Invaze (2007) - Info ze zákulisí

“Kdybych si měl představit svět, kde jedna krize přestává plodit další krizi a kde v novinách nečtete jen o válkách a násilí... takový svět by byl vlastně hrozně nelidský.”

V roce 1955 vyšel Jackovi Finneymu dnes již klasický román Invaze lupičů těl, který se stal jedním z nejzářnějších příkladů významu žánru sci-fi, který umožnil nahlédnout do sociálních a politických problémů dané éry. V roce 1956 byla do kin uvedena jeho první filmová adaptace, která byla komentářem k hrozbě tzv. Rudého nebezpečí, jemuž zrovna americký národ čelil. Remake z roku 1978, které bylo uvedeno na konci války ve Vietnamu a bezprostředně po aféře Watergate, pro změnu odráželo obavy obyvatelstva, které přestalo věřit svým vůdcům.

Podle slov producenta Joela Silvera se nejnovější verze dotýká jak obav z nebezpečné pandémie, tak politické nestability. “Film přichází z myšlenkou, že k invazi může dojít i bez lodí a těžké techniky, dokonce bez fyzické přítomnosti nepřátel. V současné době se nacházíme v situaci, kdy je strach z pandémie skutečnou a závažnou hrozbou. Co kdyby naše zkáza nepřišla rukou útočníků, ale sotva viditelných mikrobů? Co může být děsivějšího než něco, co se vplíží do systému a převezme nad ním kontrolu bez toho, aby si toho kdokoliv všimnul. A najednou je příliš pozdě,” říká Silver. Jak by to vypadalo v současném světě, kde na vás zaútočí ti, kteří vás mají především chránit? Každý vám říká, že je všechno okay, lidé vaše varování považují za obyčejnou paranoiu. Hlavní postavy příběhu se musí naučit věřit tomu, co právě vidí, jinak bude pozdě.”

Film Invaze je příběh, který nahlížíme z prespektivy washingtonské psychiatričky Carol Bennell, které v momentě, kdy se svět začal měnit, unesli dítě. “Pro mě osobně je klíčovým prvkem příběhu cesta matky za záchranou svého dítěte,” říká držitelka Oscara Nicole Kidman, která se ujala role Carol. “Právě to mě na příběhu angažovalo úplně nejvíc. Totiž snaha zachránit toho, komu jste dali život. Člověka, kterého máte raději než cokoliv jiného na světe. Sama mám dvě malé děti, takže potřebě ochrany a bezpodmínečné lásky rozumím.”

David Kajganich uvádí: “Ve Finneyho románu se mimozemská forma života snaží stůj co stůj přežít. Bohužel k tomu potřebuje střídat hostitele. Když se dnes kolem sebe podíváte, zjistíte, že každá forma moci se snaží dokonale ovládnout prostor a eliminovat vše, co by se jí stavělo do cesty. Není vlastně žádná náhoda, že k prvnímu kontaktu s mimozemskou formou života dojde právě nad Washingtonem, D.C . odkud se tak říkajíc velí celému světu.”

“Thriller Invaze se odehrává ve světě, který je velmi podobný tomu našemu,” říká producent Joel Silver. “Došlo nám, že dnes, v době extrémního politického a společenského tlaku, je na podobný film ten pravý čas. David Kajganich napsal scénář, který k románovým myšlenkám přistupuje velmi inovativním způsobem. Jde o děsivý a vzrušující film s vážnějšími podtóny.”

Silver k natáčení přizval slavného německého režiséra Olivera Hirschbiegela, který nedávno sklízel ceny za svůj portrét Adolfa Hitlera Pád Třetí říše, aby příběh aktualizoval a dal mu realistické vyznění. “Film Pád Třetí říše na mě strašně silně zapůsobil,” říká producent. “Do natočeného materiálu vnesl neuvěřitelnou dávku klaustrofobie, intimity a intenzity, která ani v jednm momentě nepostrádala ucelenou vizi. Oliver chce, aby vše vyznívalo co možna nejautentičtěji – a právě autentičnost byla u tohoto sci-fi thrilleru naším hlavním požadavkem. Chtěli jsme, aby z příběhu bylo cítit, že se odehrává teď a tady, v nám známém světě.”

