvořil ve filmu opravdu zajímavou postavu je záporným protikladem působivého Smithe. Je to legrační, protože moje postava je skoro něco jako bodrý týpek. Tak trošku jde o zvláštní obrácení rolí,“ říká Giamatti.

„Hertz je divoká postava od začátku až do konce,“ reaguje Owen. „Je to můj hlavní protivník. Na obsazení Paula bylo skvělé hlavně to, že scénář je plný až téměř zvráceného humoru, který Paul dokázal úplně a bezprostředně vystihnout. Jeho práce je v tomto směru až téměř odpudivá, ale bylo neskutečně skvělé ho při ní pozorovat.“

„Paul je v nové roli zloducha naprosto perfektní. Jeho herecké umění je tak skvělé, že dokázal naprosto působivě vyjádřit Hertzovi komplexy, aniž by z něj udělal karikaturu zloducha, což vůbec nebylo jednoduché,“ dodává producent Rick Benattar.

„Hraju ve filmu zloducha, který jako by z oka vypadl modelovým zloduchům z programů FBI. Představuji génia s dokonalou intuicí. Chtěli jsme přitom vytvořit netradičního zloducha, a tak nás napadlo, že by mohl vypadat jako účetní. Na nezasvěcené pozorovatele tak Hertz působí jako nenápadný bezvýznamný človíček. Michael chtěl mít postavu, která zabíjí a současně vede normální rodinný život. Vedu proto sladké rozhovory se svoji ženou uprostřed nejbrutálnějších scén násilí. Hertz je přitom doopravdy šťastný právě ve chvílích, kdy někoho střílí do hlavy,“ směje se herec. „Nejde o nic jiného než o skvělé a vtipné scény zahrané lidmi, kteří se navzájem střílejí.“

Giamatti se natolik nadchl pro vzezření své postavy, že požádal kadeřníka, aby mu vyholil temeno hlavy a nechal mu jen něco málo dlouhých vlasů na přehazovačku, a kromě toho si nechal narůst i knír. K tomuto vzhledu mu maskéři ještě za menší pomoci gelu na vlasy doplnili i „slizký“ vzhled.

„Paul Giamatti vypadá přesně jako váš soused. Vypadá jako obyčejný chlap, a proto ho každý zbožňuje. V Sejmi je všechny dostal příležitost dosáhnout naprostého vrcholu. Představuje toho nejdokonalejšího bondovského zloducha, jakého ještě nikdo nestvořil,“ říká producent Don Murphy.

„Hertz si o sobě myslí, že je nejchytřejší ze všech,“ říká Giamatti. „Hraju svalovce bojujícího se všemi těmi vojáky po boku, a snažíme se zabíjet lidi. Pořád mám věci pod kontrolou. Moje role byla celkem jednoduchá, protože hodně času strávím telefonováním vzadu v limuzíně, ze které dávám svým lidem pokyny, aby zabíjeli jiné lidi. Naopak pro Clivea muselo být natáčení velmi únavné, protože má svůj osobní lví podíl na téměř všech akcích ve filmu.“

„Na natáčení filmu jsem musel být maximálně fit, protože ta role byla hodně o fyzičce,“ říká Owen. „Akční scény v tomhle filmu totiž neustále směřují dopředu a nikdy nejsou statické. Co ale film odlišuje od jiných akčních snímků, je jeho humor. Všechny akční scény mají v sobě nečekaný důvtip a to je dělá zajímavými.“

„Chtěl jsem po hercích, aby své role hrály tak, jako by to byla realita,“ říká scenárista a režisér Michael Davis. „Rád používám slovo ‘nadměrný’. Řada akčních filmů je totiž jenom samé bum bum bum a samé pády obrovských věcí; náš film je naopak o individuální a intimní akci. Na Sejmi je všechny je navíc skvělé i to, že jsme měli k dispozici áčkové herce natáčející akční film, který si jej vyloženě užili.“

Všichni herci si své zkušenosti z práce s Davisem při natáčení filmu pochvalují.

