Prázdniny (2006) - Info ze zákulisí

Příběh nové romantické komedie Prázdniny se začal psát ve chvíli, kdy scénáristku a režisérku Nancy Meyers zavedlo plánování dovolené na webovou stránku, která pro své klienty zajišťuje vzájemnou výměnu domů – mezi městy, mezi zeměmi i mezi kontinenty. „Vůbec jsem neměla tušení, že něco takového existuje,“ přiznává režisérka. „Četla jsem si tam o všech těch úžasných domech, ale pak jsem si uvědomila, že bych musela nejdřív obětovat svůj vlastní.“

Nápad s výměnou domů ji však neopustil. „Přišlo mi, že by to byl zajímavý startovní bod pro dvě ženy, které od něčeho utíkají,“ říká Meyers. „Amanda i Iris jsou na dně a uvědomují si, že s tím musejí něco dělat. A výměna domů má být prvním krokem, jak znovu začít žít.“

Amanda Woods (Cameron Diaz) je majitelkou vzkvétající marketingové firmy, ale v intimním životě jí to klape o poznání méně. „Její poslední rozchod ji zastihl zcela nepřipravenou,“ říká herečka. „Rozhodla se, že musí někam vypadnout – že se s tím lépe vypořádá, když bude někde úplně jinde.“

Mezitím se na druhé straně Atlantiku jistá Iris Simpkins (Kate Winslet) právě dozvídá, že muž, kterého miluje, si bude brát někoho jiného. „Je to jako hodně silná ledová sprcha,“ říká herečka, která má na kontě čtyři nominace na Oscara. „Iris je v oblasti citů velmi zranitelná a naivní a potřebuje najít způsob, jak se přes tuhle nešťastnou lásku přenést.“

Hluboko uvnitř si však obě ženy uvědomují, že kořeny jejich osobních problémů sahají mnohem hlouběji než do několika posledních měsíců. „Myslím, že Amanda a Iris tajně doufají, že jim ta změna pomůže učinit zásadní změny na sobě samých a vyřešit problémy, se kterými se potýkají už hodně dlouho. A opustit své přirozené prostředí by jim mohlo pomoct.“

„Když Amanda potká Grahama, snaží se uvolnit a znovu začít žít,“ říká Diaz. „A najednou zjistí, že se zamilovala, což vůbec nečekala – nepočítala s tím, že to přijde tak brzy.“

Iris se zatím v domě Amandy v Brentwoodu seznámí s jedním z jejích sousedů, Arthurem (Eli Wallach), scénáristou ze zlaté éry Hollywoodu. Je to přesně ten druh přátelství, jaké v téhle chvíli potřebovala – s někým, koho opravdu zajímá. „Je to velmi vítaná společnost a jeho příběhy ze života hollywoodského scénáristy Iris fascinují,“ říká Winslet.

Když Iris pro Arthura a jeho nejbližší přátele (v podání Billa Macyho a Shelley Berman) uspořádá oslavu Chanuky, vpadne na večírek hudební skladatel Miles, kterého si zahrál Jack Black.

Miles má intimní problémy se svou přítelkyní Maggie (Shannyn Sossamon). „Je jako její poslušný pejsek,“ říká Black. „Pokaždé propadne nějaké krásce, která mu pak zlomí srdce. Chce s ní sdílet svou vášeň pro hudbu, ale jejich světy se nijak neprolínají. Všechno to, co Maggie ignoruje, však zajímá Iris.“

Hudba se stane nástrojem, jehož prostřednictvím Miles vyjadřuje svůj rostoucí zájem o Iris. „Pochoduje uličkami videopůjčovny a zpívá jí titulní písně ze všech jeho oblíbených filmů,“ říká Meyers.

Když se pak Iris ocitne v jeho domě, zahraje jí Miles kus skladby, kterou pro ni složil, a řekne jí, že ta píseň zní jako ona. „Tahle scéna se mi líbila asi nejvíc,“ vzpomíná Black. „Seděl jsem u klavíru, hrál její písně a při tom jsme začali zpívat. Byl to velmi romantický nápad a jeho natáčení bylo velice zábavné.“

Meyers si při psaní scénářů často pouští hudbu a při samotném natáčení pak navozuje na place správnou atmosféru pomocí písní, které poslouchala při vytváření té či oné scény. U filmu Prázdniny byl její hudební repertoár velmi široký.

