Grindhouse: Auto zabiják (2007) - Info ze zákulisí

14.09.2008 12:15

What is Grindhouse?

Dlouholetí spolupracovníci Quentin Tarantino a Robert Rodriguez (Od soumraku do úsvitu, Čtyři pokoje, Sin City – město hříchu) tohle léto uvádí do kin dva filmy ze společného projektu Grindhouse. Tarantinův film Auto zabiják je divoká jízda, kde sériový vrah drtí své oběti pomocí svého nadupaného auta. V Rodriguezově Planetě Teror bojují obyvatelé města proti neznámé nákaze, která dělá z lidí krvežíznivé bestie. Tarantino a Rodriguez se inspirovali nezávislou hororovou produkcí 60. a 70. let (tzv. Exloitation Movies) včetně odlišného způsobu uvádění v kinech.

Tento druh filmů byl v Severní Americe populární v době před nástupem multikin. Původ termínu „Grindhouse“ není úplně jasný. Jedni ho dávaní do souvislosti s filmy „Bump-and-Grind“ (praštit a rozdrtit) uváděnými v bývalých filmových palácích v době jejich úpadku. Druzí vidí původ termínu ve způsobu promítání – filmové kopie byly postupně rozemlety (grind out) opakovaným hraním na starých projektorech. Filmy byly v kinech často spojovány do dvojprogramů třeba na základě určitého subžánru (v originále např. splatter, slasher, sexploitation, blaxploitation, canibal nebo mondo) a uváděny společně s trailery filmů podobného ražení.

Inspirováni tímto způsobem prezentace filmů vytvořili Tarantino a Rodriguez dvojprogram uváděný pod názvem Grindouse. V Severní Americe má uvádění filmů v kinech typu grindhouse bohatou historii, diváci v jiných zemích ovšem tuto zkušenost nemají. Pro distribuci v dalších zemích bylo rozhodnuto uvádět filmy odděleně. Tvůrci také omezili počet záměrně chybějících dílů v obou filmech.

Tarantino přibližuje pojem grindouse: „Byla to polorozpadlá kina ve velkých městech, kam chodili lidi z okolí, nebo kina s celonočními projekcemi, kde šly za sebou tři nebo čtyři filmy. Bylo to místo, kam se chodili vandráci vyspat a schovat se před zákonem. Ráno v šest je vzbudili a vyhodili. Pár hodin se motali po městě a na otvíračku byli zpátky.“ Tzv. Eploitation Movies se ovšem nepromítaly jen ve velkoměstech. Drive-in kina často nabízela stejný program.

Způsob distribuce těchto filmů se lišil od dnešních masových premiér, kdy film vtrhne do kin v počtu kolem 3000 kopií. Reklama byla na lokální úrovni, zejména v případě venkovských drive-in kin. Tarantino: „Exploatační společnosti nasadili třeba 20 kopií, a to už byl velký počet. Vzali je třeba do Houstonu nebo Los Angeles. Pak se postupně vydaly dál a dál do okolí. Kina je hrála obvykle týden, podporovaná místními novinami a televizními stanicemi.“ Rodriguez dodává: „Protože bylo tak málo kopií a obíhaly dlouho, byly hodně poškrábané a pomačkané, některé scény nebo celé díly chyběly.“ Tarantino: „Měli jste štěstí, když jste mohli film vidět na začátku jeho oběhu. Ale když se film dostal až do drive-in kina v El Pasu... no, těžko říct jak tou dobou vypadal.“ Kina typu grindhouse hrála také velkorozpočtové hollywoodské filmy. Například film Zrodila se hvězda (A Star Is Born, r. Frank Pierson) z roku 1976 bylo možné vidět o rok později, ovšem v dvojprogramu s kung-fu filmem z Hong Kongu.

