Příběh modré planety (2004) - Info ze zákulisí

Mezinárodní úspěch snímku Mikrokosmos byl impulzem k další tvorbě

V mnoha zemích, kde se Mikrokosmos prezentoval, byli tvůrci potěšeni především reakcemi diváků. Ti se skutečně zajímali o paralelní a neobyčejný svět, které nám leží přímo u nohou. Svět, který je odrazem vesmíru, ale v menším měřítku. Po určitou dobu pak tvůrci zvažovali myšlenku pozorování života, která by zodpověděla všechny ty otázky o vesmíru, o naší existenci a našem vztahu ke světu, otázky, které si klademe již od dětství.

Téma filmu Mikrokosmos bylo soustředěno do shluků trávy, kdežto tentokrát je nekonečně rozptýlené. I když tvůrci obrátili svůj dalekohled na druhou stranu, zůstala základní myšlenka filmu v podstatě stejná. Rozhodli se obnovit způsob, jakým se lidé dívají na zdánlivě běžné věci, aby znovu objevili jejich kouzlo. Aby si dokázali odpovědět na otázku, co například znamená být jednoduše naživu.

Každý z nás si ve svém životě přehrává Příběh Modré planety. Vyvíjíme se a umíráme způsobem podobným vývoji vesmíru v průběhu tisíce let. Žijeme svůj malý svět v rámci jednoho ohromného celku. Autoři filmu chtěli také poukázat na spojitost mezi zvířecím a lidským světem. Opět tu používají zvířata jako „herce“, ale tentokrát k nim přidali lidskou přítomnost – vypravěče, afrického griota, jako symbol starých mýtů a legend. Afrika, země historek a legend, kolébka lidstva, kterou tento vypravěč reprezentuje, pak byla jasnou volbou.

Vypravěč používá pro objasnění stvoření světa mnoho metafor a kouzel. Pro tvůrce filmu je metafora důležitým jazykem vyprávění příběhů – všeobecně srozumitelná, bez odborných a okázalých výrazů. Pomocí metafory se vysvětlují vědecké termíny. Vypravěč tak nepůsobí jako „Vševěd“ nebo učitel, ale spíše jako moudrý muž, který hovoří o Světě, Vesmíru a Lidech.

Přemýšlejme o svých vlastních životech

Příběh Modré planety nechce jen přiblížit divákům, jak vznikl vesmír, Země, živočichové… Film je především nástrojem k zamyšlení se nad sebou sama – co znamená naše vlastní narození, jaký je náš život a osud. Jedním z hlavních bodů filmu bylo začlenit lidský faktor, člověka, diváka, do určitého cyklu společně se zvířaty, vesmírem, atomy a hmotou. Zamysleme se na tím, jaké je naše místo ve vztahu k prapředkům, původu a spojitostem se světem.

Člověk je od přírody zvědavý - pátrá po smyslu, ptát se. Příběh Modré planety však není didaktickým filmem. Vše začíná otázkami: „Narodil jsem se v den, kdy mne matka přivedla na svět? Nebo tu noc, kdy mne rodiče počali? Kde byla rozprášena galaxie miliard a miliard atomů, ze kterých jsem vznikl já? Kam až to směřovalo – k jaké rostlině, skále, živočichovi, obličeji – než to skončilo u mne?“

Kombinací vědy a naší představivosti hledáme odpovědi na tyto otázky. Věda dokáže objasnit spoustu věcí a může uspokojit naši fantazii poutavými záběry. Zvířata pak zde působí jako malebné a fantastické postavy tohoto ohromného příběhu světa. Mikroskopická měňavka, která znázorňuje Život ve svém základu, vypadá jako beztvarý tvor, který je schopen vzít na sebe jakýkoliv tvar. Had z jižní Afriky, který požírá vejce, dokáže úžasně roztáhnout svoji tlamu, aby spolknul vejce – metafora života, který se živí životem. Pro znázornění predátora se chtěli tvůrci vyhnout faktu uvést zvířata do jejich tzv. bestiality. Rytířský boj galapážských mořských leguánů rekonstruuje éru draků, kdy si plazi podmanili zemi, vypravěč používá jemnou formu hry stínů – svýma rukama předvádí predátora a jeho kořist.

