Něco jako láska (2005) - Info ze zákulisí

Láska ve 21. století je jen zřídkakdy přímočará a nekomplikovaná. Právě naopak – často je velmi složitá a přináší s sebou spoustu různých překážek, takže je někdy malý zázrak, že to nakonec vůbec klapne. Když scénárista Colin Patrick Lynch viděl, kolik katastrof a nehod v intimních vztazích se kolem něj odehrává, rozhodl se napsat romantickou komedii, která by ukazovala, jak dlouhou a spletitou cestu musí lidé často podstoupit, aby se v dnešním chaotickém světě našli.

Lynch začal psát scénář o dvou mladých lidech, kteří vedou typické uspěchané životy. Příběh je sleduje během sedmiletého období mezi čerstvou dospělostí a blížící se třicítkou, kdy se neustále stěhují z jednoho místa na druhé, střídají kariéry i partnery a s přibývajícími lety a zkušenostmi také postupně mění své životní sny. Celou tu dobu hledají pravou lásku – všude kromě jediného místa, kde ji mohou nalézt: přímo před sebou v podobě nejlepšího kamaráda.

Režiséra Nigela Colea scénář brzy nadchnul. „Celé roky jsem se snažil najít nějakou romantickou komedii a už jsem téměř propadal beznaději. A pak se mi dostal do ruky tenhle scénář,“ vzpomíná Cole. „Zaujalo mě, že mi připomněl staromódní romantické komedie, které jsem vždycky miloval, ale zároveň působil velmi současně. Líbí se mi, že je to příběh o skutečných lidech a o lásce, která je slepá, nepředvídatelná a nekontrolovatelná – stejná jako je láska téměř vždycky i ve skutečnosti.“

Vycházející talent mainstreamové komedie Cole v minulosti režíroval dva nečekané komediální hity o ženách ve středním věku, které se snaží vymanit ze svého životního stereotypu – snímek Bílá vdova s Brendou Blethyn, která ztvárnila dámu, jenž se nevědomky zaplete do kšeftování s marihuanou, a film Holky z kalendáře o skupině žen, které se rozhodnou pózovat nahé pro charitu.

„Film Něco jako láska je netradiční v tom, že se vymyká tradičnímu prototypu romantických komedií, v nichž se postavy dvě hodiny propracovávají k prvnímu polibku a končí začátkem samotného vztahu. Tento film začíná právě oním polibkem a poté se různými překvapivými způsoby vyvíjí, protože cesty těchto potenciálních milenců se rozejdou. Je to vlastně příběh o špatném načasování – Oliver a Emily se setkávají znovu a znovu, ale pokaždé v okamžiku, kdy se do sebe z toho či onoho důvodu nemohou zamilovat. Film tedy vnáší otázku, co se stane, když náhodná setkání lidí nevedou k tomu, že by využili této šance a dali se dohromady. Jakmile jsem scénář dočetl, hned jsem zavolal svému agentovi a řekl mu: ‚Ten film musí být můj.‘,“ říká režisér.

Už od začátku bylo jasné, že jádro celého projektu bude spočívat ve výběru hereckého obsazení. „K úspěchu každé romantické komedie existuje jeden jediný klíč, a tím je fungující herecká chemie mezi jeho hlavními postavami,“ vysvětluje režisér. „Proto bylo od začátku tím nejdůležitějším úkolem najít herce a herečku, kteří by dokázali ztvárnit zvláštní vztah mezi Oliverem a Emily, a to s dostatkem humoru i realističnosti.“

Filmaři se tedy dali do usilovného hledání vhodné dvojice, která by dokázala vyzdvihnout kontrasty, které jsou pro vztah dvou titulních postav tak charakteristické. Co však ze začátku vypadalo jako dlouhý a náročný proces, se vyřešilo v okamžiku, kdy se na castingu objevila herecká dvojice Ashton Kutcher a Amanda Peet. „Stačilo nám pět sekund, abychom věděli, že tohle jsou oni,“ vzpomíná Cole. „Něco na nich zkrátka bylo – způsob, jakým se navzájem rozesmívali, to, jak si rozuměli na úrovni instinktů. Už od začátku skvěle ztělesňovali jiskření i rozmíšky mezi Oliverem a Emily, což z nich činilo ideální protějšky do romantické komedie. A pokud se vám podaří tohle, úspěch je napůl zaručen.“

Ashtona Kutchera, který je jedním z nejpopulárnějších herců současnosti, netradiční milostná dějová linie filmu ihned oslovila. „Je to příběh o tom, jak se ty nejkrásnější věci někdy přihodí tím nejméně logickým způsobem a ve zcela nesprávný okamžik. A protože skutečný život je přesně takový, scénář mě při čtení hodně zaujal,“ vysvětluje Kutcher. „Líbí se mi, že si klade otázku: co je ta tajemná věc, která ovlivňuje, zda to v tom okamžiku, kdy se potkají, mezi dvěma lidmi klapne nebo ne?“

Kutcher se také bez problémů ztotožnil s Oliverem, jehož považuje za typický příklad čerstvého absolventa vysoké školy, který už se nemůže dočkat realizace svých vysněných životních snů. Oliver má svůj budoucí život dokonale naplánován – a nehodlá se z předem načrtnuté linie odklonit kvůli někomu jako je Emily, která se mu do jeho plánů zkrátka nehodí.