Odlišný způsob produkce i distribuce stál u zrodu šokujících, vzrušujících a hlavně dost neobvyklých filmů 60. a 70. let. Natáčení bylo často poloamatérské, ale nadšení a tvůrčí svoboda podporovaly kreativitu. Rozpočty byly extrémně nízké. Fungovalo to, protože filmy byly vynalézavé, plné absurdit a měly přitažlivé příběhy. Tarantino: „Filmy byly syrové (that shit was raw), neuznávaly žádná pravidla, byly tam divoké sexuální scény. Jo a krev, potoky krve.“ Propagace filmů útočila na „nejnižší pudy“ diváků, slibovala krev, násilí a sex. Reklama filmu The Last House on the Left (r. Wes Craven, 1972) doporučovala divákům: „Abyste neomdleli, opakujte si: je to jen film, je to jen film, je to jen film.“ Faktem je, že plakáty často prodávaly odlišný film, než který firmy ve skutečnosti měly (neplatí pro zmíněný The Last House on the Left). Tvůrci plakátů často dokázali zázraky, občas ale vytvořili plakát spíše k filmu, který by spíše chtěli mít. Tarantino: „Jako fanoušci Exploitation Movies jsme občas byli zklamaní.“ Rodriguez s Tarantinem ovšem diváka šidit nehodlají: „Jako fanoušci jsme taky točili tyhle filmy. Pokud je na plakátu holka s kulometem místo nohy, tak bude i ve filmu a bude střílet ostrýma.“

Celý projekt se vznikl, když Rodriguez uviděl v Tarantinově domě stejný plakát na dvojprogram (double feature), který měl sám doma. Řekl Tarantinovi, že by rád někdy podobný film natočil. Tarantino navrhl, aby ho natočili spolu. Výsledné filmy Auto zabiják a Planeta teror jsou napůl nostalgické a napůl progresivní. Oba filmy tvoří do jisté míry uzavřený svět. Rodriguez: „Občas jste měli možnost vidět dvojprogram, kde třeba v jednom filmu hrála Pam Grier (u Tarantina v roce 1997 jako Jackie Brownová) vězenkyni a tom druhém dozorkyni. Řekli jsme si, že by podobné spojení mohlo fungovat podobně i v našich filmech.“

Planeta Teror přináší čerstvý vítr do subžánru zombie filmů. Důvěrně seznámen s filmy jako Zombie (r. Lucio Fulci, 1979) nebo Dawn of the Dead (r. George A. Romero, 1978), stejně tak jako s prací režiséra Johna Carpentera, přináší Rodriguez vlastní pohled na věc. Chemická apokalypsa, město propadající hysterii a noirová romance se vrství v příběhu, který spěchá dopředu zběsilým tempem.

Tarantinův film č. 5 odkazuje na klasické filmy s automobilovými honičkami. Jsou to filmy jako původní Gone in 60 seconds (r. H.B. Halicki, 1974), který obsahuje 40 minut divoké jízdy, Vanishing Point (r. Richard C. Sarafian, 1971) nebo Dirty Mary Crazy Larry (r. John Hough, 1974) s Peterem Fondou. Ovšem Tarantino je zběhlý v křížení žánrů a i v tomto případě přichází s originálním mixem. Inspiraci z oblasti tzv. slasher filmů obstaraly snímky Black Christmas (r.Bob Clark, 1974), Blood Feast (r. Herschell Gordon Lewis, 1963) nebo House on the Edge of the Park (r. Ruggero Deodato, 1980) s útočícím psychopatem.

Produkce a herci

Auto zabiják má zřejmě nejvíce lineární příběh ze všech Tarantinových filmů. Ačkoli akce probíhá chronologicky, obsah filmu je neméně překvapivý jako u jeho předešlých filmů. Tarantino: „Je to něco jako fůze slasher filmu s akčním filmem plným zběsilých honiček. Někde uprostřed filmu je moment, kdy se žánry vymění. Sám přesně nevím kde ten bod je, jste prakticky v jiném filmu.“ Auto zabiják ovšem nejde charakterizovat jen na základě dvou zmíněných žánrů. Je to také spojení určitého filmového stylu nebo estetiky ze 70. let se současným typem nezávislé a silné filmové hrdinky.

Přes všechny rozdíly má Auto zabiják některé z Tarantinových registrovaných značek. Postavy rozebírají populární kulturu, scény odkazují k jiným filmům a herec Earl McGraw hraje stejnou postavu a kouří stejnou značku cigaret jako ve filmu Kill Bill. Tarantino nepoužívá žádné triky vytvořené počítačem, všechny akční scény se točily živě.

Kaskadér Mike

Tarantino oznámil obsazení Kurta Russella do role kaskadéra Mikea jen týden před začátkem natáčení. Stalo se tak na každoročním festivalu Comic Con v San Diegu, věnovaném komixovým a žánrovým filmům. Tato postava musí mít šarm, dokázat se vlichotit, potom také vzbudit strach a nakonec se proměnit v maniaka.