Režisér Oliver Hirschbiegel uvádí, že ačkoliv jde o příběh v žánru sci-fi, klíčovým prvkem je pro něj realizmus. “Když mám pochyby, zkusím si představit, jak by to vypadalo v reálném světě. Snažím se vyhnout všem filmařským efektům, které by příliš tlačily na pilu.”

Kidman, která v minulosti stanula před kamerou slavných režisérů jako jsou Lars von Trier, Baz Luhrmann, Jane Campion či Stanley Kubrick, se cítí poctěna skutečností, že se mohla objevit v prvním americkém filmu režiséra úspěšného Pádu Třetí říše. “Oliver točí velmi spontánním způsobem. Klade velký důraz na herecký projev. A taky má rád ženy. Fascinuje mě, když narazím na muže, který chce poznat ženskou duši a její myšlení.”

“Mého dítěte se nikdo ani nedotkne.”

Na pozadí neviditelné invaze se odehrává osobní příběh několika postav, které svede dohromady podezření, že svět nefunguje jak má. Hlavní postavou je zde postava Carol Bennell, jejíž jméno je odkazem k románové postavě opačného pohlaví, Milesi Bennellovi. Kidman zde hraje washingtonskou psychiatričku, která se v okamžiku, kdy jedna z jejích pacientek prohlásí, ´že její manžel už není jejím manželem´, ocitne uprostřed vichřice.

Herečka Veronica Cartwright, která se objevila již v klasice Invaze lupičů těl z roku 1978, se ujala role pacientky Wendy Link, která je přesvědčena o tom, že osobnost jejího manžela se změnila.

“Je jasné, že Carol si slova své pacientky zatím s havárií vesmírné stranice nespojuje,” říká Silver. “Nikdo, tím méně psychiatři, by tvrdili, že strach z člověka, který vás ještě nedávno miloval, nějak souvisí s mimozemskou nákazou. Je přirozené, že Carol místo toho porovnává příznaky s projevy známých duševních potíží. Sní či bdí? Pravda o invazi je naprosto nepředstavitelná, a než si ji lidé uvědomí, je příliš pozdě.”

Hirschbiegel nahlíží příběh optikou Carol. “Ve filmu je vše zaměřeno na ni a nahlíženo z její perspektivy. Nicole do této role vnesla opravdu hodně – zejména pak svou neobyčejnou vnitřní sílu a primární strach o své dítě,” říká režisér. “Fascinovalo mě, jak se do příběhu ponořila, a jsem rád, že jsme to zaznamenali na kameru. Byla před ní velmi přirozená, což ještě posílilo celkovou vypjatost její situace.”

Carol se konfrontuje se strachem své pacientky a pomalu si uvědomuje, že podobné obavy začínají probleskovat v celé zemi. Jde o masovou psychózu a nebo něco, co je velmi úzce svázáno s tajemnou havárií vesmírné stanice? Carol se poradí se svým přítele Benem Driscollem, který je doktorem v rušné washingtonské nemocnici. Role Bena se ujal Daniel Craig. “Mají mezi sebou pouze platonický vztah – ale je jasné, že Ben je do ní zamilovaný až po uši. Chce se o ni postarat. Uvědomuje si, že Carol prochází velmi složitou životní etapou, kdy má problémy ve vztahu s bývalým manželem. Netlačí na ni. Na druhou stranu je jeho zosobněným snem.”

“Jsem rád, že Daniel roli Bena přijal,” uvádí Hirschbiegel. “Své postavě byl velmi podobný, tudíž nehrál v klasickém slova smyslu: za chvíli poznáte, že Carol se na Bena obrací právě kvůli jeho citlivému přístupu, rozhledu a vnitřní síle. Daniel má mimo jiné docela ujetý smysl pro humor. Ohromně jsem si s ním užil natáčení.”

Craig se s Kidman při natáčení sešel vůbec poprvé a byl upřímně překvapen tím, jak dokáže k roli přistupovat zodpovědně, a zároveň na placu vyzařovat pohodu. “Je to naprosto dokonalá herečka,” říká. “Je vnitřně velmi hluboká a já si s ní natáčení moc užil.”

