Klan létajících dýk (2004) - Info ze zákulisí

KLAN LÉTAJÍCÍCH DÝK je nadčasový, romantický příběh ve filmu o bojových uměních. Film popisuje vášnivé putování, při kterém tři lidé trpí pro lásku. Přestože je láska rozděluje, jsou ochotni všechno jí obětovat.

Když žena dělí své city mezi dva muže, je jasné, že to skončí tragicky. Dynamika vztahů mezi naprosto odlišnými lidmi s naprosto odlišným původem je fascinující. Jediné, co mají tito lidé společného, je, že nikdo není tím, za koho se vydává. Vzájemně se zrazují. V Číně se říká, že láska, nenávist, vášeň a pomsta patří mezi nejvíce pomíjivé city. V tyto tři city jsou zahaleny i naše tři hlavní postavy.

Pozadí bambusového pralesa je neoddělitelně spjato s filmy o bojovém umění. Ang Lee natáčel scény pro film Tygr a drak v bambusovém pralese - vlastně každý režisér za posledních padesát let natáčel bojové scény v bambusovém pralese… Jakoby každý opravdový bojovník musel nejdřív zápasit v bambusovém pralese… Takže když jsem chtěl natočit film o bojovém umění, musel jsem natáčet v bambusovém pralese, abych uctil tradici. Upravil jsem si ji ale upravil podle sebe. Každá scéna se něčím lišila. V mém bambusovém pralese se zápas odehrává částečně na zemi pod bambusem, a částečně přímo v bambusu. Dva milenci na útěku zápasí na zemi, ale protivník na ně útočí ze shora.

Sníh (na Ukrajině) napadl velice brzo, už v říjnu. Když jsme byli v polovině natáčení jedné scény, začalo hustě sněžit, a já jsem dostal strach: když to takhle bude pokračovat, za chvíli opadají všechny listy a ve filmu nebude správná návaznost. Musel jsem se rozhodnout a po zvážení jsem tu scénu natočil ve sněhu. Jenže už se začala točit dřív, takže jsme museli provést mnoho úprav – ve scénáři, v rytmu natáčení atd. Když se teď podívám na výsledek, cítím, že jsem měl ohromné štěstí. Sníh v té scéně přispěl k dokonalé náladě. Je to osud, někdo tam nahoře se rozhodl, že mi pomůže.

Při natáčení v Pivoňkovém pavilonu jsme museli vystavět velice komplikovanou scénu, abychom zachytili „Hru s ozvěnou“ Mei a Lea, ale v bojových scénách, v akci, jsou všechny zvláštní efekty až na druhém místě – hlavní je to citové putování, osud tří hlavních postav. Koneckonců filmy jsou o lidech, ať už jde o jakýkoli žánr.

Jde o romantický příběh skrytý v akčním filmu. Jin a Mei spolu strávili pouhé tři dny, ale za tu krátkou dobu byla jejich láska vášnivá a na závěr i tragická. Pro jejich lásku není vysvětlení. Jakmile byste byli schopni ji vysvětlit, už by nešlo o lásku. Možná, že na to, abychom našli skutečnou lásku, stačí tři vteřiny. Třicet let společného žití se nevyrovná takovému splynutí, které je mnohdy mnohem hlubší.

Mnoho režisérů přede mnou ztvárnilo podobné příběhy, já jsem se ale snažil popsat, jak se člověk zamiluje, a co všechno je ochoten pro lásku obětovat. Nakonec musíme uznat, že láska je vlastně vrchol schopností lidské duše. (Zhang Yimou)

Režisér Zhang Yimou proslul svými nádhernými citlivými portréty Číny. Spíš než za odborníka na akční film se pokládá za nadšeného studenta tohoto žánru. Už po prvním výpadu do filmů o „Wuxia“ (filmy o bojových uměních), kde byl Hrdina nominován na cenu Akademie, Zhang zcela propadl akčním filmům. „Tentokrát už jsem odvážnější a na žánr jsem si zvykl,“ říká nejvíce opěvovaný čínský režisér, „Dá se říct, že tenhle film je pocta filmům o kung fu.“

Klan létajících dýk je sice napínavý akční snímek, zároveň ale nese i Zhang Yimouovu známku výjimečné vizuální krásy a strhujícího příběhu. „Nechci natáčet obyčejný bojový film,“ vysvětluje Zhang, „Chci vyprávět o vášni a zajímavých postavách… to je můj styl Wuxia filmů. Je to příběh o vášni a lásce. Může to být Wuxia film, ale zároveň i silné a romantické vyprávění o lásce.“

Přestože Takeshi Kaneshiro je jeden z předních a nejznámějších herců, ze spolupráce s režisérem, jehož práce byla třikrát nominována na cenu Akademie, měl strach. „Bál jsem se, že řeknu něco špatně, nebo že budu dělat chyby, ale Zhang mě vždycky hodně podpořil,“ říká japonsko-tajwanský herec, „Vysvětlí co chce, a vždycky když ho posloucháte, je to jako kdyby někdo vyprávěl příběh – byl jsem okouzlen, a vždycky jsem přesně věděl, co mám dělat.“

I hongkongskou superhvězdu Andy Lau vedl režisérův překvapivý skvělý vypravěčský styl: „Když jsem přijal roli ve filmu, myslel jsem, že tam bude hodně bojových scén, ale pak jsem si uvědomil, že Yimou se snaží o portrét, který jde do hloubky postav a přesně vykresluje jejich povahové rysy… Zhang Yimou na vás nastaví kameru a ta tak už zůstane. A jestli jste dobří, tak jste prostě dobří. A jestli ne, tak zkrátka…“ Pro Zhang Yimoua otázka, jestli je Lay dobrý, nepřipadá v úvahu. „Je to skvělý herec,“ říká Zhang, „Dokáže plakat na povel pětkrát za sebou, a to není snadné – a pokaždé je v tom o něco lepší.“

Zhang Ziyi, už od svého debutu v Zhangově „The Road Home“, se Zhang Yimou spolupracovala mnohokrát, a stále ji udivuje režisérova pátravá touha po dokonalém detailu a poetické vypravěčství. V Klanu létajících dýk hraje Zhang Ziyi slepou tanečnici, která není tím, čím se zdá být. Aby se na svou nelehkou roli připravila, žila Zhang dva měsíce se slepou dívkou. „Když jí bylo dvanáct,“ říká Zhang, „Přišla o zrak kvůli nádoru na mozku. Nejdřív jsem neměla tušení, jak odlišný je svět slepého člověka.“ Role, kterou Zhang Ziyi ztvárnila, jí také umožnila ukázat své taneční nadání, na kterém pracovala již od svých jedenácti let.

zdroj: Hollywood C.E.