Rush Hour 3 - Tentokráte v Paříži (2007) - Info ze zákulisí

PRODUKCE

Od jejich první spolupráce v roce 1998 v Rush Hour, se dvojice Jackie Chan a Chris Tucker stala jednou ze světově nejznámějších bavičských filmových dvojic. „Chris je opravdu prvotřídním bavičem,“ říká režisér Brett Ratner, který kromě režírování prvních dvou Rush Hour také režíroval X-Men: Poslední vzdor a Červený drak. „On je neuveřitelně schopný bavič, je to člověk, který může říct naprosto cokoliv a udělat z toho vtip. Nemusí ani použít slova, aby pobavil, jeho tvář vydá za tisíce slov.“

„Jackie Chan je typ prvotřídního baviče,“ pokračuje režisér. „Když pracuji s Jackiem, tak se cítím jako kdybych vytvářel kus filmové historie. On je jako Buster Keaton, Charlie Chaplin a Harold Lloyd dohromady – nejzkušenější, pohybově nejtalentovanější herec, se kterým jsem kdy pracoval.“

Spolupráce těchto dvou herců je magická, říká Ratner. „Nemůžete se na ně přestat dívat, musíte jim věnovat pozornost. Toto není něco, co jsem já vytvořil, ale něco co prostě existuje.“

Chování lidí, jak bylo již ukázáno v prvních dvou dílech a pokračuje v Rush Hour 3 - Tentokráte v Paříži, není pouze výsledkem rozdílu mezi jednotlivými kulturami, jazyky a osobnímy styly, ale také blízkým přátelstvím mezi dvěma hlavními protagonisty. „Chris a Jackie mají rozdílné zvyky, které navzájem nechápou, především protože oba pocházejí z naprosto odlišných kultur,“ vysvětluje Ratner a pokračuje, „I v prvním díle Rush Hour, když jeden z nich vyšel z místnosti, tak druhý pronesl ´Já nerozumím tomu, co řekl´. Oba se velice při natáčení bavili, byli perfektní tým a já je velice rád pozoroval při hraní. Když zhlédnete tyto filmy, tak si musíte zcela jistě říct, že to musela být velká zábava je natáčet. A to opravdu byla.“

Před jeho představením na amerických plátnech, Jackie Chan již exceloval v hongkongských filmech. Zatímco jeho asijští fanoušci se těší na další Police Story, kdekoliv jinde, kde Jackie projde přes pasovou kontrolu, stále slyší fanoušky ptající se, kdy bude další Rush Hour. „Diváci jsou právě ti, kdo nás nutí točit další Rush Hour. Oni stále dokola sledují Rush Hour 1 a 2 a to především na americké televizi. Rush Hour připomíná něco podobného jako setkání rodiny a za to jsme také velice rádi,“ říká Chan.
„Nikdy to natáčení nebyla nuda,“ vypráví Chris Tucker, který se vrátil na filmová plátna po šestileté pauze a úspěchu s předchozími díly Rush Hour a filmy jako Jackie Brown, Pátý Element a Pátek. „Když jsme spolu před kamerou, tak zažijeme opravdu veliké množství zábavy a jsme zároveň přátelé i v reálném životě, takže scénky a zábava, které vytváříme, vycházejí ze skutečných situací, které zažíváme. Byl jsem velikým fandou Jackieho ještě předtím než jsme spolu začali točit tyto filmy. Vždy se těším až půjdu na natáčení a uvidím ho. Jsme skvělý tým a vždy společně vytvoříme něco nového, co právě tyto filmy dělá tak zábavné.“

„Stejně jako tomu bylo ve filmu, před natáčením prvního dílu Rush Hour jsme se s Chrisem neznali,“ říká Chan. „Já jsem z Hong Kongu, Chris z Los Angeles. Nyní jsme přátelé a vždy si spolu užijeme hodně legrace.“

Stejně jako herci se i jejich filmové postavy sblížily postupným vývojem třech dílů Rush Hour. „V prvním díle se stali partnery,“ říká Brett Ratner. „Ve druhém díle se stali oba přáteli a v tomto třetím se stali skutečnými bratry.

Po fenomenálním úspěchu Rush Hour v roce 1998 a v roce 2001 Rush Hour 2 se producenti rozhodli znovu spolupracovat se scenáristou Jeffem Nathansonem, který měl za úkol vytvořit základní strukturu dalšího dobrodružství Cartera a Leeho. „Domnívám se, že série filmů Rush Hour je o dvou lidech, kteří mezi sebou mají opravdu velké přátelství,“ komentuje Nathanson. „Nikdo z nás nechtěl vytvořit další pokračování, které by pouze kopírovalo předchozí dva díly. Chtěli jsme zůstat věrni hlavním postavám a rozvovíjet jejich přátelství, ale zárověň se na tento díl koukáme jako na samostatný film.“

Producent Arthur Sarkissian souhlasí a říká: „Já neshledávám Rush Hour jako navazující pokračování, ale jako kontinuitu vývoje života dvou hlavních herců a je jedno, jestli jsou týden spolu a nebo šest let žijí odděleně. Nechali jsme tyto postavy vyprávět svůj vlastní příběh. Znají se navzájem již několik let a Brett je zná stejně dobře jako svoje boty. Zcela mu důvěřuji a myslím, že toto je zatím naše nejlepší Rush Hour.“

„Tyto filmy by nemohly být vytvořeny bez Jackieho nebo Chrise. Zároveň by ale nemohly být vytvořeny bez Bretta,“ dodává producent Roger Birnbaum. „On je stejně důležitou součástí tohoto filmu jako Jackie a Chris. Občas se trochu nedaří, někdy to trochu skřípe, ale vždycky je to zábava. Takzvaným čtvrtým mušketýrem v této sérii je Jeff Nathanson. On je jedním z nejvtipnějších scenáristů vůbec, zná Jackieho a Chrise velice dobře a ví co jejich postavy potřebují.“

Přestože oba herci jsou velice známí pro jejich schopnost improvizace, Ratner stále udržuje určitou strukturu při natáčení, která mu umožňuje ten chaos nějak kontrolovat a která tvoří jádro těchto filmů. „Atmosféra, která nás provází mě svým způsobem naplňuje,“ popisujes Tucker. „Brett je jako trenér Muhammada Aliho. Je velice ctižádostivý a nutí nás k lepším a lepším výsledkům, protože ví, že to z nás může dostat. Fungujeme jako tým, jsme velice dobří přátelé, můžeme si navzájem říct cokoliv a Brett nás také vždy vyslechne. Je to skvělá spolupráce.“

Nejen díky hvězdám a režisérovi, ale také díky všem producentům a dalším členům štábu, kteří se vrátili potřetí k Rush Hour, panuje během natáčení pravá rodinná atmosféra.

