Pan Včelka (2007) - Info ze zákulisí

Jeffrey Katzenberg, který stojí v čele společnosti DreamWorks Animation, se po více než deset let snažil nalákat slavného sólového komika a spolutvůrce známého sitcomu Jerryho Seinfelda do světa celovečerní animace. Seinfeldův nabitý kalendář mu však v tom, aby nabídky využil, efektivně zabraňoval. Navíc ho nikdy nenapadlo žádné téma, s nímž by mohl na toto pole vstoupit. Pak si ale jednoho dne zašel na oběd se Stevenem Spielbergem a všechno se rázem změnilo.

V jedné chvíli nastalo nečekané ticho, které Seinfeld nervózně proložil nápadem natočit film o včelách a pojmenovat jej – s přihlédnutím k tradici nízkorozpočtových filmů ze zlaté éry Hollywoodu – jednoduše Bee Movie. Spielberga název ihned uchvátil a už za chvíli vytáčel číslo Katzenberga, svého obchodního partnera v DreamWorks. Následující ráno Katzenberg kontaktoval Seinfelda, aby mu řekl, že je připraven pustit se do příprav filmu. „Akorát jsem neměl nejmenší ponětí, o čem by to mělo být. Měl jsem jenom ten název. Ale naštěstí to neskončilo u něj,“ vzpomíná Seinfeld.

Přestože byla jeho poznámka nad večeří spontánní, vycházela z jeho fascinace včelím světem: „Úl mi připadá hrozně zajímavý. Ta jejich sociální hierarchie, jejich pracovní postupy, smysl pro geometrii. Med je na hmyz docela slušný produkt, nemyslíte? Když se ta možnost objevila, připadalo mi, že bych si s tím mohl užít docela dost legrace, a nakonec to tak i dopadlo.“

Klíčem k náhledu do životů těchto nepochopených tvorečků měl být med. „Pokud chcete vyprávět příběh o včelách, jaké téma si zvolíte? Napadlo mě, že kdyby se dozvěděly, jak jim lidé kradou med, byla by to docela velká věc. Pracují tak tvrdě, aby ho vyrobily, a my si ho prostě bereme, aniž by o tom vůbec věděly. Myslí si, že ho dělají samy pro sebe. Ale ve skutečnosti jim ho krademe my a pak ho stáčíme do sklenic a lepíme na ně nálepky. Ony se mohou udřít a my na tom rýžujeme.“

Vzhledem k tomu, že Seinfeld neměl s animovanými filmy žádné zkušenosti, musel jej Katzenberg s celým procesem podrobně seznámit a naučit jej vše potřebné. Během čtyřleté práce na filmu si vyzkoušel role scénáristy, producenta i dabéra. Výsledkem je animovaný film nového druhu, který je prostoupen jeho nezaměnitelným komediálním stylem.

Filmového režiséra a veterána v oblasti digitální animace Simona J. Smithe Seinfeldův nápad propojit včelí a lidský svět zaujal svou – mírně řečeno – nekonvenčností. „Když jsem to viděl, jako první mě napadlo: ‚To je šílené. To je úplně střelený nápad.‘ A to myslím v tom nejlepším smyslu, protože jak čtete dál a dál a vidíte, jak se ta postava vyvíjí, je to fantastické. Jerry Seinfeld propůjčil svůj humor a úhel pohledu včele, což tady ještě opravdu nebylo. A nejlepší na tom je, že je to film o nás všech. Je to o naší společnosti, o tom, jak se chováme, a o tom, jak jsme většinou směšní,“ říká Smith.