„Michael napsal opravdu chytrý akční film,“ pochvaluje si Clive Owen. „Při natáčení akčních scén obvykle vždy panuje neuvěřitelná disciplína, ale Michael Davis měl všechno zorganizované snad úplně nejlépe ze všech režisérů, se kterými jsem během své kariéry pracoval. Měl vždy naprosto jasno v tom, co požaduje a co chce během celého dne natočit. Natáčeli jsme neskutečné množství scén a při všech byl naprosto precizní.“

„Pracovat s tak nadaným člověkem jako je Michael Davis bylo velké potěšení,“ souhlasí Monica Belucci. „Protože byl i autorem scénáře, věděl přesně, co chce. Jeho vize filmu byla fantastická.“

„Michael měl poněkud excentrickou vizi o tom, jak má film vypadat. Je v něm spousta černého humoru, což bylo dobře. Film má po celou dobu dynamický spát a běh jeho děje se ani jednou nezastaví,“ říká Paul Giamatti.

„Michael Davis se vyloženě narodil pro to, aby tenhle film natočil,“ dodává producentka Susan Montford. „Když k němu napsal scénář, bylo to jako by si jednotlivé stránky jeho osobnosti hrály s různými postavami filmu – s jejich manýrami, posedlostmi a láskami – prostě se vším, co je baví. Když pak Michael film režíroval, nebyl pro něj problém uvést všechny postavy v život, protože byly vlastně jeho součástí.“

Davisova patnáctiminutová ručně kreslená animace byla klíčem při prodeji Sejmi je všechny společnosti New Line Cinema i při získání Clive Owena pro hlavní roli. Davis ručně během šesti měsíců nakreslil deset velkých akčních scén, což zahrnovalo celkem 17 000 kreseb. „Bylo to, jako byste sledovali skutečný film obrázek po obrázku, střih za střihem, ale animovaný,“ říká Davis.

Davis původně vůbec netušil, že animace budou tak skvělým prodejním nástrojem. „Začal jsem s tím původně jen jako s koníčkem. Chtěl jsem jenom zjistit, co dokážu udělat s iMovie na svém Applu. Začal jsem vymýšlet různé blbosti. Měl jsem v ruce scénář, do kterého jsem se hned zamiloval, ale nevěděl jsem, jak jej převést do reálné podoby. Toužil jsem po tom udělat film a animace mi v tom moc pomohly.“

„Jakmile jsem nakreslil první sekvenci – přestřelku během volného pádu – měl jsem pocit, že je to naprosto skvělé. Režíroval jsem film bez štábu, a tak jsem se rozhodl nakreslit další scénu. V koutku duše jsem věděl, že pokud jednou dostanu šanci film natočit, bude úžasné dát animace k dispozici kameramanovi, střihačovi a ostatním tvůrcům, protože na nich přesně uvidí, jak mají scény v mých představách fungovat.“

Teprve později Davis zjistil, že animace mohou posloužit i jako skvělý nástroj prodeje. Davisova animovaná vize byla totiž natolik vzrušující a extravagantní, že se studio New Line Cinemas rozhodlo dát mu ihned šanci k posunu od nezávislého tvůrce ke tvůrci studiovému.

Animace společně se scénářem zaujaly i hledače talentů a řada velkých hvězd vyjádřila svůj zájem podílet se na projektu. Studio New Line Cinemas i Davis chtěli angažovat Clive Owena, kterého k účasti přesvědčila právě silná dvojkombinace scénáře a animací.

Klíčová role dítěte si vyžádala angažmá dvou párů dvojčat, jednoho trojčete a pěti umělých kopií těchto dětí. Jeden z agentů proto před natáčením zavolal do Toronta Evě Mende Gibson dva týdny před porodem jejích dvojčat – chlapce Lucase a holčičku Sydney – a zeptal se jí, jestli by s dvojčaty nechtěla natočit film. Po prvním překvapení si Eva Mende Gibson řekla proč ne, a dvojčata tak hned v prvních čtrnácti dnech svých životů zažila první natáčení s punčochami na hlavě. „Myslím, že dvojčata díky této příležitosti zažila svých prvních 15 minut slávy,“ říká Eva Mende Gibson. „Je to téměř jako kdyby se stala nesmrtelnými. Až vyrostou, podíváme se na DVD a uvidíme, jak vypadala jako miminka, navěky zachycená v čase“ Obě dvojčata během natáčení alternovala navzájem s umělými kopiemi. Na konci jedenáctitýdenního natáčení již byla příliš velká, a tak byla na několik málo zbývajících dnů natáčení nahrazena jiným dítětem vybraným z trojčat.