„Opravdu tu atmosféru mám rád a myslím si, že pozitivní nadhled a zábava jsou také klíčové při vytváření filmu,“ říká Ratner. „Cítím se opravdu sebejistě, protože moji producenti, kteří se mnou jsou od samého počátku, vědí, co je potřeba k vytvoření filmu jako je Rush Hour. Mojí pravou rukou při natáčení je Jamie Freitag, bez kterého jsem nenatočil žádný film, a který pracuje víc něž kdokoliv jiný, koho jsem kdy poznal. Všichni kolem mne tento film opravdu milují a svoji práci na něm.“

„Byl jsem velice rád, že jsem se dostal na natáčení,“ vzpomíná Chan. „Nechtěl jsem být na dovolené. Vždy jsem chtěl být na natáčení, protože zde bylo hodně lidí již z předchozích dvou dílů a my pořád fungujeme jako tým.“

Rush Hour 3 - Tentokráte v Paříži pokračuje tam, kde minulý díl skončil, v letadle do New Yorku na palubě s Carterem a Leem. Carter je stále policista u LAPD, nyní ale pracuje v ulicích jako dopravní policista. „Zahlédnete nějakého člověka v policejní uniformě a řeknete si, co ten člověk musel udělat, aby se dostal do takovéhle situace,“ říká Brett Ratner. „Chrise to ale vůbec netrápí. On si jenom tancuje a zpívá si.“

„Jemu je opravdu jedno, co se kolem něj děje,“ dodává Chris Tucker. „On jenom poslouchá muziku, která mu řve ve sluchátkách, i když se kolem něj právě odehrává velká dopravní nehoda.“

Prvního zasedání Mezinárodního trestního Dvora s účastí velvyslance Han, jemuž propůjčil tvář herec Tzi Ma (známý z filmu Tichý Američan a “24”), který se v této roli objevil již v prvním díle. Han byl jmenován vedoucím vyšetřování Triádsého působení a na tomto historicky prvním setkání hodlá zveřejnit identitu Shy Shen, tajemné osoby spojené s hlavním důvodem rozšiřující se čínské kriminality.

„Velvyslanec Han je připraven odhalit největší tajemství, po kterém tento dvůr už dlouho pátrá a to tajemství je Shy Shen,“ vysvětluje Tzi Ma. „Ale před tím než dostane možnost toto tajemství sdělit světu, je postřelen. Lee, který je velvyslancovým hlavním vyšetřovatelem a blízkým přítelem, slíbíl, že ho ochrání. Honba za vrahem se pro něj stane tedy velice osobní.“

„Lee stíhá vraha napříč mrakodrapem,“ vypráví Ratner. „Je velice blízko k jeho chycení, dokud to Carter samozřejmě nepokazí.“

Do momentu, než se Carter přiřítí na scénu s „dočasně vypůjčeným autem“, Lee odhalí identitu Hanova vraha: Kenji, v podání známého janponského herce Hiroyuki Sanady, kterého bylo možno vidět ve filmech jako Poslední Samuraj, sérii Ringu a nebo v Sunshine. Znovu nalezený Leeův „bratr“ ze sirotčince, Kenji hraje klíčovou postavu v Triádském syndikátu. „Oba vyrosli v sirotčinci v Číně,“ vysvětluje Chan. „Jeho rodiče byli zavraždeni Yakuzou a on stal sirotkem a schoval v Číně. Společně vyrůstali a jsou jako bratři, až na ten rozdíl, že Lee se stal policistou a Kenji zabijákem. Stejně jako se milují, tak se také nenávidí.“

Sanada a Chan jsou přátelé přes 20 let, ale Rush Hour 3 - Tentokráte v Paříži představuje jejich první vzájemnou spolupráci. „Miluju tuto roli zlého, namyšleného člověka,“ říká Sanada, „a Jackie je skvělým oponentem. Kenji ve skutečnosti nechce bojovat s Leem, ale Triady a policie spolu musí bojovat.“

„Jackie a Hiroyuki tvoří svoje scény velice citově silné, jejich vzájemné emocionální pouto je dobře vidět,“ komentuje Ratner. „Toto nás přivádí do samotného začátku celého příběhu. Tyto scény jsou pro Jackieho velice intenzivní. Hiroyuki hraje jeho adoptivního bratra, ztvárňujícího zápornou postavu a proto Jackieho vnitřní souboj je velmi silný. Bez Jackieho a Hiroyukiho talentu by se nikdy nepovedlo dostatečně znázornit pocity jejich postav.“

Znovu spolu se Carter a Lee vydávají za velvyslancem Hanem do nemocnine, kde se potkají se svoji starou známou Soo Yung, která byla jako dítě unesena v prvním díle Rush Hour. V tomto díle ji hraje stoupající čínská hvězda Jingchu Zhang (Peacock, Jade Warrior). „Její otec ji již předtím zaslal několik věci, zřejmě tušil, že se mu něco může přihodit,“ říká Jingchu Zhang, která se poprvé objevila v americkém filmu po řadě úspěšných a zlomových filmech v Číně. „Ona je velice houževnatá a energická dívka – stejně jako ta v prvním díle Rush Hour – a on ví, že jí může tyto informace svěřit.“

Nalezení a dekódování informací o Shy Shen se stává jejich hlavním úkolem, protože samotná existence těchto informací ohrožuje na životě nejen velvyslance ale i jeho dceru. „Velvyslanec Han je velice dobrý přítel,“ poznamenává Chan. „Lee ho vždy ochraňoval a jak jeho dcera vyrůstala, tak ji i naučil bojovat. Chce ochránit nejen Hana, ale i Soo Yung, a proto musí zjistit, kdo za tím vším je.“

„Han je čínským velvyslancem. On a jeho dcera jsou Leeovi blízcí přátelé a Carter si také vybudoval určitý vztah k Soo-Yung díky jejich dobrodružství v prvním díle,“ dodává producent Jaz Stern. „Jediný způsob, jak je mohou ochránit, je pokořit jednou pro vždy toto kriminální společenství. Lee nemá na výběr a Carter, který se nyní považuje za jeho bratra, se k němu přidá.“

Jejich pátrání je přivede do školy bojového umění, kde studovala Soo-Yung a zde se Lee a Carter zapletou s mladými a velice rozzuřenýmí bojovníky a i s jedním velice vysokým, kterého hraje čínská basketbalistická hvězda Sun Ming Ming hrající za Maryland Nighthawks. „Nejpříjemnější člověk, kterého kdy potkáte, ale také nejvyšší, kterého jsem kdy viděl,“ říká Christ Tucker. „Je vyšší než kterýkoliv basketbalista, ale také příjemnější než všichni ostatní.“ Následný souboj mezi Sun Min Mingem a Chanem, je podle Tuckera jedna ze vzorových scén, jako tomu bylo ve filmu Game of Death, když bojoval Bruce Lee s Kareem Abdul Jabbarem. „Je to naprosto neuvěřitelné,“ říká.