Mít Seinfelda coby kapitána lodi byl pro producentku Christinu Steinberg velký a nepostradatelný přínos. „Myslím, že tam byly chvíle, kdy nám chtěl Jerry prostě dát scénář, nechat nás to natočit a pak se objevit až na premiéře. Ale nakonec v tom studiu zůstal s námi a každý den na filmu pracoval aspoň osm hodin. Tím dal animátorům možnost mít stále u sebe jednoho ze scénáristů a zároveň hlavního dabéra. Osobně jim odehrál každý dialog – dělal jim dvakrát denně sólové vystoupení. A každý den měli tříhodinové sezení, během nějž pilovali mimiku a učili se od něj – nejdříve se snažili pojmout jeho herecký styl a poté absorbovat ten komediální timing.“

To, že se hlavní včelí hrdina Barry ocitne v průběhu děje v nezvyklém prostředí, poskytlo Seinfeldovi příležitost vtipně nahlédnout na lidskou společnost: „Barry právě dostudoval a – trochu jako hlavní hrdina filmu Absolvent – si není příliš jistý, kam vlastně patří. Vlivem různých okolností se dostane mimo úl, kde si najde lidskou kamarádku a zjistí něco málo o naší kultuře. A to jej naprosto vyvede z míry, protože ho ten lidský svět rozptyluje a uchvacuje. A jeho život se vydá úplně jiným směrem, který má pramálo společného s tím, co dělají všechny ostatní včely.“

„Když pracujete na animovaném filmu, musíte vytvořit falešný svět a dát mu určité zákonitosti,“ říká Seinfeld. „Vymysleli jsme řadu pravidel, kterými se měl řídit ten náš, jako třeba žádné divné tvary typu trojúhelníku nebo kruhů – všechno musejí být šestiúhelníky. Dále tam byla pravidla typu zákaz bzučení po šesté hodině večer, protože lidé spí. Nicméně to hlavní praví, že včely mluvily odjakživa, akorát nikdy ne k lidem – mají spoustu starostí už tak a nepotřebují si přidělávat nějaké další.“

Při práci na filmu hrálo významnou roli moderní „teleprezenční“ řešení Halo Collaboration Studio od firmy Hewlett Packard, které umožňovalo dvěma studiím DreamWorks (v kalifornských Glendale a Redwood City) a Seinfeldovi (který má kanceláře na Manhattanu) spolupracovat tak úzce, jako kdyby byli po celou dobu ve stejné místnosti. Právě díky němu mohl být Seinfeld celému procesu přítomen a trávit každý den osm až devět hodin přímo v centru dění.

Novátorský přístup zvolili filmaři také v oblasti storyboardů, které tentokrát nekreslili jako normální náčrty, ale používali k jejich tvorbě digitální tablet Cintiq. To jim umožnilo mnohem snáze provádět různé změny, rychle přidávat pozadí, měnit pozice postav a obecně je lépe a snáze rozvíjet.

Inspiraci pro tvorbu filmového světa hledali tvůrci v newyorském Central Parku, kde našli vhodnou pozici pro umístění Barryho úlu či rybníka, který hraje významnou roli ve vedlejším příběhu jeho lidské kamarádky Vanessy. Někteří lidé ze štábu navštívili také včelíny, aby se seznámili s procesem výroby medu, a produkci navštívil jeden z předních amerických expertů na chování včel, který na místě vysvětlil různé jevy z včelího světa (např. způsob komunikace, kterým se včely navzájem informují o vzdálenosti úlu či poloze nejbližších květin).

Lidé z produkce pořídili také stovky fotek skutečných bouří, které později posloužily při vytváření bouřkových sekvencí.

Na vytvoření jednotného výtvarného stylu pracoval hlavní výtvarník Alex McDowell, do jehož filmografie patří takové hity jako Minority Report, Karlík a továrna na čokoládu nebo Mrtvá nevěsta Tima Burtona. V době, kdy se k produkci připojil, už byla většina práce na designu hotová, avšak postrádala to, co by jednotlivé elementy spojilo dohromady. McDowell se tedy zaměřil na architekturu dvou filmových světů a snažil se jí propůjčit organickou, přirozenou atmosféru, aby určitým způsobem sjednotil jejich styly.

