Hory mají oči (2006) - Info ze zákulisí

HORY MAJÍ OČI: TEHDY A TEĎ

Během své kariéry, kterou úspěšně buduje již přes 30 let, se režisér Wes Craven stal kulturním fenoménem v oblasti filmu, televize i literatury. V roce 1984 revolučním způsobem oživil žánr teenagerského hororu filmem Noční můra v Elm Street, který napsal a zrežíroval, a o deset let později všechny jeho principy obrátil vzhůru nohama ve veleúspěšné trilogii Vřískot. Jen tyto filmové série vydělaly přes miliardu dolarů a názorně demonstrovaly Cravenovo dokonalé pochopení tužeb a obav, které se honí lidskou myslí – často bez vědomí lidí samotných. „Je úžasný vypravěč, nepřekonatelný scénárista a skvělý režisér,“ říká producent nové adaptace filmu Hory mají oči Peter Locke, který produkoval, financoval a distribuoval i jeho původní verzi z roku 1977. „Je to vládce hororového žánru, ve kterém slavil úspěchy už dávno a měl to zřejmě promyšlené lépe než všichni ostatní.“ Cravenův úspěch v oblasti systematického průzkumu nejtemnějších zákoutí lidského strachu začal v roce 1972 filmem Last House on the Left, avšak teprve o pět let později přišel zásadní úspěch v podobě hororu Hory mají oči, pojednávajícím o rodině mutantů, kteří loví turisty ve zpustošené oblasti obklopené horami. Éra velkorozpočtových hororů měla teprve přijít a film se musel spokojit s mizivým rozpočtem ve výši 325 000 dolarů a štábem čítajícím pouhých 15 lidí. I přesto však v létě roku 1977, kdy byl uveden do kin, začal lámat rekordy. Publikum bylo zcela šokováno tím, co se na plátně děje, a filmoví kritici byli navíc i bezradní. Na rozdíl od tehdejších hororů, které se držely obvyklých žánrových konvencí a stavěly na předvídatelných monstrech a zabijácích, posunul tento film hranice hororu za dlouho respektovaná tabu a připravil půdu moderním filmovým sondám do center lidského strachu. Nyní, o třicet let později, se Craven – inspirován úspěchy hororových remaků jako Texaský masakr motorovou pilou nebo 3:15 zemřeš – spolu se svými produkčními partnery začal zamýšlet nad možností se k tomuto filmu vrátit a odvyprávět jej znovu s použitím současných, mnohem pokročilejších filmařských technologií. „Vzhledem k tomu, že původní film vznikl s tak maličkým rozpočtem, musel jsem oželet spoustu věcí, které jsem do něj nemohl zapracovat. Na novou verzi jsme už naštěstí měli mnohem více peněz, takže jsme to mohli pojmout velkolepěji a dát si na tom více záležet.“ Cravenovu dlouholetou produkční partnerku Marianne Maddalenu, která neustále bedlivě sleduje všechny potenciální talenty na hororové scéně, uchvátil francouzský film Alexandra Aji a Gregoryho Levasseurse Noc s nabroušenou břitvou z roku 2003. Jakmile se dodívala, ihned zavolala Cravenovi a Lockeovi, že se na něj musí podívat společně. Provokativní a čerstvý přístup k tak důsledně ždímanému tématu zaujal i je. „Všichni jsme se shodli na tom, že je to vynikající,“ říká Marianne Maddalena. Kromě toho měl nezávisle produkovaný a nízkorozpočtový film nezanedbatelné produkční kvality, což trojici producentů názorně předvedlo, že si Aja a Levasseur dokáží velmi umně poradit i s omezenými prostředky.

„Filmem Noc s nabroušenou břitvou Alex s Gregorym dokázali, že skvěle rozumí podstatě filmové hrůzy,“ říká Craven. „Po shlédnutí filmu a následném setkání jsem věděl, že s nimi chci pracovat.“ Na návrh, aby se pokusili zpracovat příběh filmu Hory mají oči vlastním, neotřelým způsobem, reagovali Aja a Levasseur s nadšením. Šance natočit remake jejich oblíbeného filmu pod dohledem jeho původního autora, ale zároveň s možností svobodně se vydat novými tvůrčími směry, byla splněným snem. Aja a Levasseur začali přepracováváním původního scénáře, jehož děj přenesli do roku 2006. „Wes byl dokonalý džentlmen – řekl nám: ‚Svůj film už jsem natočil a respektuji vaše představy, jak by měla vypadat jeho nová verze, takže chci, abyste nyní natočili svůj film.‘ Ponoukl nás, abychom se pokusili přistoupit k originálu novým způsobem. Myslím, že už o týden později jsme přišli s nápadem zapracovat do děje jaderné testy,“ vzpomíná Aja. Pro Aju bylo klíčem nalézt rovnováhu mezi originalitou a poctou původnímu filmu – chtěl zmodernizovat a rozšířit originální myšlenku bez toho, aby jakkoliv zředil jeho nekompromisní syrovost. „Nelíbila se nám spousta remaků klasických hororových filmů z posledních let, protože vypadají až příliš jako videoklipy. Jsou moc čisté a ne tak brutální a názorné, jak by měly být,“ vysvětluje Aja. „Teď jsme ale měli šanci natočit přesně takový film, jaký bychom chtěli vidět.“ Svého prvního amerického filmu se Aja zhostil s nadšením. „Stát se hollywoodským filmařem je pro mě splněný sen,“ říká mladý režisér. „U takových filmů, jaké natáčíme, nehraje to, že jsme Francouzi, žádnou roli. Pokud víte, jak vyděsit lidi, můžete to dělat v jakémkoliv jazyce.“