Efekt hudebního doprovodu byl silný zejména při natáčení scény, v níž se Amanda s Grahamem procházejí okrasnou zahradou na anglickém venkově. „Jsem velká fanynka Claudeho Leloucha (francouzský režisér, který se nejvíce proslavil filmem Muž a žena z roku 1966 s hudebním doprovodem od Francise Laie),“ říká režisérka. „takže jsem do filmu zakomponovala scénu ve stylu 60. let. Natáčeli jsme ji s Judem a Cameron a celý den jsme improvizovali. Bylo hodně proměnlivé počasí a chvílemi pršelo, takže jsme vždycky vyběhli ven, natočili kousek filmu a pak se zase běželi schovat zpátky do stanu. Byl to nezapomenutelný den.“

Vliv hudby se nepřímo projevil také ve scénách oslavy Chanuky, které Meyers propůjčila opravdovou sváteční atmosféru. „To byl hodně divoký natáčecí den,“ vzpomíná režisérka. „Rozhodla jsem se, že nechám kameru jet okolo stolu a ta scéna prostě vznikne sama v reálném čase. Pro herce to bylo velmi uvolňující a ve výsledku nakonec i velmi efektivní.“

Meyers věnovala velkou pozornost výběru herců, kteří měli ztvárnit protějšky dvou hlavních protagonistek. „Chtěl jsem, aby byl Graham komplikovaná osobnost, ale ne takovým tím klasickým způsobem. Jeho problémy mají poněkud neobvyklý charakter,“ říká režisérka. „Jude byl pro tuhle roli ideální. S Cameron tvoří skvělý pár a v podobné roli jsme ho na plátně ještě neviděli.“

Jacka Blacka, který si zahrál Milese, nabídka role v romantickém filmu poněkud zaskočila. „Když jsem poprvé slyšel, že mi Nancy napsala roli na tělo, říkal jsem si: ‚Fakt? Jestlipak slyšela moji skupinu Tenacious D…‘,“ směje se herec. „Mám za sebou poměrně bohaté zkušenosti s humorem jiného typu. Ale ona řekla: ‚Já tvoje role znám a líbí se mi.‘ Na což jsem řekl prostě: ‚Tak jo, fajn, jdeme do toho.‘ Pořád nechápu, že jsem opravdu dostal zaplaceno za to, že jsem mohl zblízka zírat na Kate Winslet a sledovat její perfektní hraní.“

Stejnou péči věnovala Meyers také expřítelům Amandy a Iris – do role Ethana vybrala Edwarda Burnse a Jaspera si zahrál Rufus Sewell. Pro Burnse to nebyla první podobná zkušenost – s Diaz pracoval už na filmu Ona, jedině ona. Tentokrát je však jejich vztah poněkud ostřejší: „Dostanu od Cameron dvakrát pěstí!“ směje se herec. „Zdá se, že na natáčení romantické komedie musí být člověk v opravdu dobré formě.“

„Myslím, že žádný filmový rozchod jsem si neužila tak jako tenhle,“ říká Diaz. „Eddie byl jako Ethan vynikající – měl celou dobu kamennou tvář a působil neuvěřitelně suše. Nechtěla jsem, aby ta naše scéna skončila. Ale Ethan si zasloužil dostat přes hubu. To, co dělal, překračovalo všechny meze.“

