Hitman (2007) - Info ze zákulisí

Na cestu z herních konzolí na stříbrné plátno se Hitman vydal v okamžiku, kdy producenti Charles Gordon a Adrian Askarieh společně s koproducentem Danielem Alterem představili návrh na adaptaci této slavné herní série studiu Twentieth Century Fox. Později se k projektu připojila také společnost EuropaCorp, k jejímž partnerům patří například slavný filmař Luc Besson, a producent Pierre-Ange Le Pogam. Právě v té době pracovala EuropaCorp na postprodukci filmu Frontier(s) mladého francouzského režiséra Xaviera Gense. Bessona s Le Pogamem Gensův celovečerní debut natolik uchvátil, že lidem z Foxu doporučili, aby se na některé scény z jeho filmu podívali. „Na konci projekce nám řekli: ‚Dobře! Domluveno! Režírovat bude on‘,“ vzpomíná Le Pogam.

Kromě Gensovy práce na snímku Frontier(s), který měl severoamerickou premiéru na MFF v Torontu, producenty a studio zaujaly také jeho rozsáhlé zkušenosti s různými dalšími filmařskými posty – Gens v minulosti zastal různé pozice od runnera až po pomocného režiséra u několika velkých akčních filmů. Kromě toho nepostrádá opravdové a nakažlivé nadšení pro filmařské řemeslo a umění.

„Xavier je do filmů absolutní nadšenec,“ říká Le Pogam. „Miluje všechny prvky filmařiny a hrozně rád se snaží dostat z herců to nejlepší. Zajímá ho vývoj každé postavy od začátku až do konce. A stejně jako ostatní velmi talentovaní lidé má dar přitahovat neméně kreativní lidi, kteří pak tvoří jeho produkční tým.“

Timothy Olyphant označuje Gense za hlavní důvod, proč roli v tomto filmu přijal. „Xavier je opravdový kinofil,“ říká herec. „Sedět s ním a povídat si o jeho nápadech a představách o tom, jak by měl film vypadal, mi to rozhodnutí velice usnadnilo. Úplně mě pro ten projekt nadchl.“

Gens se vášnivě věnuje nejen filmům, ale také počítačovým hrám, proto jej nabídka režijní úlohy u adaptace jedné z jeho nejoblíbenějších her velice potěšila. Jako zapálený fanoušek série o Hitmanovi chtěl zůstat co nejvěrnější jejímu specifickému stylu a vyhnout se nástrahám, které se spoustě jiných videoherních adaptací staly osudnými. „Chtěli jsme, aby filmový Hitman vyprávěl originální a vzrušující příběh, nikoliv jen přenesl hru na plátno,“ říká Gens. „Chtěli jsme z toho imaginárního světa vytvořit něco ‚reálného‘ a zachovat při tom všechny ty oblíbené aspekty, které na té hře fanoušci zbožňují.“

Gens se proto se scénáristou Skipem Woodsem snažil zachovat co nejvíce reálií a rekvizit z herní předlohy včetně Hitmanova nevšedního arzenálu, oblečení a dobře známého symbolu lilie. „Skip napsal podle hry skvělý scénář,“ říká Le Pogam. „Zvolil úplně odlišný přístup, ale zachoval veškerý půvab a základní prvky hry, včetně stylové image hlavního hrdiny: černý oblek, bílá košile, červená kravata, vyholená hlava a čárový kód. Nechybí ani ta psychologická mnohoznačnost a tajemství, která Hitmana obestírají – odkud pochází a jak přišel k těm výjimečným schopnostem.“

„Agent 47 je zabiják, kterému ale zabíjení nečiní žádné zvláštní potěšení,“ říká Le Pogam. „Je to profesionál, dělá zkrátka svou práci. A díky tomu je tak tajemný. Pořád nás nutí k přemýšlení, proč vlastně dělá to, co dělá.“