Kidman komplimenty svého kolegy přijímá a ihned na jeho adresu nabízí své. “Daniel je opravdu vynikající herec,” říká Kidman. “Je neobyčejně talentovaný. Vždycky kolem sebe chcete mít lidi, kteří vás inspirují a kteří jsou ve své profesi dokonalí, pak se do práce vždycky těší. Mám hrozně ráda ty chvíle, kdy zazní stop, skončí herecká akce... ale zároveň se může stát cokoliv. Je důležité, abyste se v těchto chvílích a scénách uměli úplně ztratit a reagovali instinktivně. Za takové momenty jsem ohromně vděčná a pak pracuji s mnohem větším nadšením.”

“Každá myšlenka, vzpomínka a zvyk v tobě bude úplně stejná jako dřív. Vzdej to. Nic nepodnikej.”

Carol z ničeho nic kontaktuje i její odcizený manžel Tucker v podání Jeremyho Northama.

Tucker pracuje v Centru boje proti přenosným chorobám a do Washingtonu, D.C. je povolán kvůli tomu, aby prozkoumal trosky vesmírné stanice, a je mimo jiné jedním z prvních nakažených. Jeho náhlá touha setkat se synem Oliverem - právo, kterého jinak využívá jen zřídka – je pro Carol podezřelá. “Mají za sebou velmi nepříjemné chvíle, jen co Tuckera poprvé uvidíte, víte s kým máte tu čest,” říká Northam. “Tucker je jedním z představitelů Centra boje proti přenosným chorobám v Atlantě, kde hodně pobývá, ale teď se vrací do Washingtonu. Skutečnost, že se chce tak horlivě setkat se svým synem, je pro jeho bývalou manželku zvláštní, Tucker má samozřejmě svoje vnitřní důvody.”

Ať už vesmírá stanice nesla k planetě Země cokoliv, po její explozi je nakažena většina lidí, kteří pak překvapivě usilují nakazit i ostatní. “Vetřelec, který do lidí prostřednictvím infekce pronikne, je nezabíjí,” říká Hirschbiegel. “Jamile se lidé nakazí, projdou okamžitou vnitřní proměnou. Z obyčejných lidí se stane cosi nepojmenovatelného.”

“Nakazíte se a celý proces proměny je dokončen v okamžiku, kdy upadnete do spánku,” říká Craig. “V okamžiku kdy vstoupíte do REM-fáze spánku (Rapid Eye Movement), začne proměna, která ovlivní i DNA oběti.” Centrum boje proti přenosným chorobám chce sice s neznámou nemocí bojovat celonárodním očkováním, to je však ve skutečnosti jeho pravým opakem. “V jedné scéně se Tucker setkává s představiteli vlády, aby s nimi naoko prodiskutoval možnosti obrany proti viru. Skutečným důvodem schůzky je to, aby je všechny nakazil,” říká Silver. “Zorganizují velkou kampaň, po které počet vetřelců exponenciálně naroste.”

“Paradoxem je, že v okamžiku kdy se nakazíte, vypadáte trochu lépe, jste zdravější a silnější,” uvádí Hirschbiegel. “Zamíchá to s vaší genetickou informací. Vetřelci milují řád – v tomto smyslu všechno dělají se strojovou přesností. S tím rozdílem, že jim chybí emoce. Nakažení lidé jsou ve velmi zvláštním stavu.”

“Uvnitř přece dávno víš, že boj s námi je zbytečný.”

Během jedné noci se barevný, chaotický, každodenní svět změní na neobyčejně organizovanou strukturu. Proměna začíná strážci pořádku. “Vetřelci nejsou hloupí,” říká scenárista David Kajganich. “Prvními lidmi, které nakazí, jsou ti, které ve své kampani mohou nejvíc využít. Nejprve nakazí lidi ve vysokých pozicích – státních, vojenských i obchodních – a tak chtějí dosáhnout hladkého průběhu zbytku invaze. Vetřelci se chovají velmi efektivně, tento termín je ostatně vystihuje nejlépe. Jednají nejefektivněji co to jde.”

Carol se najednou setkává s čím dál větším množstvím lidí, kteří ji chtějí nakazit. Její útěk motivuje pouze jediná touha: zachránit syna, který s otcem tráví víkend, a je v bezprostředním nebezpečí.