„Jerry od začátku prosazoval zajímavou myšlenku – že to včelí společenství je zcela idealizované, že je to ve srovnání s lidským světem utopie. Je to perfektně fungující organismus s perfektním společenským uspořádáním. A jak to pojmout? Začal jsem tuhle myšlenku budovat okolo toho, co včely dělají – tedy okolo výroby medu. Udělali jsme z továrny na med střed toho včelího světa, aby se všechno točilo okolo ní a samotného výrobního procesu.“

Honex se tedy stal základem New Úl City – továrna je doslova jádrem města, které je celé postaveno na ní. Podle scénáře se v něm měly vyskytovat jak městské čtvrti, tak předměstí, což bylo v tomto případě poněkud ošemetné – pojem předměstí obvykle představuje rozsáhlá plochá místa, pro která není v úlu prostor. Tento problém výtvarníci nakonec vyřešili tak, že „domy na předměstí“ umístili vertikálně na stěny úlu, přičemž každý z nich má balkón, ze kterého je vidět na město.

Provedení New Yorku se hodně podobá nádherně stylizovaným ilustracím prvních mrakodrapů – masivních kamenných staveb, před nimiž si každá včelka musí připadat úplně titěrná.

McDowell při natáčení zužitkoval osvědčené postupy, které se používají u hraných filmů – především previzualizaci, což je proces, při kterém se pracuje s virtuálním pracovním prostorem. Do něj se ve zjednodušené vizuální formě zanesou všechny důležité prvky a pak se pracuje s pohybem kamery, což dává filmařům možnost prohlédnout si nástřel podoby scén ještě před jejich realizací.

„Alexovi se podařilo svést dohromady talentované lidi a vyřešit, jak bude ten včelí svět vypadat. Hlavním motivem lidského světa se staly ostré, rovné hrany, sklo a ocel, čtverce a obdélníky – to byl náš výtvarný jazyk. Co se týče včelího světa… no, včely jsou kulaté, buclaté, roztomilé a pruhované. A to se odráží i v jejich světě, který je také kulatý. Jakmile jsme měli tenhle nástin, bylo s těmi světy už jednodušší pracovat, protože si je člověk díky tomu kontrastu nemohl splést.“

Honex a okolní včelí svět byly zčásti inspirovány architekturou terminálu TWA na newyorském Mezinárodním letišti Johna F. Kennedyho, který překypuje organickými, oblými tvary a modernismem, typickým pro 50. léta minulého století. Prostředí továrny vtipným způsobem odráží to, s jakou láskou včelky med vyrábějí. Stavební materiál, z nějž je úl vyroben, se omezuje výhradně na vosk a med.

Kontrast těchto dvou světů – teplého, měkkého a přátelského New Úl City a moderního New Yorku – je nejvíc zřetelný ve scéně, v níž se Barry poprvé podívá mimo úl. „Chtěli jsme, aby v tom okamžiku, kdy Barry poprvé vyletí z úlu a vidí ten lidský svět a Central Park se všemi těmi pestrobarevnými květinami, oblohou a trávou, byl cítit co nejsilnější kontrast. Chtěli jsme světlé, veselé a přátelské barvy, které by vhodně doprovázely ten sofistikovaný humor a dialogy. Z úlu, který je vyveden v příjemné, ale omezené barevné paletě, se děj přesune do barvami hýřícího Central Parku a poté do převážně černobílého lidského světa, který ožije teprve v okamžiku, kdy se v něm barry začne cítit trochu jako doma,“ říká Steinberg.

V průběhu děje navštívíme celkem 41 lokací (pokud počítáme i ty, které se jím pouze mihnou, je jich dokonce 50), což je téměř o polovinu více než v mnoha jiných filmech.

Stejně jako detailní a precizně vymyšlená prostředí jsou však důležité také postavy. Zatímco část výtvarníků budovala digitální města, jiní vkládali nemenší úsilí do vytváření včelích a lidských hrdinů příběhu.