Gens, vyzbrojený Woodsovým scénářem, špičkovým štábem a hvězdným mezinárodním obsazením, čerpal inspiraci i z různých filmů, které mají s počítačovým žánrem pramálo společného. „K Hitmanovi mě přitahovala originalita jednotlivých postav a atmosféra – ten obrazný svět, ve kterém se film odehrává,“ říká režisér. „Připadalo mi to jako možnost natočit něco opravdu temného, kombinaci thrilleru a akčního filmu.“

Při formování titulní postavy se Gens s Woodsem poohlíželi po samotářích, které jsou diváci zvyklí vídat spíše ve westernech nebo špionážních thrillerech z éry studené války. „Chtěl jsem, aby byl 47 takový ten věčný solitér,“ říká Gans. „Je velmi osamělý a působí téměř jako nějaký mýtus.“
Každý fanoušek herní předlohy má jistě svého vysněného představitele, který by měl podle něj do Hitmanova pečlivě střiženého obleku vklouznout. Poté, co zhlédli výkon Timothyho Olyphanta ve filmu Smrtonosná past 4.0, měli filmaři jasno v tom, koho si v roli představují oni.

„Když jsem se s Timem setkal, velmi příjemně mě překvapil,“ říká Gens. „Je určitým způsobem zajímavý – je velmi příjemný, hodně cool, ale zároveň dokáže působit tak nějak temně. Připadalo mi, že by se role Agenta 47 a jeho hledání vlastního nitra mohl zhostit.“

„Ideální herec musel být fyzicky zdatný a působit rázně, důstojně a elegantně,“ pokračuje Gens. „Když Tim první den dorazil na plac, vypadal v té roli přesně jak, jak jsme si vysnili.“

Předtím, než se Olyphant poprvé proměnil v Agenta 47, strávil se svým osobním trenérem šest týdnů v tělocvičně. Jeho krédo popisuje jako: „Vezměme Tima na hodinu a půl do tělocvičny a zkusme, jestli se nám podaří, aby se pozvracel.“ Absolvoval také výcvik s automatickými střelnými zbraněmi. Posledním detailem, který jej definitivně proměnil v Hitmana, bylo ostříhání dohola. Hranici, která by z něj udělala Hitmana natrvalo, však nepřekročil – imitace tetování na hlavě mu byla nanášena každý den před natáčením.

„Upřímně řečeno, ty kostýmy byly moc fajn, ale účes už poněkud méně. Když mi oholili hlavu, napadlo mě jako první: kéž bych to mohl hrát s kšticí. Ale pak mě ta rozmrzelost přešla, protože ta holá hlava a tetování vzadu na lebce má vlastně taky něco do sebe,“ říká herec.

„Agent 47 páchá násilné činy a je hodně chladnokrevný, ale v jádru je to jen člověk, který prostě dělá svou práci,“ pokračuje herec. „Je to docela osamělá existence a vůči své práci je citově otupělý – což je v případě tohoto povolání asi i nutné. To nicméně platí pro každého, kdo se pohybuje na hodně vysoké úrovni a pracuje sám. Snaží se dělat věci jednoduše, bez emocí a mít v nich pořádek, protože si tak může udržet čistou hlavu a všechno to zvládnout.“

Pak ale do Hitmanova hyperpečlivě uspořádaného života a jasné mysli vstoupí ruská prostitutka Nika, která začne probouzet jeho svědomí a nutit jej přemýšlet o tom, co vlastně dělá. „Mám ráda emoce. A tenhle film je mísí se skvělou akcí,“ vysvětluje její představitelka Olga Kurylenko. „Když jsem přišla na scénu a viděla, jak Xavier režíruje, pochopila jsem, že tenhle film je opravdu na míle vzdálen všem dosavadním videoherním adaptacím. Doufám, že bude lidem na těch postavách opravdu záležet.“