Texas Chili Parlor – předehra v baru

Natáčení začalo jednoho letního dne v Austinu v Texasu, když tři neokoukané mladé herečky nasedly do červené Hondy Civic a vyrazily na tah. Sydney Tamiia Poitier (jejím otcem je Sydney Poitier) hraje postavu jménem Jungle Julia, herečka Jordan Ladd získala roli Shanny. Obě herečky se už dříve ucházely o roli v díle seriálu Kriminálka Las Vegas (CSI: Crime Scene Investigation, epizoda Grave Danger), který režíroval Tarantino, ovšem ani jedna z nich ještě tenkrát neuspěla. Trojici doplňuje Vanessa Ferlito jako Arlene. Tuhle herečku měl Tarantino vyhlídnutou už když psal scénář. Setkal se s ní, když v Austinu natáčela jiný film. Ferlito: „Neznali jsme se a když jsme se náhodou potkali, on mi nabídl roli s tím, že ji psal pro mě. Nebyla jsem si jistá jestli to myslí vážně.“ K roli patří i provokativní taneční číslo pro kaskadéra Mikea.

Trojici dívek doplňují jejich nápadníci. Režisér Eli Roth hraje postavu jménem Dov, Roth se tak znovu setkal s Jordan Ladd, kterou odsadil ve svém průlomovém filmu Cabin Fever (2002). Ladd: „Eli hraje chlápka, co mě chce sbalit v baru Texas Chili Parlor, ovšem jde mu to opravdu zle.“ Tarantino produkoval Rothův hit Hostel a během příprav Hostelu 2 si Roth udělal týden čas pro natáčení Auta zabiják. Roth dodává žertem: „Když volá Quentin, nezbývá než poslechnout. Hraju takového ňoumu, co to neumí s holkama. Tuhle roli jsem vlastně studoval celý život. Jsme v baru a snažíme se být cool, ale zase to zpackáme.“ Michael Bacall hraje Omara, objekt nezájmu Jungle Julie. Poitier: „Michael hraje takovou moji hračku. Je o hlavu menší než já, navíc ho oblíkli jako troubu a strčili do rohu. Julia ho normálně zneužívá. Nemá moc co říct, ale výraz v jeho tváři je k nezaplacení.“ Hudebník Omar Doom ze skupiny Doomington hraje Natea, posledního z trojice nápadníků. Jako jediný nakonec uspěje.

Rose McGowan hraje zhrzenou hipísačku Pam, Elise Avellan a Electra Avellan se představují jako Babysitter Twins. Stejné postavy hrají sestry i Rodriguezově Planetě Teror, kde hraje i McGowan holku s kulometem místo nohy, tentokrát jako bruneta.

Scéna v baru pomalu spěje k dramatickému konci při hrůzostrašné nehodě, kde se osud některých postav zpečetí. Tak to prostě chodí, když natáčíte slasher film. Roth: „Je to vtipné, rychlé a fakt to nahání hrůzu. Quentin znovu vynalézá slasner film, tak jako předtím dodal novou šťávu kriminálkám (Gauneři, Pulp Fiction) a oživil bojová umění (Kill Bill). Opět zvedá laťku a vytváří nový standard.“

Krvavé detaily měl na starost mistr speciálních efektů Greg Nicotero a jeho společnost KNB. Nicotero spolupracoval s Tarantinem na filmech Kill Billl, Pulp Fiction a Od soumraku do úsvitu. Pořídil odlitky celých těl herců, kteří představují oběti a herci tak získali poněkud morbidní představu o osudu svých postav.

Šokující a krvavé následky osudného večera likvidují šerif Earl McGraw a jeho syn Edgar McGraw, které hrají Michael Parks se svým synem Jamesem. Oba se už dříve objevili v Tarantinově filmovém vesmíru. Ve prvním díle filmu Kill Bill si zahráli úplně stejné postavy. Michael pak hrál ještě v druhém díle a to postavu mexického pasáka Estebana Vihaio. Tarantino se nadchl pro herecký projev Michaela Parkse a píše dialogy na tělo jeho rozvážnému přednesu. Tarantino: „Na konci 60. let hrál Parks v televizním seriálu Then Came Bronson (1969). Kurt Russell měl tenkrát asi devatenáct a intenzivně se připravoval na dráhu profesionálního hráče baseballu. Než se jím stal, vzal roli baseballového hráče v tomto seriálu. Od té doby se neviděli a potkali se až na čtení scénáře Auto zabiják.“ Hereckou sestavu této části filmu doplňuje Marley Shelton jako Dr. Dacota McGraw Block. Tato postava je jednou ze spojek s Rodziguezovou Planetou Teror.