Co bylo dřív, včela nebo úl? „Vytvořili jsme Barryho a pak jsme museli vymyslet svět, ve kterém by mohl fungovat, protože přece jenom nevypadá nijak realisticky. Je velmi stylizovaný a má dost specifické vzezření. Potřebovali jsme najít způsob, jak jeho podobu začlenit do zbytku světa a mezi lidské postavy. Alex McDowell a Christophe Lautrette, náš další hlavní výtvarník, byli v tomto směru nepostradatelní. Právě Christophe nám pomohl přemostit tu propast mezi lidmi a Barrym,“ pokračuje Steinberg.

Francouzský animátor a výtvarník považoval za klíčové využití pestrého a veselého barevného spektra a správnou práci s průhledností a průsvitností, která je vlastní mnoha stavebním prvkům dvou filmových světů (zejména vosku a sklu).

„Na začátku vypadal ten včelí svět trochu moc lidsky – včely vypadaly více jako lidé a barvy jejich města se podobaly skutečným městům. Ale přišlo nám, že tam není dostatečný kontrast. Proto jsme se vrátili k proporcím skutečných včel, udělali jsme je znovu zakulacené, buclaté a chlupaté,“ vysvětluje Lautrette.

„U Barryho jsme se postupně vydali několika různými směry, přičemž jednou jsme se snažili udělat ho podobného Jerrymu. Když jsme mu to ukázali, neměl z toho moc velkou radost. Řekl nám: ‚Já chci něco, co se opravdu odlišuje. Chci, aby mě ta postava překvapila. Chci v ní vidět spíš přítele, ne sám sebe.‘ To bylo opravdu docela náročné,“ pokračuje výtvarník.

Na konci náročného procesu vypadal Barry takto: žádná ramena (odstraňuje lidské vzezření), tenké ručičky, příjemný obličej na baculatém těle (sestávajícím v postatě ze dvou koulí – těla a hlavy), tykadla na hlavě, lidské oblečení na horní polovině těla, chlupy na spodní a legrační boty.

„Ty tenisky jsou žlutočerné, což je pro včelu velmi příhodné,“ dodává Lignini. „A hrozně důležité je, že má rolák, protože na těch počátečních návrzích měl tenký krk, díky čemuž vypadal hodně jako člověk. Když teď žádný nemá, mnohem víc připomíná včelu. Důležité jsou taky ty velké oči.“

„Včely mají velký smysl pro módu, akorát si musí vystačit s černou a žlutou,“ říká Seinfeld. „To je to. Nemohou nosit žádné jiné barvy. Ale i v rámci toho dokáží být velmi stylové. Ze začátku Barry vypadal jako já ve svetru, což nebylo zcela optimální, takže jsme jej trochu zakulatili a propůjčili mu bláznivější vzhled. To z mého pohledu fungovalo.“ Než se Barry dostal do své finální podoby, prošel více než 800 vzhledovými úpravami.

Navrhnout Vanessu nebylo o nic jednodušší, ale v jejím případě museli výtvarníci řešit úplně jiné problémy. Je to lidská postava, což je v oblasti digitální animace vždycky docela oříšek. Práce na ní trvala nejdéle. Jednotlivé návrhy pendlovaly mezi různými odděleními a výtvarníci je ladili a upravovali až do chvíle, kdy byli filmaři s jejich podobou bezvýhradně spokojeni – Vanessa musela být aspoň jakž-takž realistická, ale zároveň nepůsobit nijak křiklavě, aby člověka nevytrhla ze sledování filmu.

Zatímco Vanessa vděčí za svůj vzhled charakterovým vlastnostem, u Kena je tomu spíše naopak – jeho duševno je odrazem fyzické schránky. Je to namyšlený alfa samec, který tráví většinu času v tělocvičně a často se vzteká. Tomu odpovídá jeho mohutná muskulatura a velká ústa.