„S Oliverem se poprvé setkáváme v situaci, kdy získá svůj titul a stojí před klasickou otázkou ‚co teď?‘ Čeká, že mu svět padne k nohám,“ vysvětluje Kutcher. „Má idealistickou představu, že si sežene práci, udělá kariéru, postaví si dům a pak si najde dívku svých snů – to je jeho americký sen. Je velmi konzervativní a opatrný. Pak ale potká Emily, která je v mnoha ohledech jeho dokonalým protipólem. Žije přítomností a záleží jí především na tom, aby se dobře pobavila. Je mezi nimi určitá přitažlivost, ale zároveň se dokáží navzájem pěkně vytočit.“

Amandu Peet přitahoval film z podobných důvodů – její postava Emily, která je na začátku kurážnou punkerkou, ale později najde jinou životní cestu, jí připadala velmi autentická. „Připomínala mi lidi, které jsem potkávala na vysokoškolské koleji. Ty dívky, které pořád chodily v černém, tvářily se hrozně naštvaně a dávaly si záležet na tom, aby byly hodně cool,“ vysvětluje Peet. „A přišlo mi velmi zajímavé, že se nějaká taková holka setká s někým tak úzkoprsým a normálním, jako je Oliver, a není si tak úplně jistá, jak se s tím vypořádat.“

„Scénář mě zaujal díky tomu, že to není tuctová romantická komedie. Připadalo mi to jako ‚Když Harry potkal Sally‘ pro tuto generaci,“ dodává herečka.

Po obsazení titulní dvojice začali filmaři hledat herce do rolí vedlejších postav, které se kolem Olivera a Emily pohybují během sedmileté etapy, kterou film dokumentuje. Jedním z Oliverových nejbližších je jeho bratr Graham, který je hluchý a komunikuje pouze znakovou řečí. Aby filmaři zachovali co možná největší autentičnost, obsadili do této role hluchého herce Tyrona „Ty“ Giordana.

Giordanovi se líbilo, že se film v souvislosti s jeho postavou věnuje pouze vztahu k Oliverovi, takže jeho postižení není nikdy tématem konverzace. „Graham je neslyšící, ale o tom jeho postava není, což je skvělé,“ říká herec. „Na scénáři se mi líbilo, že interakce mezi mnou a Oliverem byla přesně taková, jako když se bavím se svými skutečnými bratry.“

Aby dokázal Ashton Kutcher držet s Giordanem krok, strávil několik měsíců učením znakové řeči. „Můj skutečný bratr má mírné problémy se sluchem, takže když jsme byli malí, něco ze znakové řeči jsem se naučil,“ vysvětluje herec. „Většinu jsem si toho už nepamatoval, ale když jsem se začal znovu učit, najednou se mi začaly vracet vzpomínky. Myslím, že pro postavu Olivera to bylo docela důležité, protože při jeho rozhovorech s Grahamem musí komunikovat zcela plynule.“

Aby dal režisér dostatečný prostor všem dějovým zvratům, ke kterým ve filmu dojde, použil celkem 55 různých lokací. Od začátku bylo jasné, že natáčení musí být stejně bleskové a mobilní jako životy dvou titulních postav. „Pokud vyprávíte příběh dvou lidí, kteří jsou neustále v pohybu a pořád se potkávají na různých místech, v různých dobách a v různých situacích, je významnou částí produkce snaha propůjčit filmu podobně dynamický pocit. To jsme mohli dokázat pouze tak, že jsme byli stále na cestě i ve skutečnosti,“ říká producent Kevin Messick.

„Příběh filmu Něco jako láska se odehrává v průběhu sedmi let, které byly nabity různými kulturními událostmi a změnami – Clintona vystřídal Bush, došlo k velké ekonomické krizi, měnily se trendy v oblasti účesů, oblékání i životního stylu. A měnili se samozřejmě i hrdinové našeho příběhu. Ve filmu tedy musel být přítomen pocit měnícího se světa i proměn v přátelství titulních postav,“ říká producent Armyan Bernstein.

Aby dokázal tyto změny přivést k životu, spolupracoval Cole úzce s kameramanem Johnem De Bormanem a hlavním výtvarníkem Tomem Meyerem. Pro De Bormana bylo hlavním úkolem jemně naznačit, jak plyne čas a jakým způsobem se mění emoce hlavních postav, jejichž vztah přechází od flirtu k blízkému přátelství a nakonec k… něčemu jako láska. De Borman proto začal sytými, výraznými barvami a vizuálním chaosem, který postupně přešel do teplejšího a uvolněnějšího stylu, jenž ilustruje dospívání a změny v osobnostech hlavních hrdinů.

Hlavní výtvarník Tom Meyer mezitím přemýšlel, jak podkreslit neustálé změny v životech Emily a Olivera proměnami prostředí, ve kterém se pohybují. „Dokázat, aby vypadal jako minulost rok 1996, je mnohem náročnější než dokázat totéž třeba s 50. léty,“ říká Meyer. „Nedávná minulost je mnohem osobnější záležitost než minulost vzdálená, proto musíte být opatrnější. Nemůžete si dopřát takovou volnost.“

Natáčení příběhu, který se odehrává v rozpětí sedmi let, s sebou přinášelo spoustu překážek pro herce i filmový štáb. „Scény jsme nemohli natáčet tak, jak jdou za sebou, protože by to bylo z mnoha různých důvodů neefektivní,“ vysvětluje Nigel Cole. „Jeden den jsme například natáčeli v bytě Emily a zvládnuli několik různých scén – jednu z roku 1997 a další z roku 1999, přičemž v jedné má krátké vlasy a ve druhé dlouhé… Byla tam obrovská spousta detailů, na které bylo při těchto proměnách nutné dohlížet. Cestování v čase bylo občas velmi vyčerpávající!“

zdroj: Falcon