Jumper (2008) - Info ze zákulisí

Příběh mladého muže s neuvěřitelnými schopnostmi.

Režisér Doug Liman spolu s producenty Simonem Kinbergem a Lucasem Fosterem strávili několik let prací na scénáři. A vyplatilo se!

David Rice je obyčejný teenager a snaží vést úplně normální život. Jenže to jde těžko – má totiž schopnosti, díky kterým se může ve vteřině ocitnout na jakémkoli místě naší planety. Je to totiž Jumper - Skokan. A tomu se odolává opravdu stěží, zvlášť, když cesta do bankovních sejfů (a hlavně z nich) nebo na romantické pláže luxusních letovisek, je tak snadná.

Doug Liman potenciálu Jumpera neodolal . Ostatně thrillery má v oblibě odjakživa. A tak vznikly filmy Pan a paní Smithovi a Agent bez minulosti . „Většina příběhů o superhrdinech byla vlastně napsána takřka před stoletím,“ upozorňuje Liman. „Na Jumperovi se mi ale líbilo, že je velice svěží a moderní. Nakonec se stal největší výzvou v celé mé kariéře.“

Na počátku stály dva sci-fi romány Stevena Goulda, Jumper a Reflex , ve kterých představil postavu Davida Rice, problémového mladíka, kterému jeho zdánlivě nevysvětlitelné schopnosti teleportace pomohou začít nový život. Bylo jasné, že tento příběh má potenciál se rozvíjet i dál. Výkonní producenti Vince Gerardis a Ralph M. Vicinanza věděli, že dostali do rukou materiál na skvělý film.

Tady do hry vstoupil David Goyer, vyhledávaný scénárista, který se do povědomí dostal prací na akčních thrillerech Blade a Batman začíná . Ten Gouldův příběh rozšířil a přidal do něj také postavu Griffina, tajuplného „skokana“, který je celý život na útěku. Porušil zvyklosti příběhů o superschopnostech a ukázal, jak hrdinové bojují s pokušeními toho, co jim jejich schopnost umožňuje.

„Teleportace umožňuje Davidovi Riceovi uniknout před svým zoufalým životem, Tak se ale musí postavit na vlastní nohy a naučit se být dospělý a řešit situace, které před něj život staví,“ míní Foster. I když je jeho situace ojedinělá, příběh je do značné míry univerzální.“

Liman, Kinberg a Foster vzali základ, který jim připravil Gould, Goyer a další scénárista, Jim Uhls, a začali tvořit obsáhlou historii „skokanů“, sahající tisíce let do minulosti. Jejich schopnost ohýbat silou vlastní mysli čas a prostor dědí už odnepaměti.

Na počátku stál výzkum toho, jak si teleportaci dnes představujeme. „Hovořili jsme s fyziky, abychom pochopili, jak by teleportace mohla fungovat. Stejně tak jsme ale prověřovali i legendy o teleportování, o kterém lidstvo vypráví už tisíce let,“ vysvětluje Kinberg. „Súfijští a hindští mystici údajně provozovali teleportaci už před mnoha staletími.“

Teleportace ale skýtá i nové hrozby. „Místo toho, abyste se bavili tím, že se nasnídáte na vrcholku Sfingy a poté se ve zlomku vteřiny přenesete do Austrálie, abyste si tam zasurfovali, můžete stejně tak vzít atomovou bombu a umístit ji do Bílého domu, nebo páchat jiné zločiny. Když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že ačkoliv je to úžasná schopnost, může být i prokletím.“

Z této myšlenky se zrodili Paladinové, přísně utajovaná skupina, která se po tisíce let snaží zabránit „skokanům“ v tom, aby svých schopností zneužívali. Ti ze „skokanů“, kteří dospějí, se okamžitě stávají terčem nemilosrdné organizace Paladinů, kteří udělají cokoliv pro to, aby je zlikvidovali.

Komplexní pravidla a zákonitosti světa, ve kterém se příběh odehrává, mají dva pevné body:

1. Můžete se teleportovat kamkoliv, kam právě vidíte; a
2. Můžete se teleportovat na jakékoliv místo, které jste už někdy viděli, byť třeba jen na fotografii, pokud si ho dokážete dostatečně věrně představit.

Podstatnou součástí pravidel „skokanů“ jsou také takzvané „skokové jizvy“, chvilkové časoprostorové anomálie, které po sobě „skokani“ zanechávají a které je možné využívat k jejich sledování. A pak tu jsou také „vodítka“, elektronické zbraně, které používají Paladinové, aby „skokany“ ochromili, stopovali a nakonec zlikvidovali.

