Já, legenda (2007) - Info ze zákulisí

NATÁČENÍ

Jmenuji se Robert Neville…

Herci Willu Smithovi, který si zahrál ve filmech jako Já, robot, Den nezávislosti a Muži v černém, není žánr sci-fi cizí. Již dlouhé roky patří k fanouškům nestárnoucího románu Richarda Mathesona Já, legenda. “V tomto literárním díle se prolíná celá řada žánrů: horor, sci-fi s úžasnou studií charakteru,” říká herec. “Vždycky mě velmi zajímala psychologická stránka skutečnosti, kdy je někdo posledním člověkem na planetě Zemi. Velmi na mě zapůsobila duševní, duchovní a dokonce i tělesná rovina údělu Roberta Nevillea, který se musí vyrovnat s drsnou přítomností, a zároveň příležitost vyprávět univerzálně srozumitelný příběh o podstatě lidství.”

Režisér filmu, Francis Lawrence, dodává:” Motiv přeživšího člověka, který osamoceně přežívá ve velkoměstské aglomeraci, mě vždycky naprosto fascinoval. A proto jsem chtěl o jeho osudech natočit film. Film Já, legenda je příběhem opravdového člověka, který se musí utkat s celým světem. To je ostatně jeden z hlavních důvodů, proč k sobě příběh poutá tolik pozornosti i více než půl století poté, co byl napsán.”

Mathesonův román z roku 1954 je spletitý a provokativní; poprávu je vnímán jako předstupeň současného zájmu o žánr sci-fi, který ovlivnil celé generace, podnítil vznik celé řady imitací, jakož i dvou filmových adaptací: The Last Man on Earth (1964) s Vincentem Pricem, a The Omega Man (1971) s Charltonem Hestonem.

Scenárista a producent Akiva Goldsman, který v minulosti napsal oscarový scénář k filmu Čistá duše a považuje se za celoživotního fanouška autorovy knihy, tvrdí, že v převedení knihy Já, legenda do současných podmínek spatřuje velký potenciál. “Richard Matheson je pro nás blázny do žánru sci-fi doslova bohem. V rámci vážně pojatých sci-fi se tradičně uplatňuje přístup, který se snaží obnažit životně důležitá témata – žánr sci-fi je tu použit k alegorickým účelům. Tento film má velmi silný etický náboj.”

Goldsman vyšel ze scénáře Marka Protoseviche, jež se v uplynulých deseti letech stal jednou z mediálně nediskutovanějších adaptací Mathesonova slavného románu. Protosevich uvádí: “Tento projekt mě po více než deset let naplňoval hlubokým úžasem, jsem opravdu nadšen tím, že se jej podařilo dotáhnout až do konce. Na obou stranách kamery se sešli neobyčejně nadaní lidé.”

Prakticky celý příběh filmu Já, legenda, se týká osamělého muže. Tvůrci již dopředu věděli, že tato náročná role bude vyžadovat všestranného a charismatického herce. Když se posléze dozvěděli, že se o roli zajímá Will Smith, hlavní díl náročné skládanky zapadl na své místo. Smith se svým kolegou a produkčním partnerem z Overbrook Entertainment, Jamesem Lassiterem, dohlíželi nad vývojem projektu celou řadu let. Roli Roberta Nevillea, v níž je po většinu stopáže na plátně docela sám, hodnotí Smith jako výzvu a velkou hereckou příležitost.

Goldsman uvádí: “Jsem scenárista a tudíž věřím v sílu psaného slova, které dokáže popsat a vytvořit živoucí filmovou postavu. Neméně důležitým úkolem je však i zachycení toho, co je v podstatě nevyřknutelné. Will je opravdu vynikající herec a odvedl skvělý výkon. Většinu myšlenek a emocí, ke kterým chtěl snímek inspirovat, je zprostředkována jen prostřednictvím gest a chování hlavní postavy.”

Emocionální náboj Nevilleova osudu musel Smith zprostředkovat jinými formami výrazu, než na jaké je běžně zvyklý. “Můj přístup k roli byl tentokrát značně odlišný, protože v ní jde více o chování postavy než o informace předávané dialogem. Musím říct, že to pro mě byla velká herecká škola - představte si, že nemůžete mluvit a přesto musíte komunikovat,” říká. “Jádro herectví podle mého soudu spočívá v komunikaci beze slov. Když na chvíli ztichnete, zjistíte o sobě samém i své roli celou řadu zajímavých věcí. Po umělecké i psychologické stránce jde o hodně fascinující svět.”