Role Olivera se ujal debutující Jackson Bond. “Jackson je drahoušek,” říká Kidman. “Je to ten nejsladší a nejmilejší kluk, jakého jsem kdy potkala. V něčem už je dospělý, ale pak vás překvapí svou naprosto dětskou reakcí. Ještě se to v něm hezky pere. Má úžasné rodiče, hned vidíte, kolik času a sil do něj investovali. Měli jsme opravdu velké štěstí, že obsadili právě jeho, protože předtím ještě nikdy žádný film nenatočil.”

Oliverova zvláštnost spočívá v tom, že je nakažený, ale navzdory spánku se neproměnil. “Je vůči vetřelcům imunní, z jakéhosi neznámého důvodu je tedy klíčem k tomu, jak se s infekcí vypořádat,” říká Jackson Bond. Oliver s matkou se musí vydávat za nakažené, aby vetřelcům utekli. “Nesmíte ukázat žádné emoce, protože tím byste jim naznačili, že nejste jedním z nich - a začnou vás honit,” říká herec. “Chcete sice vypadat jako nakažení, ale zároveň jste vyděšení k smrti a nevíte co dělat.”

Zjištění, že Oliver je vůči nákaze imunní, je pro tým vědců, který neúnavně hledá účinný lék, zásadním objevem. Jeffrey Wright se ujal role Benova přítele a kolegy Dr. Stephena Galeana, který zkoumá přenos infekcí a je jedním z prvních, kdo se pustil do rozboru neznámé mimozemské substance. “Galeano je vědec, zkoumá viry na molekulární úrovni a po prvním kontaktu se záhadnou infekcí udělal správný úsudek: nákaza nepochází z této planety. Galeano tedy tváří v tvář porážce představuje poslední zbytek naděje.”

Když Kajganich pracoval na scénáři, neuvědomoval si, jak brutálně bude příběh v hereckém provedení působit. “Jedna z hlavních postav se nakazí za bílého dne ve svém vlastním domě,” říká scenárista,” něco takového je pro mě mnohem drsnější než obraty popisného násilí. Když herci natáčeli tuhle konkrétní scénu, musel jsem raději odejít. Nemohl jsem se na to dívat, byla až příliš znepokojující. S dobrými herci cítíte tu nesnesitelnou tíži situace, je až neuvěřitelně drsná a realistická. Odehrává se přímo před vašima očima, dříve nebo později jí začnete věřit, ačkoliv víte, že se právě nacházíte jen na filmovém placu.”

Silver se domnívá, že pro daný příběh už snad ani lepší herce mít nemohl. “Všichni odvedli skvělou práci. Pod Oliverovým vedením se všichni herci snažili vytvořit co neděsivější a nejnepříjemnější scény, zejména pak Nicole Kidman, která je pomalu v každém záběru filmu a dává příběhu emocionální hloubku a zakotvení.”

Postava Kidman nahlíží na invazi mimozemšťanů z pohledu psychiatričky, herečka se proto scházela s odborníky, se kterými diskutovala o tom, jak by se v podobné situaci chovali praví profesionálové. “Můj otec je psycholog, vyrůstala jsem v tom,” vysvětluje Kidman. “Setkání s jednou newyorskou psychiatričkou, se kterou jsem si prošla scénář, byla neobyčejně zajímavá. Byla velmi ochotná, měla zajímavou řeč těla a byla schopná mi vysvětlit komplikované duševní procesy. Je však zcela jasné, že film se netočí kolem terapie a takových věcí.”

Technickými poradci filmu byly především ředitelka newyorského Centra pro poruchy spánku, Ana Krieger, FCCP, M.D., a Linda Chuang, M.D., která pracuje jako klinická instruktorka na oddělení psychiatrie v Bellevue Hospital při New York University.

“Lidé na to umírají. Stojí ve frontě jako při očkování proti neštovicím nebo něčemu podobnému. Proti čemu je vlastně očkujete?

K projektu Invaze byl přizván i slavný filmový výtvarník Jack Fisk, který si uvědomil, že Hirschbiegelova snaha o realismus filmu prospěje. “Ačkoliv se jednalo o film velkého hollywoodského studia, zdálo se mi, že k látce přistupuje jako evropský režisér nebo dokumentarista,” říká Fisk. “Cílem bylo přijet na určitou lokaci, jen nepatrně ji změnit a za minimálního externího svícení všechno rychle natočit. Oliver je zvyklý vymýšlet za pochodu a nechává si spoustu prostoru pro improvizaci. Brzy jsme si zvykli na to, jak mu dát nejrychleji to, co v dané chvíli právě potřebuje.”

