Moje superbejvalka (2006) - Info ze zákulisí

Ivan Reitman patří k nejúspěšnějším komediálním režisérům všech dob. Do jeho obsáhlého režijního portfolia patří takové hity jako Krotitelé duchů, Stripes, Meatballs a Krotitelé duchů 2. Kromě toho produkoval nebo zastal roli vedoucího výroby u filmů jako Mládí v trapu, Road Trip, Soukromé neřesti nebo Animal House. Ve svém nejnovějším filmu se pokusil přistoupit k tomuto žánru neotřelým způsobem. „Nebylo to lehké,“ říká Reitman. „Už jsme tu měli spoustu komedií s romantickými prvky a většina z nich jede podle klasické šablony: chlapec potká dívku, na chvíli ji ztratí a nakonec se znovu dají dohromady.“

Originální myšlenku nakonec našel ve scénáři Dona Payneho, dlouholetého scénáristy seriálu Simpsonovi, na kterém se podílí také jako vedoucí výroby. Jeho scénář jménem MY SUPER EX-GIRLFRIEND klasickou šablonu poněkud změnil: „chlapec“ potká „dívku“, o níž později zjistí, že je superhrdinkou. Aby ideu opepřil ještě trochu víc, obdařil ústřední superhrdinku trojicí vlastností, které spolehlivě dokáží změnit každý vztah v dokonalou noční můru: učinil ji neurotickou, chudou a nesamostatnou.

„Přestože je hlavní ženská postava superhrdinkou, Donův scénář nebyl z kategorie komiksů,“ říká Reitman. „Tohle není film o superhrdinech. Je to komedie ukotvená v realitě. Film vám má rozhodně co nabídnout i v případě, že nemáte komiksy nebo filmy o superhrdinech zrovna v lásce. Dialogy, které Don napsal, byly přirozené, moderní, břitké – a vtipné.“

„Vyrostl jsem na komiksech a mám je rád dodnes, což trochu užírá mou manželku,“ říká Payne. „Mít za přítelkyni superhrdinku je sen každého geeka a já jsem si říkal, že myšlenka dát dohromady obyčejného týpka a superhrdinku – což samozřejmě vyústí v katastrofu – by nemusela být marná.“

Scénárista podotýká, že tato premisa není nová – objevila se například už v televizních seriálech Bewitched či I Dream of Jeannie. Payne do ní však přidal nový prvek. „Přemýšlel jsem o tom, co by se stalo, kdyby takový vztah dopadl špatně. Co když si ten kluk začne uvědomovat, že je trochu šílená? Řekl bych, že mít expřítelkyni s nadlidskými schopnostmi není žádná výhra,“ říká scénárista.

Jeho superhrdinkou je Jenny Johnson, zdánlivě normální, moderní žena z New Yorku, která pracuje v umělecké galerii. Stejně jako většina ostatních nezadaných lidí se snaží najít někoho, s kým by mohla žít, ale všechny její snahy jí maří její druhá „práce“… kterou vykonává v obleku superhrdinky G-Girl.

„Každodenní záchrany světa se jí časem omrzely,“ říká Reitman. „Nemá správný temperament na to, aby byla superhrdinkou – a ani na to, aby měla normální romantický vztah.“

Při hledání vhodné herečky do titulní role Reitman věděl, že potřebuje někoho, kdo by se dokázal vypořádat se spoustou kaskadérských kousků i komickými pasážemi. Podle něj existovala jen jediná možná volba: Uma Thurman.

„Kdo jiný by to mohl hrát?“ ptá se režisér. „Uma je jako speciální efekt ve skutečném světě! Je skvělá herečka, je nádherná a ve filmech Kill Bill pracovala na náročných kaskadérských kouscích.“

„Líbí se mi ta myšlenka, že Jenny je neurotická, zranitelná a… superhrdinka,“ říká herečka, která se role zhostila s nadšením. Podotýká, že její instinkty jí poradily správně: „Nikdy jsem si při natáčení neužila tolik legrace. Ráda pracuji na komediích – je to moje vášeň. S hlavní hrdinkou jako je Jenny se nesetkáváte často. Je skoro pořád naštvaná, což se hrálo skvěle. Ivan [Reitman] mi řekl, abych to vzala zgruntu a nebála se toho risku, že bude Jenny ve výsledku působit jako úplný magor.“