Některé obrazy, jako je smyslný tanec mořských koníků, působí jako „první flirtování“. Život nejprve existoval pouze ve formě jednobuněčných organismů a ty se pak rozdělovaly a opět spojovaly. A přesto i v této jednobuněčné fázi existovala láska nebo sexualita. Dvě bytosti se setkaly a propojily své geny. Místo, aby jeden jedinec vytvořil přesně stejnou linii, dal život zrození nekonečné rozmanitosti rostlin, zvířat a lidí.

Mezi nejpozoruhodnější scény patří páření pavouků nebo krabi s klepety připomínající samurajské meče, kteří bojují o krásku. Mezi zvířaty bývá souboj součástí milostných námluv. Nejde o smrt, jen o trochu násilí pro zastrašení soka. Mezi pavouky může romantické namlouvání trvat hodiny. Na obou stranách je obrovské zaujetí a také obrovský strach, zvláště mezi samci, protože samička uplete svoji pavučinu (pro lov) a musí samečka přijmout za svého partnera, jinak ho uloví jako svoji kořist. V tomto specifickém případě můžeme pozorovat psychologickou evoluci u zvířat, které nemají více než desítky z tisíců neuronů. Tímto druhem záběrů se zobrazuje pohlavní spojitost mezi světem zvířat a světem lidí. – Pro záběry milostných her vybrali tvůrci raději pavouky a žáby, které nepůsobí tak povrchně, jako by tomu bylo u více půvabných zvířat. Díky této volbě doufali, že vytvoří určitý druh bratrského elánu a přivedou diváky na myšlenku: „V tom dlouhém běhu nejsem nic víc než tato stvoření, na které jsem vždy hleděl úskokem.“

Žijeme ten příběh Geneze – jen v rychlejším tempu. V elastickém, kulatém akváriu mateřské dělohy jsme všichni vypadali jako žáby. Na začátku naší existence máme žábry, blánu mezi prsty a několik vlastností podobných živočichům, kteří se množí dělením. Část našeho genetického dědictví je společná pro všechny žijící tvory. Toto vyjadřují záběry kuřete, malého krokodýla a lidského mimina, které příběh popisuje jako „malé fazole“. Všichni jsou si neobyčejně podobní.

Pokud hovoříme o životě, musíme zmínit také smrt. Pro znázornění konce života si režiséři vybrali metaforu mýdlové bubliny naplněné kouřem, která praskne a kouř se rozptýlí do vzduchu – stejně, jako se živé bytosti rozptýlí ve vesmíru.

Jak se točili počátky vesmíru aneb výlet do minulosti

Pro počátky Země použili tvůrci obrázky skutečných věcí v neobvyklém měřítku. Například natočili metr široký záběr vodopádu na Islandu ve velmi vysoké rychlosti, kde drobné vlnky vypadaly jako ohromné vlny a déšť jako příšerná bouře. Bylo velice důležité nepoužít digitální kameru, ale přírodní prvky, jako je vítr, písek, kouř a mýdlové bublinky. Pak je ten nepředvídatelný vzhled hmoty více překvapivý a poskytuje poetický nádech. Pro úvodní záběry natočili filmaři vitamín C, jak se rozpouští ve vodě, vytváří mikrokrystaly a odpařuje se. Tyto krystaly rostly před očima, natáčelo se systémem záběr po záběru přes mikroskop s polarizovaným světlem na černém pozadí, které umožnilo vytvořit skutečný kosmický efekt.

Zázraky přírody, zvířata a rostliny jako herci

Autoři filmu strávili více než dva roky přípravami, a tak měli spoustu času si zajistit správný „konkurz“. Reakce zvířat jsou občas zmatené. Některá si umí poradit se žárem světel, jiná jsou velmi plachá. Na natočení svádivé scény mezi dvěma mořskými koníky si museli tvůrci počkat dva měsíce. Cestovali, aby natočili další záběry. Bylo fascinující se přiblížit ke všem těm zajímavým a neobvyklým živočichům. Améba je stejně dokonalá a neobyčejná jako lidská bytost, která je považována za nejvyvinutější ze všech druhů. Obě představují celý vesmír a nemůžeme říci, která z nich je nejdokonalejší.

Příběh Modré planety má podobný smysl pro humor, který dodal Mikrokosmu osobitý šarm. Tento humor vychází opět z kouzel přírody – na Bali žije malá rybka, „angler fish“, s klaunskou hlavou. Při natáčení byla schovaná v korálech, měla na zádech měkkou kost s malým kouskem kůže, kterou rozvinula ze svého úkrytu jako rybářský prut s návnadou na konci. Ryba, která rybaří – role jsou otočeny!