„Samotný fakt, že jsme našli Sun Ming Ming a vše fungovalo tak, jak mělo, hvězdy nám byly prostě nakloněny,“ vzpomíná Brett Ratner. „Je to zábavná scéna. Má v sobě hodně akce a humoru zároveň. Vše kolem toho byla zábava a vyjadřuje to, o čem ten film ve skutečnosti je – komedie, drama, akce, bojové umění a skvělé postavy.“

Carter se také dostane do souboje ve řvaní s mistry dojo – Yu a Mi. „Je to úžasné,“ říká producent Jonathan Glickman, „v žádném jiném akčním filmu, který jste dříve viděli, to nebylo přijatelné, ale v Rush Hour je to dokonalé.“

Jackie Chan a jeho kaskadérský tým strávili dva týdny učením Sun Ming Minga provádět pohyhy, které vypadají jako bojové umění. „Sešli jsme se a diskutovali jsme o tom, proč bojujeme, protože když nacvičujete choreografii, tak musíme mít důvod bojovat,“ říká Chan. „A on je basketbalovým hráčem. Když hraje basketbal, tak se pohybuje velice rychle, ale když má předvést náš „bastketbal“, tak neví, co má dělat. Váží 300 liber, může vás srazit na zem během okamžiku, ale je rozumný. Je mu kolem 20 let a je dvakrát větší než já, takže ta scénka se soubojem byla skvělá.“

Brzy zjistí, že to, co se Triády tak zoufale snaží ukrýt je systém jejich hierarchie. „Kdysi dávno Triády byly asijským ekvivalentem mafie,“ poznamenává Ratner, „měli geniální systém oznamování nových vůdců v jednotlivých provinciích.“

Po souboji s Triádskými zabijáky, kteří byli posláni zavraždit velvyslance Hana, následuje zuřivá hádka s francouzky mluvícím čínským zabijákem a odhalí další vodítko: jméno „Genevieve“ a adresu v Paříži. „Tato záhada ohrožuje samotnou existenci tajné Triádské společnosti,“ říká scenárista Jeff Nathanson. „Když existuje šance, že je tato tajná informace někde v Paříži, Carter a Lee nemají jinou možnost než se tam vydat a nalézt ji, přestože se je hodně lidí pokouší zabít. Není to honba pouze za zjištěním, zda dokáží tento případ vyřešit, ale také zda se dostanou z Paříže živí.“

V prvním díle Rush Hour byl Lee jakožto hongkongský policista nucen pracovat mimo svoji zem. Ve druhém díle musel Carter vyjednávat v Hong Kongu. Rush Hour 3 - Tentokráte v Paříži donutí oba odjet do Paříže, kde se ani jeden z nich necítí být ve své kůži. „Vybrali jsme dva cizince a vzali je do odlišného prostředí,“ komentuje producent Arthur Sarkissian. „Ani jeden z nich sem v žádném směru nezapadal. Jsou to velice moderní lidé a když je dáte do starého města, starší kultury, která má ve zvyku se chovat trochu snobsky, tak to vytváří úžasné vtipné momenty.“

V Paříži se Carter a Lee utkají se spoustou záhadných osobností, které filmaři přivedli k životu díky spolupráci s různorodými a talentovanými herci. „Chris a Jackie na sebe ubírají hlavní pozornost, takže jsem se snažil obklopit je herci, kteří přitahují pozornost jinak,“ říká Ratner. „A když k nim ještě přidáte na scénu neobyčejné mezinárodní hvězdy, stane se film ještě zajímavějším.“

Max von Sydow, hvězda z filmů jako Pelle dobyvatel, za který byl nominován na Oscara, stejně jako ikonickým výkonem ve filmu Exorcista, Tři dny Kondora a legendárnímy filmy od Ingmara Bergmana, hraje francouzského ministra zahraničí a předsedu Mezinárodního trestního dvora Vardena Reynarda. „Poslal jsem mu scénář s domněnkou, že tuto roli nepřijme, protože je velice vybíravý,“ vzpomíná Ratner. „Byl jsem velice nadšený, když tuto roli přijal. On je šlechetný a okouzlující a veliký profesionál. Je to potěšení a naplnění mého snu s ním spolupracovat, protože jsem vyrůstal při sledování jeho filmů a cítím se tedy velice poctěn, že se rozhodl být součástí mého filmu.“

Von Sydowi, který většinou není spojován s akčními komediemi, se zalíbila možnost spolupracovat s Chanem, Tuckerem a Ratnerem. „Je velice zajímavé vidět, jak jsou všechny tyto rychlé akční scény filmovány bez filmových efektů,“ poznamenává autor. „Brett je člověk plný energie, nadšení, velkorysosti a má také velký smysl pro humor a načasování. Vše to přináší na každý den natáčení a to je inspirující i pro herce.
Také je perfekcionista, který se nevzdá dokud nedostane přesně to, co chce a to já velice respektuji.“

Stejně jak režisérova, tak i přítomnost herců na natáčení inspirovala filmové hvězdy. „Když přijde na scénu, je to jako kdyby nás navštívil král Artuš,“ nadšeně prohlašuje Chris Tucker. „Skoro jsem se bál na něj promluvit a on za mnou zavítal a já ho oslovoval „pane“. On ale řekl: ‚Ne, říkej mi Max.‘ Jakmile toto vyslovil, přistupoval jsem k němu jinak, mohl jsem mu klidně říci ‚Jak je Maxi?‘ je to skvělý člověk.“

Francouzský herec a filmař Yvan Attal, který má na svém kontě filmy jako Ills se marierent eteurent beacoup d’enfants a Ma Femme est une actrice a v pozici herce se nedávno objevil ve filmu Tlumočnice a Mnichov, hraje George, jehož dobrodružství začíná, když Carter a Lee nasednou do jeho taxíku a donutí ho se zúčastnit vysoko rychlostní přestřelky a napínavých situací, které předtím viděl pouze ve filmu. „On je nevinný francouzský řidič taxíku, který toho o Američanech hodně přečetl a jeho představa o nich je, že střílí lidi kolem sebe a nebo vyhlašují války,“ říká producent Arthur Sarkissian. „Takže když nastoupí k němu do taxíku, začnou se s ním dohadovat o hloupostech, ale díky jejich dobrodružství se Georgovi začnou tyto lidé obdivovat.“