CARTEROVI SE PŘIPRAVUJÍ NA VÝLET

Alexandre Aja věděl už od prvního okamžiku, že hlavním prostředkem, pomocí nějž by mohl diváka přenést přímo do centra šokujícího příběhu rodiny Carterových, je vhodně zvolené herecké obsazení, které by moderním postavám příběhu propůjčilo realistický rozměr. „Od začátku jsme měli pravidlo, že se budeme vyhýbat hercům s charakteristickým projevem nebo známým jménem, protože to jsou lidé s příliš silnou osobností. Jejich hvězdný status vás nutí vnímat samotného herce a nikoliv postavu, s níž se díky tomu nemůžete pořádně ztotožnit,“ říká Aja. Hledání vhodného obsazení začalo postavou Big Boba – drsného, leč milujícího otce rodiny a čerstvě vysloužilého policisty, který je přesvědčen, že dokáže vyřešit všechny potíže, s nimiž se rodina může po cestě setkat. V této roli si Aja představoval herce, který by dokázal pouhými několika větami vzbudit dojem, že je zároveň macho i milující rodinný typ. Jeho vizi splňoval herecký veterán Ted Levine, mezi jehož předcházející role patřil kapitán Leland Stottlemeyer v úspěšném televizním seriálu Monk nebo Buffalo Bill v Oscarovém filmu Mlčení jehňátek Jonathana Demmeho.

„Tato postava se mi velice líbila, protože je velmi reálná i normální, což pro herce může být ta zdaleka nejnáročnější role,“ říká Levine. „Hrát zlé lidi bývá docela jednoduché, protože jejich chování můžete vždycky nějak odůvodnit. Ale hrát rovného chlapa, jako je Bob, který se musí potýkat s morálními otázkami tváří v tvář absolutnímu strachu, pro mě bylo velmi zajímavé.“ Starostlivou maloměšťáckou matku pocházející z generace květinových dětí Ethel Carter ztvárnila na Oscara nominovaná herečka Kathleen Quinlan (Apollo 13), pro níž je brutální horor vcelku nevšedním přírůstkem do jejího filmového portfolia. „Horor je asi jediný žánr, který mě zatím minul, tak jsem si říkala, že bych ho měla zkusit,“ říká herečka. „Alex a Gregory na mě opravdu zapůsobili – jsou tak mladí a tak zapálení. Myslím si, že jsou to vizionáři.“ Další rolí, kterou nebylo jednoduché obsadit, byl Doug Bukowski – zeť Ethel a Boba. Tohoto pacifistického prodejce mobilních telefonů čeká v průběhu děje nejdramatičtější proměna – taková, jakou může způsobit pouze snaha zachránit vlastní nemluvně ze spárů krvežíznivých mutantů. Ideálního představitele se filmařům podařilo získat teprve po náročném hledání. Role se zhostil Aaron Stanford, který se stal známým zejména v souvislosti s rolí Pyra ve filmu X-Men 2. „To, co se stane té noci, Douga kompletně změní. Během pouhých několika minut se celý ten vesmír, ve kterém až dosud žil, totálně rozpadne – najednou si uvědomí, že ve skutečnosti žije v úplném pekle a musí se pořádně vzchopit, aby tuhle děsivou situaci zvládl.“ Stanford požádal filmaře, aby mu herce s hotovými maskami mutantů ukázali teprve v okamžiku samotného natáčení scén. Díky tomu byly jeho pocity hrůzy skutečné. „Když jsem potom uviděl ty příšerné masky zdeformovaných obličejů, nebylo těžké se s Dougovým děsem ztotožnit – bylo to doopravdy hrůzné!“ Dougovu znatelně vyrovnanější manželku Lynn hraje Vinessa Shaw, mladá herečka, s níž chtěl Aja spolupracovat už od chvíle, kdy ji poprvé uviděl v posledním filmu Stanleyho Kubricka Eyes Wide Shut. V první části filmu Lynn funguje jako rodinná usmiřovatelka, která má spoustu práce nejen s péčí o svou malou dcerku Catherine, ale také s urovnáváním věčných sporů mezi svým manželem a nezřídka arogantním otcem. „Lynn se neustále snaží napravovat vztahy a vytvářet v rodině harmonii,“ vysvětluje Shaw. „Nejdříve působí jako tenhle prostředník mezi znesvářenými stranami, ale pak musí bojovat o své dítě, což v ní probudí obrovskou sílu.“