Disproporce dvou hlavních hrdinů – Barry je vysoký 2 centimetry a Vanessa má okolo metru a půl – mohla být pro animátory poněkud problematická. Jako kdyby jejich cíle nebyly dostatečně náročné na realizaci už ve stávající podobě, rozhodli se při natáčení navíc nepoužívat kompoziční záběry (které vznikají tak, že se jednotlivé postavy natočí zvlášť a pak se postupně přidávají do scény). V tomto případě byly postavy animovány ve scéně spolu, jako kdyby byli snímáni najednou, což do jisté míry omezilo možnosti umístění kamery.

Vedoucí vizuálních efektů Doug Cooper pracoval s přibližně stočlenným týmem, jehož hlavním úkolem bylo přidat do scén osvětlení a speciální efekty. Ve výsledku měl ve spolupráci s režiséry a hlavními výtvarníky zaručit, že se filmový svět objeví na plátně v takové podobě, v jaké si jej tvůrci představovali.

„Jedním z úkolů osvětlení je dát scéně určitý emocionální tón a navodit správnou atmosféru,“ podotýká Cooper. „Barvy a světla jsme používali také k tomu, abychom směřovali pozornost diváků k místům, na která se mají dívat, a pomohli jim identifikovat postavu, která je ve scéně důležitá. Světlo pomáhá zvýraznit to, co je podstatné, a naopak zatlačit do pozadí to, co by diváka jen rozptylovalo.“

Jedním z úkolů Cooperova týmu bylo také vytvořit efekt mávání včelích křídel (frekvence u skutečných včel se pohybuje mezi 180 a 225 mávnutími za sekundu). Podobný problém s křídly řešilo studio už v případě víly ve filmu Shrek 2, u nějž se filmaři dobrali k realisticky působícímu výsledku až po hromadě sysifovské práce. Pan Včelka však vyžadoval poněkud jiný přístup, protože místo jedné postavy museli tentokrát animovat stovky tisíc včel.

Oddělení efektů začalo pracovat na systému optického rozmlžení, způsobeného rychlým pohybem křídel, který byl méně výpočetně náročný než předešlý způsob a svou stylizací lépe odpovídal výtvarnému pojetí tohoto filmu. Ve scéně s přistáváním letadla jim systém umožnil naanimovat pohyb křídel u téměř milionu včel, aniž by byli nuceni obětovat některé detaily, jako je například odlesk světla.

Dalším problémem bylo věrohodně ztvárnit jeden z nejdůležitějších materiálů ve filmu – med. V tomto případě filmaři vycházeli ze svého zpracování vosku, u nějž upravili složení, (pr)osvětlení a viskozitu. Při výpočtově náročné práci na scénách jim pomáhaly servery HP ProLiant DL145, blade servery BL465c a pracovní stanice xw9300, osazené vícejádrovými procesory AMD Opteron. Práce se 64bitovými systémy animátorům umožnila využívat větší množství operační paměti a díky jejich výpočetní síle mohli pouštět simulace, sestávající z více než 60 milionů stavebních prvků.

„Pan Včelka byl velmi náročný v mnoha různých ohledech a technicky to bylo velmi složité,“ říká Doug Cooper. „Rozsah a velikost prostředí, počet stromů a listů a množství dat, které jsme museli zpracovat, bylo opravdu enormní. Technologie od AMD nám to pomohly zvládnout. Mohli jsme díky nim dělat věci, které předtím nebyly možné. Pohledy ze vzduchu na Central Park, velké nájezdy na New York a renderování stovek tisíc včel, které pomáhají s přistáním Boeingu 747… nedovedu si představit, že bychom tyhle věci dělali s těmi technologiemi, které jsme měli předtím.“

Hudební doprovod složil Rupert Gregson-Williams, jehož melodie zazněly v natolik různorodých filmech jako Za plotem nebo Hotel Rwanda. Hudba, na kterou dohlížel coby její výkonný producent Hans Zimmer, musela reflektovat jednoduchost příběhu a nedělat ostudu jeho sarkastickému a osobitému stylu humoru.