„Tento film si pohrává se vztahy mezi Američany a Francouzi,“ říká Attal. „Hraji mrzutého francouzského taxikáře, který nesnáší Američany a Lee s Carterem nastoupí na letišti do mého taxíku. Jsou neuvěřitelní – jeden je Američan, druhý Číňan a k tomu všemu jedou do země, kde je pro ně všechno úplně cizí.“

„Yvan nebere svoji roli na lehkou váhu,“ říké Ratner. „Hraje postavu, která zpočátku nenávidí Američany a ke konci chce někoho zabít. Yvan dal své postavě hodně lidskosti a humoru, že jsem několikrát žádal Jeffa, aby mu napsal více scén. Zbožňoval jsem jeho postavu a on pokaždé zazářil.“

Při jeho spolupráci s Chanem a Tuckerem bylo pro Attala pravděpodobně největším úskalím udržení vážné tváře. „Když jsme točili scénu, kde zpívají v mém taxíku, chtělo se mi smát,“ vzpomíná Attal. „Bylo také ale hodně scén, kdy jsem byl nervózní. Bylo to jako kdybych byl v publiku. Byli v mém taxíku, já se na ně podíval do zpětného zrcátka a strašně se mi chtělo smát.“

Nádherné ženy se staly jedním z charakteristických znaků série Rush Hour a třetí díl v této tradici také pokračuje. Youki Kudoh, hvězda filmu Gejša a Sníh padá na cedry, hraje Jasmine, nebezpečnou majitelku klubu, která se zaplete s Leem. „Jasmine pracuje úžasně,“ říká Kudoh. „Ona je dobrým zabijákem, je to její projev pocty Kenji, jejímu šéfovi. Její chladokrevné chování je vyjádřením lásky k němu.“

Jackie Chan pomohl Kudoh připravit se na intenzitu souboje mezi Jasmine a Leem. „Znám Yuki už velice dlouho,“ říká Chan. „Ona není bojovníkem, ale ve filmu musí působit jako zabiják, stejně jako Zhang Ziyi v Rush Hour 2. Je ale velice dobrá a rychle se učí.“

Stoupající francouzská hvězda Noémie Lenoir také září v roli Genevieve, mladé ženy, jejíž jméno je hlavním důvodem Leeovy a Carterovy cesty do Paříže. Přestože hlavně její spojení s Triády přitahuje jejich pozornost, Genevieve se pro Cartera stane daleko více než jen stopou. „Chtěl jsem mít nějaké milostné pouto,“ poznamenává Chris Tucker. „Řekl jsem Brettovi před začátkem natáčení: ‚Jackie si užívá veškerou zábavu a já bych chtěl mít taky nějakou.‘ Tak do role obsadili nádhernou francouzskou herečku Noémii Lenoir a ona je opravdu úžasná.“

„Noémiina role Genevieve perfektně sedí, protože je velmi houževnatá a to bez velké námahy,“ říká producent Arthur Sarkissian. „Nicméně to co vidíte je překrásná, okouzlující žena a věříte, že je spojenec Triády.“

Slavný režisér Roman Polanski, který získal Oscara za film Pianista, hraje v Rush Hour 3 - Tentokráte v Paříži francouzského policejního inspektora Reviho, který svým novým partnerům připraví nepříjemné uvítaní v Paříži. „Toto je jeden z nepříjemných francouzských znaků, se kterými se můžeme setkat na letišti,“ říká režisér, který je zároveň s jeho dětmi fandou prvních dvou dílů Rush Hour. „Byl jsem ohromen uměním Jackieho a Chrisem. Bylo to sice rychlé, ale zábavné. Dobře jsme se bavili.“

„Mimo to, že Roman je skvělým režisérem, je i jedním z mých nejoblíbenějších herců,“ nadšeně vypráví Ratner. „Nájemník je mým oblíbeným filmem a jako role v tomto filmu je i film ohromující. Jeden z nejlepších momentů, které si pamatuji, je jeho otázka ‚Mohu se s Vámi setkat?‘. Sešli jsme se v hotelové hale a on řekl: ‚Vadilo by vám, kdybych s Vámi prošel text?‘, a já na to řekl něco ve stylu ‚Vidí tohle někdo? Roman Polanski se mnou prochází text v hotelové hale.´ Roman vždy přemýšlí a přichází s novými nápady pro svoji roli. Jeho přítomnost v jedné místnosti s Jackiem a Chrisem je jedním ze světlých momentů při natáčení tohoto filmu a ta scéna je jedna z mých oblíbených.“

Průběžně Lee, Carter a jejich neochotný komplic George stíhají Triády jak nad, tak i pod pařížskými ulicemi. „Tito herci vytvářejí na scéně tolik divných situací, kolik je jen možné,“ říká producent Roger Birnbaum. „Pro nás byla výzva přijít s dostatečným počtem odlišných nápadů tak, abychom vzali diváky na novou jízdu a to tento film dělá.”

Jak se Carter a Lee stále více přibližují k lidem, kteří je chtějí zabít, jejich dobrodružství vrcholí v monumentální konflikt odehrávající se na jednom specifickém místě – na místě, ze které není úniku - Eiffelova Věž.

„Na vcholu Eiffelovky Jackie bojuje s jedním z padouchů a sehraje se zde velkolepá bojová scéna,” říká Chris Tucker. „Mám hodně scén s padouchy, ale tohle je opravdu velký souboj na vrcholu Eiffelovky, a to, jak asi víte, je velmi vysoko nad zemí. Čelíme zde velké převaze a nemůžeme utéct. Je to vzrušující.”

Celá scéna je plná čistého souboje a akrobacie – žádné výbuchy, žádná střelba, pouze jeden z nejlepších kaskadérských týmů pracujících na pokraji svých možností. Byla to zkušenost, na kterou nikdo nezapomene. „Byl jsem sám na vrcholu věže,” vzpomíná Chan. „Křiceli na mě: ‚Jackie, kdy skočíš? Musíme to natočit.‘ Po této noci mohu říci svým vnoučatům: ‚Toto je váš děda. Tohle jsem já bez jakýchkoliv pochyb, létající kolem Eiffelovky v rychlosti větru 100 mil za hodinu.‘ Všichni ostatní raději použili výtah. Já jsem byl venku rozhodnut udělat něco úžasného v tomto filmu, co normální lidé nemohou.“

Produkce se v Paříži usadila po dobu 15 dní, aby natočila veškeré potřebné scény odehrávajících se ve městě. „V tomto filmu má Paříž má své vlastní postavení,“ říká Brett Ratner. „Lidé, obloha, město, fontány, architektura – všechny tyto aspekty přispívají k příběhu. Chtěl jsem zobrazit všechny stránky Paříže, chtěl jsem jít stejně hluboko do centra jako vysoko na vrchol Eiffelovky, do hotelů, do ulic, do restaurací. Bude to opravdu dojemné. Ukážeme Paříž v nádherném světle.“

„Celý štáb z Ameriky si Paříž zamiloval,“ říká francouzská herečka Noémie Lenoir. „Bylo to pro mne velice důležité, protože zde žiji.“

„Byl jsem velice šťastný, když jsem zjistil, že se bude natáčet v Paříži, protože Rush Hour filmy byly zakotveny většinou kolem jednoho místa, takže jsem věděl, že to bude veliká výzva, ale zároveň veliká zábava,“ komentuje Edward Verreaux, který má na svém kontě úspěchy filmů X-Men: Poslední Vzdor nebo V tom domě straší, Starsky & Hutch a Jurský park 3.