Na první pohled nemá Jenny žádnou chybu – je živá, veselá, energická a v neposlední řadě krásná. Matt Saunders, hlavní mužský protagonista příběhu, však brzy odhalí, že to zase tak idylická partie není. „Je to velmi ukecaná osoba,“ říká režisér. „Její potíž je v tom, že hrozně moc mluví, ale dosud neovládla umění autocenzury.“

Jenny je pro obyčejného smrtelníka těžká na zvládnutí – bohužel až příliš. Matt v podání Lukea Wilsona je úspěšným architektem, který se stejně jako většina ostatních nezadaných lidí – včetně jeho pekelné budoucí přítelkyně – poohlíží po lásce. „Luke je dokonalým ztělesněním obyčejného Američana,“ říká Reitman. „Je velmi sympatický a má perfektní komediální timing.“

„Scénář mi připadal velmi vtipný a – což je neméně důležité – byl hodně srdečný,“ říká Wilson. „Je to příběh, ve kterém se spousta lidí bude moci najít. Každý má za sebou nějaký vztah, ve kterém to skřípalo. A mezi Mattem a Jenny to skřípe docela dost. Tedy, víc než dost.“

Vzhledem ke speciálním dovednostem Jenny se stává riskantním i samotné milování. Ano, film MOJE SUPERBEJVALKA konečně odpovídá na tak často diskutovanou otázku: Jaký by byl sex s ženou, obdařenou superschopnostmi? „Říkali jsme si, že by mohl být úžasný i dost hrůzný zároveň,“ říká Reitman, který spolu s Paynem vymyslel originální způsob, jak toto téma do filmu zapracovat tak jemně, aby nepřekročili hranice dětské přístupnosti. První sex Matta a Jenny komplikuje postel, která naráží do zdi – z půlmetrové vzdálenosti – a během druhého pokusu o intimní sblížení se zděšený Matt nechtě stane členem Mile-High Club (spolek lidí, souložících na palubách letů) – a zvládne to dokonce bez letadla.

Tyto děsivé zážitky a Mattovo prozření, že Jenny je v podstatě jen sbírkou neuróz, vyústí v jeho rozhodnutí vztah ukončit. Jenny z toho samozřejmě nemá příliš velkou radost – pro začátek prorazí jeho stropem a nechá za sebou obří díru, pověsí Matta na korunu Sochy svobody a rozmlátí jeho milovaného Mustanga, kterého následně vystřelí na orbit. A to je pořád jen ten začátek.

V rámci své pomsty také plánuje zničit Mattův vzkvétající vztah s jeho spolupracovnicí Hannah v podání Anny Faris (Scary Movie 1-4). Hannah, která právě ukončila nepříliš uspokojivý vztah s tupým modelem, váže k Mattovi hluboké přátelství, které se během chvíle rozvine v planoucí vášeň.
Faris podotýká, že se jí na filmu velmi líbila kombinace bizarností a skutečnosti. „MOJE SUPERBEJVALKA mi připomíná Ivanovy Krotitele duchů,“ říká herečka. „V tomhle filmu vezme celý New York bez problému na vědomí skutečnost, že v něm žije superhrdinka, která den co den zachraňuje lidi. Je to prostě dané, nikdo se v tom nerýpe.“ – stejně jako se v Krotitelích duchů každý newyorčan docela bez problémů vyrovnal s tím, že se po Manhattanu prochází obří Marshmallow.

Nabídku zahrát si v MOJÍ SUPERBEJVALCE dostala Anna Faris během natáčení Scary Movie 4. Natáčecí termíny obou filmů se překrývaly, takže se Faris musela plynule přesouvat mezi oběma produkcemi.