Hrdinové filmu

BARRY (Jerry Seinfeld / Petr Rychlý)
Panu Včelkovi jménem Barry připadá žlutočerný svět, ve kterém žije, až příliš těsný. Čerstvý absolvent univerzity čeká od života víc, než mu nabízí perspektiva zaměstnání ve společnosti Honex, kde by se do konce života podílel na výrobě medu. Ruku na srdce – koho by to bavilo? Protože Barryho nesmírně láká svět mimo úl, dobrovolně se přihlásí do jedné z výprav, aby záhy zjistil, že svět tam venku je džungle, v níž si malé včelky většinou moc nemedí. Jenže když se takhle chytrá včela do nečeho pustí, málokdy se toho pustí…

VANESSA (Renée Zellweger / Hana Ševčíková)
Newyorská květinářka Vanessa je svérázná idealistka s velkým srdcem, která nejvíc ze všeho na světě zbožňuje své kytičky. Mohla by malá včela mezi lidmi najít vhodnějšího parťáka? Tahle kamarádka do deště je navíc připravená podávat důkazy o svém přátelství ve chvíli, kdy včelímu průzkumníkovi teče nejvíc do bot… a už vůbec nemluvě o její osobní statečnosti v krizovém momentu, kdy hrozí záhuba celosvětové květeně.

ADAM (Matthew Broderick)
Nejlepší Barryho kamarád Adam je dokonalým prototypem Zaměstnance měsíce. Vůbec nevidí nic špatného na tom, že by měl celý život poslouchat bzukot úlu a trávit veškerý svůj čas produkováním medu. Vždyť včelí svět už takhle běží přinejmenším 27 miliónů let, tak proč to měnit.

KEN (Patrick Warburton)
Ken je Vanessin přitroublý tenisový partner, který by se rád stal i jejím mimotenisovým partnerem – prostě by s ní chtěl začít chodit. Bohužel, Kenova drobná mozkovna není schopná přijmout fakt, že něžná květinářka se ke slonovi v porcelánu zoufale nehodí.

LAYTON T. MONTGOMERY (John Goodman)
Tenhle právník s velmi dlouhými prsty dosud neprohrál jediný případ. Proti člověku, samozřejmě. A prohrát se včelou… nepředstavitelné. Pro jistotu ale použije všechny dostupné špinavé triky, aby Barryho zdiskreditoval a jeho bezprecedentní žalobu smetl ze stolu.

LOSÍKREV / Mooseblood (Chris Rock)
Barry narazí na tohohle toulavého moskyta na mimořádně nebezpečném místě – na předním skle jedoucího automobilu – s jehož pomocí se chce moskyt dopravit až na Aljašku, kde chce sát krev losům (Neofrňujte se, je to delikatesa!). Losíkrev je samotář s velmi květnatou mluvou, který dá Barrymu pár šikovných rad do života v lidském světě a pak zmizí v dáli, aby za pár dalších týdnů až měsíců na Aljašce ukojil svou loveckou vášeň.

MARTIN BENSON (Barry Levinson) & JANET BENSON (Kathy Bates)
Martin Benson pracuje v Honexu jako vedoucí míchač medu a spolu s manželkou Janet sní o tom, že jejich syn Barry tuto respektovanou profesi převezme. Něžný nátlak rodičů ale v žádném případě nemůže odradit Barryho od toho, aby se do života vypravil po vlastní cestičce. Jako správní milující rodiče ho od toho nezrazují, nýbrž ho v mezích svých skromných možností naopak podporují. Ať žijí mamka a taťka!

PYLOVÍ MACHŘI & LOU LO DUCA (Rip Torn)
Pyloví machři jsou elitou Barryho rodného úlu a jako jediní mají právo ho opouštět. Účel jejich mise: Sbírat nektar a opylovat květy. Na úspěch těchto výprav dohlíží bedlivé oko jejich velitele Lou Lo Ducy, který tyto operace pevně řídí armádním drilem, když do srdcí svých podřízených úmyslně zasévá strach z nebezpečí, která na ně číhají tam venku.

zdroj: Bontonfilm