Nevídanou sílu v sobě tváří v tvář strachu objeví také její sestra Brenda, která by místo otravného upevňování rodinných vztahů raději pařila v Cancunu se svými kamarády. Pro tuto roli filmaři hledali nadějnou mladou herečku, která zatím není příliš známá, ale dokáže okouzlit svým přirozeným šarmem a charismatem. Tyto požadavky perfektně splňovala Emilie de Ravin, která nedávno zazářila v oblíbeném seriálu Ztraceni. Rodinu Carterových uzavírá její nejmladší člen a zároveň také jediný syn Bobby, prepubescentní šprýmař, který však svůj talent pro vymýšlení chytrých plánů dokáže zúročit i v okamžiku, kdy se jedná o smrtelně vážné věci. Na konkurs, v jehož průběhu se snažili najít dítě, které by mělo dar být úplně normálním, ale zároveň trochu zvláštním, pozvali tucty mladých herců. „Na začátku je Bobby typický maloměšťácký kluk, ale díky okolnostem je donucen dospět mnohem rychleji, než původně plánoval,“ říká mladý herec Dan Byrd. „Je zajímavé, že věci, které se v průběhu filmu stanou, vyprovokují v každém z rodiny Carterových odlišnou reakci – a v případě Bobbyho se jedná o lítou zuřivost. Chce svou pomstu a spolu se zhoršující se situací roste i jeho odhodlání ji zrealizovat. Tohle bylo zajímavé hrát.“ V rámci upevnění „rodinných vztahů“ Aja zařídil, aby se všech šest herců dostalo do Maroka v předstihu a strávilo spolu nějakou dobu ještě předtím, než se měli postavit před kameru. „Během této doby spolu herci mluvili, společně se připravovali na natáčení, chodili spolu každý den na večeři a všichni se navzájem poznali. Utvořily se mezi nimi krásné vztahy – začali se mít rádi, což je vidět i na plátně. Díky tomu, že tato přátelství vznikla přirozeným způsobem, působí ve filmu tak uvěřitelně.“

„NUKLEÁRNÍ“ RODINKA: POSTRACH Z HOR

Stejně důležitý jako obsazení rodiny Carterových byl také výběr herců pro ztvárnění zmutovaných příslušníků rodinného klanu ozářených horníků. Stejně jako v předchozím případě se filmaři i tentokrát zaměřili na herce, kteří vyhovovali několika velmi nezvyklým kritériím. „Pro role mutantů jsme potřebovali herce, kteří by zvládli hrát zavěšeni na kaskadérských lanech s masivními maskami a dokázali ztělesnit divokou a primitivní povahu toho způsobu života, který je těmto mutantům vlastní,“ vysvětluje producent Cody Zwieg. „A to není sranda.“ S nabídkou role Pluta, zřejmě nejkvelačnějšího ze všech mutantů v tomto příběhu, Aja oslovil jednoho z nejproslulejších veteránů hororového žánru: Michaela Baileyho Smithe, který se objevil mj. také ve filmu Noční můra v Elm Street 5: Dítě snu. „Přišlo mi hodně zajímavé, že tihle mutanti jsou potomky lidí, kteří odmítli opustit své domovy během nukleárních testů, a že tvoří opravdu úzce spjatou a de facto i milující rodinu,“ říká herec. „Což ale nic nemění na jejich slastném očekávání další chutné večeře v podobě nějaké méně šťastné rodiny, kterou napadne cestovat touhle nehostinnou oblastí.“ Podlézavého mutanta Lizarda, na nějž zapůsobí krása něžnější části rodiny Carterových, si zahrál další ostřílený představitel hororových postav: Robert Joy, který se objevil ve filmech jako Země mrtvých Georgea A. Romera nebo Amityville 3-D. Dalšího z mutantů ztvárnila Ezra Buzzington, která se na svou roli Goggle připravovala studiem dokumentů o lidských kulturách, které se věnovaly kanibalismu.

