Holka na hlídání (2007) - Info ze zákulisí

Komedie o životě nejvyšších vrstev očima těch dole

Holka na hlídání vypráví příběh dojemné a často humorné životní cesty Annie Braddock (Scarlet Johansson), mladé ženy z chudé čtvrti v New Jersey, která se snaží pochopit, kde je na světě její místo. Po dokončení vysoké školy je matkou nucena k tomu, aby si našla slušné místo ve světě manažerů, ačkoliv ona by svůj digitální diář s radostí vyměnila za pracovní zápisník antropoložky. Shodou neuvěřitelných náhod se ocitá v elitní a ritualistické společnosti, žijící na manhattanské Upper East Side – ve společnosti lidí, jejichž život je od toho jejího odlišný podobně, jako kdyby se náhle ocitla mezi amazonskými divochy. Rozhodne se ukrýt před světem a přijme místo chůvy u bohatého páru, který je označován pouze jako „pan a paní X.“ Brzy zjišťuje, že život na opačném konci daňových tabulek není zrovna úžasný, protože musí plnit i ta nejabsurdnější přání paní X (Laura Linney) a jejího předčasně dospělého syna Grayera a současně se snažit vyhnout strašlivému panu X (Michael Giamatti). Všechno se ještě více zkomplikuje, když se zamiluje do úžasného fešáka z Park Avenue (Chris Evans) a je nucena přehodnotit svůj život a zamyslet se nad tím, jakým směrem se ubírá.

O produkci filmu

Satirická kniha „The Nanny Diaries“, která vyšla v roce 2002, se dočkala úspěchu u kritiků i u čtenářů a získala si nemalou popularitu. Kontroverznost knihy byla podporována skutečností, že její autorky, Emma McLaughlin a Nicola Kraus, strávily dohromady osm let jako chůvy na Manhattanu ve více než třiceti rodinách. Jejich kniha nahlížela velmi kousavým a komickým způsobem na život rodiny z Park Avenue, vlastnící na kontech astronomické sumy, takže se média zanedlouho začala zajímat o to, kdo byl pro knihu skutečnou předlohou. Ačkoliv autorky trvaly na tom, že jde o čistě fiktivní příběh, stylizace knihy k takovým dohadům přímo vybízela.

Práva na zfilmování knihy koupil už řadu měsíců před těmito spekulacemi pro společnost Miramax producent Richard N. Gladstein (Hledání Země Nezemě, Pravidla moštárny) se svým kolegou Garym Binkowem. „Už když jsme si tu knihu přečetli poprvé, přišlo nám jako dobrý nápad zfilmovat ji,“ říká Gladstein, „ale teď, poté, co si ji přečetlo tolik lidí, to na nás klade zvýšené nároky – musíme ji ztvárnit opravdu bezchybně. Ale už od počátku jsme chtěli ten film natočit čistě podle sebe.“

Gladstein se s režisérem Robertem Pulcinim a scénáristkou a režisérkou Shari Springer Bergman seznámil díky scénáři, který kdysi napsali. Poté, co měl šanci zhlédnout v předpremiéře jejich kritikou velice ceněný snímek Můj svět, oslovil je s nabídkou napsat scénář pro Holku na hlídání a následně jim nabídl i režii.

„Pocházím z New Yorku,“ říká Springer Bergman, „a bylo mi jasné, že autorky knihy jsou také rodilé newyorčanky – nešlo o výmysl někoho, kdo žije někde úplně jinde. Byla velice přesná a zajímavým způsobem zobrazovala subkulturu, která mě fascinuje.“

Sama Springer Bergman si prožila něco podobného jako hrdinka knihy. „Hned po vysoké jsem pracovala pro manželský tým producentů a scénáristů,“ vzpomíná. „Pracovala jsem u nich doma a jejich životy mě naprosto pohltily. Nedělala jsem chůvu, ale připadala jsem si tak. V té době jsem toužila po tom ukrýt se před světem a nemuset činit žádná vlastní rozhodnutí. Když jsem si přečetla tu knihu, chtěla jsem napsat scénář o podobném období – kterým si myslím projde většina mladých lidí – kdy nemáte ještě příliš jasno v tom, kým jste.“ Aby příběh více odpovídal osobnímu příběhu Springer Bergman, rozhodli se autoři filmu z hlavní hrdinky Annie Braddock udělat čerstvou absolventku namísto studentky, kterou je v předloze.