“Film Pád Třetí říše byl při daném záběru velmi levný,” říká Jeremy Northam.”Ničím se neplýtvalo. Prostředky, potenciálem, časem. Ničím. Oliver ví úplně přesně, kdy pohnout s kamerou a kdy si zajít promluvit s herci. Natáčení s ním bylo velmi zajímavé.”

Jedním z hlavních vizuálních motivů filmu bylo, že svět, ve kterém vetřelci nabývají na síle, pomalu bledne. “Vetřelce barva nezajímá, lidi ano. Rozdílná hustota a jas barev byl tedy dobrý způsob, jak jejich světy odlišit,” říká Fisk. Hirschbiegel dále spolupracoval se slavnou návrhářkou kostýmů Jacqueline West (Quills-Perem markýze De Sade), která tento motiv přenesla i na oděvy. “Za to jak vetřelci vypadají je zodpovědný především Oliver,” říká West. “Již na prvním setkání se mě zeptal: ´Jak si představuješ vetřelce?´ Já si je představila jako bytosti, na kterých není nic lidského, jsou bledí, chybí jim osobnost i osobitost. Barvy jejich oděvů mají jen jeden odstín a převažuje u nich funkčnost nad estetikou. Založili nový vizuální řád.”

V kontrastu k tomu se postava Nicole Kidman během celého filmu snaží manifestovat svou individualitu. “Oliver je velký milovník klasicizmu a Nicole se proto do postavy snažila vnést něco nadčasového,” říká West. “Vypadá velmi prostě a přitom chic.”

“Každý z kadeřníků, maskérů nebo návrhářů kostýmů vaši postavu a její výkon nějak ovlivní,” říká Kidman. “Jsem ráda, že k tomu dochází, neboť pak za postavu nemám odpovědnost jen já sáma. Podle mého soudu je herecký výkon o souhře všech tvůrčích složek.”

“Neusínej. Hledám tě. Napiš mi. Miluju tě. Máma.”

Hirschbiegelovo realistické pojetí ovlivnilo i výběr a podobu lokací. Místo pracné výroby kulis a práce ve studiu raději vyrazil do exteriérů, kde vznikla většina filmu.

Hlavní část natáčení proběhla v baltimorských čtvrtích Downtown a Inner Harbor, které buď představovaly samy sebe a nebo v několika případech zaskakovaly za Washington, D.C. Štáb se poté přesunul přímo do hlavního města, kde se odehrává určitá část filmu. Při natáčení bylo využito známých lokací jako jsou National Mall, George Washington University Hospital, Cleveland Park Metro Station, Georgetown a historická Union Station.

Natáčení ve Washingtonu připravilo Danielu Craigovi výjimečnou situaci: “Jízda po Pennsylvania Avenue, kdy máte přímo před sebou budovu Kapitolu a za vámi se žene šest policejních aut, bylo něco úžasného,” říká Daniel Craig. “Do role jsme se dostal během několika vteřin, bylo to užasné!” Materiál, který tvůrci natočili u National Mall byl doplněn o scény ze soukromé obilné farmy, kam dopadnou trosky stanice Patriot. Právě na toto místo pak přijede vyšetřovat i bývalý manžel Carol, Tucker Kaufman. “Na místo dopadu jsme dopravili jedno křídlo, zasadili jej do ostnatého drátu a obložili troskami,” říká Fisk.

Posledních šest dní natáčení se uskutečnilo v residenci chilského ambasadora, která je blízko místa, kde se kříží Embassy Row a Massachusetts Avenue. Ambasodorova rezidence se skládá ze tří starých budov, které v roce 1909 navrhl slavný architekt Nathan Wyeth. Wyeth navrhl i Západní křídlo Bílého dmu, kde leží i Oválná pracovna. Rezidence chilského ambasadora však ve filmu zastupuje českou ambasádu.