Hudba

Hudba přebírá ve filmu úlohu vyprávění. Příběh Modré planety je hudební zvířecí i lidskou komedií. Každý pohyb má svoji vlastní hudební barvu. Bruno Coulaise, hudební skladatel, a Laurent Quaglio, sound designer, vymysleli spojení mezi zvuky nástrojů a přírodními zvuky. Od začátku museli velmi jemným způsobem vytvořit vesmír hudby, který by nepodtrhoval a nevyzdvihoval některé k efektů. Hudba měla pouze jemně zažehnout divákovu představivost… Ten mimořádně promyšlený soundtrack má rozsah od naprosté jednoduchosti k ohromné komplexnosti a dosahuje značné otevřenosti z prostorového úhlu pohledu.

Neobyčejná sluchová představivost Bruna Coulais byla pro film skvělým přínosem. Bruno se hned od začátku zcela ponořil do tohoto projektu a při skládání hudby si představoval, čím tvůrci při natáčení procházeli.

Dokonalá technika – odhalení některých z tajemství

Některé scény byly natáčeny ve studiu, na malém jevišti vybudovaném speciálně na velikost „herců“. Takto měli tvůrci pod kontrolou světlo, odraz ve vodě, detaily scény apod. Při natáčení používali systém Motion Control, který byl speciálně navržený a vybudovaný pro tento projekt. Protipólem práce ve studiu pak bylo natáčení exteriérů, které bylo více akrobatické a náročné; kamery byly umístěny v kánoích nebo v helikoptéře s gyroskopickou stabilizační hlavou.

Unikátní záběry získané pomocí speciálních technologií pak tvůrci použili pro přiblížení různých světů. Záběry delty řek přirovnává vypravěč ke krevním cévám podobné rozvětvenosti. Podobně porovnává lidské a zvířecí embryo a jeho vodní život v děloze. Vytváří mýdlové bubliny, které se stávají mikroby; chomáče kouře se mění v medúzu. Tvůrci chtěli tímto sdílet s ostatními krásu kolem nás, krásu, která je pro nás nekonečným zdrojem obdivu a úžasu.

V případě dalšího mimořádného záběru si tvůrci filmu přizvali na pomoc Dr. Jean-Marca Levaillanta, který točil „konkurz zárodků“. Použil velice propracovaný přístroj, který dokázal zachytit 4D obrazy a pozorovat tak zatím stále neznámé chování zárodků. Například objevil, že dvouměsíční dítě dokáže v plodové vodě chodit po kolenou, aniž by jeho matka tyto pohyby cítila. Díky radě výzkumníků z INRA a kamerám vybaveným speciálními čočkami a světly získali tvůrci pro svůj film ojedinělé záběry.

Jsme součástí tohoto světa, jednoho dne vrátíme světu hmotu, ze které jsme stvořeni

Je důležité stále objevovat krásy světa a nevidět pouze sama sebe. Vnímat kontinuitu mezi člověkem a zvířaty, mezi živou a neživou hmotou. Živá i neživá hmota má potenciál dávat život, mnoho ze zvířat je v nás. Lucretius tvrdil, že všichni jsme stvořeni z atomů, stejně jako rostliny a zvířata, a dohromady tvoříme jeden ohromný řetězec. Vše začalo myšlenkou, že hmota je po smrti přeměněna. Záběry přirozeně vytesaného ledu, který se roztává a mění se na vodu, představují spojení jednotlivé formy s ohromným celkem. Pro nás, lidské bytosti, naše těla zemřou, ale hmota, ze které jsme stvořeni, se znovu spojí někde jinde. Na konci filmu vidíme ohromný vír ptáků a ryb, který je nekonečný. Život znovu vzniká. Podtitul filmu říká: „Život je mezi začátkem, který si nepamatujeme, a koncem, o kterém nic nevíme…“ Hmota se proplétá sny, poezií, otázkami; ve velkém cyklu posloupnosti se hmoty znovu kombinují. Obnovují se od bytosti k bytosti, přesouvají se z písku do oblak, nebo je můžeme najít např. v lidské tváři nebo v proudu řeky. Zní to jako vědecká báseň. Ve skutečnosti jsme vytvořeni ze stejných látek jako celý svět, hvězdy, mraky a hory. V zásadě jsme příbuzní se světem.

Místa natáčení

Studio Éclair v Epinay-sur-Seine, Island, Madagaskar, Galapágy, Polynésie.

zdroj: SPI