Verreaux se byl s Annou Seibel podívat na mnoha místech Paříže. Několik momentů mohlo být nerozeznatelně rozšířeno později v profesionálních lokalitách v jižní Kalifornii nebo na scéně v Culver Studios. Z tohoto důvodu bylo potřeba Paříž projít. „Udělali jsme řadu fotografií a hledali jsme francouzské styly a znaky, které mohly být později znovu použity podle potřeb v Los Angeles,“ poznamenává Verreaux. „Paříž je tak specifická. Francouzský styl je velmi odlišný od toho, co je možné vidět v Los Angeles, ale naším cílem bylo vytvořit se zdejšími možnostmi dojem, že jste v Paříži.“

Když jsme byli v Paříži, natáčelo se na světově známých místech jako Champs Elysee a samozřejmě Eiffelovce. „Hlavní pointa natáčení v Paříži byla vidět pařížské památky,“ říká Verreaux. „Samotná možnost natáčení na Eiffelovce (a v noci) byla velkolepá.“

Pro natáčení scén na vrcholu věže dostal filmový štáb přístup do přízemí, prvního a druhého patra a pozorovatelny.

Eiffelovka je turisticky nejoblíbenější atrakce v Paříži, tudíž natáčení bylo zakázané až do 11 hodiny večerní. Štáb by za normálních okolností přijel na místo natáčení dávno dříve před tímto časem, vyložil vybavení a poté se točilo až do západu slunce.

Osvětlení Eiffelovky bylo velikým úkolem pro hlavního kameramana J. Michaela Muroa. „Natáčení na Eiffelovce bylo pro nás velikou výzvou, protože je to prostředí, které vyžaduje nízkou hodnotu osvětlení, aby bylo návštěvníkům umožněno vidět město,“ vysvětluje Muro.

Považován nyní za jednoho z nejlepších SteadiCam obsluhovačů na světě, Muro pracoval na prvních dvou dílech Rush Hour, ještě předtím než se z něj stal kameraman účastnících se filmů jako Krajina střelců, Crash a The Last Mimzy. „Jimmy Muro je skvělý kameraman,“ říká Ratner. „Pracoval s těmi nejlepšími režiséry. Má neuvěřitelné schopnosti a natočil asi půl hodiny X-Mena pro mě. Byla to skvělá spolupráce – zná postavy, zná energii a tempo Rush Hour filmů.“

Přes řeku Sénu od Eiffelovky v Palais de Chaillot se nachází fontána Trocadero, kde celé dobrodružství vrcholí. „Museli jsme nasvítit poměrně velkou oblast,“ pokračuje Muro. K osvětlení věže, fontány a přilehlého okolí, Muro a jeho tým musel spolupracovat s vedením Eiffelovky k sladění barvy i odstínů 352 světlometů, které osvětlují světově známé památky. „Žárovka od firmy Phillips je jako jediná na Eiffelovce dovolená, takže jsme nakonec raději použili stejné lampy, než ty obvyklé k natáčení.“

Kromě jedinečného osvětlení na vrcholu Eiffelovky, má tato konstrukce dvojí uspořádání světel – vnitřní, která osvětluje vnitřní konstrukci a vnější, která osvětluje vnější část věže – dalo by se říct světelná atrakce – zářící 10 minut před koncem každé hodiny po dobu 10 minut. Obě světelné sekvence se odehrávají mezi západem slunce a 1 hodinou ranní. Každou noc musela produkce dělat potřebné úpravy, často načasování samotné světelné show - v obou případech, jak na Eiffelovce, tak u fontány Trocadero, s věží v pozadí.

Personál Eiffelovky byl k filmařům velice vstřícný, dovolil produkci volný pohyb v rámci určitých mezích. A prodloužení prvního uspořádání osvětlení až do východu slunce, když se zde natáčelo.

Například když se časově ovládané osvětlení na věži vypnulo (jak je normálně nastaveno na 1 hodinu ranní) pouze jediný telefonát od francouzské produkce nahodil světla zpět.

„Spolupráce s Francouzi byla úžasná, stále jsme byli ohromeni tím, co vše nám dovolili dělat,“ poznamenává Verreaux. „K vyvrcholení filmu dochází v druhém patře Eiffelovky v restauraci Jules Verne, která je čtyřhvězdičkovou restaurací. Aby vše souhlasilo se skutečností, postavili jsme v Los Angeles jeviště, Eiffelovka nám poskytnula vzorek světel, takže přesto že jsme byli nuceni udělat určité změny ke splnění našich požadavků, shoda byla k nerozeznání.“

Další pařížské lokace zahrnující Ministerstvo zahraničních věcí na Quai D’Orsay, břeh řeky Sény pod mostem Carousel pro podzemní scény, Hotel Plaza Athenee v Montaigne, Café de la Paix v hotelu Le Grand v jedné z pařížských hlavních čtvrtí – L’Opera a Aux Gouts d’Asie, čínská restaurace v Paříži.

Příběh a styl Paříže bude znovu objeven ve scénách v historickém Folies-Bergere, ve který Carter a Lee zachraňují život Genevieve. „Máme velkou taneční sekvenci, kterou Carter a Lee přeruší ve Folies-Bergere,“ říká Ratner. „Carter se objeví na pódiu před obecenstvem a protože neví co dělat, tak začne zpívat.“

Exteriér pro tuto scénu byl natočen v divadle Champs-Elysees. „Brett původně chtěl tuto scénu natočit v Paříži, ale Folies-Bergere byl v tu dobu předěláván, takže jsme museli vymyslet něco jiného,“ vzpomíná Edward Verreaux. „To se ale nakonec ukázalo jako možnost vytvořit něco vlastního v Los Angeles.“

Verraux objevil ideální místo v divadle Galaxy v Santa Anna, jižně od Los Angeles. „Chtěli jsme mít jeviště, které potřebovalo trochu intimního uspořádání,“ vysvětluje. „Divadlo Galaxy bylo ideální, předělali jsme ho tak, že to vypadalo jako v pařížském kabaretu.“

Scény na letišti Charles de Gaulle, kde se Carter a Lee setkají s inspektorem Revim a poprvé vstoupí do Georgeva taxíku, byly natočeny na skutečném francouzském letišti a ve studiu Transpasets ve Francii.