Francis Lawrence spolupracuje se Smithem vůbec poprvé. Jak tvrdí, pod slupkou dobrodružného příběhu našel spoustu silných emocí. “Will je velmi srdečný a charizmatický člověk,” říká režisér. “Do své role vnáší docela nový rozměr a v každou chvíli vám ze sebe dává maximum. Soucítíte s ním a máte o něj strach, spolu s ním se smějete i pláčete... všechny tyto polohy najdete v jednom hereckém výkonu. Za nejdůležitější aspekt považuji, že vše, čím si jeho postava prochází - ať už po stránce fyzické nebo duševní - se často odehrává bez jediného dialogu.”

Asi největší pochvaly se Smithovi dostalo od muže, který postavu Roberta Nevillea vytvořil. “Domnívám se, že Will Smith je vůbec nejlepším možným představitelem Roberta Nevillea,” říká Richard Matheson. “Viděl jsem skoro všechny filmy, ve kterých hrál. Vždycky je velmi přesvědčivý. Ať už hraje kohokoliv. Jeho postava je v tomto příběhu klíčová – a proto je i on klíčem.”

Přežil jsem epidemii a žiji v New York City... Nabízím vám jídlo.
Nabízím vám přístřeší. Nabízím vám bezpečí.

Hlavním motivem filmu Já, legenda, je přežití jedince, který se musí postavit zdánlivě nepřekonatelným okolnostem: je jediným člověkem široko daleko. V jeho nejbližším okolí se vyskytují pouze Nakažení – ohavná stvoření, která bezdůvodně a bezmyšlenkovitě zabijí na koho přijdou. Jeho situace je tím horší, oč víc si uvědomuje, že epidemii způsobili lidé. Pandémie, která vyhladila lidstvo a osamoceného Nevillea vystavuje permanentnímu pocitu ohrožení, má svůj původ v substanci, jež byla zpočátku považována za průlom v moderní medicíně: antivirus, který byl vyvinut k boji s jednou z nejobávanějších nemocí lidských ději – rakovinou. Úspěšný lék na bázi antiviru měl však zásadní vedlejší účinek.

Neville je bývalý vojenský biolog, který pracoval v laboratoři na Manhattanu. Byl jedním z vědců, který vládě přislíbil výrobu účinné vakcíny, se kterou by šlo nebepečnou pandémii rychle potřít. Navzdory důkladným bezpečnostním opatřením virus unikl do ovzduší a většina města se dostala do karantény. Evakuováni byli jen ti, kdo s virem nepřišli do přímého styku. V ulicích města vznikla panika a Neville byl svědkem tragické smrti své ženy Zoë (Salli Richardson) a dcerky Marley, kterou si zahrála malá Willow Smith. Tato nadaná dívka tak po boku svého slavného otce dostala vůbec první hereckou příležitost.

Ty z Nakažených, jež zákeřný virus nezahubil, čekal ještě horší osud: jejich narušený metabolizmus je postupně transformoval ve tvory obývající rozlehlé podzemní prostory pod městěm. Těmto přízračným stvořením velí jen jediný instinkt: neukojitelný hlad.

Poté co katastrofa přešla, má Neville jediný životní cíl - a tím je nalezení účinného léku, se kterým by se mu nemoc podařilo porazit. Neville je z jakéhosi neznámého důvodu vůči viru imunní, a ví, že má v rukou dvě silné zbraně – dobré vzdělání a zdravou krev. “Neville velmi dobře ví, že tito tvorové jsou nakažení virem způsobujícím mutace, který vznikl v jejich laboratoři,” říká Smith. “Je v pozici jediného přeživšího, který se zároveň užírá myšlenkou, že lidstvu nemohl zachránit.”

Nevilleova profese vědce placeného armádou také podmiňuje způsob života v opuštěném městě, který si vybral. Jeho denní režim je velmi systematický a zahrnuje vyčerpávající tělesnou přípravu, pátrání po dalších přeživších i pravidelné spuštění alarmu. “Neville má obrovskou vnitřní disciplínu,” říká Lawrence. “Jen důsledně dodržovaný denní režim, jej v dané situaci drží při smyslech. Každý jeho den je plný zásadních životních rozhodnutí. Pokud by v jeho životě přestal fungovat pevný řád, je velmi pravděpodobné, že by to pro něj mělo fatální důsledky.”

