Nechoď klepat na dveře (2005) - Info ze zákulisí

Natáčení

Starý poznámkový blok, nablýskaný veterán, urna s popelem mrtvého, gauč uprostřed silnice... Takové předměty bývají v mnoha filmech zanedbávány – slouží jen jako symboly rozpoložení hlavního hrdiny, nebo ilustrace k hlavní zápletce. Jenže ve filmech Wima Wenderse, režiséra filmu Nechoď klepat na dveře, mají takové předměty větší význam – pomáhají vystavět příběh. Vzpomínky, vztahy, obrazy, city a předměty se doplňují a ožívají v citlivé zobrazení velmi lidských postav, které si právě procházejí jedinečným napjatým obdobím poznání a s ním spojeným strachem.

Jedna z těchto postav je i hlavní hrdina filmu Nechoď klepat na dveře. Kdysi býval Howard Spence (v roli H. Spence si zahrál tvůrce scénáře Sam Shepard) jednou z nejžádanějších Hollywoodských hvězd. Jeho image ostříleného drsného muže a tichý šarm mu vydláždily cestu ke kdysi tolik oblíbeným westernům. Nyní je Howardovi téměř šedesát a právě se chystá na natáčení filmu. Najednou se ale rozhodne ze svého dosavadního života uprchnout. Krátce pobyde u své matky (Eva Marie Saintová), kterou neviděl 30 let, pak zjistí, že v městečku Butte v Montaně žije jeho dospělý syn Earl. Před pětadvaceti lety tu totiž Howard točil svůj první trhák a během natáčení měl několik drobných milostných románků – jeden i se servírkou Doreen (Jessica Lange), matkou Earla. Do Butte Howard dorazí těsně před soukromým očkem Sutterem (Tim Roth), kterého si pojišťovna najala, aby Howarda našel a přivedl zpět na natáčení filmu. Howard si stačí uvědmit svou minulost a svůj současný problém, že se mu nedaří mluvit s rodinou, která ho nezná, a kterou nezná on: “V příběhu je obsaženo mnoho důležitých věcí,“ říká Shepard o scénáři, na němž s Wendersem pracoval dlouhá léta, “Především je to ale příběh o odcizení se. Je to příběh zvláštního amerického smutku a osamělosti. Pořádně se tu v Americe neznáme, ani pořádně nevíme, co jsme zač, prostě nevíme. Tahle tvář Ameriky mě děsí, a taky to zvláštní nekonečné hledání vlastní identity.”

Jeden z nejuznávanějších scénáristů a schopných herců Sam Shepard si ve filmu zahrál i hlavní roli Howarda Spence. O tom Shepard s Wendersem rozhodli už před dvaceti lety, kdy společně natáčeli úspěšný Paříž, Texas. “Naše spolupráce byla ideální filmařská zkušenost,” říká Wenders, “Tak ideální, že jsme od sebe hned utekli a střežili jsme se toho, aby se to opakovalo. Během dvaceti let to zas ta pěkně uzrálo, že jsme cítili, že to spolu můžeme zkusit znovu.”

“Kdysi jsem Sama na kolenou prosil, aby si v Paříž, Texas zahrál hlavní roli, “vzpomíná s úsměvem Wenders,”Jenže on nechtěl. Tentokrát už Sam rovnou přišel, že si myslí, že by si ji mohl zahrát.” “Napadlo mě,že bych mohl hrát Howarda, jakmile jsme začali film chystat,” říká Shepard, “A čím více času jsem na přípravách strávil, tím víc jsem ho chtěl hrát. Když jsme s Wimem spolupracovali poprvé, necítil jsem se na to po herecké stránce, a byl jsem přesvědčen, že na tu roli bude lepší Harry Dean Stanton. Ale tady jsem si to chtěl zkusit.”

Když Shepard s Wendersem probírali příběh a charaketer hlavní postavy, změnili Howardovo povolání. Z bankovního úředníky ho proměnili ve stárnoucího herce. “Nejde o příběh filmové hvězdy,” říká Wenders, “ Howard prostě náhodou hvězda kdysi byl. A také je pro nás asi snazší si představit, jaký bezcenný život asi zrovna taková hvězda vede, že hledá smysl života.” Další klíčový moment bylo pro Wenderse zasazení děje do Butte, v Montaně. “Přál jsem si, aby to byl příběh jedné postavy a jednoho místa, městěčka Butte,” říká Wenders. Městečko už dřív navštívil a doufal, že jiného režiséra nenapadne Butte použít dřív, než jeho: “Představte si, že tady už léta nikdo nic netočil,” říká Wenders. Shepard zas navrhl, aby se scény u Howardovy matky natáčely v Elku, v Nevadě. Elko je městečko, které si v sobě uchovalo něco westernového, ale přitom se snaží být velmi moderní. Začátek filmu se natáčel v Utahu, ve zničených bytech na okraji Moab.