„Chtěli jsme, aby příběh působil tak, jako by se mohl skutečně stát,“ poznamenává Kinberg. „David Rice nenosí kápi, nemá žádný magický prsten. Ve většině ohledů je to jen obyčejný člověk s neuvěřitelnou schopností – a jádrem filmu je to, jak se s tím vyrovnává. Jak by asi někdo z nás reagoval, kdyby zjistil, že podědil schopnost, díky které může žít vzrušující a svobodný život? David se chová velice lidsky, chce teleportaci využít k tomu, aby se měl lépe. Ale v průběhu filmu si uvědomuje, že může dělat mnohem více než jen vykrádat banky a žít v podkrovních apartmánech. Začíná chápat, že může pomáhat těm, na kterým mu záleží, a dokonce i cizincům.“

Producenti také velice toužili po tom, aby jejich opravdu nevšední filmové lodi velel Doug Liman. Jeho divoký, spontánní a kreativní styl jim připadal pro příběh o naprosto svobodném pohybu ideální. „Tenhle film není postavený jen na zajímavých nápadech, klíčové je i vyznění, styl, syrovost, uvěřitelnost citů postav,“ shrnuje Kinberg. „Nic takového jste ještě ve světě superhrdinů neviděli. Není to krásný a zářivý svět Spider-mana , ani temné gotické podsvětí Batmana. Doug přináší do tohoto žánru zcela nový styl.“

Srdcem příběhu Jumpera je David Rice, kterého matka opustila, když mu bylo pět let. Měl nešťastné dětství a neustálé problémy, před kterými toužil utéci – až nakonec objevil, že má úžasnou schopnost, která mu právě to umožňuje: může od všeho utéci, kdykoliv a kamkoliv se mu zachce. Nejprve si myslí, že je jediný na světě, ale v průběhu dospívání a zkoušení hranic svých možností zjišťuje, že je jedním z mnoha – a že mu proto půjdou jiní lidé nelítostně po krku.

S rolí Davida Rice se tvůrci obrátili na herce, jehož hvězda v současné době závratně stoupá – Haydena Christensena. Ten se proslavil obsazením do role Anakina Skywalkera v Lucasových Star Wars: Epizodě II a III.

„Když Hayden projevil o roli zájem, vlastně jsme ani nikoho dalšího nehledali,“ vzpomíná Foster. „Je pro tu roli jako stvořený. Kromě toho, že je velice schopným hercem, je také velice přesvědčivý a upřímný, a myslím, že je to na plátně vidět.“ „Myslím, že lidé budou jeho výkonem velice překvapeni,“ dodává Doug Liman.

„David Rice se nepodobá žádné postavě, kterou jsem kdy hrál,“ prohlašuje Christensen. „Líbí se mi, že příběh nabízí řadu možností k tomu, co by taková postava mohla dělat. Je tolik věcí, které bych chtěl zkusit, kdybych se uměl teleportovat. Líbí se mi představa, že bych už nikdy nemusel vstoupit na palubu letadla a trávil veškerý volný čas cestováním po světě. Stejně tak jsem si představoval, jaké by to asi bylo skočit z vysoké budovy, těsně nad zemí se teleportovat zpátky nahoru a zůstávat tak v nepřetržitém volném pádu. Taková schopnost otvírá netušené možnosti.“

Christensen si ale také uvědomoval, že Rice v sobě dusí řadu problémů. „Ačkoliv si na život „skokana“ opravdu zvykl, je osamělý, protože má tajemství, o které se nesmí s nikým podělit. Má cokoliv, co si člověk dokáže představit, ale přesto žije v nejistotě a sám. Opravdu věří tomu, že mu to tak vyhovuje.“

Když David potká Griffina, dalšího „skokana“ se stejnou schopností, uvědomí si, že může žít mnohem lepší život, než si kdy myslel. Christensena natáčení s Jamiem Bellem, který hraje jeho rivala i učitele v jedné osobě, velice bavilo. „Jamie si rád vymýšlí, improvizuje, a každý den přicházel s nějakými novými nápady. Udělal z Griffina toho, kým je.“

„Griffin je upovídaný, divoký, rozpustilý a střelený, takže filmu dodává určitou energii a také humor,“ vysvětluje Simon Kinberg. „Ale chtěli jsme, aby byl také upřímný a aby jeho minulost vysvětlovala, proč bojuje proti Paladinům.“

„Měli jsme obrovské štěstí, že jsme získali tak všestranného herce, jakým je Jamie. U jeho Griffina nikdy nevíte, co udělá v příští chvíli. Změnil tu postavu v někoho naprosto nepředvídatelného,“ dodává Lucas Foster.