„Děti jsou neskutečné,“ říká Clive Owen, který je sám tatínkem. „Kdykoli umístíte živé dítě do nějaké scény, stane se středobodem všeho. Byl to vynikající nápad dát doprostřed akční scény malé dítě, které je třeba chránit. Každý člověk totiž okamžitě a instinktivně reaguje stejným způsobem, když vidí rozrušené, vyděšené, ustarané nebo nebezpečím ohrožené miminko. Právě proto působí tak silně malé dítě čelící nebezpečí uprostřed nejšílenějších akčních scén.“

Odborník na prostetiku a animatroniku Paul Jones a jeho tým stvořili dalších pět dětí, které sloužily jako neživí dvojníci filmového Olivera. Dvě z těchto dětí byly dálkově ovládaní pohybliví animatroničtí roboti vydávající zvuky, zatímco zbývající tři děti byly nepohyblivé. Rádiem ovládané dítě přitom fungovalo plně samostatně, bez jakýchkoli baterií či drátů. „Tohle dítě uvidíte ve filmu kopat nožičkama, plakat či hýbat ramínky a hlavou, a můžete jej dokonce vzít do rukou a opustit s ním scénu,“ říká Jones, jehož tým původně vytvořil hlavy podle fotografií jeho vlastního dítěte, protože dvojčata ještě nebyla na světě. Jakmile se dvojčata narodila, přiřadil Jones barvu jejich kůže a vzorky jejich vlasů k jinak již hotovým výtvorům. „Některé děti se narodí úplně bez vlasů. Proto jsme na poslední chvíli vytvořili vyměnitelné dětské paruky,“ směje se Jones. „Tvůrci vizuálních efektů ze společnosti Mr. X Inc. vytvořili kvůli autenticitě všechny možné náhražky obličejů.“

Aby animatronické děti působily realisticky, zkoumal Jones nově narozené děti, nahrával si jejich pohyby a dotýkal se jejich kůže tak, aby byl co nejvěrněji schopen nahradit skutečnou dětskou kůži tenkými vrstvami silikonu. Jeho tým také vytvořil figurínu matky v životní velikosti, kterou Smith nese v úvodu filmu. Useknuté ruce či pupečníková šňůra jsou také až na naprosté výjimky výtvory Jonesovy dílny. „Objednali jsme si také téměř dvacet litrů krve od anglické společnosti MakeUp Company,“ usmívá se Jones. „Tahle společnost vyrábí tu nejlepší krev pro filmy. Jejich ‘krásnou’ krev jsme použili místo krve herců. Na zbývajících 85 zabitých či zmrzačených těl statistů jsme použili naši vlastní krev vyrobenou ze sirupu a potravinových barviv.“ Ve filmu bylo nakonec použito pět různých druhů krve, od zaschlých strupů přes krev čerstvou, krev z tepny až po tmavou krev.

Pro nervy drásající scénu, při které Giamattiho postava láme Smithovy prsty, vytvořili Jonesovi britští kolegové modely Owenových rukou v životní velikosti ještě předtím, než Owen odjel na natáčení filmu. Po dokončení modelů Jones vyrobil umělé silikonové ruce, které byly zblízka snímány ve chvílích, kdy má Owen ruce před svým obličejem a Giamatti mu „láme“ prsty jeden po druhém. Aby tahle scéna fungovala, snímala kamera střídavě Owenovy skutečné prsty a jejich umělé napodobeniny.

