Po krk v extázi (2004) - Info ze zákulisí

S autorem knižní předlohy Layer Cake J.J. Connolym se režisér Matthew Vaughn poprvé setkal ve vlaku do Belgie. „Před čtyřmi lety jsem se jel podívat na fotbalový zápas mezi Anglií a Německem v rámci Eura 2000,“ vzpomíná Vaughn. „Seděl jsem vedle nějakého člověka a zeptal jsem se ho, čím se živí. A on odpověděl, že je spisovatel…“

Jakmile se vrátil zpátky do Anglie, sehnal si Vaughn výtisk Connollyho prvotiny Layer Cake. „Byla skutečně skvělá, přečetl jsem ji jedním dechem. Pak jsem se s Johnem [Connollym] znovu sešel a řekl jsem mu: ‚Hele, nemůžeme dopustit, aby podle toho natočil film někdo jiný než my. Na to je to až moc dobré.‘“

„Layer Cake (patrový dort) je metaforou pro různé vrstvy britské společnosti, ať už jde o hierarchii zločinců nebo cokoliv jiného,“ vysvětluje Vaughn. „Tento snímek ukazuje, že drogy jsou úplně všude – a nezáleží na tom, kdo jste nebo kde jste. V kterémkoliv okamžiku jste jen krůček od drog nebo kšeftů s kriminálníky. Film končí proslovem, ve kterém je dort použit jako metafora pro lidský život – pro to, jak člověk pomalu stoupá po jeho jednotlivých patrech.“

Myšlenka napsat tuto knihu Connollyho napadla při „sledování spousty lidí, kteří dělali jednu velkou chybu. Jednali s obchodníky z podsvětí jako s úplnými idioty. Jen opravdoví hlupáci považují lidi z podsvětí za blbce.“

„Pro začátek jsem napsal scénář, který měl okolo 400 stran. Víceméně jsem přepsal celou knihu, takže by to vydalo přibližně na sedmihodinový film,“ říká Connolly. „Byl to poměrně drastický proces, ale spolu s Mattem a producenty Davem Reidem a Adamem Bohlingem se nám z tohoto eposu podařilo vycedit takový scénář, jaký jsme potřebovali.“

„Pokud jste četli knihu, všimnete si, že jsme při adaptaci do podoby scénáře udělali obrovský skok,“ říká Reid. „Dali jsme pryč spoustu materiálu a hodně dalších věcí spojili dohromady, protože bylo důležité udělat malý krůček stranou – trochu se odklonit od těch dvou filmů, které jsme natočili předtím.“

Největší změnou byla samozřejmě odlišná role Matthewa Vaughna, který si po úspěšné producentské kariéře poprvé zkusil úlohu režiséra – nebylo to však jeho původním záměrem: „Četl jsem to jako producent, nikoliv jako režisér,“ říká Vaughn. „Říkal jsem si, že by to byl skvělý film pro Guye Ritchieho. Pak se ale Guy rozhodl, že jej režírovat nechce. Jenže já jsem přípravou toho filmu strávil už tolik času, že jsem neměl sílu začít shánět dalšího režiséra, přemlouvat jej, proč by měl ten film natočit, a pak sedět s hlavou v dlaních a přemýšlet nad tím, proč to dělá blbě.“

„Myslím, že jsem ten jeho nadcházející přerod vytušil mnohem dříve než on sám,“ říká J.J. Connolly. „Pozoroval jsem, jak se mění jeho styl uvažování z producenta na režiséra. Matt vizualizoval scénář, dopodrobna jej analyzoval, zašel tak daleko, že už ani nebylo dost dobře možné, aby jej předal jinému režisérovi. Podařilo se mu skvěle zachytit atmosféru knihy a přidat k tomu něco vlastního.“

„Z technického hlediska jsem věděl, jak na to,“ říká Vaughn. „Chci říct, že u filmu neexistuje zřejmě nic, s čím bych neměl dřívější zkušenost – a navíc jsem měl po ruce skvělý štáb. Bylo to zvláštní, protože jsem se nikdy předtím skrz hledáček kamery nedíval, ale věděl jsem, že na to mám. Bude to znít hloupě, ale opravdu jsem neměl sebemenší obavy. Neměl jsem vůbec žádné pochyby, že to dokážu.“

Hledání vhodného představitele titulní role je často poměrně těžký úkol. Zejména pak v případě, že postava nemá jméno ani minulost, která by herci pomohla se na roli připravit. „Jméno hlavního hrdiny není v celém filmu ani jednou zmíněno,“ vysvětluje Adam Bohling. „Říkáme mu XXXX, což je jeho označení ve scénáři. Je to úplně anonymní člověk, ale cosi vás k němu přitahuje. Je velice chytrý a charismatický, ale teprve na konci si uvědomíte, že jste se za celou tu dobu vůbec nedozvěděli, jak se vlastně jmenuje.“