Posádka Mustangu

Druhou polovinu filmu oživuje čerstvá herecká sestava. Jsou to původně dublerka Zoë Bell dále herečky Rosario Dawson, Tracie Thoms a Mary Elizabeth Winstead.

Jediná Zoë Bell s Tarantinem pracovala už dříve. S Tarantinem se setkala poprvé, když dělala konkurz na dublerku pro Umu Thurman do filmu Kill Bill. Tenkrát byla v Americe nová, ale měla už za sebou úspěšnou kaskadérskou kariéru na Novém Zélandu. Bell: „Nikdy předtím jsem konkurz nedělala. U nás na Novém Zélandu nás prostě vybírali podle výšky a váhy nebo podle požadované akce. Byla tam prostě menší výběr.“ Tarantino k jejímu obsazení: „Její tělo, to je prostě výstavní kus. A dokáže neuvěřitelné věci. Zaskakovala za Sharon Stone ve filmu Catwoman (r. Pitof, 2004) a celé roky za Lucy Lawless jako Xena. Pro tuhle roli je perfektní.“ Bell: „Quentin se mi jednou zmínil, že se mnou počítá do nového filmu. Měla jsem za to, že budu dělat dublerku nebo křoví. Později mi ukázal scénář s tím, že budu mít normální roli. Byla jsem úplně v šoku.“

Tracie Thoms hraje kaskadérku Kim, postavu, která dokáže rozpoutat peklo za volantem. Má to být fakt zlobivá holka, co dokáže nakopat zadek, když na to přijde. Rosario Dawson dostala roli maskérky Abernathy, která během honičky sedí na zadním sedadle. Podle představitelky poslední z osádky mustangu, Mary Elizabeth Winstead, jde Dawson z jednoho cool filmu do druhého. Winstead na sebe upozornila filmem Nezvratný osud 3 (r. James Wong. 2006) a nedávno rolí servírky ve filmu Atentát v Ambasadoru (r. Emilio Estevez, 2006). Ve filmu Auto zabiják dostala nečekaně také příležitost zpívat. Tarantino: „Už o pár scén zpět jsme do filmu použili píseň Baby It’s You ve fantastické verzi od skupiny Smith ze 70. let. Na píseň máme práva, takže jsem mohl nechat Mary ji zazpívat. Prostě si ji nahrála do svého iPodu, párkrát si ji pustila aby se naučila slova a šli jsme na to. Předvedla parádní výkon.“

Poslední postava, která se objevuje v této části filmu je Jasper, hraje ho Jonathan Loughran. Tento herec se objevil se v nezapomenutelné scéně ve filmu Kill Bill, kde se snaží zprznit Umu Thurman, ležící v komatu. Teď hraje mechanika v Tenessee. Jedno z jeho aut by holky chtěly získat. Je to Dodge Chalenger model 1970.

The War of the Dodges

Na natáčení automobilové honičky se štáb přesunul z Austinu do údolí Santa Ynez severně od Santa Barbary. Tato oblast ve filmu zastupuje Tennessee, kde se postavy účastní natáčení filmu „CHEER UP IN TEXAS“. Výsledně tedy California supluje Tennessee jak supluje Texas.

Pozadí okolní krajiny, respektive nedostatek pozadí bylo pro natáčení této honičky důležité. Tarantino: „Když se jako filmař rozkoukáte a zjistíte, jak se věci dělají, jste schopni si takovou automobilovou honičku rozpitvat a taky porovnat jednu s druhou. Přišel jsem na to, že honičky se dají jednoduše rozdělit. Zaprvé podle toho kdo koho pronásleduje. Asi 80% času všech honiček je to hrdina, kdo je pronásledovaný. Jen okolo 20% času hrdina pronásleduje padoucha. A právě tyhle honičky mají mnohem větší šťávu. Když nemáte rádi padoucha, tak chcete aby ho dostali, toho chlápka co to všechno způsobil. Je to mnohem emotivnější. Zadruhé se dají rozpoznat honičky předtím, než na nich začal dělat Gerorge Miller a Australané a ty co jsou natočené po nich.“ Tarantino tady odkazuje na filmy Šílený Max (Mad Max, r. George Miller, 1979) a Šílený Max 2 (The Road Warrior/Mad Max 2, r. George Miller, 1981). Tatantino pokračuje: „Rozdíl je v tom, že honičky, které se předtím dělaly tady, byly hodně orientované na lokace. San Francisco je něco jako další postava ve filmu Bullittův případ (Bullitt, r. Peter Yates, 1968). V Šíleném Maxovi to vůbec není o lokacích. Je tam prostě obyčejná australská poušť, pozadí nehraje roli. Je to o tom, že jste přímo v honičce. Nejste někde u cesty, kde sledujete, jak auta jezdí kolem. Nejsou tam záběry z helikoptéry, protože to vás odtrhuje od akce. Jste prostě součástí honičky, jste uvnitř akce po celou dobu co trvá. A takhle je to v mém filmu.“