Žádný z akčních filmů nemůže být úplný bez zbraní, což platí o to více v případě tak extrémního akčního filmu, jakým je Sejmi je všechny. Zbraně v tomto filmu zabírají velkou část scén. Odborník na zbraně Charles Taylor dodal přibližně 80 různých druhů zbraní. „Clive při likvidaci zloduchů používá 18 různých druhů zbraní. Hertz představuje malého týpka s velkou zbraní značky Desert Eagle ráže 50 mm, Hertzův gang pak používá směsici běžných zbraní počínající pistolemi a končící kulomety,“ říká Taylor, který ještě před natáčením učil Clive Owena a Paula Giamattiho ve výcvikovém středisku základním dovednostem týkajícím se bezpečného používání střelných zbraní, používání zbraní na scéně a pokročilého taktického boje se zbraněmi – boje zblízka.

„Učil jsem herce hlavně používat střelné zbraně při boji s nepřítelem zblízka, zaměřit pohyblivý cíl a také pokročilou taktiku boje se zbraněmi. Režisér, který osobně vybíral zbraně pro jednotlivé postavy, totiž chtěl po Cliveovi Owenovi poměrně okázalé akce a trval na tom, aby byl zběhlý v boji ve městě,“ říká Taylor, jehož všechny zbraně byly upraveny pro střelbu slepých nábojů. Taylor odhaduje, že během natáčení bylo vystříleno více než 25 000 sad slepých nábojů.

Jedna ze zbraní ve filmu byla natolik sofistikovaná, že z ní mohl střílet pouze její majitel po přiložení otisků vlastních prstů. Smith proto musel při jedné z bojových scén useknout mrtvému nepříteli ruku, aby mohl použít otisky jeho prstů a vystřelit z této zbraně.

„Musel jsem nosit izraelskou zbraň nazvanou Desert Eagle (pouští jestřáb), kterou podle mého názoru nikdo přes rameno nenosí,“ vysvětluje Paul Giamatti. „Myslím si, že je v podstatě nepoužitelná. Jde o zbraň ráže 50 mm, která je obrovská a těžká. Vypadá sice skvěle, ale kvůli její velikosti je dost těžké jí jakkoli použít. Už jenom vyndat jí z koženého pouzdra je poměrně náročné. Byl jsem šťastný, když jsem místo téhle obrovské věci mohl nosit menší zbraně, které sice vypadaly jako vodní pistolka, ale používaly se mnohem lépe. Z té obrovské zbraně ráže 50 mm jsem raději nevystřelil ani jednou, protože jsem se bál, že bych si zlomil ruku!“

„Ve filmech jsem ze zbraní střílel i dřív a neměl jsem problém se zacházením se zbraněmi, ale v tomhle filmu jsem musel ovládat neskutečné množství různých druhů zbraní,“ říká Owen. „Bylo to šílené. Smith pořád svoje zbraně někde ztrácel a musel sbírat jiné. Lidé ze štábu ale byli naštěstí zkušení a své věci rozuměli, takže šlo jen o to strávit s nimi dostatek času.“

Střelné zbraně způsobují ve filmu rány kulkami, výbuchy a různá jiná zranění. „Michael Davis mi vždycky říkal, že zvláštní efekty musejí patřit mezi hlavní hvězdy jeho filmu,“ říká držitel Oskara Colin Chilvers, který měl na starosti zvláštní efekty. „Chtěl, aby zvláštní efekty byly opravdu vzrušující, rychlé, aby měly spoustu energie a aby byly prostě velkolepé! Čím větší kulka něco zasáhne, tím více škod způsobí a tím lépe to taky vypadá ve filmu. Snažili jsme se proto, aby všechno bylo ještě o něco lepší než je naprostá špička.“

Tvůrci zvláštních efektů si uvědomovali, že ve filmu má být zabito 85 lidí. V některých scénách tak bylo třeba současně použít až 150-200 rachejtlí různé velikosti snímaných z různých úhlů. Někdy bylo také třeba udělat jedinou rachejtlí do něčeho díru nebo na místo zásahu umístit sáček s krví.

Opravdová rachejtle je malá výbušná raketka, která udělá díry do všeho, do čeho narazí. Chilverovým úkolem tak bylo vytvořit rachejtle, která budou vypadat reálně, aniž by nadělaly takové škody, jako rachejtle skutečné. Herci a komparsisté byli proto chráněni kovovými pláty umístěnými za rachejtlemi. Díky kouzlům počítačové animace pak byly doplněny stovky zásahů kulek.

