Iluzionista (2006) - Info ze zákulisí

Když si režisér Neil Burger poprvé přečetl krátkou povídku „Eisenheim the Illusionist“ (Iluzionista Eisenheim), okamžitě si příběh zamiloval. Problém však byl, že si nebyl zcela jistý tím, jak rozřešit propletené vyprávění a udělat z něho plnohodnotný film.

Během příprav filmu Interview with the Assassin si Burger povídal s filmovými producenty Brianem Koppelmanem a Davidem Levienem o obtížnosti vykreslení magie na plátně. Oba producenti znali příběh velmi dobře, ale přiznali, že si nejsou zcela jistí, jak z něho vytvořit celovečerní film. Burger to však brzy vymyslel.

Koppelman a Levien tedy získali práva na povídku, vše ale museli stihnout ve velmi krátké době. Scénář měl být hotov během šesti měsíců...

Burger bral jako výzvu uchovat ve filmu krásu a tajemno příběhu a přidat dramatické souvislosti. Vymyslel nové postavy – korunního prince Leopolda a jeho snoubenku Sofii von Teschen – a skvěle rozvinul postavu inspektora Uhla, který má v originále pouze velmi malý prostor.

Základní otázka však stále byla, jak vyprávět příběh záhadného Eisenheima? Jak se dostat do jeho myšlenek a nevyzradit při tom jeho tajemství? Burger rozhodl, že nejlepší bude, když budou diváci sledovat iluzionistův život očima inspektora Uhla. Vše, co vidíme, jsou situace, kterých byl inspektor svědkem nebo o kterých mu řekl jeden z jeho podřízených.

Většina triků použitých ve filmu je založena na reálných iluzích a postavy byly vytvořeny na základě skutečných postav.

Když byl konečně scénář na světě, povolal Koppelman s Levienem dalšího producenta Michaela Londona, který je velmi umělecky vnímavý.

Přestože chtěl být Burger věrný danému časovému období, nechtěl být jeho otrokem. Snažil se tedy spíše vyzdvihnout témata moci, vnímání, pravdy a iluze.

Když došlo na obsazování hlavních rolí, měl režisér již od začátku vcelku jasno. Postavu Eisenheima musel hrát někdo, kdo dokáže ztělesnit nesmírné tajemno stejně dobře jako romantiku. Edward Norton ovládá vlivné vystupování, je velmi inteligentní a vášnivý pro své umění ... stejně jako Eisenheim. Všichni si byli jistí, že bude skvělou volbou – jako vždy. Do své role se téměř okamžitě naprosto ponořil. Mimo jiné se naučil, jak předvést všechny triky tak, aby opravdu vypadaly uvěřitelně. Pro Nortona, který je fanouškem magie a iluzí, bylo zajímavé zahrát si tuto roli, když se navíc jedná o muže tolika tváří.

Pro roli inspektora Uhla chtěl Burger někoho trochu jiného, nepředvídatelného. Myslel si při tom na Paula Giamattiho. Kombinace Nortona a Giamattiho uchvátila zejména producenta Michaela Londona „Horliví herci takové kvality, kteří znají jeden druhého, kteří vyzývají jeden druhého, pracující na stejném projektu – to je nádherné.“

Herec ztvárňující prince musel být impozantním nepřítelem pro Nortonova iluzionistu. Leopold je striktně racionální a nesnášenlivý k pověrám nebo hovorům o kouzlech. Bylo velmi důležité aby bylo patrné, jak moc je inteligentní a vlivný, stejně jako bezcitný a nemilosrdný. Rufus Sewell je úžasně silný, vznešený a není pošetilý...

Pro vytvoření světa Iluzonisty – Vídeň 19. století – si vybrali filmaři Prahu. Podle režiséra je to vynikající místo a lokace v okolí města jsou také nádherné. Například pro sídlo korunního prince si vybral dům arcivévody Ferdinanda. Stavba by prý nemohla být lepší, už pro to, že byl Ferdinand velkým lovcem, který za svůj život zastřelil na 15 000 zvířat. Jeho trofeje jsou zde snad všude, což je postavě Leopolda také velmi blízké.