V tom však nebyla sama – dalším hercem, který musel pendlovat mezi dvěma souběžně natáčenými projekty, byl Rainn Wilson z mimořádně oblíbeného sitcomu The Office. Wilson hraje Mattova bezduchého a povrchního nejlepšího přítele Vaughna Haigea, kterého Reitman označuje za „fontánu mimořádně špatných rad a možná nejhoršího rádce na světě.“

Film se superhrdinou by nebyl kompletní bez superpadoucha. Tím je tentokrát profesor Bedlam v podání Eddieho Izzarda. „Pokud chcete do filmu, který se odehrává v současném New Yorku, zasadit nějakého superpadoucha, musíte najít nějaký originální způsob, jak jej vykreslit,“ říká Reitman. „Nechtěli jsme, aby působil dojmem, že vypadl z nějakého komiksu.“

Ano, Bedlam rozhodně není tradiční superpadouch. Jeho cílem je Jenny „zneutralizovat“ – což je přeci jen něco trochu jiného než eufemismus pro „zlikvidovat“. Chce ji navždy připravit o její superschopnosti, aby byla jen další obyčejnou a potrefenou expřítelkyní.

Eddie Izzard není hercem, kterého by člověk v této roli čekal. „Eddie je velice originální,“ říká Reitman. „Má v sobě vznešenost, která jde ještě mnohem dál, než je u Angličanů obvyklé. Vážnost, se kterou Bedlam sám sebe vnímá, dodává filmu nádherný komický tón.“

Bedlamova zášť pramení z toho, že byli s Jenny na střední škole nejlepšími kamarády – avšak pouze do chvíle, kdy Jenny v souvislosti s pádem meteoritu nabyla svých superschopností. Díky nim – a také svému novému atraktivnímu vzezření – se stala velmi populární a zanechala Barryho se zlomeným srdcem svému osudu. („Bedlam“ je zkratkou jeho jména Barry Edward Lambert… a ve skutečnosti to vůbec není profesor.)

„Jenny Bedlama bez jakýchkoliv okolků pustila k vodě,“ říká Izzard. „Proto k ní dodnes cítí velkou zášť. Jeho cílem, který se postupně stal jeho životním posláním, je snést ji zpátky na zem. Stal se géniem, nashromáždil majetek nevyčíslitelné hodnoty a má pestrý trestní rejstřík, a to všechno jen proto, aby upoutal její pozornost.“

Jako kdyby Bedlam s Jenny nečinili Mattův život dostatečně hrůzným, jeho každý krok je vytrvale kritizován přísnou vedoucí Carlou Dunkirk, jíž se zhostila komediální herečka Wanda Sykes. Carla je přecitlivělá na jakékoliv známky potenciálního sexuálního obtěžování na pracovišti a ostřížím zrakem monitoruje jakékoliv prohřešky vůči vybranému společenskému chování. „Carlu hodně děsí Mattovo podivné chování – nejdříve jeho schůzky s Jenny a pak flirtování s Hannah,“ říká Sykes. „Myslí si, že se dočista zbláznil a nechce, aby tím ohrozil celou společnost.“

Superhrdinský šatník

Payneův scénář Jenny/G-Girl charakterizuje jako sexy, atraktivní a moderní superhrdinku. Scénárista si nicméně musel lámat hlavu s tím, jak vlastně moderní superhrdinka měla vypadat. Co by tak mohla mít ve svém šatníku?

Nejdříve chtěl G-Girl obléci do jednoho charakteristického obleku jako klasické superhrdiny, nicméně podle mínění Ivana Reitmana, který ve filmech vždycky usiluje o co největší věrohodnost, by se jistě nespokojila pouze s jedním modelem. „Je to žena, určitě by v tomto směru trochu experimentovala,“ podotýká režisér.

Většina superhrdinů má různé tajné skrýše. A kde by Jenna skladovala nejdůležitější součásti své výstroje – svou rozsáhlou sbírku výkřiků módy? Samozřejmě v největším šatníku na světě, s jehož rozlohou se nemůže rovnat ani většina bytů. Vzhledem k tomu, že oděvy nejsou na rozdíl od ní nezničitelné, má jich v zásobě pro jistotu hned několik stovek.

Oblečení postavu Jenny z velké části definovalo, proto Reitman svěřil nelehký úkol naplnit její šatník zkušené návrhářce Lauře Jean Shannon. Shannon, která úzce spolupracovala s Umou Thurman, udělala z G-Girl supermoderní superženu, oplývající mnoha různými styly. V rámci plnění obřího šatníku navštívila spoustu specializovaných newyorských obchodů.