Jedním z velkých úkolů, se kterými se Springer Bergman a Pulcini museli při adaptaci vypořádat, bylo to, že je velká část knihy vyprávěna prostřednictvím Annieniných myšlenek. Zpracovali tedy některé pasáže do klasického vyprávění, ale současně využili i mnohem vizuálnějších prostředků. Protože Annie život kolem sebe především pozoruje, zdůraznili to tím, že z ní udělali absolventku antropologie. Když se dívá na různé postavy – zejména na úspěšné ženy – představuje si je jako exponáty v Národním přírodopisném muzeu. „Stává se zcela odosobněnou pozorovatelkou,“ tvrdí Pulcini. Velké množství postav je v knize pojmenováno čistě obecně, jako pan a paní X, fešák z Harvardu a podobně. Ačkoliv důvodem mohla být snaha o anonymitu předobrazů těchto postav, zachovali Pulcini a Springer Bergman tento přístup i ve filmu, protože k antropologickému náhledu Annie velice dobře sedne. Na druhou stranu pozměnili jméno hlavní hrdinky – v knize se jmenuje Nanny (znamená též chůva, pozn. překladatele), zatímco ve filmu Annie. „Chtěli jsme, aby byla jasná ztráta její identity a jména, ke které dojde, když přijme nabízené místo,“ vysvětluje Springer Bergman.

Možná nejzásadnější změnou proti předloze je kontrast mezi životem, na který je Annie zvyklá, a životem manželů X. „V knize je ten rozdíl poměrně malý,“ prohlašuje Pulcini. „Měli jsme s Shari dojem, že pokud z ní uděláme chudší dívku, bude to zajímavější, protože se ocitne ze svého pohledu v naprosto šokujícím prostředí.“

Roli Annie nabídli Springer Bergman a Pulcini jedné z nejvyhlášenějších mladých hereček v Americe, Scarlett Johansson. „Scarlett umí skvěle zahrát okouzlující dívku i skutečnou dračici, ale myslím, že než přišel snímek Sólokapr, nikdo nevyužil jejích komediálních schopností,“ míní Springer Bergman. „Lidé podceňují to, jak skvěle umí zahrát obyčejnou nejistou dívku. A výtečná je i v groteskních scénách – padat na zadek umí neuvěřitelně.“ „Scarlett má opravdu cit, umí si všechno skvěle načasovat a je také výborná v dramatu,“ říká Pulcini. „Vždycky jsme ji obdivovali a představovali jsme si ji právě v téhle roli.“

„Annie je jiná než ostatní role, které jsem kdy hrála,“ prohlašuje Johansson. „Ačkoliv je tak trochu ztracená – a takové postavy už jsem hrála – je to vcelku sebevědomá žena. Myslím, že to je rozdíl mezi ní a třeba Charlotte ze Ztraceno v překladu. Stejně tak působí na rozdíl od jiných mých postav velice mladě.“

Zkaženou povalečku paní X si zahrála na Oscara dvakrát nominovaná Laura Linney (Oliheň a velryba, Kinsey, Na mě se můžeš spolehnout). „Obsadit Lauru do role parádivé zbohatlice byla skvělá příležitost,“ popisuje Springer Bergman. „Myslím, že takového člověka umí zahrát velice dobře, ale neměla k tomu moc příležitostí.“ „Laura je skvělá herečka, ale nepůsobí na první pohled jako ideální pro podobnou roli,“ tvrdí Pulcini. „Lidé si ji spojují s rolemi skromnějších lidí, ale ona ve skutečnosti vyrostla na East Side.“ „Nevyrostla jsem v takovém prostředí, ve kterém žije paní X, ale rozhodně jsem takových lidí poznala dost,“ vzpomíná Linney. „Chodila jsem do školy, kterou navštěvovala řada dcer takových paní X. Teď si existenci takových lidí uvědomuji více než v mládí, ale i tehdy jsem si lecčeho všímala.“