Bella nepřitahovala jen Griffinova duše, ale i možnost předvést všemožné fyzicky náročné kousky. Úzce spolupracoval s tvůrci filmu a vymyslel pro Griffina vlastní charakteristické pohyby a styl „skoků“. „Je hrozně živelný a myslím, že to bylo potřeba v jeho „skocích“ zohlednit,“ vysvětluje Bell. „Doug chtěl, aby „skákal“ velice intenzivně až brutálně a myslím, že se to podařilo.“

„Hayden a Jamie si navzájem nahrávali tak skvěle, že jsme nakonec nechali některé scény úplně přepsat, abychom toho mohli využít lépe. Boj v Colosseu jsme přepracovali tak, aby k sobě byli doslova připoutaní a lépe se v něm odrážel jejich vztah.“

Stejně podstatný vliv na Davida Rice má i mladá žena z normálního světa – Millie Harris – která Davida přitahovala od dětství, kdy spolu snili o tom, že budou cestovat po světě. Davidovi se ten sen splnil, ale Millie nikdy neopustila rodné město, dokud se jí do života nečekaně nevrátil David.

Roli Millie Doug Liman přidělil mladé herečce Rachel Bilson, se kterou už spolupracoval na obrovsky populárním seriálu O.C. „Rachelin talent obdivuji od chvíle, kdy jsem ji poznal,“ říká Liman. „Je to úžasná herečka a mezi ní a Haydenem to doslova jiskří.“

„ Jumper se zcela lišil od ostatních filmů, na které jsem kdy narazila,“ tvrdí Bilson. „Postavy se mi moc líbily a byla jsem nadšená z toho, že je tam plno speciálních efektů a akce. Lidé si mě obvykle s akčními filmy nespojují, takže bylo skvělé mít šanci to změnit. Millie je velice schopná a nezávislá žena, která měla spoustu snů a toužila cestovat po světě, ale nikdy neopustila rodné město a nevadí jí to. Žije si svůj život a je spokojená. Pak se objeví David a pozve ji do Říma… a všechno se pro oba naprosto změní.“

Mnohem záhadnější postavou je v Davidově příběhu jeho matka, který ho opustila, když mu bylo pět, ale přesto je s jeho osudem úzce spjata. S rolí Mary Rice, jejíž překvapivá minulost je klíčem k Davidově budoucnosti, se tvůrci obrátili na jednu ze současných nejúspěšnějších hereček, na Oscara nominovanou Diane Lane. „David před matkou prchá už od svého dětství a konečně zjistí jisté skutečnosti, které mu pomohou pochopit, k čemu skutečně došlo, a následkem toho bude jeho matka působit ještě záhadněji, než si kdy dokázal představit. Potřebovali jsme někoho, kdo to zvládne zahrát.“

„Jednak jsem chtěla pracovat s Dougem Limanem a jednak s Haydenem, protože můj syn je jeho velký fanoušek,“ vysvětluje Lane. „Ale myslím si také, že teleportace je odvěkým lidským snem a líbilo se mi, že v tomhle filmu se ten sen zhmotňuje.“

V komplikované historii „skokanů“ hrají klíčovou roli jejich odvěcí nepřátelé: Paladinové, tajná organizace, jejichž členové po celá staletí bojují se „skokany“ v naději, že se jim podaří zabránit riziku, že by některý z nich zničil Zemi. Tvůrci toužili po tom, aby byli stejně zajímaví jako „skokani“. Možná jsou jejich nebezpečnými protivníky, ale nejde o zrovna černobílé padouchy.

„Paladinové věří tomu, že „skokani“ jsou zhoubou lidstva a je třeba je zastavit,“ vysvětluje Lucas Foster. „Nedělají to pro peníze, nedělají to pro slávu. Žijí anonymní životy a jsou anonymními hrdiny ve vlastním světě.“

Roli vůdce Paladinů, vychytralého a neústupného Rolanda, toužili tvůrci už od počátku svěřit jedinému herci: Samuelovi L. Jacksonovi, nominovanému na Oscara, výjimečnému umělci, který jakoukoliv postavu dokáže ztvárnit uvěřitelně a působivě, ať už je jakákoliv. „Postava Rolanda je pro příběh zcela zásadní a Sam ji pomohl rozvinout, prosadit ji,“ míní Liman.