„Nika je katalyzátorem jeho vnitřního konfliktu,“ říká Le Pogam. „47 stojí uprostřed celého toho politického zmatku, zapletený do různých vnějších konfliktů, a stýká se pouze s lidmi, které má zabít nebo kteří mají zabít jeho. A uprostřed toho všeho se objeví Nika. Je krásná, drsná a šarmantní – a záleží jí na něm. Na to ovšem není vůbec zvyklý. Nikdo mu neřekl, že lidé mohou mít přirozené vztahy, a to jeho život obrátí úplně naruby.“

Jeho misi dále komplikuje neúnavný agent Interpolu Mike Whittier, který se jej už celá léta snaží najít a polapit. Stejně jako Agent 47 je i Mike mnohavrstevná postava, která podle jejího představitele Dougraye Scotta vnáší do filmu další rozměr. „Propracované postavy dokáží pomoci každému akčnímu filmu,“ říká Scott. „Díky nim se ten svět stává uvěřitelnějším. Cokoliv, co přidává filmu na realističnosti, aniž by kvůli tomu musel nějak vybočit z žánru, je bezva. Je velmi snadné na to kašlat a říct, že je to přece pouhý akční film, takže záleží jen a jen na akci. Jenže to tak není. Což Xavier i všichni herci pochopili.“

„Dougray je skutečně hodně působivý herec, má něco hluboko uvnitř,“ říká Gens. „Když jsme se poprvé setkali, bavili jsme se o Mikeově vztahu s jeho rodinou. Mike je rodinný typ, ale také je posedlý tím, aby konečně dopadl Agenta 47. Je to skoro jako nemoc, protože honí samotného ďábla.“

K Olyphantovi, Scottovi a Kurylenko se přidal Robert Knepper, kterého patrně nejvíce proslavila role padoucha Theodora Bagwella v seriálovém hitu Útěk z vězení. I jeho zaujala nejednoznačnost jednotlivých postav: „Když to čtete, říkáte si, že některé ty postavy – včetně mé – dělají opravdu příšerné věci,“ říká herec, který si zahrál ďábelského ruského agenta. „Buď jste Hitman a zabíjíte lidi nebo jste člověk, který jde po Hitmanovi a navíc je zkorumpovaný… a zabíjí lidi. A pak v těch postavách objevíte tu lidskost a uvědomíte si, že nikdo není úplně hodný a nikdo úplně zlý.“

Důležitou „roli“ hraje ve filmu také bulharské hlavní město Sofie, které zastoupilo ruské lokace. „Rozhodli jsme se natáčet v Bulharsku, protože ve filmu hodně využíváme studiových scén a Sofie nám nabídla lokace, pomocí nichž lze ten bohatý a nápaditý svět dokreslit,“ říká Gens. „Příběh se odehrává z větší části v a okolo Petrohradu. Chtěli jsme navodit atmosféru sovětských špionážních filmů z 50. a 60. let – chladnou a temnou.“ Aby filmový svět obohatila ještě více, poslala produkce druhý štáb (pod vedením Oliviera Megatona) natočit velkou akční scénu do jižní Afriky.

„Chtěli jsme zajímavým způsobem natočit temný, drsný film s dobře vykreslenými postavami a jedinečnou vizuální atmosférou,“ říká Le Pogam. „V Sofii jsou nádherné lokace včetně katedrály, soudních dvorů, univerzit a nádraží. Umístili jsme tyhle velmi moderní postavy do architektury z jiných století, čímž vznikla ta temná atmosféra, o kterou jsme se snažili.“

„Chtěl jsem, aby film potěšil hráče, ale také jsem chtěl publiku nabídnout něco jako moderní westernový zážitek – takový gotický, ale zároveň poetický snímek. Je v něm spousta emocí a hodně intenzivní akce. Agent 47 páchá hodně násilí, ale také hledá své svědomí. Je to příběh o vykoupení – o šanci objevit v sobě lidskost a začít nový život. A to, jestli se mu to podaří, je samozřejmě klíčová otázka tohoto příběhu,“ dodává režisér.

zdroj: Bontonfilm