Nevilleovi, který chce být před Nakaženými alespoň o jeden krok napřed, dělá společnost jen jeho pes Sam. Spolu se každodenně vydávají do ulic za potravou, pracují v laboratoři a vysílají zprávy. Neville totiž stále doufá, že se mu podaří najít další přeživší. Každý večer se pak zabarikádují ve svém úkrytu a pozorují Nakažené, kteří se vydávají do ulic a pátrají po své kořisti.

Ačkoliv si Neville cíleně vyplňuje čas různými aktivitami a povinnostmi, zároveň zažívá velkou míru svobody: projíždí se ulicemi města v upraveném modelu Ford Shelby, na palubě letadlové lodi piluje svůj golfový švih, zdobí si svůj úkryt poklady nevyčíslitelné ceny a nebo soupisem zásob jídla, benzínu a léků. Neville má tak říkajíc neomezenou vládu nad zdroji celého města.

Někdejší centra obchodu, umění a zábavy se v surreálně novém New Yorku stala Nevilleovým hřištěm, zahradou i místem, kam chodí na lov. “Když jste posledním člověkem v New Yorku, musíte si to užít. I když je to poněkud osamělá zábava,” říká Lawrence. “Ve světě, který obýváme, přikládáme spoustě věcí obrovský význam. Jakmile však propukne pandémie a nám známý svět zmizí, celá řada věcí, do nichž jsme investovali čas, energii a miliardy dolarů – jako například mrakodrapy – je k naprosto k ničemu. Jen si tam tak stojí a podléhají zkáze.”

“Neville má přístup k čemu si zamane,” říká Smith. “Ví, kam si zajít pro léky, konzervované jídlo i benzín. Domovem se mu stalo celé město. Nemá v podstatě žádné omezení, klidně si může zahrát golf na palubě letadlové lodi.”

Natáčení těchto scén však nebyla procházka růžovou zahradou. Smith musel běhat liduprázdnými ulicemi, viset hlavou dolů pět metrů nad zemí, obratně manévrovat s Fordem Mustang, skákat z jedné rezavé střechy automobilu na druhou a utkat se v boji s celou řadou kaskadérů oblečených v přiléhavých oděvech, kteří si zahráli Nakažené. Tento výčet je jen malou ukázkou toho, co musel Smith při natáčení akčních scén zvládnout.

Tvůrci na natáčení těchto scén přizvali zkušeného kaskadéra Vica Armstronga a jeho úspěšný tým. Armstrong se ve světě kaskadérských triků pohybuje již více než 40 let a podílel se na filmech jako jsou Mission Impossible III, Válka světů či Dnes neumírej.

Tvůrci věděli, že Smith nikdy něměl problém s fyzickým rozměrem svého hereckého výkonu a proto jeho aktivní přístup ke kaskadérským kouskům jen uvítali. Několik měsíců před začátkem natáčení zahájil Smith zvláštní výcvik a dietu, což u něj vedlo k vybudování opravdu úctyhodné fyzičky. Smith spolupracoval s dlouholetým trenérem fitness, Darrelem Fosterem, který jej před několika lety připravil na výkon v oscarovém snímku Ali. Usilovným cvičením a přísnou dietou Smith shodil 10kg, stejně jako postava Nevillea. Foster uvádí: “Měli jsme na něj extrémní nároky – musel běhat do velkého převýšení, aby měl přesnou představu o tom, jak tělo reaguje na kyslíkový dluh, vystavovali jsme jej teplu, chladu, vlhku, dávali jsme mu nízkokalorickou stravu... prostě jsme mu pořádně zatopili. To mu však při vybudování duševní a fyzické stránky postavy výrazně pomohlo.”

Trénink se speciálně upravenými puškami, který vedl vojenský poradce Sam Glen, byl pro herce mnohem jednodušší, neboť se s podobnými zbraněmi setkal na natáčení svých předchozích filmů.

Pokud mě někdo slyšíte... Prosím. Nejste sami.