Jednou z nejšťavnatějších vedlejších postav filmu je Arthur, moudrý a okouzlující scénárista ze zlatého věku Hollywoodu. Každý, kdo se s ním ve filmu setká, k němu cítí velký respekt – a tomu se těšil i jeho představitel Eli Wallach, do jehož hereckého portfolia patří filmy jako Mustangové, Hodný, zlý a ošklivý či Sedm statečných. „V době, kdy jsem film obsazovala, vyšla Eliho autobiografie a já jsem viděla jedno jeho televizní interview,“ vzpomíná Meyers. „A to bylo ono. Byl v mnoha různých ohledech přesně takový, jako ta postava, kterou jsem napsala. Má za sebou fenomenální kariéru. Pracoval se spoustou legendárních režisérů. Je mu devadesát let a přesně vyjadřuje to, co byste si představili pod pojmem vážená hollywoodská persóna. Dokonale pochopil tu postavu, kterou jsem napsala.“

„V jedné z prvních scén mi Iris řekne: ‚Nechtěl byste si zajít na večeři, pokud nejste příliš zaneprázdněn?‘ A já jí odpovím: ‚Zaneprázdněn? Děvče, já jsem byl zaneprázdněn naposledy v roce 1978.‘ Dovedete si představit, jakou bolest musí cítit starý scénárista, když něco podobného říká? Nancy skvěle vyjádřila podstatu té postavy. Je velmi zanícená, náročná a nic vám neodpustí,“ říká Wallach.

Arthur v jedné chvíli vzpomíná na dobu, kdy byly nedílnou součástí hollywoodských filmů tvrdohlavé ženské hrdinky. Aby Iris získala o těchto obdivuhodných ženách představu, pošle ji do videopůjčovny pro pár klasických hollywoodských filmů. Když pak na obrazovce studuje herečky jako Barbaru Stanwyck či Rosalindu Russell ve filmech The Lady Eve a Jeho dívka Pátek, začíná získávat představu, o čem Arthur mluvil.

„Skvělé dialogy v tomhle filmu se vracejí do dob, kdy na stříbrném plátně zářili Spencer Tracy a Katharine Hepburn,“ říká Burns. „Ty situace jsou možná přehnané, ale máte pocit, že sledujete skutečné lidi se skutečnými problémy. A Nancy má velký talent nacházet v té dramatičnosti humor.“

Podle Judea Lawa je zajímavá také skutečnost, že tento film ztělesňuje ctnosti těchto klasických snímků, avšak zároveň je zcela současný. „Nancy se snaží navodit nadčasový pocit v moderním filmu,“ říká herec. „Vůbec neskrývá fakt, že ho natáčíme v současnosti.“

Natáčení začalo v Los Angeles, odkud se pak na měsíc přesunulo do Anglie a skončilo znovu v L.A. Zatímco část, která se odehrává v Kalifornii, je plná bujné zeleně, anglické exteriéry jsou velmi bledé – tvoří je studené zimní počasí, sníh a stromy bez listí. S interiéry je to však přesně naopak. V domku Iris je cítit teplo rodinného krbu a všechno překypuje barvami, zatímco místnosti v domě Amandy jsou podřízeny strohé eleganci – dominují tmavé a světlé odstíny, mezi nimiž není příliš místa pro jiné barvy.

Na Iris i Amandu má nové prostředí velký vliv. Amandin domov v Brentwoodu je velmi stylový a moderní, což dodá zbědované Iris na sebedůvěře. Amanda se mezitím zabydluje v daleko menším domku v malebné vesničce na anglickém venkově.

Natáčení začalo na klidné brentwoodské ulici v západním Los Angeles, kde byl přesně tak vlahý zimní den, jaký si režisérka představovala ve filmu. Okolo domů byli ještě pořád rozestavěni Santa Clausové, vánoční skřítci a sobi, kteří všem případným zapomnětlivcům připomínali, že je opravdu teprve leden.

Přestože je Amandin filmový domov v Brentwoodu, k vyobrazení jeho exteriéru filmaři využili dům v luxusní čtvrti San Marino, ležící hned vedle Pasadeny. Dům původně postavil vizionářský architekt Wallace Neff v roce 1928 pro svou rodinu. Interiéry bytu Amandy filmaři natočili ve studiích v Culver City. „Chtěli jsme, aby ten byt vypadal jako místo, kde žila moderní mladá žena, takže jsme zvolili co nejelegantnější pojetí,“ říká hlavní výtvarník Jon Hutman.