„Je to výrazná postava, která aktivně ovlivňuje příběh,“ popisuje Jackson. „Roland je tajemný člověk, protože nikdy přesně nevíte, pro koho pracuje. Víte, že smyslem jeho života je zabíjet „skokany“ jakéhokoliv věku, jakéhokoliv postavení, kdekoliv na světě. A dělá to se specifickým nadšením.“

„Paladinové jsou dávní bojovníci, vojáci, kteří po celá staletí trénují věci, které většina lidí nedokáže,“ vysvětluje dále. „Možná si řeknete, že „skokani“ mají výhodu, protože se mohou teleportovat, ale nejsou to bojovníci jako Paladinové.“

Jackson uvítal možnost zahrát si znovu s Haydenem Christensenem, se kterým pracoval na Hvězdných válkách . „Je úžasné sledovat Haydenův růst od chvíle, kdy jsme společně natáčeli Hvězdné války . Je v něm cosi z Jamese Deana, tušíte, že má v sobě něco silného, co by se mohlo každou chvíli prodrat na povrch.“

Jakmile tvůrci začali na Jumperovi pracovat, okamžitě uvažovali i o speciálních efektech. Protože se snažili vymyslet pravidla pro skoky taková, aby reflektovala skutečnost, chtěli, aby tomu odpovídaly i efekty, ale aby současně byly dostatečně originální. Proto si přizvali odborníka na vizuální efekty, Joela Hynka, který získal Oscara za dechberoucí efekty ve filmu Jak přicházejí sny a podílel se na množství scén ve filmu Matrix , a producenta vizuálních efektů Kevina Elama ( Pan a paní Smithovi ). K nim se poté připojil vedoucí kaskadérů Simon Crane, který s Limanem pracoval na snímku Pan a paní Smithovi a účastnil se i na filmech jako X-men: Poslední vzdor a Terminátor 3: Vzpoura strojů . „Efekty jako takové mě často příliš nezajímají,“ vysvětluje Liman. „Ale v případě tohoto filmu jsem chtěl skutečně dosáhnout něčeho inovativního a zkusit věci, které ještě nikdo nedělal.“

Hynek se seznámil s různými způsoby, jakými byla teleportace v minulosti ve filmech znázorňována. „Prakticky vždy jsme ji viděli z pohledu někoho dalšího – prostě někde jste, a najednou se někdo objeví nebo zmizí. My tu ale vytvořili skoky z pohledu samotné cestující osoby, takže máte představu, co asi vidí ona. Jinými slovy tentokrát teleportujeme i diváka.“

„Nechtěli jsme, aby byl efekt „skoku“ pokaždé stejný, po celý film,“ vysvětluje dále. „Proto jsou tu čtyři faktory, které jeho průběh ovlivňují: 1. dovednost „skokana“, 2. jeho záměr – zda se snaží být nenápadný, útočný, nebo se prostě jen baví, 3. jeho aktuální pocity, 4. obtížnost toho konkrétního „skoku“. Panikařící „skokan“ se bude přesouvat jiným způsobem než ten klidný. Čím rozrušenější je, tím velkolepější efekty uvidíte. Byla to obrovská zábava.“

Je přitom zajímavé, že v některých případech využíval Hynek naprosto klasické postupy. „Je to jednoduché,“ vysvětluje. „Pokud chcete, aby „skokan“ uprostřed scény zmizel, dá prostě režisér pokyn, všichni herci zůstanou nehybně stát, herec, který hraje „skokana“, ze scény odejde, a pak se všichni na pokyn zase začnou hýbat. S dnešními úžasnými digitálními nástroji to funguje dobře, protože můžeme střih zakrýt opravdu dokonale.“

Vedoucí kaskadérů Simon Crane pracoval s množstvím dvojníků, aby natočil některé náročnější scény. To znamenalo, že se po place běžně procházelo pět nebo šest Davidů či Griffinů. Obličeje dvojníků byly poté digitálně nahrazeny tvářemi Haydena Christensena a Jamieho Bella, takže vznikla jistá klonovaná rodina.

To vše byl ale pro Douga Limana pouhý začátek. Následně musel totiž vytvořit celý svět, ve kterém se Jumper odehrává, založený na naší realitě, ale naplněný úžasnými možnostmi lidí, kteří mohou manipulovat časoprostorem a přemístit se kamkoliv.

Od začátku si byli tvůrci vědomi toho, že natáčení bude z pohledu logistiky obrovskou výzvou, protože se hrdinové přesouvají doslova po celém světě. Liman s tím už ale měl zkušenosti z natáčení Agenta bez minulosti , a věděl, že klíčem je použití autentických natáčecích lokací. Proto se i štáb přesouval z Toronta do Říma, z Tokia do New Yorku, Mexika a Ann Arbor s pomocným štábem do Londýna, Paříže a Egypta.