Jediným Nevilleovým průvodcem byl pes Sam, kterého ztvárnil tři roky starý německý ovčák Abbey. Vedoucí oddělení výcviku zvířat, Steve Berens, který své mazlíčky poskytl do filmů jako Click – Život na dálkové ovládání a Maska, si byl vědom toho, že očekávání jsou ze strany tvůrců velmi vysoká a jeho vedení ovčáka Abbeyho bude mít velký vliv na divákovo emoční rozpoložení. Berens důvěřoval v Abbeyho schopnosti a s pomocí přísného výcvikového a stravovacího režimu ze svého psího herce vytáhl maximální výkon. “Všechno stojí a padá na tom, jak si svého čtyřnohého přítele vycvičíte,” říká Berens. “Musíte je cvičit každý den, a když se pak dostanou na plac, aby tam natočili konkrétní záběr, už plně chápou, co se od nich očekává. Jsou ve hře až po uši. Je to sice práce, ale jde i o to, jak ji zvířatům zpříjemnit. Když svou práci děláte tak jak máte, s láskou a zároveň přiměřeným tlakem, zvířata pracují rády. Se svým psem si musíte vytvořit přátelský vztah a pak to přenést i na herce. Will a Abbey byli úžasní. Vytvořili si mezi sebou velmi silné pouto.”

V okamžiku, kdy Nevilleovo pravidelné vysílání zaslechnou další přeživší, jeho život se otřese v základech. Jsou dva: mladá žena Anna v podání herečky Alice Braga a chlapec Ethan, kterého ztvárnil Charlie Tahan. Ti dva se neočekávaně objeví na scéně přesně v okamžiku, kdy se Neville chytí do pasti nastražené Nakaženými. “Myslím, že ve chvíli, kdy Anna zaslechne Nevilleovu zprávu, uvěří, že stále zbývá nějaká naděje a že na světě přece jen nějací lidé zbyli,” říká herečka brazilského původu Alice Braga.

“Anna je ráda, že konečně objevila nějakého přeživšího a rozhodne se jej z pasti zachránit, ačkoliv se to v okolí Nakaženými jen hemží. Uvěří neznámému člověku – motiv víry a naděje je ve filmu velmi silný. Ti dva se potřebují spojit, neboť společně jsou zase o kousek silnější.”

Tvůrci Alici Braga obsadili na základě jejího výkonu ve snímku Město bohů, který byl nominován na Oscara. “Její výkon v Městě bohů nás naprosto uchvátil,” vzpomíná Goldsman. “Ihned si na ní všimnete její přirozené krásny a soucitu. Je z ní cítit přímo hmatatelný žár a radost ze života. A to je velmi důležité, protože Anna ve filmu představuje naději. Je to právě ona, kdo Nevilleovi dává nový důvod k přežití. Myslím, že se jí do role podařilo přirozeně vnést celou řadu dobrých vlastností jejího charakteru.”

Neville se celé měsíce pokoušel objevit další lidské přeživší, když se však po letech samoty setká se dvěma lidskými bytostmi, dojde u něj ke vnitřnímu konfliktu. Na jedné straně po kontaktu s lidi touží, ale zároveň se jej bojí. “Zpočátku si není úplně jistý, že tam opravdu jsou,” říká Smith. “Předešlou noc měl podivnou noční můru a proto si teď není úplně jistý, co vlastně vidí. Na jedné straně je to jeho nejhluší touha a splněný sen, na druhé straně kontakt s lidmi odmítá. Tento rozpor a psychické rozpoložení je pro herce velká výzva.”

Braga se chtěla do role Anny naprosto převtělit a proto se snažila sehnat maximum informací o přeživších takových hrůz jako byl hurikán Katrina nebo holokaust. “Jak mohou žít lidé dál, když se jim stalo něco tak závažného?” ptá se. “Čím víc jsem o tom četla, tím víc mi docházelo, že je to celé o naději. Má postava navzdory tomu co viděla a zažila stále pevně věří a doufá. Díky tomuto malému pátrání jsem se hodně naučila o životě i roli Anny.”

Nevillea Annina hluboká víra hluboce zasáhne, ačkoliv kvůli svým hořkým zkušenostem v zásahy vyšší moci nevěří. “Anna to nechce vzdát,” říká Braga. “Při životě jí drží naděje v lepší budoucnost a snaha zajistit malému Ethanovi lepší podmínky. Willova role je velká herecká příležitost, jeho Neville je odolný a silný. Jeho naděje na přežití je mnohem vyšší než u dívky a malého chlapce. Když jej Anna objeví, odpozoruje ze zařízení a zásob v jeho domě obrovskou touhu přežít. Rozhodne se, že mu bude věřit a doufá, že právě on je v onom šíleném světě tím, s kým se dá žít.”