„Mám pocit, že většinu rozpočtu jsme utratili právě na rachejtle,“ říká Chilvers, podle jehož odhadů bylo při natáčení filmu použito 6 000 rachejtlí a 57 litrů krve. „Mám pocit, že na natočení tohoto filmu jsme použili více krve než na všechny moje předchozí filmy dohromady!“

V počátcích obsazování štábu Sejmi je všechny řekla producentka Susan Montford Michaelu Davisovi, že „by při natáčení amerického filmu po vzoru Johna Woo nebylo od věci pracovat s kameramanem z Hong Kongu, který bude nejlépe vědět, jak takový film natočit.“ Brzy nato se součástí týmu stal Peter Pau.

Petera Paua na první pohled zaujala postava představovaná Clivem Owenem. „Realistický chlápek s vřelým srdcem a chladnou tváří byl společně s rychlým tepem filmu tím, co mě zaujalo na první pohled,“ říká držitel Oskara za kameru, který denně s použitím dvou hlavních kamer natáčel v průměru 35 až 55 scén.

„Bez Petera Paua bych ten film nikdy nenatočil,“ říká Davis. „Film vyžadoval obrovské množství scén, a Peter byl rychlejší než blesk. Kromě toho ale také dodal mému akčnímu tanci eleganci a zvláštní lyrickou náladu. Navíc mi pomohl s paletou červených a zelených barev. Do Smithovy dětské postýlky tak například dodal kvetoucí zelenkavá světla. Noc má pro změnu díky němu místo modré barvy žlutozelený nádech sodíkových zářivek.“

„Peter používá k předsvěcování velmi zvláštní paletu barev, a film by tak díky jeho důslednosti při kontrole barev měl vyvolávat ucelenější dojem,“ dodává Davis.

„Michael měl představu o paletě barev už hotovou ve své hlavě,“ říká Pau. „Omezili jsme použití modré barvy a více jsme používali zelenou, žlutou, oranžovou a červenou, aby film jako celek vyvolával teplejší dojem. Sejmi je všechny je ale především film nabitý energií. Na žádném místě včetně dramatických scén jsme proto nezpomalovali jeho tempo, neboť jsme chtěli zachovat onen dojem rychlosti reprezentující nový filmový styl, který jsme se s Michaelem snažili vytvořit.“

Pauův tým připravil předem 70 až 80 % osvětlení, které bylo ovládáno systémem dálkového ovládání, což umožňovalo okamžité rozsvěcení a zhasínání světel usnadňující rychlé snímání scén.

Vzhled Sejmi je všechny byl vymyšlen již v počátcích během úvodního setkání Michaela Davise a scénografa Garyho Frutkoffa, který na schůzku přišel s prezentací vytvořenou z různých fotografií opuštěných budov v Torontu a Montrealu. Velká část vizuálních představ těchto dvou tvůrců zhmotněných během následujících měsíců tak má svůj původ právě v těchto fotografiích.

„Michael mi vysvětlil svoji představu pohledu na příběh jako na jednu velkou akční scénu, jednu velkou honičku… a jednu velkou přestřelku,“ říká Frukoff, který začal připravovat design jednotlivých scén právě s touto vizí. Davis chtěl mít Smithův svět jako jednotící prvek celého příběhu. Scény a lokace byly proto vytvářeny tak, aby pomáhaly zobrazit tento svět, jehož architektura byla konstruována tak, aby v průběhu příběhu podporovala neustále se zrychlující akci. Spolupráce Davise s Frutikoffem se týkala také podrobností jednotlivých postav, aniž by se museli vzdát příliš velké části svých představ. Davis chtěl udržet pozadí velké části postav tajemné, aby diváci byli nuceni více hádat a aby jim vše nebylo jasné na první pohled. Davis současně chtěl, aby byl film prošpikován humorem, což je další významná složka jeho světa.