“Vyrůstal jsem v Německu, a westerny byly moje nejoblíbenější filmy,” říká Wenders, “Ve střední Evropě bylo všechno tak nalinkované a civilizované, takže ta obrovská rozlehlá westernová krajina byla hrozně vzrušující. Díky westernům jsem poznal, že existuje i jiný svět, než který jsem znal.” Wenders natočil v Americe několik filmů, ale i v jeho počátečních německých snímcích je vidět, že má slabost pro velká otevřená prostranství. Zvláštní slabost měl pak práve pro krajinu americkou.

Obsazení filmu a obsazení této rozlehlé krajiny pak bylo podle Wenderse zcela ideální: “Nikdy jsem nepracoval s lepším týmem,” říká Wenders. Wenders od začátku věděl, že Shepardova manželka, Jessica Langeová, bude skvělá pro roli Doreen. Bohužel to ale vypadalo, že má příliš nabitý program, a že se budou muset poohlédnout jinde. Naštěstí se natáčení filmu z finančních důvodů zpomalilo a Langeová si na něj mohla nakonec čas udělat. “Wim a Sam mají neskutečný cit pro osamělost,” říká Langeová, “Sam je vypravěč příběhů a Wim je vypravěč obrazů. Jsou na sebe jakoby napojeni, což by člověk nepředpokládal, když Sam je Američan ze Západu a Wim Evropan.”Co se týče role Doreen, Langeová se na ni od počátku opravdu těšila: „Jeho dialogy jsou jako jazz,“ říká Langeová, „Nabízejí obrovský prostor pro interpretaci a pestrost detailů. Je v nich také obsažen humor, který není vidět při čtení scénáře, ale který si uvědomíte, když to hrajete.“

„Na Doreen se mi líbí, že je to v podstatě naprosto šťastná žena,“ vysvětluje Langeová, „Má syna, kterého miluje. Všechno je v pořádku až do chvíle, kdy se zjeví tenhle chlapík a nedá jí pokoj. Je to velice zajímavá role.“

Wenders byl od počátku přesvědčen, že Eva Marie Saintová bude skvělá v roli Howardovi matky. Když je viděl společně číst scénář, byli úplně jako matka se synem. Přesto ještě jeden fakt ovlivnil Wenderse při rozhodování: „Když Eva Marie Saintová odjížděla na schůzku, všiml jsem si, že má na nárazníku auta nálepku: ´Zahoď ten mobil nebo vypadni ze silnice.´Když jsem si pak ověřil, že si tam tu nálepku připevnila sama, bylo mi jasné, že toto je žena, která bude hrát Howardovu matku.“

Saintová se pohybuje kolem filmu už téměř šedesát let, a když se doslechla, že má spolupracovat s Shepardem a Wendersem, byla nadšená: „Na Samovi je něco magického,“ nesměle přiznává Saintová, „Asi ty křivé zuby a modré oči. Ale svůj obraz ještě přeroste, když se s ním setkáte osobně.“ O Wendersovi Saintová říká: „Říká toho velmi málo, ale když dojde na činy, je vždycky přesně připraven. A to je dobré – to herci potřebují. Myslíte si, že už jste si všechno promysleli, a najednou vidíte, že lze doplnit nějakou drobnost, a říkáte si: že mě to taky nenapadlo! S Wendersem se skvěle pracuje.“

Tři mladí herci (kteří už ale mají s filmem bohaté zkušenosti) vyjádřili vůči Shepardovi a Wendersovi podobné nadšení. „Nevím kolik slavných lidí, ze kterých se staly legendy je stále tak štědrých a zvídavých,“ říká Sarah Polleyová (v roli dívky Sky), „Wim Wenders je jeden z mých nejoblíbenějších režisérů; také jeden ze tří lidí, se kterými jsem si šíleně přála pracovat. Na Paříž, Texas jsem vyrůstala a na filmu Nebe nad Berlínem se doma pořád díváme.“

Sky do Butte přijede s urnou, ve které nese svou nedávno zesnulou matku. Také doufá, že zde najde nějaké spojení s minulostí. „Myslím, že řada postav se snaží objevit v sobě něco zapomenutého,“ říká Polleyová, „Sky pátrá tak, že klade otázky a zaznamenává, co vidí.“ Zezačátku si Shepard s Wendersem pohrávali s myšlenkou obsadit do role Sky poloviční americkou indiánku, ale kvůli Polleyové si to rozmysleli. „Tolik se mi líbil Polleyové výkon ve filmu Můj život beze mne, že jsem ji zavolal jakmile jsem věděl že by měla čas,“ říká Wenders, „Věděl jsem, že Sarah do té role patří.“