Devítiletý Charlie Tahan byl velmi rád, že roli malého přeživšího Ethana, který putuje s Annou, získal. “Ethan je stále zamlklý, protože mu vymřela celá rodina a navzdory svému věku už viděl spoustu zla,” říká Tahan. “Ulice jsou prázdné a široko daleko nenarazíte na žádnou lidskou bytost. Jen na Nakažené. Ethan zpočátku Nevilleovi moc nevěří. Není si totiž jistý, zda je Neville na jejich straně a nebo jeden z Nakažených. Neville velmi dobře ví, že mu Ethan nevěří a proto se jej pokouší rozesmát. I mimo plac mě Will velmi často rozesmál,” říká mladý herec, který spolupráci s Willem Smithem a Alicí Braga nazývá “nejlepší životní zkušeností”.

Setkání s Annou a Ethanem a naslouchání jejich neuvěřitelnému příběhu dává Nevilleovi novou naději. Smith říká: “Jde o klasické napětí mezi vírou a vědou. Anna mluví z pozice člověka, který je zakotven v židovsko-křesťanské tradici. Spirituální otázky však mají obecnou platnost. Každý kdo ztratí někoho blízkého si klade otázky a prochází si stádii víry, nevěry, strachu a hněvu na Boha... všichni to známe. Vezmeme-li v úvahu Nevilleovy životní ztráty a vše, čím si prošel, má mnoho důvodů se ptát, co je to za boha, který dopouští takové utrpení.”

Každý den v poledne, kdy slunce stojí nejvýš,
budu u South Street Seaport

Za všechny problémy Nevilleova života může virus vyvinutý lidmi. Původně šlo o revoluční způsob léčby rakoviny, který zmutoval v nezadržitelnou infekci. Tento motiv filmaře donutil k tomu, aby se seznámili s posledními vědeckými poznatky světa virů a oboru virologie. Jejich badání začalo lekcemi pod vedením předních odborníků a vyvrcholilo návštěvou Centers for Disease Control (CDC). Smith, Lawrence a producenti tak získali vzácnou příležitost seznámit se s vědci, kteří pracují ve třetím oddělení laboratoří Biosafety. V těch jsou uchovávány jedny z nejnebezpečnějších virů na světě. Právě tam si všichni uvědomili, že únik virů za zdi laboratoří není jen námětem sci-fi povídek, ale každodenní hrozba.

Goldsman uvádí: “Došli jsme k poznání, že některé viry jsou ve skutečnosti na vrcholu potravního řetězce. Naše zjištění, jakou mají zmutované viry životnost a jaký by byl jejich dopad, bylo ponižující i děsivé.”

Filmaři získali přístup do jedněch z nejlepších amerických laboratoří, kde se mohli seznámit s celou řadou předních mikrobiologů. Jedna skupina pracovala s nebezpečnými toxickými látkami, druhá čast vědců, kteří jezdí po světě a hledají první stopy budoucích pandémií, získala označení “lovci virů”.

“Bylo to fascinující,” říká Lawrence. “Mohli jsme bezprostředně vidět, jak odborníci na viry myslí a jak na svět virů nahlížejí. V laboratořích tvůrci získali celou řadu podnětů pro svůj projekt. Smith byl vděčný zejména za to, že mu názorné ukázky vědecké práce pomohly zformovat kontury jeho role. “Výzkum mě ohromně baví,” říká herec. “Je opravdu těžké přijít s emocionálně důvěryhodným portrétem postavy, pokud nechápete Nevilleovo zapálení pro vědu.”

Odborníci z CDC také tvůrcům poskytli neocenitelné rady v otázce karantény a etických principů evakuací mas. Město New York, stát a celá řada federálních agentur tvůrcům poskytli pomoc při zkoušení a natáčení explozivních dramatických scén, mezi jinými chaosu na ulicích či těch, kdy Neville kráčí po druhdy rušných bulvárech zcela sám.

Film je zasazen do New Yorku roku 2012. Tvůrci se však chtěli vyhnout klasickým klišé žánru sci-fi, typu kdy je celé město v troskách. Místo toho přišli s nápadem města zmrazeného v čase, které se pomalu ale jistě začíná rozpadat – prázdné budovy, vyrabované obchody, varování před kontaminací, prázdná auta v zácpě. Mezi tím se města zmocňuje vegetace a ulicemi pobíhá divoká zvěř. S nápadem udělat z Manhattanu doslova městskou džungli, kdy příroda vznese svůj nárok na někdejší světovou metropoli č.1, přišel sám režisér Francis Lawrence.

