Oliver Twist (2005) - Info ze zákulisí

O výrobě

V roce 2002 natočil Roman Polanski svůj oscarový film Pianista – úžasný příběh o utrpení a bolesti ve Varšavském ghetu za Druhé světové války, příběh o přežití. Když Polanski dokončil Pianistu – který byl pro něj velice osobním filmem (své dětství prožil v Polsku za Druhé světové války) – byl rozhodnut natočit odlišný typ filmu. Chtěl natočit film zaměřený na rodiny a mladé diváky. Spojil se tedy se svými partnery a producenty, Robertem Benmussou a Alainem Sardem, a začali společně pročítat dětské knihy a hledali ten správný příběh.

Nakonec to byla Polanskiho žena, která přišla s návrhem natočit novou verzi Olivera Twista. Polanski rychle zjistil, že skutečný Dickensův příběh nebyl natočen pro stříbrné plátno od Olivera Twista Davida Leana (1948) a muzikálu Oliver! Carola Reeda. Byl tedy ten pravý čas.

Klasický příběh Charlese Dickense o malém sirotkovi, který se připojí k partě kapsářů v Londýně, 19. století, se zdál být náročnou cesta k dětské zábavě. Zdání však klame. Roman Polanski je přesvědčený, že děti budou na filmu milovat především fantastické, až kouzelné prvky. Říká: „Nebudeme se snažit o realitu, právě naopak. Postavy v tomto příběhu jsou nadčasové – zřetelný je jejich skvělý humor a výstřednost. Je to klasický Dickensovský příběh – nevázaný, úchvatný a nadčasový. A je plný příhod, tím nás stále udivuje.“

„Mimo to je příběhem pro mladé diváky. Mým cílem je natočit film pro moje vlastní děti. Každý večer jsem jim četl pohádky na dobrou noc a vím, co je okouzluje a jak se ztotožňují s těmi postavami. U Olivera Twista je pro mne důležité, abych je nezklamal,“ dodává režisér.

K poutavému příběhu bylo nezbytné zajistit dokonalé herecké obsazení. Na výběru herce pro roli Olivera Twista strávili filmaři spoustu času. Nakonec vybral Roman Polanski Barneyho Clarka – jedenáctiletého chlapce, který se již dříve objevil ve filmu The Lawless Heart, britském válečném dramatu Foylova válka či televizním dramatu The Brief.

Následovala role Fagina, pro kterou vybrali Sira Bena Kinsleyho, a poté další důležité postavy z románu:
Jamie Foreman – Bill Sykes
Leanne Rowe – Nancy
Edward Hardwicke – Mr. Brownlow
Jeremy Swift – Mr. Bumble
Frances Cuka – Mrs. Bedwin
Michael Heath a Gillian Hanna – Mr. a Mrs. Sowerberry
Alun Armstrong – Mr. Fang
Andy De La Tour – mistr dílny
Peter Copley – asistent
Liz Smith – stará žena
Mark Strong – Toby Crackit.

U dětských rolích pak padl výběr na:
Harry Eden – Artful Dodger
Lewis Chase – Charley Bates
Jake Curran – Barney
Chris Overton – Noah Claypole.

Kromě vynikajícího hereckého obsazení si Roman Polanski také vybral velmi zkušený štáb (většina z nich pracovala na Polanskiho Pianistovi) – kameraman Pawel Edelman, vedoucí výroby Allan Starski, kostýmní designérka Anna Sheppard a střihač Herve de Luze. Polanski natočil Olivera podle scénáře Ronalda Harwooda, film produkovali Robert Benmussa, Alain Sarde a Roman Polanski. Výkonnými producenty byli Timothy Burrill a Petr Moravec. Nezávislími koproducenty byly společnosti R.P.Films (Francie), Runteam II Ltd. (Velká Británie) a Etic Films s.r.o. (Česká republika). Natáčení Olivera Twista začalo v červenci 2004 v Praze v Barrandovských studiích.

Film bude distribuován do Ameriky a Kanady společností TriStar Pictures a dále do ostatních zemí světa.