Jako podobně neobvyklá působí i volba Paula Giamattiho, hvězdy snímku Můj svět. „Lidé se domnívají, že Paul je nevzdělaný člověk z nižší vrstvy, protože obvykle takové postavy ztvárňuje,“ říká Springer Bergman, „ale pravda je taková, že je synem A. Bartletta Giamattiho, prezidenta Yale a předsedy národní baseballové ligy. Paul navštěvoval internátní školu a má několik titulů z Yale. V podobných kruzích se pohybuje celý život a je to fantastický herec – podle mého názoru ten nejlepší vůbec. Rádi s Bobem obsazujeme herce do rolí, ve kterých jsme je ještě neviděli. Stejně tak bylo zajímavé obsadit Paula do záporné role, protože se tak proslavil kladnými, a zjistit, jak to dopadne.“

„Hrát zloducha mě vlastně baví,“ prohlašuje Giamatti. „Je to zábava. Čas od času se tam objevím a na někoho zakřičím nebo udělám něco děsivého. Pan X je tak děsivý a odpudivý, že mu velkou část filmu vůbec nevidíte do obličeje, takže čekáte, jak asi vypadá – a on nakonec vypadá jako já! Není to ten Árijec, kterého podvědomě očekáváte.“

Klíčovou součástí příběhu Holky na hlídání je skutečnost, že si Annie zamiluje svého svěřence, Grayera X, kterého představuje sedmiletý Nicholas Reese Art. Aby příběh fungoval, musejí diváci vycítit pouto, které mezi nimi vzniká, na jehož základě není Annie schopna svou práci i přes její nesnesitelnost opustit. „Na zkouškách Scarlett s Nickem jsme se museli jasně ubezpečit o tom, že jejich vztah bude na plátně fungovat,“ popisuje Pulcini. „Když jsem se s Nickem poprvé setkala,“ vypráví Johansson, „něco mě na něm zaujalo a okamžitě jsem se s ním cítila spřízněná. Je to obyčejný kluk, ale když se začne natáčet, dokáže se neuvěřitelně soustředit.“ „Pravda je taková, že si v průběhu natáčení jeden druhého zamilovali a nešlo je dostat od sebe,“ vzpomíná Springer Bergman. „Bylo neskutečné, jak blízcí si navzájem jsou.“ Na filmaře velice zapůsobila profesionalita mladého herce. „Když Nick pracuje, dokonale se soustředí, poslouchá vás, zatímco mu dáváte instrukce, a skutečně se zajímá o to, jak by se měl v dané scéně cítit,“ říká Pulcini, „ale jakmile zastavíte kamery, je z něj zase malý kluk.“

Lynette, rozpustilou kamarádku Annie, hraje držitelka několika cen Grammy a platinových desek Alicia Keys. „Lynette je šílená a energická – hlasitá, jak říkám,“ popisuje Keys. „Mluví hodně nahlas a obléká se do křiklavých barev. Když je s vámi v místnosti, víte o tom. Možná nezapadá mezí většinu, ale je s ní legrace.“

Ačkoliv Springer Bergman po Keys toužili, nebyli si jisti, zda vůbec umí hrát. Keys, jejíž matka je herečka, se ale herectví věnovala už od dětství (a dokonce se objevila v Cosby Show). „Alicia je neuvěřitelně energická,“ míní Johansson, „a všichni kolem ní mají vždycky dobrou náladu. Je to skvělá herečka a rozhodně umí improvizovat mnohem líp než já kdy budu umět.“

Představitele role fešáka z Harvardu, pohledného studenta, který po Annie touží, hledali Springer Bergman a Pulcini mezi stovkou herců. „Chtěli jsme někoho, do koho by se mohla Scarlett Johansson bezhlavě zamilovat,“ tvrdí Springer Bergman. „Pak se objevil Chris Evans a všechny nás ohromil. Jeho zkouška byla neskutečná a vypadal úžasně. Myslím, že je to nový Robert Redford.“