Výtvarnice Naomi Shohan, která s Lawrencem spolupracovala již na filmu Constantie, se pokusila dotáhnout jeho vizi městského Ráje. “Důsledkem pandémie jsou ulice plné aut, vojenské techniky, sanitek, předmětů první pomoci, chaos a zděšené obyvatelstvo,” popisuje Shohan. “Na první pohled se to nijak zvlášť neliší od škod způsobených válkou. Čím více se od těchto událostí posunujeme v čase, tím víc se tvář města mění. V kontrastu s Nevilleovou zoufalou situací je tu přítomna jakási zvláštní poetika. Z New Yorku se stalo město, ve kterém se pomalu hroutí infrastruktura a zarůstá jej vegetace.”

Společně s uměleckým oddělením podnikla Shohan rozsáhlý výzkum, který si kladl za cíl zjistit, jaký by byl předpokládaný průběh různých katastrof či nepředpokládaných jevů, jimž by město muselo čelit. Šlo například o přerušení dodávky vody, bujení vegetace, nárůst divoké zvířeny a hmyzu. “Porušené potrubí by mohlo zaplavit ulice a části budov,” popisuje. “Mnohem větším problémem by však byl oheň způsobený elektřinou a vznícením beznínu, dílo zkázy by pak dokonala sama příroda. Ulice plné prázdných automobilů a zásahové techniky by časem začaly připomínat romanické vize malířů 19. století, jejichž hlavním inspiračním zdojem byla divočina amerického Západu.

Dosáhli jsme určitého bezčasí, město odhaluje svou drsnou tvář. Jakmile jej pohltí divočina, stává se z něj skutečně nebezpečné místo.”
Lawrence říká: “Tento film jsem chtěl natočit co nejpřirozenějším způsobem. Chtěl jsem natáčet právě zde, v ulicích New Yorku, za denního světla, na skutečných místech. Velmi výrazným způsobem to totiž ovlivní herecký výkon a způsob snímání.”

Režisér si k uskutečnění své vize vybral oscarového kameramana Andrewa Lesnieho (trilogie Pán prstenů), který mu pomohl srozumitelně evokovat Nevilleův svět. “Chtěli jsme kameru používat způsobem, který nám zajistí, že se diváci budou cítit stejně jako Neville, jenž prožívá samotu, temnotu duše nebo je mu naopak lehko u srdce. Andrewova kamera byla v každé scéně emocionálním barometrem,” říká Lawrence.

Nešlo však jen o zachycení hlubokých obsahů duše, kamera totiž zároveň posloužila k tomu, aby v akčních sekvencích ukázala Nevilleův život na hraně. Natočené akční scény pak byly v několika případech vylepšeny vizuálními efekty.

Většinu exteriérových scén tvůrci natočili v ranních hodinách o víkendech, kdy byly ulice takřka liduprázdné. Navzdory tomu však filmaři často narazili na “ranní ptáčata”, která si natáčela akční scény na kamery zabudované do mobilních telefonů. Jednou z nejspektakulárnějších akčních sekvencí byla ta, při níž se Neville ve speciálně upraveném modelu Ford Shelby prohání ulicemi plnými vraků a odpadků. Tato scéna se na několika místech centrálního New Yorku natáčela celý měsíc.

Natáčení filmu, ve kterém je hlavní postava jediným obyvatelem New Yorku, jednoho z nejlidnatějších světových měst, bylo velkým logistickým problémem. Filmaři však trvali na tom, že chtějí natáčet na autentických lokacích. “New York se nedá simulovat nikde jinde,” říká výkonný producent Michael Tandross, původem z New Yorku. “New York má velmi specifické panoráma. Měli jsme velké štěstí, neboť jsme natáčeli na místech, kam se ještě nikdo nikdy nedostal.”

Filmový štáb získal neomezený přístup na celou řadu význačných míst. Mimo to získali povolení vyklidit celé ulice (vždy jen na krátkou chvíli a mimo dopravní špičku), aby dosáhli efektu liduprázdného města. I ten nejkratší exteriérový záběr vyžadoval, aby místo prošlo zásadní proměnou. Ulice bylo třeba zaplnit prázdnými rezivějícími auty a ušpinit je, dekoratéři museli zaprášit fasády všech domů a výklady obchodů, zasadit keře a do puklin v chodních rozmístit umělou trávu.