Také rozhodovalo to, jak dobře si Polleyová rozumí s Gabrielem Mannem v roli Howardova ztraceného syna Earla. Když se Sky vloží do komunikace mezi Earlem, Howardem a Doreen, hlavní postavy příběhu začnou objevovat nečekané souvislosti a začnou se sbližovat. „Polleyová si s Mannem od začátku skvěle rozuměli,“ vzpomíná Wenders, „Bylo to naprosto přirozené a pravdivé.“ I Gabriel Mann byl nadšen spoluprácí s Wendersem: „Na první pohovor jsem si dokonce vzal s sebou Wimovu knihu, aby mi ji mohl podepsat!“ vzpomíná Mann,“ Bylo mi jedno, jestli tu roli dostanu, hlavní bylo, jestli mi podepíše tu knihu.“ Mann je výborný zpěvák a má skvělý hudební sluch - to mu k roli nemálo pomohlo. „Vlastně jsem i svou roli dobře pochopil díky hudbě. Earl je chlapík, který se zcela oddal svému osudu. Během několika dní se jeho život převrátí na ruby, a on musí něco udělat.“ Podobně jako Langeová, i Mann přirovnává Shepardův scénář k hudbě: „Shepard je také hudebník, dlouho bubnoval; a jeho psaní je jako hra na bicí,“ vysvětluje Mann a poklepává do rytmu prsty.

Vedlejší role Amber připadla herečce Fairuze Balkové. Kupodivu už uběhlo dvacet let, kdy tato herečka zažila svůj debut na filmovém plátně, nicméně toto je její první role, ve které může uplatnit část svého komediálního umění. „Když jsem se setkala se Samem, říkal že má radost, že tam jsem, že si s rolí Amber nevěděl moc rady a že já dokonale doplňuji to, co Amber chybělo,“ říká Balková. „Takže jsme si na to se Samem sedli, a bylo to čím dál praštěnější. Ráda točím komedie a umožňuji lidem, aby se zasmáli. Nikdy jsem k tomu neměla příliš příležitost, téměř všechny mé role byly vážné.

„Doslova jsem vyskočila ke stropu, když jsem se dověděla, že je role moje. Když jsem byla mladá, žila jsem v Londýně a milovala jsem Paříž, Texas. Viděla jsem to snad dvacetkrát. Tuhle jsme mluvili s Gabem a Sarah a říkali jsme si: ´Opravdu nás to štěstí potkalo?´ Je to skvělý pocit, chcete pak pracovat na úžasných projektech každý den.“

Tim Roth (v roli soukromého detektiva Suttera) byl jeden z herců, o kterých se pro tuto roli uvažovalo: „Wim za mnou přišel nakonec, byl jsem jeho poslední možnost,“ vzpomíná Roth, „S ostatními zvažovanými herci to nevyšlo, takže prostě asi někde našel moje telefonní číslo a zavolal:´Tohle si rychle přečti.´“ Wenders už s Rothem spolupracoval na filmu Million Dollar Hotel, kde si Tim zahrál okrajovou roli. Rozhodl se, že z Rothe udělá cizince, který nepatří do světa divokého západu. Roth byl nadšen ze spolupráce s Shepardem: „Sam je hrdina, hlavně v Anglii, kde debutoval s herci jako je Stephen Rea nebo Bob Hoskins,“ říká Roth. Se Samem se krátce setkal před lety v divadle: „Byl jsem nejdřív ze spolupráce se Samem dost nervózní, ale ve skutečnosti je moc milý. Takový upovídaný chlapík, co zná dobré příběhy. A umí dobře hrát kulečník.“

„I štáb byl prima,“ vzpomíná Roth, „Připomíná mi štáby, když jsme točili nezávislé filmy v New Yorku, takoví blázniví, do práce zažraní lidé. Mnoho z nich jsou prostě filmoví nadšenci. Šéfuje tomu chlapík z Německa a odehrává se to na divokém západě, mezi krávami. Byla to fajn práce a velká legrace.“

Eva Marie Saintová s Rothem souhlasí: „Při některých natáčeních cítíte napojení se, auru,“ vysvětluje herečka, „Já na scénu přišla, když už několik týdnů natáčeli, a úplně jsem to souznění cítila. Je to ten nejlepší štáb, a třešnička na dortu je skvělý režisér. Trávili jsem natáčením dlouhé noci, ale nikdo nebyl otrávený, všichni byli svěží. Když se tohle podaří, nechcete, aby to skončilo. Teď už si nedovedu představit, že bych roli paní Spenceové nehrála.“

„Během práce na scénáři jsme si se Samem uvědomili, že pokud bude Howard příliš vážný, bude nesnesitelný,“ vzpomíná Wenders, „Takže se ze scénáře pomalu stávala… no, ne úplně komedie, ale bylo to velmi legrační. Viděl jsem většinu Samových filmů, a myslím, že komedii ještě nikdy nenapsal… Ale když byste ho znali, věděli byste, že je s ním velká legrace. Mám pocit, že pokud film nakonec vyzněl jako hluboce dojemný a osobní, že je to proto, že je Howard dost chytrý na to, aby se moc vážně nebral.“

zdroj: Hollywood C.E.