Pro tvůrce filmu bylo důležité, aby se jeho co největší část natáčela přímo v New Yorku. „Dali jsme si s hledáním natáčecích míst po celém Manhattanu spoustu práce,“ říká vedoucí výroby Dany Wolf. „Měli jsme štěstí, že jsme mohli natáčet v Národním přírodopisném muzeu, v Metropolitním muzeu, v Central Parku, v Bergdorf Goodman a jinde. New York nás uvítal s otevřenou náručí.“ „Myslím, že se Shari a Bob snaží natočit skutečnou poctu New Yorku se všemi jeho podivnostmi, nádhernými místy a zábavnými lidmi,“ míní Linney. „New York je zkrátka jedinečný.“ „Pokoušet se vytvořit New York někde jinde by bylo šílenství,“ prohlašuje Goldstein.

Ne všechny krásy New Yorku se ale nacházejí na ulicích. „Prošli jsme pár skutečně neuvěřitelných manhattanských bytů,“ vzpomíná Pulcini. „Nemáte ponětí, co se za některými manhattanskými dveřmi ukrývá. Vzpomínám si, že jeden z bytů byl tak velký, že jsem se v něm ostatním ztratil – jenom tak, že jsem jím procházel a prohlížel si ho.“

Většina záběrů v interiérech pochází ze skutečných míst po celém New Yorku, ale gigantický a zámožný byt manželů X vytvořil Mark Ricker ve Steiner Studios v Brooklynu. Formálnost tohoto místa Ricker podtrhl tím, že zapojil do hry symetrii. „V jejich bytě je těžké najít něco, co by nebylo spárováno,“ vysvětluje Ricker. „Mají dvojice zrcadel, lamp, dveří – všechno musí být na svém místě. Pokud není, okamžitě to poznáte, protože druhá věc z páru je stále tam, kde byla.“

Kostýmní návrhář Michael Wilkinson se Springer Bergman a Pulcinim spolupracoval už na filmu Můj svět, kde bylo jeho úkolem vytvářet kostýmy spíše chudší. „Těšili jsme se na to, až mu nabídneme práci na filmu, kde bude moci pracovat skutečně bez omezení,“ prohlašuje Pulcini. „A že si dal záležet! Mezi kostýmy pro tenhle film naleznete cokoliv, co vás napadne.“

„Myslím, že tenhle film se poměrně hodně vyjadřuje k narcisismu,“ uvažuje Linney. „Důvodem, proč je paní X tak nepřítomná a současně tak pedantská, je to, že má dojem, že dělá všechno naprosto správně. V podstatě ji děsí její vlastní dítě. Chtěla by ho milovat, ale neví vlastně jak.“

„Spousta lidí potřebuje chůvy, protože jsou příliš zaměstnaní,“ míní Pulcini. „Je to zajímavé téma a jde současně o dilema. Děti si vždycky zamilují toho, s kým tráví spoustu času. Jak to vyvážit? Zdá se, že takové myšlenky lidi znepokojují, a možná i proto byla kniha tak úspěšná.“

„Grayerova matka není zrovna šťastná, jeho otec je pořád pryč, vydělávají spoustu peněz, ale netvoří jeden celek, nejsou rodina,“ přemýšlí Keys. „Vždycky je tu nějaká chůva, nějaká další osoba, která ho odvede tam, kde má zrovna být. Existují lidé, kteří takhle vyrůstají, prostě si je předává jedna osoba za druhou a oni postrádají základní pocit lásky a ochrany.“

„Holka na hlídání zkoumá možnosti ženy v moderní společnosti,“ říká Springer Bergman. „Jakou ženou můžete být? Mateřství, kariéra, v tomhle filmu je zobrazena spousta možností toho, jaká žena z vás může být, a Annie je mladá dívka na začátku životní cesty, která je vržena do víru všech těch otázek a možností a nakonec v nich najde sebe samou. Doufám, že film tuto její duchovní pouť zachytil.“

zdroj: Palace Pictures