Oliver Twist (1838) – historické pozadí

Když začal Oliver Twist vycházet jako seriál v měsíčníku Bentely’s Miscellany roku 1837, jeho podtitulkem bylo The Parish Boy’s Progress (volně přeloženo Dobrodružství chlapce z městské čtvrti). Pro pár prvních epizod zamýšlel Dickens popsat svým čtenářům, jaké to bylo být obecním klukem v letech, která následovala po novém Zákoně o chudobě z roku 1834. Dickens, reportér Morning Chronicle, však vážně zvažoval svoji finanční situaci a děsil se představy být novinářem do konce života. Rozhodl se tedy vydat tyto povídky v jedné ucelené knize. Před rokem 1834 dostávali chudí dělníci pouze malou gáži nebo „podporu“ od církve, aby přežívali alespoň nad hranicí strádání, a dostávali fixní zemědělské platy. Byly to pouze nouzové fondy, které měly lidem pomoci překonat toto období a mohli se postavit na vlastní nohy. Ve starém systému bylo mnoho chyb a nová legislativa to měla napravit, mnoho lidí cítilo, že léčba je mnohem horší než nemoc. Nový zákon, který měl nepracující lid uchránit před životem mimo komunitu, tak byli založeny chudobince.

Natáčení

Vedoucí výroby, Allan Starski, měl za úkol navrhnout Romanu Polanskimu všechny vizuální prvky, které by byly základnou pro vyprávění příběhu. Jeho obrazová kompozice londýnských ulic poloviny 19. století patří mezi nejnáročnější, které kdy byly pro film vytvořeny. Ohromná scéna obsahovala pět hlavních ulic a řadu náměstí s trhy a bočními ulicemi. Byla tu zastoupena chudinská čtvrť známá jako Jacob’s Island a více tržní a bohatší čtvrť zvaná Pentonville – obě existovaly v době Charlese Dickense. Hlavní třída, King Street, obsahovala řadu obchodů – sedm z nich existuje v Londýně dodnes. Jsou jimi Paxton and Whitfield (výrobci sýrů), James Lock and Co. (kloubočníci), John Lobb (ševci), Berry Bros. and Rudd (obchod s vínem), Floris (parfumérie), David Salom (nábytek) a Robert Lewis (tabák) – prvních pět má stále nárok mít nade dveřmi prestižní nápis By Royal Appointment (dle královské úmluvy).

Kvůli přísnému dodržování práv bylo těmto obchodům přislíbeno, že k použití svých názvů ve filmu dají svolení. Všichni byli samozřejmě potěšeni a někteří z nich nabídly produkci i výjimečné záznamy ze svého archivu.

Allan Starski a Keith Pain, supervising art director, měli štěstí, že obdrželi mapu z roku 1835, která obsahovala názvy a účel podnikání všech hlavních obchodů z té doby. Také našli řadu kreseb, které jasně znázorňovaly vzhled té doby. Ačkoliv je příběh zasazen kolem roku 1837, Starski a Pain rozšířilo toto období o několik málo let a začali od průmyslové revoluce, čímž mohli do filmu zapojit více prvků.

Po třech měsících výzkumu a tvorby následovaly další tři měsíce konstruktivních prací – týmy tesařů, zedníků a kovářů vybudovaly ve studiích Londýn 40. let. 19. stol. Další dva týdny pak přišli na řadu malíři, kteří dílo dokončili.

Hotová scéna vypadala úchvatně, dokonce i když byla prázdná. Když se však zaplnila komparsisty v kostýmech (při jedné příležitosti jich bylo na scéně až 800), koňskými spřeženími a kočáry, přenesli jste se v čase o 150 let zpět. V této spleti uliček sleduje Oliver, jak Artful Dodger a Charley Bates předvádí svůj kapsářský talent a jak je Mr. Brownlow a rozzuřený dav začnou honit.

V kontrastu špíně a chudobě Jacob’s Island je bohatství Pentonville a majestátnost King Street. V Pentonville je i dům pana Brownlowa, do kterého je Oliver srdečně přijat. Dokonalé exteriéry doplňují i nic méně působivé interiéry – dům pana Brownolowa se svým velkolepým stylem a úžasným antickým nábytkem (komoda v obývacím pokoji stojí až 50 000 dolarů); chudobinec s velkou jídelní halou, ložnice, rozlehlá dílna, zasedací místnost a chodby; Faginův pokoj v podkroví – roztrhané tapety, hniloba, prach a pavučiny… Interiér Soudního dvoru, Sowerberryho pohřební ústav a vězení Newgate Prison doplňují hlavní budovy postavené ve studiu.

Hospoda „The Three Criples“ (U tří mrzáků) byla zpočátku jablkem sváru. Dnešní politická bezúhonost by takovéto jméno nepovolila, ale žádný jiný podobný název si lidé nepamatují po 150 let.

zdroj: SPI