“Všechny úpravy lokací byly velkého rozsahu. Kvůli zasazení do apokalyptického světa byly všechny úpravy vizuálů ulic poměrně náročné. Prakticky nikdy jsme nemohli využít stávající podobu exteriérů. Svět, který jsme vytvořili, je na hony vzdálený podobě města, jak jej známe. Úprava každého místa byla velká tvůrčí výzva,” říká Kramer.

Seznam lokací filmu Já, legenda zahrnoval celou řadu rozdílných prostředí tří z pěti newyorských okrsků, jako například: Grand Central Terminal, Flatiron Building, Madison Square Park, Washington Square Park, ulice TriBeCa, Meatpacking District, Columbus Circle a Chinatown.

Jednou z největších výzev se ukázalo víkendové natáčení na ulicích Páté Avenue, která je považována za jednu z nejluxusnějších ulic světa. Uzavření dopravy i průchodu od Madison k Šesté Avenue až po 57. a 49. ulici vyžadovalo přesnou koordinaci mnoha asistentů produkce i policie.

Smith uvádí, že kompletní vyklizení těchto rušných lokací v něm vzbuzovalo místy až posvátnou úctu. ”Najednou si uvědomíte, že za celý svůj život jste neviděli New York bez lidí,” říká herec. “Je to velmi silný obraz. Když jsme vyklidili Pátou Avenue, došlo nám, že děláme něco, co ještě nikdo nikdy nepodnikl.” Lawrence uvádí: “Ano, vyklizení Páté Avenue byl skutečně velmi zvláštní zážitek. Nejvíc mě zarazilo, jak po spuštění kamer všichni zmlkli. Sledoval jsem Willa, jak si kráčí prázdnou Pátou Avenue a nedokázal jsem se odtrhnout od monitoru. Jakmile jsem zvolal ´Stop´, tisíce lidí shromážděných v ulicích mimo záběr divoce aplaudovalo. Když jsme pustili kameru, nikdo si nic nefotil a lidé dokonce nevydali ani hlásku.

Bylo to naprosto neuvěřitelné. Tuto scénu jsme natáčeli celý den a bylo až neuvěřitelné, jak byli lidé ohleduplní. Moc jsme si toho cenili.”

Náhodným divákům i štábu se jednoho zvlášť chladného a větrného dne dostalo malé odměny v podobě improvizovaného hudebního čísla Summertime, které Will Smith nečekaně vystřihl.

“Milí Američané, není pochyb o tom, že bojujeme o holé přežití. S velkou lítostí v srdci, avšak s ještě větším zadostiučiněním, vám chci oznámit, že jsem právě podepsal rozkaz umístit celý New York do karantény. Kéž je Bůh s námi...” - poselství prezidenta Spojených států

V kontrastu k prázdným ulicím postapokalyptického Manhattanu stojí scény paniky a chaosu evakuovaného města, na kterých se podílely tisíce herců a komparsistů. Během tří měsíců příprav si tvůrci museli sehnat několik povolení, dodržovat přísná bezpečnostní opatření a do detailu promyslet logistiku natáčení scén, ve kterých se objevují letadla a kulisy umístěné přímo na vodě.

Většina scén se odehrává na molu těsně u základů mostu Brooklyn Bridge. Tato lokace sice Lawrencovi poskytla vynikající výhled na panoráma New Yorku, ale nenabízela dostatečně velké molo. Ve spolupráci s desítkou městských, státních i federálních agentur – jako například NYPD Aviation Unit, Army Corps of Engineers či Department of Environmental Conservation, nechala produkce na místo přepravit rozsáhlý prám a zakotvila jej u břehu, čímž se jim přístavní molo podařilo protáhnout. Oddělení osvětlovačů pak zahájilo týdenní práci, kdy k Brooklyn Bridge natáhli tisíce metrů elektrického vedení a rozmístili stovky svítilen, které měly poskytnout dostatek světla nejen pro prám, ale i pro sousedící ulice a druhdy potemnělá místa pod mostem.

Týden před začátkem natáčení začala na místo proudit vojenská technika, kterou vybral a rozmístil vojenský poradce Sam Glen. Glen se před i v průběhu natáčení projevil jako nenahraditelný pomocník. Úzká spolupráce s americkou armádou totiž vedla k úspěšnému natočení všech scén, které si produkce naplánovala.

Celá náročná akční scéna, která vyžadovala koordinaci vojenské pozemní i letecké techniky (jako například vrtulníky Black Hawk či Coast Guard H-65 Dolphin, transportéry Humwee či nejnovější útočná vozidla Stryker) se natáčela v blízkosti South Street Seaport.