Pro klub Chandelle, kde se Carter a Lee dostanou do potíží, když stíhají jejich jedinou skutečnou stopu, Verreaux viděl interiéry v Los Angeles, které mohli napodobit exteriéry v Paříži. „Brett si vybral tento intimní a privátní klub, který byl sexy s elegantním dojmem zároveň,“ vzpomíná Verreaux. „Byli jsme se podívat na hodně míst v Los Angeles a jedno z těch míst bylo staré divadlo v centru města. Bylo to velice elegantní divadlo ve 20. letech a mělo velkou oválnou místnost, která byla salónkem v suterénu a několik dalších místností na stranách. Byli jsme tedy schopni natočit vchod a východ v klubu Le Rive Gauche v Paříži a ostatní scény natočit v Los Angeles. Le Rive Gauche nám daroval některé z jejich dveří pro autenticitu.“

Díky umístění filmu do Paříže bylo potřeba, aby kostýmy odrážely pařížskou citlivost a zároveň vyjadřovaly unikátní tón Rush Hour. „Chtěli jsem použít francouzských elementů jak jsem jen mohli,“ říká Betsy Heimann, která předtím spolupracovala s Brettem Ratnerem na filmu Červený Drak a Otec rodiny, mimo práce s ním také na filmech jako Buď v klidu, Vanilkové nebe a Na pokraji slávy. „Jelikož většina kostýmů byla vyráběna ve Francii, měli jsme přístup do továren, které v USA nenajdete. Měla jsem asistentku v Paříži, která obešla všechna místa zmíněná ve scénáři a udělala fotografie dění – kdo chodí do klubů, kdo je v hotelových saloncích, co nosí vrátný atd. A tak jsme vše shromáždili díky fotografiím.“

„75% kostýmů pro film bylo nutné ručně ušít kvůli různorodým požadavkům produkce. Brett a já jsme nikdy nenatočili film s tolika na míru vytvořenými kostýmy,“ poznamenává Heimann, „takže bylo skvělé s ním spolupracovat na průběhu. Byla to možnost vytvořit vše, jak o tom snil on nebo já dohromady. Opravdu jsme si užili - procházení návrhů, továrny a úpravy, byla to zábavná spolupráce.“

Pro Jackie Chana, Heinmann zajistila, aby všechny jeho kostýmy odpovídaly jeho unikátnímu vystupování ve filmu. „Jelikož Lee je trochu uhlazený, ušila jsem jeho oblečení s lemováním, které mu přidá na šmrncu, když bude kopat a mlátit své oponenty,“ říká Heimann.

Také se předsvědčila, že její návrhy budou dostatečně kvalitní, aby mohly být použity i jako rekvizity při Chanových kouscích. „Ve scéně s Eiffelovou věží si strhne kravatu, ováže si jí kolem nohy a přichytí se na stranu věže,“ vypráví. „Když pracujete s Jackiem, musíte si být jistí, že každý kousek oblečení, který pro něj vyrobíte, mu bude dokonale sedět.“

U Chrise Tuckera chtěla Heimann dát najevo vývoj charakteru jeho postavy od posledního filmu. „Už tuto práci dělá dlouho,“ říká, „vyvinul se, naučil se čínsky a porozuměl mnohem lépe asijské kultuře, takže jsem se snažila dát jeho kostýmům trochu asijského nádechu.“

Zdaleka nejvíce kostýmů bylo ale potřeba pro scénu Folies-Bergere. Pro tuto scénu, kde se objevuje spousta nádherných Folies tanečnic, žádal Brett Ratner, aby kostýmy zdůrazňovaly gangsterský vzhled. „Byli jsme rozhodnuti použít písničku ‚Bonnie and Clyde‘, to byl náš začátek,“ říká Hermann. „Pro inspiraci jsem se dívala na hudební filmy – Natalie Wood jako Gypsy, francouzskou gangsterku Le Cercle Rouge a Borsalino and Co. s Jean-Paul Belmondem a Alainem Delonem.“

Heimann si pochvalovala kostýmy pro dvě atraktivní ženy, které hrají rozhodující role v příběhu: Youki Kudon jako strašnou Jasmine a Noémie Lenoir jako Genevieve. „Noémi je oslňující a velmi francouzská, zatímco Youkiina role Jasmine žijící v Paříži je Asiatka, ale je také velmi francouzská,“ popisuje Heimann. „Genevieve vypadá elegantně a vzdělaně, zatímco Jasmine řídí svůj noční klub a vypadá poněkud přísně… i když v jednu chvíli náhle rozepne část oděvu a kopne Jackie Chana. Tvořit jejich kostýmy bylo velmi vzrušující,“ dodává.

Carter a Lee musí čelit Triádě na Eiffelovce. Heimann pro ně tedy vytvořila stejnokroje tak, že členové Triády nosili bílou, zvlášť Kenji, který je Leeovým poslem smrti a který pro něj má také organizovat pohřeb. Bílou jsme zvolili proto, že v Číně je bílá barva barvou smrti. Takže když sestupují z Eiffelovky mají na sobě všichni bílou, jelikož se chystají na Leeův pohřeb.

Ze všech herců, které oblékala, měla Heimann radost z Romana Polanského jako inspektora Revi. „Pozval mě k sobě domů, vyndal celý svůj šatník pro případ, že by v něm snad bylo něco, co by se mohlo hodit k jeho postavě,“ vzpomíná. „Ale ve francouzském šatníku jsem našla pouze bundu, která se zdála, že by se pro inspektora Reviho mohla hodit. On se do ní přímo zamiloval a udělal to, o co vždy tak usiluji – stal se svojí postavou přímo před mýma očima. Sžil se se svým zevnějškem a oblečením a nechával se tak inspirovat svým kostýmem. Byla to pro mne opravdu životní příležitost pracovat s Romanem Polanským.“

Poté co se dokončila velká část práce v Paříži, produkce se vrátila zpátky do jižní Kalifornie na zbytek natáčení. Centrum Los Angeles se stalo pozadím pro otevřené scény filmu, ve kterých Carter řídí městskou dopravu, zatímco Lee maří plány atentátu na velvyslance Hana v Arco Towers. Na natáčení scény v Divinity Hospital se produkce přestěhovala do již nepoužívaných prostor St. Luke’s Hospital v Pasadeně, použity byly i interiéry a exteriéry na rušné Long Beach v St. Mary’s Hospital.