„Film reprezentuje bolestný urbánní realismus posunutý do vyššího až zveličeného stylu podporujícího rychlou akci,“ říká Frutkoff. „Snažili jsme se definovat Smithe jako postavu. Jde o emocionálně zraněného člověka, který ovšem dokáže s příležitostí růst k hrdinským výkonům a nakonec zvítězit. Současně se ale snažíme postupně odhalit tajemství tohoto muže. Je to génius, mýtická postava podobná Jamesi Bondovi, který však působí v úplně jiném socioekonomickém světě. Jeho prostředí vypovídá hodně o tom, co se děje v jeho hlavě. Hledali jsme výraz pro bolest města a proti ní jsme postavili humor skrytý pod povrchem.

„Smithův svět je tvořen věcmi, které posbíral na ulicích – kusy kovu, dřeva, lan, šnůr a drátů. Svět DQ je zase více smyslný, sofistikovaný a barevný,“ říká production designer, který z barev volil především červenou, zelenou a zlatou. „Snažili jsme pracovat s jednotlivými typy barev, aniž by byl celkový dojem příliš rozptylující.“

Smithův svět není půvabný, a Smith je proto zobrazován jako utlačovaný hrdina žijící v opuštěném zanedbaném světe – ve světě, který sice přijal za svůj, ale který se současně snaží ovlivnit svojí osobností a talentem.

„Říkali jsme si, že dostatek odvahy a pochopení pro druh prostředí obsazeného postavami filmu by mohl mít právě Gary Frutkoff, který dříve spolupracoval se Stevenem Soderbeghem na Angličanovi a Zakázaném ovoci,“ říká producent Don Murphy.

„Museli jsme nejen zachovat estetiku, ale také jsme museli vytvořit design požitelný v opakovaných akcích,“ doplňuje Frutkoff. „Věci musely být udělány tak, aby bylo možné je vyhodit do vzduchu a následně je zase co nejrychleji složit. Součásti každé scény musely být vytvořeny tak, aby vydržely opakované skluzy, skoky a rozbíjení. Kontrola logistiky byla práce na plný úvazek.“

Podobně i oddělení kostýmů muselo mít od každého oblečení více kusů. Pro Clivea Owena tak měli 14 párů džín, 14 svetrů a 6 kožených kabátů. „Přestože má Clive v celém filmu stejné oblečení, potřebovali jsme jeho kostým i pro dvojníka na fotografie, dvojníka na triky a pro kaskadéra – takže celkem čtyři kostýmy denně,“ říká kostymérka Denise Cronenberg. „Jeho šaty navíc procházely různými stádii zničení, některé z nich v sobě měly díry od kulek. Navíc jak Smith žije na ulici, jsou jeho šaty postupně čím dál špinavější. Přestřelky nepatří mezi zrovna čistotná zaměstnání. Na konci filmu pak Clive změní svůj kostým ještě jednou.“

 

Samotářových 16 mužů je oblečeno do šedých obleků, bílých košil, černých kravat a prošívaných kabátů. Denise Cronenberg si nechala dovést 20 šedých obleků, 20 kravat a 20 prošívaných kabátů z Kanady od luxusního prodejce z Toronta. Pro Hertzovy muže pak nakoupila 80 černých kožených plášťů různých stylů. „Všichni zabijáci nosí černé oblečení a někteří také sportovní černé brýle,“ říká designérka. „Postava Moniky je šlapka a jediná žena ve filmu. Chtěla jsem, aby sice vypadala jako šlapka, ale aby současně měla styl.“. Herečka tak nosila fialovo-růžový svetřík z činčily značky Fendi, černou koženou sukni s rozparkem a rudý korzet Dupioni. V bordelu byla zahalena do sexy smaragdově zeleného obleku napodobujícího róby ze 30. let, a v závěru filmu má na sobě růžové šaty Dairy Queen. Paulu Giamattimu se zase líbila kombinace jeho hnědého obleku s purpurovou košilí. „Chtěl jsem ho ještě trochu oživit.“

Mezi exkluzivní módní značky, které se ve filmu objeví, patří mimo jiné Giorgio Armani, Fendi, Christian Loubotin (známý svým červeným podpatkem), prádélko od britské firmy Agent Provocateur či kožené korzety značky Roots.