Další věcí, jak ozvláštnit atmosféru filmu bylo jeho barevné provedení. Filmaři se snažili napodobit autochrom, což je ranný proces barevné fotografie. Díky tomuto postupu je výsledný obraz ‚zrnitý‘ a se zvláštním zabarvením a kontrastem.
Této myšlence se však muselo přizpůsobit mnoho dalších věcí, jako jsou například kostýmy či masky. Bylo poměrně obtížné vše správně zkombinovat, aby to ve výsledku vypadalo podle Burgerových představ, vše se ale díky vynikajícímu štábu skvěle podařilo.

Veškeré vizuální efekty mělo na starost jedno z největších postprodukčních studií ve střední Evropě – Universal Production Partners (UPP). Toto české studio má za sebou více než desetiletou tradici a zkušenost se spoluprací s mnoha významnými režiséry a producenty.

Podílelo se např. na filmech Alien vs. Predator režiséra Paula Andersona, Tristan a Isolda režiséra Kevina Reynoldse, Talentovaný pan Ripley režiséra Anthony Mingella, z české produkce: Tmavomodrý svět Jana Svěráka, Pelíšky, Pupendo, Horem Pádem a Kráska v nesnázích Jana Hřebejka, Želary Ondřeje Trojana, Příběhy obyčejného šílenství Petra Zelenky, a mnoha dalších.

Jistě není bez zajímavosti, že všechny české snímky, které převzaly ceny České filmové akademie - Český lev za rok 2004 i 2005 prošly studiem UPP.

Studio je také držitelem řady ocenění. Za snímek Children of Dune převzal ředitel studia UPP cenu Emmy 2003, specialisté studia jsou nositeli dvou Českých lvů za výtvarný počin, práce na filmu Tmavomodrý svět byly mimo jiné oceněny jako Nejlepší produkt roku časopisu Computer Design.

Za vizuální efekty na filmu Z pekla štěstí obdrželo UPP cenu Alfréda Radoka.

Společnost UPP velmi oceňuje spolupráci s režisérem Neil Burgerem na vizuálních efektech k filmu Iluzionista. Specialisté se účastnili příprav natáčení i celého procesu realizace. Ve studiu bylo vyrobeno více než 130 trikových záběrů, které museli stihnout v mimořádně krátkém čase – během čtyřiceti dnů.

Nejnáročnějším bylo beze sporu zpracování scén, ve kterých účinkuje duch. Připravili proto mnoho testovacích variant a dlouze diskutovali s režisérem o výsledné podobě. Všichni se shodli na efektu „Fata morgana“, jakéhosi zrcadlení v horkém vzduchu. Ovšem připravit tuto scénu s reálnou postavou, navíc v prostředí tmavého divadla vyžadovalo mnoho úsilí. Rovněž bylo nutné pro udržení kontinuity příběhu vytvářet postavu ducha vždy s mírně odlišným efektem zrcadlení.

Dalším záběrem, který znamenal obrovské množství testů a příprav byla kompozice rostoucího pomerančovníku. Museli najít cestu, jak ztvárnit růst nikoliv absolutně přirozeně, ale mechanicky, jak to mohli udělat v devatenáctém století. Při přípravě více než 20 různých testovacích animací si uvědomili, jak úzká hranice mezi přírodním a mechanickým může být. Tomuto záběru věnovali více než pět měsíců práce, protože byl jedním z mála, pro který nemuseli čekat na podklady z natáčení, ale mohli pracovat již ve stadiu příprav.

Zajímavou zkušeností byla i scéna s motýly na kapesníku. Původní záměr produkce - točit tuto scénu v reálu – nevyšel. Když totiž režisér hotové záběry viděl, rozhodl se pro trikové zpracování a 3D motýli se nakonec ukázali jako optimální.

Ve filmu dále naleznete řadu scén, kde byla využita triková vylepšení – kompozice, dokreslování, retuše. Na projektu pracovalo v UPP více než 25 specialistů pod vedením Supervizora vizuálních efektů pana Viktora Mullera.

zdroj: Bioscop