Produkce strávila nějaký čas v normálně fungující márnici v suterénu St. Mary’s. Scéna vypadala velmi skutečně, díky tomu, že požár ve vedlejší místní nemocnici způsobil přemístění mrtvol do márnice v St. Mary’s v tu dobu, kdy se zrovna natáčelo, a tak když dorazila produkce, bylo zde prakticky plno. Dokonce dvakrát musely být kulisy odstraněny, aby sem mohly přemístit dvě nové mrtvoly.

„Všichni jsme se snažili být velmi taktní, ale celkově natáčet v márnici pro nás byla zajímavá zkušenost,“ vzpomíná Chris Tucker.

Natáčelo se také v hotelu Alexandria, v Sable Ranch v Canyon Country, v Red Cross v Pasadeně a na letišti v Santa Monice.

Scéna v Soo-Youngově škole Kung Fu a Karate se natáčela v Culver Studios. „Hledali jsme po celém Los Angeles nějaké Karate a Kung Fu studio, ale žádné nebylo takové, jaké jsme si představovali,“ vzpomíná Brett Ratner. „Ale myslím si, že Ed udělal velký kus práce, když se mu podařilo vytvořit Kung Fu studio přesně podle mých představ a které do filmu dobře zapadá. Nápad postavit nízké dveře tak, aby se obr musel plazit, a vůbec i další výběr kulis byl velice zajímavě řešeny.“

Ratner, který měl krátce za sebou práci na filmu X-Men: Poslední vzdor, těžil z množství efektů, které byly u tohoto filmu zapotřebí, a ještě si k tomu pozval další, s kterými spolupracoval, aby rozšířili jeho tým při natáčení Rush Hour 3 - Tentokráte v Paříži. „V tomto filmu je použito více efektů než v kterékoli Rush Hour předtím,“ říká Ratner. „Pozval jsem Johna Bruna, jehož práce na X-Menovi byla neuvěřitelná, aby mi pomohl s jednotlivými scénami. On a celý tým v ILM opravdu odvedli tu nejlepší práci.“

Bruno, který byl několikrát nominovaný na Oscara a který jej také získal za film Propast, a Adam Howard, který přispěl efekty k filmům jako Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže a Star Wars Epizoda III – Pomsta Sithů, usilovali o vytvoření efektů a tím zvětšení skutečnosti situací více než Ratner předpokládal.“ Johnova vynalézavost i přístup je ze staré školy a to se mi vždy líbilo,“ poznamenává režisér. „Každý jeho kousek dramatizuje příběh, zvyšuje riziko a zvyšuje dynamiku příběhu. Není to celé jen o vytváření virtuálního světa v CGI. A on k tomu má kolem sebe ještě v ILM úžasný tým specialistů na efekty.“

Pro Bruna šlo o výzvu a rozšíření jeho znalostí s co nejreálnější skutečností. Například velmi komplikovaná bojová scéna na Eiffelovce, která zahrnovala Chanovu vždy nepředvídatelnou choreografii, znamenala, že ve scéně původně bez efektů se třetí dějství stalo scénou s efekty,“ říká Bruno. „Aby se nám to podařilo, museli jsme používat zařízení se třemi kamerami, které nám umožňovalo 180-ti stupňový hladký přechod a panorama.“

Bruno a jeho tým dali dohromady tři VistaVision kamery, které poskytují možnost vidět více detailů, umístěné na 300 stop vysokém jeřábu, umožnily zachytit panorama města a i věž a zároveň bylo možné natáčet do všech stran zevnitř věže. To bylo nezbytné pro pozdější práci v Culver Studios.

Verreaux dohlížel na sestavovaní komplikovaných zařízení na scéně v Culver Studios, které musely odpovídat scénám z věže tak, aby vše vyhovělo osvětlení, trikům a efektům potřebným k této složité scéně. „Vše muselo souhlasit s exteriéry,“ říká Bruno. „Měli jsme hotové různé úhly a záběry Eiffelovky, a ty byly prokládány záběry ze studia. Celé to vůbec vypadalo velmi skutečně.“

V záběru, kde Lee a Carter skáčou z Eiffelovky padákem z obrovské vlajky, Clay Pinney vytvořil unikátní věc, kterou pověsil ze stropu scény, a ta mohla s herci houpat. „Oba se na sebe dívají a křičí, zatímco na ně střílí jejich oponenti z věže,“ popisuje Bruno. „A zamotaní ve vlajce ztrácejí kyslík. Vypadá to hodně skutečně a je to velmi vtipné.“

V sousedním studiu dával zatím Verreaux dohromady Jules Verne restaurant se skutečným pozadím Paříže v rozsahu 270 stupňů. Toto pozadí bylo vytvořeno tak, že se umístilo 5 kamer na vrchol Eiffelovky a byly zachycovány 8“x10“ snímky, které poté byly dány počítačově dohromady a vytvořily tak samotné pozadí. Pozadí zachycující Paříž z tolika stran, že se tak stalo největším navazujícím pozadím použitým ve filmu vůbec.

„John a Adam odvedli opravdu kus práce co se efektů týče, což je také nejvíce, co se kdy v Rush Hour podařilo udělat,“ rozplývá se Brett Ratner. „Eiffelovka vyžadovala záběry, které se předtím nedaly prakticky udělat jinak než z helikoptéry. Bohužel nám však nebylo dovoleno kolem Eiffelovky v helikoptéře létat.“

Pro Ratnera je trilogie Rush Hour směsicí akce a zábavy. Conrad Palmisano, legendární koordinátor triků, má za sebou více než 200 filmů (dělal i vedlejšího režiséra), poznamenává, „Pokaždé když pracujete s někým jako je Jackie Chan, přezdívaným Králem akce, jehož kreativita je až neuvěřitelná, musíte se celou dobu snažit s ním udržet krok a být si jistí, že vaše nápady budou stejně rovnocenné jako ty jeho. Je prostě takový.“

„To, co Jackie na scéně vyvádí je téměř neskutečné a všechno je to jenom jeho práce,“ říká producent Jay Stern. „V každém triku a kousku, co předvádí je vidět jeho osobnost a on se pokaždé snaží se zlepšovat. Už je v tomto směru velice zkušený, takže se na něj díváte jako na mistra malíře, který ví vše, co již lidé vytvořili před ním a pokaždé je schopný být originální a vymyslet něco nového.“

„Dát dohromady akčnost a zábavu tak, aby byly rovnocenné je velmi těžké, protože musíte vynaložit spoustu energie tak, aby v každé části bylo této energie stejně,“ říká Chris Tucker, „a pokud tedy vynaložíte opravdu hodně energie jednou, pak budete nuceni být úplně stejně akční do té doby, než tuto scénu dokončíte.“