Mezi nejlepší Smithovy akce ve filmu patří přestřelka při volném pádu, o které Michael Davis doufá, že by se mohla stát jednou z nejlepších přestřelek v dějinách filmu. Rozhodně jde o jednu z nejpropracovanějších scén ve filmu. Scéna měla kvůli animaci velmi zvláštní choreografii. Davis se domníval, že jediný možný způsob jak scénu natočit bylo se zeleným pozadím, proti kterému Smith dělá výkruty, přemety a otočky během střelby. Puntičkářská realizace této scény před zeleným pozadím trvalo déle než týden – déle než natáčení jakýchkoli jiných akčních scén – a Davis se při ní snímek za snímkem řídil svým storyboardem. „Doufám, že půjde o jednu z nejlepších přestřelek v historii současného akčního filmu,“ říká s nadšením režisér.

Aby byla choreografie kombinovaných pohybů dokonalá, byl Clive Owen přivázán k různým lanům s kladkami, které s ním fakticky pohybovaly jako s loutkou, zatímco se kolem něj pohyboval jeřáb s kamerou a snímal jeho vlasy a šaty ovívané větrem ze silných ventilátorů, aby byl vytvořen dojem volného pádu. Zeleně odění mechanici pohybovali Owenem, který byl otáčen na zeleném pilíři nebo se elegantně houpal ve vzduchu, dělal kotrmelce, letěl střemhlav nahoru a dolů a současně střílel ze zbraně, vyvolávaje dojem jakéhosi vzdušného baletu. Další herci létali ve vzduchu podobným způsobem, přičemž vše probíhalo pod vedením kameramana. Po skončení práce herců pokračoval v dotváření scény tým kaskadérů.

Režisér druhého týmu Eddie Perez (Blade: Trinity) si pro natáčení této scény najal společnost Cirque du Soleil, která vytvořila systém kotev a lan držících těla a umožňujících jejich kroucení, otáčení a volný pohyb bez větší pomoci. Perez také vytvořil pro Owena a jeho dvojníka – kaskadéra zvláštní postroj, protože byli oba o něco větší než kaskadéři z Cirque du Soleil.

„Eddie Perez je jeden z fantastických akčních specialistů,“ říká Don Murphy. „Umí dvě věci – vytvořit spousty kinetického pohybu a současně zajistit, aby se nikomu nic nestalo. A to jsou přesně ty dvě věci, které jsou zapotřebí u filmu jako je tento.“

Owen strávil několik dnů v preprodukci, aby se naučil pracovat s dráty používanými pro natáčení scény volného pádu. „Šlo mu to tak přirozeně, že vypadal jako jeden z lidí Cirque du Soleil,“ říká Michael Davis. „Má opravdu velké atletické nadání.“

Přestože herci i štáb viděli při natáčení pouze zelené zdi a oddíly kaskadérů oblečené od hlavy po patu s výjimkou děr pro oči do zeleného, uvidí diváci díky počítačově vytvořeným scénám připraveným torontským studiem vizuálních efektů Mr. X Inc. na pozadí těchto fantastických scén celkem tři různé druhy oblohy. „Ve scénách zachycujících pohyby, které nebylo možné zahrát na drátech provést, také budou postavy stvořené kompletně počítačem,“ říká Brendon Taylor z Mr. X Inc.

„Na úvod se budou diváci dívat na Zemi z výšky 12 km. Uvidí to, co byste viděli z letadla letícího v takové výšce – vrstvy mraků zalité slunečními paprsky,“ říká Edward Irastorza, který měl na starosti vizuální efekty. „Smith padá do hradby vlnících se mraků a parašutisté vyskočí z letadla za ním.“

Druhá část boje se odehrává uvnitř hradby mraků, skrz kterou po sobě navzájem střílejí Smith a parašutisté. Vrchní vrstva mraků je zalitá sluncem, spodní vrstva je zahalena šedí.

Třetí scéna ukazuje Smithe vyskakujícího z vrstvy mraků nad město, nad kterým svede poslední bitvu se svými pronásledovateli.

Kameramanovi Peteru Pauovi, který se inspiroval i výmluvným nebem v King Kongovi, se líbila myšlenka postavit proti sobě krásu nebe na straně jedné a na druhé násilí a smrt, které se na tomto nebi odehrává.