Hledáním vhodného místa pro dům Iris strávil Hutman spolu s britským manažerem lokací Benjaminem Greenacrem spoustu času. Nakonec jej našli ve vesničce Shere v hrabství Surrey, kam dle svých vlastních slov dojeli téměř náhodou. Záběry z interiérů pak vznikly ve stejném studiu jako v případě bytu Amandy.

„Je to zvláštní pocit, ovládnout ze dne na den celé to město – pokrýt ho sněhem a vánočními dekoracemi, rozvěsit podél silnic věnce a připevnit na stromy světla,“ říká Greenacre. „Stali jsme se velkou turistickou atrakcí. A tamější lidé byli velice vstřícní – navzdory tomu, že jsme museli na pár dní zavřít místní hospodu.“

Produkce natáčela také v nedalekém Godalmingu, prvním městě na světě, kde kdy fungovalo veřejné osvětlení na elektřinu. Filmaři využili středověké ulice Church Street, po níž rozvěsili vánoční světla. „Kombinací náměstní v Shere s Church Street v Godalmingu vznikla ideální vesnice pro náš film,“ říká Hutman.

Dům filmového Arthura Abbotta, který měl symbolizovat půvab starého Hollywoodu, filmaři natočili taktéž v losangeleském Brentwoodu. Při natáčení záběrů z majestátní jídelny filmařům posloužila Greystone Mansion v Beverly Hills, nicméně část této sekvence vznikla v anglickém venkovském sídle Cornwell Manor. Atmosféru scén podtrhlo také sychravé zimní počasí: „Lelouch kdysi řekl, že film Muž a žena se musel odehrávat v zimě, protože veškeré teplo vyzařovalo ze vztahu ústřední milenecké dvojice,“ podotýká režisérka. „A to je také jeden z důvodů, proč jsem chtěla zasadit Prázdniny do zimního období. Samozřejmě jsem si neuvědomila, že kvůli tomu budu muset strávit měsíc oblečená ve dvou kabátech, dvojích kalhotách a dvou čepicích.“

Kameraman Dean Cundey se s tímto údělem vyrovnával hrdinně: „Anglické štáby mají v tomto směru skvělý smysl pro humor,“ říká. „Je to prostě součást filmového řemesla. Při práci ve skutečných exteriérech se vždycky jedná o kompromis mezi pohodlím a tím, co je pro film nejzajímavější a nejlepší.“

Meyers vždycky podporovala koncept budování postav pomocí kostýmů. „Jejich vybírání a dolaďování je vynikající příležitost, jak si o postavě s hercem promluvit,“ říká režisérka. „Zatímco procházíte každou scénu a zkoušíte jednotlivé šaty, máte čas pořádně probrat, o čem přesně ta která sekvence pojednává. Začínáte budovat pracovní vztah s hercem a film začíná získávat reálné obrysy. Pamatuji si, že první zkoušení kostýmu s Jackem Nicholsonem před natáčením filmu Lepší pozdě nežli později trvalo šest hodin, během nichž si stihl vyzkoušet pouze jedny kalhoty.“

„Pro Nancy jsou kostýmy důležitou pomůckou při vyprávění příběhu a ta pozornost, kterou jim věnuje, se pak ve filmu odráží,“ říká návrhářka Marlene Stewart. „Její filmy mají takovou klasickou atmosféru, díky níž nepřestávají být ani s odstupem doby vizuálně atraktivní.“

Stewart se skvěle spolupracovalo zejména s Cameron Diaz. „Cameron s oblečením ráda experimentuje a pokaždé si zkouší spoustu věcí,“ říká návrhářka. „Její postava zosobňuje typickou moderní pracující ženu, takže působí žensky, sebejistě a sexy. Oblečení v současných filmech odehrávajících se v L.A. bývá hodně orientováno na mladé lidi, ale my jsme zvolil trochu klasičtější styl. Ve filmu je spousta nádherných šatů – od Diora, Balenciagy, Yvese Saint Laurenta, Narciso Rodrigueze a Dolceho & Gabbany.“

zdroj: Bontonfilm