„Z pohledu herce je tato postava hodně náročná,“ říká Vaughn. „Jde o to, že XXXX je pokerový hráč. Ať se kolem něj děje cokoliv, nikdy nevíte, co se odehrává v jeho hlavě. Pro takovou roli potřebujete skvělého a velmi zručného herce.“

Vhodnou kombinaci talentu a hereckého stylu našli v herci Danielu Craigovi, který má za sebou několik britských filmů pro náročnější publikum (Sylvia, Matka) i pár hollywoodských trháků (Road To Perdition, Lara Croft – Tomb Raider). „Daniel tu postavu zahrál skoro jako nějakého kovboje z filmu s Clintem Eastwoodem,“ říká Connolly. „Žádné jméno, žádná minulost, žádná vodítka, žádné indicie o tom, odkud pochází… To od herce vyžaduje velkou odvahu – většinou o své postavě chtějí vědět sebemenší detail. Bez toho všeho se ale musel obejít.“

„Přišel mi jako docela obyčejný člověk, který dělá velmi neobyčejnou práci,“ říká Daniel Craig. „Zakořeněné představy o zločincích a drogových dealerech už dávno neplatí. Dělají svůj byznys stejně jako normální byznysmeni. Vypadají jako burzovní makléři. Dokonce tak i mluví. Jejich komoditou je kokain, ale z pohledu mé postavy to není o nic horší než třeba obchodování s akciemi.“

Roli šéfa XXXX Jimmyho Pricea obsadil britský herecký veterán Kenneth Cranham. „XXXX si myslí, že Jimmy je velké zvíře,“ říká Cranham. „Ale postupem času se ukáže, že v celé hierarchii nezaujímá nijak prestižní místo.“

Jednou z věcí, která Crahnama k filmu přilákala, byla možnost zahrát si s Michaelem Gambonem, který ztvárnil úspěšnějšího člena gangu Eddieho Templea. „Známe se už od 60. let, ale teprve na tomto filmu jsme pracovali společně. Když zjistili, že tam budeme hrát oba, napsali nám společnou krátkou scénku, která nebyla ve scénáři. Myslím, že se moc povedla.“

„Eddie je velmi civilizovaný zločinec,“ říká Gambon, který si odskočil z natáčení nového pokračování ságy o Harrym Potterovi, v němž obsadil roli Albuse Brumbála. „Chodí do opery, mluví o něco lépe než dřív, vzal si mladou holku z vyšší společnosti a žije s ní ve velkém georgiánském domě v Londýně. Dokázal si to zařídit – vypral špinavé peníze a je velmi bohatý. Hluboko uvnitř je ale pořád zabiják.“

Zatímco Eddie Temple svou zabijáckou stránku skrývá, Duke v podání Jamieho Foremana se v roli gangstera naopak vyžívá. „XXXX se drží jednoho zásadního pravidla: za každou cenu se vyhýbej lidem, kteří jsou hluční, drzí a rádi se předvádějí. Takoví tě mohou tak leda dostat do basy. A přesně takový je Duke,“ říká Dave Reid.

„Je dokonalým opakem XXXX,“ říká Adam Bohling. „Zatímco XXXX je velmi diskrétní, Dukeho je všude plno a každý ví, co a kde zrovna dělá. A to jen proto, že je na svůj gangsterský život tak pyšný.“

Exteriéry filmu byly natáčeny v Holandsku a Londýně, interiéry filmaři postavili ve studiích v Twickenhamu. „Bylo to velmi náročné. Šest a půl týdne jsme natáčeli venku, další tři a půl týdne jsme strávili ve studiu,“ říká Adam Bohling. „Na každé frontě jsme posunuli hranice toho, co lze realizovat. A k tomu je nutné perfektně znát celý tým a být si jistý tím, že opravdu zvládne udělat to, co jste mu zadali – i když jdete až na samou hranici limitů. A my jsme věděli, že to zvládnou.“

„Myslím, že Matthew chtěl proniknout do režisérského řemesla co nejvíce, a proto se obklopil skvělými techniky, štábem a herci, kteří věděli, co dělají,“ říká Daniel Craig. „To je známka kvalitního režiséra. A skutečným režisérským uměním je dodávat lidem sílu k tomu, aby ze sebe vydali co nejvíc. Matthew to umí skvěle, ačkoliv to zřejmě souvisí i s tím, že je výborný producent. Občas to někde zaskřípalo, ale všechny krize se nám podařilo zažehnat.“

„Měl jsem trochu problémy během prvního dne příprav s Danielem,“ přiznává Vaughn. „Hodně jsem toho pochytil od Guye, a ten je velmi pedantský v tom, jak herci čtou své dialogy – až do té míry, že jim scénář předčítá a vysvětluje, kde mají dělat pauzy a podobně. Myslel jsem, že se to dělá běžně, ale dostal jsem od Daniela tak trochu vynadáno. Nicméně, žádných dalších faux-pas jsem se myslím nedopustil.“

zdroj: Falcon