Všechna malá i velká plavidla, která poskytla americká armáda a pobřežní hlídka, měla zásadní roli pro celkové vyznění scény i bezpečí tisícovek herců, komparsistů a filmařů, kteří se pohybovali na nábřeží. Na place bylo i na 150 vojáků – ať už za kamerou nebo před ní – kteří obsluhovali techniku, jíž bylo třeba ke správnému vyznění scény.

“Všichni jsme se shodli na tom, že v těchto scénách musíme použít skutečné vojáky, protože to vypadá autenticky a jejich zkušenosti jsou pro nás neocenitelné,” říká Glen. “Slavná newyorská 69th Infantry Division, která podléhá přímo Ministerstvu obrany, byla velmi vstřícná a poskytla nám své vojáky mimo službu, kteří zezadu doplnili davové scény. Jsou vycvičeni pro boj ve městě, což filmu dodává další vrstvu realizmu.”

Ačkoliv se Lawrence snažil natočit co nejvíce scén v přirozeném prostředí, vizi opuštěného města a Nakažených, kteří jej ovládli, bylo třeba dotáhnout prostřednictvím počítačových efektů. Tvůrci využili zkušeností vedoucího oddělení vizuálních efektů, oscarového Janka Sirrse (trilogie Matrix), který byl pověřen úkolem vytvořit Nakažené. Lidožraví Nakažení jsou jen stínem svého bývalého lidství. Sirrs a jeho tým Nakažené oživili prostřednictvím moderních technologií a postupů, jako například motion capture.

Kaskadéři se navlékli do oděvů se speciálními senzory, které umožňují, aby jejich pohyby šlo převést do digitální podoby. V oddělení masek byl pak efekt doveden k dokonalosti – vzniklá stvoření nemají na těle ani jeden chlup, jejich kůže je poloprůhledná, což umožňuje nahlédnout až pod první vrstvu svalů. Vůdcem Nakažených je tzv. Alpha Male, kterého ztvárnil Dash Mihok.

Bývalá zbrojnice Národní gardy v Bronxu, The Kingsbridge Armory, poskytla své prostory pro celou řadu vizuálních efektů, jako například náměstí Times Square pokryté zelenou trávou, které je k nerozeznání podobné tomu pravému. Produkce si také pronajala rozlehlé prostory Marcy Avenue Armory v brooklynské čtvrti Williamsburg. V této budově vznikly hned čtyři velké kulisy – mezi jinými i Nevilleovo útočiště, čtyřpodlažní budova, jejíž exteriéry se natáčely ve Washington Square Park.

Nevilleův bunkr, ve kterém se Neville, Alice a Ethan ukrývají před Nakaženými, navrhla přímo Naomi Shohan. Její návrhy byly později ozvláštněny nápady vedoucího oddělení zvláštních efektů, Conradem Brinkem, který na budovu připevnil několik hydraulických ramen a náplní se stlačeným vzduchem. Ty při natáčení scény exploze způsobily, že se dům doslova pohnul v základech.

Přestože je ve filmu Já, legenda celá řada akčních scén a úžasných vizuálních efektů, Goldsman se domnívá, že těžiště filmu spočívá ve vnitřním hledání hlavní postavy. “Je to příběh o ztrátě,” říká. “Je to příběh o ztrátě těch, které milujeme. Předpokládáme, že když člověk zažije obrovskou ztrátu, okolní svět pro něj znehybní. Právě proto jsme hlavní postavě vytvořili dokonale nehybný svět. Zároveň jde o příběh znovuzrození, a o tom, jak uzdravit vnitřní zranění. Stále je to jen obyčejné sci-fi, ale i tak máte dost příležitostí soucítit s hlavní postavou.”

I Will Smith se domnívá, že film má dvojí podstatu: epický sci-fi thriller a příběh o lidské pouti, plný emocí. “Příběh má spoustu vrstev a v každé z nich na něco narazíte,” říká herec. “Je zajímavé, že jakmile se dostanete do nějaké čtvrté páté vrstvy, zmizí vám pevná půda pod nohama a každý si musí vytvořit svůj vlastní názor. Tento film pro mě znamenal hlubokou vnitřní zkušenost, pevně doufám, že katarze se dostaví i u diváků. Samozřejmě jsme se snažili o to, aby byl film zábavný, ale navrch jsme přidali i pár myšlenek a otázek. To byl náš záměr s tímto filmem.”

zdroj: Warner Bros.