Práce na tricích byla opravdu neuvěřitelná a vyžadovala spolupráci mezi koordinátory Palsaminem a Eddiem Braunem (ten má za sebou filmy jako Transformers, Pán a paní Smithovi a obě předchozí Rush Hour) a Jackie Chanem s jeho týmem. „Společně jim to všem velmi vyhovovalo,“ říká Ratner. „Connie a Eddie již mají za sebou několik společných filmů a oba se opravdu dobře naučili, jak pracovat s hongkongským týmem, který používá úplně jiný styl a přístup. Connie umí zlepšovat Jackieho triky stejně dobře jako Eddie. Takže se jedná o pravou ukázku míchání východních a západních stylů dohromady. Jejich spolupráce byla fantastická a zasloužili se o velkou část Rush Hour.“

„Jackie umí nasadit velmi vysokou laťku,“ říká Braun. „A k tomu je ještě velmi milý. Věří v týmovou spolupráci, což je krásně vidět v jeho JC Teamu. Není to Jackie Chan, jedná se o Jackieho tým. Spolupracuje se všemi lidmi kolem sebe a to přináší to pravé ovoce.“

„Jackie je mistr, a tak pro něj není problém bojovat a k tomu ještě střílet,“ říká Hiroyuki Sanada. „Někdy je potřeba udělat dvě i tři zkoušky, ale občas pouze řešíme postavení na scéně a načasování. Jackie vždy přijde na něco zajímavého a vzrušujícího, a tak to i udělá. Natáčení s ním se tak stává vtipným.“

Chan je známý svojí kreativitou a zábavností svých kousků na scéně. On i celý JC Team zkouší každou scénu a členové jeho týmu hrají různé typy rolí, které poté dávají dohromady a předvedou je filmařům a koordinátorům. Od té chvíle pak celý štáb pracuje hlavně na této scéně. „Mezi Ratnerem, Jackiem, Chrisem, Connie i mnou,“ říká Braun, „probíhá velmi otevřená komunikace. Stává se, že několik těch nejlepších a nejdivočejších nápadů je do filmu nakonec přidáno dodatečně. Každý může samozřejmě přijít se svými nápady, jak film udělat zábavnější.“

„Když děláme již třetí Rush Hour, snažíme se přijít s ještě neohranými nápady,“ říká Palsamino. „Stejně tak se snažíme podporovat jednotlivé postavy, aby se dostávaly do různých nových situací.“

Štáb, který se zabývá triky, je opravdovou směsicí národů, jsou tu Američané, Francouzi a Číňané. Produkce také využívala triků Michela Julienna z Remy Julienne family, který pracoval na tricích z Paříže, ale i Simona Rhee, herce a bojového mistra, který spolupracoval již na předchozích Rush Hour filmech. K tomu ještě pomáhal trénovat Sun Ming Minga pro bojové scény tohoto filmu.

Celý tým zabývající se triky byl v Paříži po tři měsíce a připravoval tam věci potřebné k natáčení. „Když jedete z vrcholu Eiffelovky přímo do kanalizačního systému Paříže, musíte se obrnit trpělivostí,“ říká Palsamino. „Myslím, že zachycujeme největší krásy Paříže a samozřejmě její mystičnost. Bylo fantastické, že nám vláda v Paříži dovolila přístup do tolika míst jako například na Eiffelovku.“

Pro scénu na Eiffelovce produkce zařadila některé celkem praktické triky, ve kterých například Jackie Chan visí na kabelech výtahu. „Chan byl schopen skočit na kabely pohybujícího se výtahu a houpat se z místa na místo po Eiffelovce,“ vysvětluje Palsamino. „Je tam v pasti a ještě se na něj střílí. Jeho záda jsou proti zdi a nemá jinou šanci než udělat něco zdánlivě zoufalého a nebezpečného.“

„Byl jsem nadšen, když tým přišel s tímto nápadem – s obrovskou akční scénou na závěr filmu,“ vysvětluje Jackie Chan. „Pro koordinátory triků a i pro mě samotného byla celá tato akční scéna vcelku lehká, ale stejně tak i složitá. To, co jsme vymysleli, bylo relativně jednoduché, bez velkých explozí, bez násilí, ale přidali jsme více zábavy – to je opravdu dost těžké. Tuto práci dělám již dlouho, ale myslím, že tato část diváky překvapí a trochu i znervózní, ale zase bude vtipná. Nakonec se budou všichni určitě bavit.“

Pro Chrise Tuckera to byla velká zkušenost vidět opět Chana v akci. „Někdy se dívám na natočené scény tak, jak to dělá většina štábu a cítím se jako ‚Člověče, to je hustý.‘ Jsem pyšný na to, že jsem v tomhle filmu - protože Jackie Chan do celého filmu vnáší svojí vizi, nápady, které jsme nikdy předtím neviděli, svoji akci a kreativitu. Pamatuji si chvíli, když jsem poprvé viděl první Rush Hour. Nemohl jsem uvěřit tomu, jak to všechno Jackie dělá. Je to prostě génius. Nikdo to nedokáže tak jako on.“

Ale více než pouze triky, děj a zábavnost Rush Hour 3 - Tentokráte v Paříži se ve filmu projevují hlavní postavy. „Rush Hour nefunguje pouze v USA, ale po celém světě. Obě hlavní postavy si navzájem nerozumí a jsou oba z absolutně odlišných kultur, i přesto jsou bratři,“ říká Ratner. „To je to, co je dělá zajímavými. Když je oba natáčím, velmi si užívám je pozorovat. Děj tohoto filmu je něčím výjimečným. Film ale z celkového pohledu má sloužit jako komedie.“

Producent Artur Sarkissian k tomu ještě dodává: „Obecenstvo a fanoušci filmu mají určité představy, takže jim musíte ukázat něco blízkého opravdovým postavám. Cesta, kterou k tomu Brett zvolil, je ukázat opravdu úžasný vztah mezi hlavními protagonisty Chrisem a Jackiem.“
„V dnešní době existuje několik opravdu úžasných herců,“ říká scenárista Jeff Nathanson, „Brettova zásluha je, že filmy nedělá jenom obyčejné, ale vytváří kolem hlavních protagonistů a jejich vztahu akční a zábavnou atmosféru. Je to fakt docela jízda.“

Carter a Lee se ve filmu setkávají se spoustou opravdových padouchů a i s některými krásnými zlotřilci,“ shrnuje Ratner. „Je to prostě síla od začátku až do konce. Od chvíle co si sednete do sedadla, se budete neustále smát až do konce. V jádru tohoto filmu je ale obrovská záhada. Jedná se o komedii se zápletkou jako z thrilleru – takže zasedněte a připravte se na to!“

zdroj: Warner Bros.