MASKY MUTANTŮ

„S návrhy masek, protéz a digitálnch efektů přišel sám Alex s Gregorym. Sehnali si knihy o skutečných lidských anomáliích a vytvořili zcela unikátní rodinku mutantů, která je výsledkem nukleárních testů ve vzdálené důlní osadě,“ vysvětluje producent Peter Locke. Pro Aju byl tento bezmála vědecký přístup klíčem k přenesení filmu do éry moderní kinematografie. „Spousta našich nápadů souvisejících s mutanty měla svůj původ v oné základní myšlence, že se jedná o důsledek pobytu v oné zdevastované oblasti, kde probíhaly jaderné testy,“ vysvětluje Aja. „Všechny naše popisy a návrhy jsme založili na skutečných dokumentech, obrázcích a záběrech, které mapují důsledky jaderných katastrof v Černobylu a Hirošimě. Všechno jsme vystavěli okolo skutečných důsledků působení radiace.“ Jedna věc je však genetické mutace navrhnout a druhá je vytvořit. Tento úkol filmaři svěřili renomované firmě K.N.B. EFX Group Inc., jejíž sáhodlouhé portfolio obsahuje i natolik technicky význačné filmy, jakými jsou Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň, Řada nešťastných příhod, Minority Report nebo Sin City – město hříchu. Prací na vzezření rodiny mutantů firma strávila přes šest vyčerpávajících měsíců.

HLEDÁNÍ HOR S OČIMA

Zbýval však ještě jeden prvek, bez něhož by film nebylo možné realizovat: pusté kopce, které jsou natolik vzdálené a děsivé, že v okamžiku, kdy do nich vstoupíte, musíte být připraveni na všechno. Vzhledem k tomu, že prostředí města Victorville, kde vznikl původní film, této produkci příliš nevyhovovalo, rozhodli se filmaři zahájit celosvětové hledání vhodné natáčecí lokace. V průběhu průzkumu se podívali do Namibie, jižní Afriky, Mexika a Nového Mexika, Kalifornie a nakonec i do Maroka, kde konečně našli potřebnou kombinaci dostupnosti a nezvykle strašidelného prostředí. Místo, které se rozhodli znázornit jako nukleární pustinu, leželo poblíž města v Ouarzazate, které je známé jako „brána Sahary“. „Bylo to opravdu to nejlepší místo,“ říká Aja. „Ať jste se podívali kterýmkoliv směrem, viděli jste jen a jen pustinu, což bylo pro tenhle film perfektní. Hned jak jsme přijeli, věděli jsme, že je to ono.“ Přestože byla představa 45denního natáčení na tomto exotickém místě pro herce i štáb vzrušující, nakonec museli všichni čelit extrémnímu větru a horku a dalším nehostinným podmínkám, které nevyhnutelně doprovázejí natáčení v zemích třetího světa. Teploty se v některých chvílích pohybovaly okolo hranice 50°C – což je dost na to, aby se začaly roztékat latexové masky – a každodenní pouštní bouře vybičovaly produkci k maximálním výkonům. Každodenní útrapy však měly také pozitivní vliv – pomohly hercům lépe se vžít do představy, že bojují o svůj holý život.

VÝPRAVA

Značný podíl na celkové atmosféře tohoto filmu má jeho výjimečné vizuální pojetí. Krajina, kterou filmaři znázornili, je natolik osamělá, pustá a zdevastovaná, že vytváří pro pozadí tohoto příběhu velmi uvěřitelnou kulisu. Aja chtěl už od začátku provázat výraznou vizuální atmosféru s narůstajícím napětím, proto využil talentu kameramana Maxime Alexandra, který přílákal pozornost již svou prací na filmu Noc s nabroušenou břitvou. „Značná část tohoto filmu se odehrává za denního světla, což v případě, že se snažíte navodit pocit neznáma, trochu komplikuje situaci,“ říká kameraman. „Chtěli jsme vytvořit atmosféru, díky níž budete cítit, že za každým kamenem nebo křovím se může skrývat něco děsivého. Byla to zajímavá kreativní výzva. Pro mě osobně bylo nejzajímavější snažit se najít způsoby, jak zprostředkovat strach a namalovat tenhle děsivý obraz pomocí světla.“ Pustinu obývanou mutanty pomáhal přivést k životu také hlavní výtvarník Joseph Nemec, který se v minulosti podílel na filmech jako Twister nebo Vysoká hra patriotů. „Nad každou scénou jsem si sedl s Alexem a Gregem a ujasnili jsme si, co by při ní mělo publikum cítit – strach, soucit, úzkost… – a podle toho jsme pak vystavěli všechny dekorace,“ vysvětluje Nemec. „Všichni jsme se shodli na tom, že klíčem ke všemu budou detaily. Ať už jsme se bavili o nějaké konkrétní rekvizitě, celkové výtvarné podobě scény či architektuře přírodního pozadí, vždy jsme dbali na to, aby i ty nejmenší detaily působily zcela realisticky.“

zdroj: Bontonfilm