Zatímco v prvních scénách se G-Girl promenáduje spíše v typicky dívčích ohozech, později se její vzezření začne přiklánět k silnější a drzejší podobě. „Kostýmy začnou být poněkud akčnější,“ pokračuje Shannon. „Je více zakrytá, pak má kapuci a nakonec přibude vojenská bunda od Yvese St. Laurenta.“

Každý superhrdina nosí svou charakteristickou značku, ale G-Girl se v tomto směru od většiny z nich poněkud liší. Místo toho, aby byl její emblém s velkým G přímo vyobrazen na každém oděvu, nosí jej G-Girl v podobě různých módních doplňků – počínaje přívěskem s diamantovým „G“ přes platinovou jehlici po přezku na černém koženém opasku.

Kaskadérské scény

Koordinátor speciálních efektů George Aguilar s Reitmanem úzce spolupracoval na několika velkolepých akčních sekvencích, při nichž se však snažil udržet celkový realistický tón. „Nechtěli jsme, aby kterýkoliv z těch kousků působil nějak komiksově,“ říká Aguilar.

Jedním z jeho nejnáročnějších úkolů bylo navrhnout velkou bojovou sekvenci mezi G-Girl a Hannah, která čerstvě nabyla několika superschopností. Superbitva, na níž spolupracoval s vedoucím vizuálních efektů Erikem Nashem a kameramanem Donem Burgessem, se odehrává na druhé avenue na dolním Manhattanu (a nad ní).

Práce na scéně zabrala celkem tři týdny. Aguilar musel nejprve navrhnout s dabléry její choreografii. „Byla to náročná a komplikovaná kaskadérská sekvence,“ říká Aguilar. „Měli jsme ve vzduchu dvě ženské, které se v průběhu souboje řítily k zemi – a celou dobu musely vypadat skvěle!“

Uma Thurman, která strávila více než rok nacvičováním akčních scén pro filmy Kill Bill, si potřebovala své zkušenosti s prací na kaskadérských lanech pouze mírně osvěžit. Faris se s lany setkala při práci na sérii Scary Movie, takže jí také nedělaly žádné vážnější potíže. Nováčkem na tomto poli byl nicméně Luke Wilson, který musel v souvislosti se scénou milování ve vzduchu podstoupit tuto akci poprvé.

Vizuální efekty

„Ve filmech se superhrdinou jsou vizuální efekty poměrně důležité,“ podotýká Ivan Reitman, který se po filmech jako Krotitelé duchů 1 a 2 či Evoluce ve světě filmové magie skvěle vyzná. „Nechtěl jsem ale, aby byly v tomto filmu dominantním prvkem.“

„Ve filmu je spousta vizuálních efektů, ale film není o nich. Je to komedie a ty efekty jsou zde zkrátka proto, aby jí ještě přidaly na humoru.“
Reitman chtěl, aby G-Girl létala specifickým způsobem. „Napadlo nás, že by za sebou G-Girl zanechávala ve vzduchu viditelnou stopu, díky níž by byla při obrovských rychlostech lépe vidět,“ vzpomíná Nash. „Létá tak rychle, že za sebou ohýbá světlo.“

K čemu by ale bylo dobré superefektní létání, kdyby G-Girl scházela inspirace při nacházení způsobů, jak potrápit svého expřítele? Bohudík či bohužel, G-Girl zběsilá představivost skutečně nechybí – když se schyluje k intimní chvilce s Hannah, proletí oknem jeho bytu velký bílý žralok, který přistane na posteli a během chvíle zdemoluje téměř celý byt.

Scéna se žralokem patřila k nejnáročnějším sekvencím celého filmu. „Muselo to působit tak uvěřitelně, aby měl divák pocit, že tam ten žralok doopravdy je,“ říká Reitman.

Nash se svým týmem nejprve připravil podrobné previzualizační storyboardy. Poté vymysleli animaci a choreografii jednotlivých scén. Když bylo rozhodnuto, kde budou stát kamery, sestříhali testovací verzi scény, která se stala určitou šablonou pro pozdější finální verzi.

Žraloci, sex ve vzduchu, souboje superžen… to jsou jen některá z mnoha překvapení, která se ve filmu MOJE SUPERBEJVALKA objeví. Ale jak říká Ivan Reitman – tohle všechno jen dokresluje příběh, který je povědomý nám všem. „Každý jsme měli nějaký vztah, který nedopadl dobře,“ říká režisér. „My jsme to jen vyhnali do extrému.“

zdroj: Bontonfilm