Ačkoliv bylo natáčení ve washingtonu velmi náročné, Fish a manažer lokací Todd Christensen tvrdí, že se lidem projekt líbil a vycházeli mu maximálně vstříc. “Myslím, že na spoustu míst jsme se dostali jen kvůli dobré pověsti Olivera a Nicole,” říká Fisk. “Projekt se zvrátil v něco, na čem chtějí mít lidé svůj podíl. Hodně nám například pomohla washingtonská U.S. Park Service, ti v hlavním městě pořádají spoustu akcí. Vyšli nám vstříc a měli velký ohled na to, co chceme sdělit. Samozřejmě tu byla jistá omezení – například jak dlouho v Mall můžeme být – a i tak se pod nimi dalo pracovat a celkově šlo všechno velmi hladce.”

Po natáčení ve Washingtonu, D.C. se štáb vrátil zpět do Baltimore, kde proběhly další čtyři týdny natáčení. Točilo se například v Harbor Court, Baltimore Hospital, Convention Center, Legg Mason Building, či Molecular Biology Department při Johns Hopkins University’s Mudd Hall, která je střední částí komplexu budov. Na tomto místě se natáčelo především s laboratorními zvířaty, ačkoliv štáb měl přísně zakázáno vstupovat do určitých místností či se jen dotýkat potenciálně kontaminovaných zařízení.

Jedna z klíčových scén filmu se natáčela na střeše policejního ředitelství v Baltimore, kde je plocha pro přistávání vrtulníků. V této scéně figuroval vrtulník třídy Black Hawk a zkušení piloti Ben Skorstad a David Paris, které jsme mohli vidět i ve filmech Air Force One a Černý jestřáb sestřelen.

“Měli jsme velké štěstí, že nám americká armáda dovolila použít jeden z jejich zvláštních zásahových vrtulníků i se zkušenými piloty,” vzpomíná Silver. “Velkou roli tu hrála komplikovaná logistika, ale byli jsme armádě moc vděční za to, že nám vyšli vstříc a umožnili nám uprostřed Baltimore natočit scény přistáním vrtulníku Black Hawk.

“Náš strach jej jejich nejsilnější zbraní.”

Ačkoliv film Invaze vychází z klasické sci-fi, Silver připomíná, že se do něj promítly i současné společenské obavy. “Kdo ví, co je naše nejslabší místo? Co když nám zkázu nepřinese destrukce a exploze, ale něco úplně jiného? Klidně by to mohlo být něco tak jednoduchého jako je mikrob, což v nás dnes vyvolává ještě mnohem větší obavy. Problém je, že netušíte, jakého je původu, co způsobí a často ani to, že jste infikovaní.”

“Kniha Invaze lupičů těl i film Invaze vychází z předpokladu, že zkáza přichází nepozorovaně z vesmíru. Dostanou se do vás ve spánku, pak se probudíte a váš svět už není čím býval,” říká Kajganich. “Najednou jste součástí docela malé skupiny lidí, která se snaží dát věci dopořádku. Tato základní premisa je dnes ještě mnohem děsivější a její platnost roste. Všimněte si, kolik lidí má averzi k politice a je jim úplně jedno, co se kolem nich děje. Náš svět by mohl zmizet mžiknutím oka.”

“Každý z nás by si měl aspoň trochu uvědomit, že naše existence není žádná samozřejmost,” říká Craig. “V podobných úvahách se nemusíte topit každý den. Každopádně bychom měli věřit našim vlastním smyslům, chápání situací a neustále zpochybňovat to, co se nám předkládá jako pravda.”

Silver uzavírá: “Není žádné překvapení, že každá invaze se snaží vyřadit především špičky. Pak už je jen otázkou času, kdy se strach rozšíří do celé populace. Strach byl vždycky velmi účinnou pomůckou mocných, jak nás zaslepit. Jakmile se do lidí dostane vetřelec a připraví je o city, dojde ke zvláštně ironickému úkazu: invaze vymaže i problematické emoce, které jsou pro lidstvo odjakživa velkým problémem – hněv, žárlivost, nenávist a předsudky. Výsledkem je zvláštní mír. Tucker a ostatní se Carol pokoušejí přesvědčit, že nabízejí jakýsi lepší svět. Člověk by snadno připustil, že invaze vlastně není nic špatného...”

zdroj: Warner Bros.