Mezi další kaskadérské scény patří například čelní srážka aut, při které Owenova postava proletí z jednoho auta do druhého poté, co nejdřív rozstřílí čelní sklo prvního auta a následně vletí čelním sklem do dodávky, ve které postřílí osm nepřátel. Srážka aut byla natáčena reálně. Auta proti sobě jela čtyřicetikilometrovou rychlostí, takže kombinovaná rychlost v okamžiku střetu byl 80 km/h. Všechna bezpečnostní opatření se vyplatila. Kaskadéři obalení látkami a s helmami byli pevně připoutání do svých sedadel a po srážce aut z nich vystoupili nezraněni. Zbývající části této scény byly natočeny proti zelenému pozadí tak, že kaskadér zavěšený na laně přeletěl z jednoho auta do druhého. V další scéně s honičkou aut skočí Smith z mostu a propadne srkz střešní okno. Při natáčení této scény slanil Owenův dublér po laně a proskočil zvláště připraveným zvětšeným střešním oknem.

V další gigantické přestřelce slaňuje Owen čtyři patra po laně nad schodištěm, střílí během toho z kulometu a současně na něj střílejí Hertzovi vrahouni. Na natáčení filmu pracovalo minimálně 80 různých kaskadérů.

Vizuální efekty nebyly použity pouze na dotvoření reálných prostředí coby pozadí za různé akční scény, ale mimo jiné aplikace digitálních obrazů živého dítěte na animartonické děti či kopírování Owenovy tváře na tváře kaskadérů. Kromě toho bylo počítačovou grafikou vytvořeno i digitální auto pro scénu srážky aut, digitální letadlo pro přestřelku ve volném pádu a digitální skalpel pronikající Smithovou rukou ve scéně jeho souboje s Hertzem.

Přestože Sejmi je všechny tak zásadně ovlivnil John Woo, scenárista a režisér Michael Davis posunul jím zosobněný žánr díky svým originálním a fantastickým nápadům o dost dál, což jistě naláká i ty filmem nejpřesycenější fanoušky.

„Řada akčních filmů je tvořena čtyřmi dlouhými akčními scénami, mezi kterými je 20 minut dialogů. Náš film je oproti tomu neustále v pohybu. Má celkem 11 akčních scén a scény s dialogy se neustále vyvíjejí směrem dopředu. Je to něco jako Lola běží o život a pistolí, což je můj oblíbený film i proto, že představuje hold grafice filmového pohybu,“ říká Davis, který ve filmu snímek po snímku postupoval podle svých animací.

„Smith je něco jako zkažený James Bond a já něco jako podivná Bond girl. Sejmi je všechny je opravdu skvělý a sexy film,“ usmívá se Monica Belucci.

„Smyslem mého filmu bylo vytvořit skvělou zábavu,“ říká Michael Davis. „Každý film vytváří své vlastní prostředí, svůj svět a svá pravidla. Pokud zůstanete těmto pravidlům věrný, budou lidé z filmu odcházet spokojení. Chci, aby se film líbil skalním fanouškům akčních filmů, kteří zbožňují pořádnou akci. Nejlepší na celém filmu je vidět Clivea Owena se zbraní. Jako akční hrdina je prostě skvělý.“ „Když jsem byl dítě, chtěl jsem být James Bond… a teď chci být Clive Owen,“ šklebí se Davis.

„Sejmi je všechny nabízí divákům akci, kterou očekávají, ale také černý humor a zajímavější a duchaplnější postavy, které z filmu dělají trochu odlišný typ akčního filmu,“ dodává Paul Giamatti.

„Můžu zaručit, že Sejmi je všechny bude úplně jiný film než všechny ostatní dříve natočené filmy,“ říká Clive Owen. „Fanouškům akčních filmů opravdu stojí za to ho vidět.“

„Mužům se bude líbit akce, budou chtít být Clivem a budou snít o Monice,“ shrnuje producent Don Murphy. „Ženám se bude líbit Clive a Paul a vztah Clivea a Monicy jim bude připadat sexy. Milovníkům filmů se bude líbit úplně všechno!“

zdroj: Warner Bros.