„Na myšlence člověka se schopností teleportace je úžasné to, že se je v mžiku schopen přesunout zcela kamkoliv a my se hned na počátku rozhodli, že je důležité, aby se naši hrdinové pohybovali na místech, která diváci budou znát.“

Scény z Colossea se původně měly odehrávat v Panteonu, ale výtvarník Oliver Scholl, který se podílel na filmech jako Stroj času či Hvězdná brána , navrhl, aby došlo k jejich přesunutí do dva tisíce let starého věhlasného amfiteátru v centru Říma, ve kterém se kdysi konaly krvavé gladiátorské zápasy. Všichni ale věděli, že italská vláda tu nikomu nedovolila natáčet už desítky let, tím spíše ne akční thriller. Nezdolná trpělivost Lucase Fostera se ale nakonec vyplatila a štábu byl na tři dny umožněn nejen přístup do samotného Colossea, ale dokonce i do labyrintu pod ním, který je jinak veřejnosti naprosto nepřístupný.

Natáčení v Colosseu s sebou přinášelo řadu náročných úkolů – například směli používat pouze přirozené sluneční světlo, žádné reflektory nebyly povoleny – ale vyplatilo se to. „Museli jsme ze sebe vydat maximum, protože jsme věděli, že nebudeme mít šanci natočit scénu znovu. To zcela odporuje mému stylu natáčení, protože já naopak točím několik opakování,“ poznamenává Liman.

Poté dostal Scholl za úkol vytvořit velké části Colossea ve studiu v Torontu. Puntičkář Scholl se své práce zhostil skutečně důkladně a naprosto přesně zrekonstruoval například i lešení, které v Colosseu momentálně slouží při jeho opravách.

Kromě Colossea si Scholl obzvláště užil vytváření jak Davidova podkrovního apartmánu v New Yorku, který podle něj odráží jeho touhu „žít na vrcholku světa“, tak i velice dobře utajeného egyptského doupěte, ve kterém žije Griffin. „Stavba Griffinova doupěte mě opravdu bavila – a krom toho jsme ho museli zabezpečit proti požáru, protože se v něm odehrává souboj s plamenomety,“ svěřuje se Scholl.

V New Yorku se natáčelo na vyhlídce Empire State Building, v Central Parku, Port Authority a na Times Square. Poté se natáčení přesunulo do Tokia, kde štáb využil rozličných lokací, od obchodu s nudlemi, přes klaustrofobické uličky na Shimbashi, až po Hachiko Square, kde David přesvědčuje Griffina, aby v boji proti Paladinům spojili síly. Jedna z nejvíce vzrušujících scén se odehrává v tokijském obchodě Ginza Mercedes, kde Griffin proskočí výlohou v Mercedesu SL65 AMG a vezme Davida na divokou jízdu městem. Dalším zajímavým místem byly tokijské laboratoře s cyklotrony, které posloužily jako ideální kulisy sídla Paladinů, zkoumajících možnosti zastavení „skokanů“.

Nedílnou součástí filmu jsou pochopitelně také kostýmy. Francouzská kostymérka Magali Guidasci, která se proslavila především spolupráci s Lucem Bessonem, navrhla širokou paletu kostýmů, jejichž hlavním cílem bylo, aby působily elegantně, ale současně velice prostě. To platí zejména u kostýmu Haydena Christensena. „Působí dojmem, že vešel do drahého obchodu a koupil si první věci, které tam uviděl – a jeho kostým obsahuje i náznaky na to, jaký býval chlapec.“

V případě oděvů Paladinů mohla popustit uzdu své fantazie a vydat se na neprozkoumaná území. Nosí variaci na klasický dlouhý kabát tajných agentů, pod kterým se ukrývají speciální magnetické držáky na jejich neobvyklé zbraně. Postavě Rolanda v podání Samuela L. Jacksona dokonce vytvořila plášť z keramického vlákna, aby se mohl bez problémů pohybovat po scéně plné šlehajících plamenů.

Jako u všech ostatních složek filmu se tu uplatnila směs realismu a fantazie. Tento styl, pro Limana tolik typický, se stal pro všechny zdrojem inspirace. „Doug v podstatě vytváří živý svět,“ říká Lucas Foster. „Je nepředvídatelný a syrový a vůbec nepůsobí uměle. Je to, jako bychom si to všechno skutečně prožili a skákali z místa na místo po celém světě.“

„Z Douga Limana máte dojem, že neustále touží po zachycení pravdy,“ shrnuje Hayden Christensen. „I v případě tohoto filmu vyžadoval, aby všechno působilo zcela reálně. Tímpádem vyžadoval od všech svých spolupracovníků maximální nasazení.“

zdroj: Bontonfilm