Krajina sice nehraje ve scénách pronásledování výraznou roli, ale s auty je to jinak. „Ty auťáky musí být skutečné postavy“ říká Tarantino. „Kaskadér Mike má ve filmu vlastně dvě auta a obě jsou velice výrazné. Taky holky neřídí žádné obyčejné auto, ale Dodge Challenger 1970! Vypadá přesně jako Chalenger z filmu Vanishing Point (r. Richard C. Sarafian, 1971) – a to o něčem vypovídá. Vanishing Point je něco jako „guest star.“

Za volanty těchto bouráků se střídali herci, kteří prošli speciálním výcvikem a také kaskadéři. Tracie Thoms: „Měla jsem instruktora co se věnoval jen mě. Naučila jsem se všechny ty cool kousky s autem, co vidíte ve filmech a netušíte jak to dělají. Jak se dostat zatraceně blízko k druhému autu, jak zastavit přesně na značce, nebo jak se otočit smykem z velké rychlosti.“ Thoms přiznává, že když došlo na skutečné natáčení na skutečné cestě, její nadšení lehce opadlo: „Tohle už nebyl tréninkový plac s vyznačenými značkami, ale prašná cesta, kolem skály. Několikrát jsem dostala strach, bylo to na sílu. Pro Quentina byla autenticita hodně důležitá. Musela jsem řídit i v hodně nebezpečných scénách.“ V těch zbylých ji zastupovala dublerka Tracey Dashnaw. Jsou to sekvence, kdy je Zoë Bell na střeše auta a také když je jejich auto těsně za Russellovým autem a skrze prach prakticky není vidět.

I Kurt Russell si odřídil svoje. Kde to nešlo, zaskakoval za něj Buddy Joe Hooker, legenda mezi hollywoodskými kaskadéry. Od konce 60. let pracoval na víc jak 150 filmech. Thoms: „Buddy Joe používá auto jako ostatní lidi používají třeba kabát. Auto je taková jeho prodloužená ruka se kterou manipuluje jak se mu zachce. Obrátí ho na střechu třeba třikrát za den, normální den v práci. Pak jde domů, dá si večeři, dětem pusu, spát a zítra znovu.“

Jeff Dashnaw měl na starost koordinaci kaskadérských kousků. Tarantino: „Jeff mi pomáhal dostat to až na okraj možností. Musí to být autentické, napínavé a musí z toho jít strach. Taky by to měli všichni přežít. I to se nakonec povedlo. Dělali jsme to ve stylu 70. let. Pouštěli jsem si honičky ze 70. let, z 80. a 90. let. Ty ze 70. byly vždycky lepší – protože je doprdele fakt dělali. Takže základní pravidlo bylo žádné počítačové triky.“
Na kapotě auta je Zoë Bell – jenom Zoë Bell. Na projekci dokumentu Double Dare (r. Amanda Micheli, 2004) přišel Tarantino na myšlenku vytvořit pro Zoë roli, která by ukázala všechny její schopnosti. Prostě obsadit skutečnou kaskadérku, která ví co dělá, všechno naživo žádný záskok.

Kostýmy a místa činu

Kostýmy měla na starost návrhářka Nina Proctor, která navrhovala i kostýmy pro Sin City – město hříchu. Cílem bylo zkombinovat styl 70. let se současností. Sepraný vzhled připomíná dobu o 30 let dříve a současně se často objevuje i v současném oblečení pro volný čas. Proctor navrhovala i motivy na trička. Například Austin Hot Wax 505 logo pro Jungle Julii je založeno na motivu gramofonové desky velikosti singlu.

Steve Joyner a Caylah Eddleblute si vzali na starost dekorace a auta včetně interiéru. Tarantino je nadšený prací, kterou Joyner odvedl na autech: „Ten žlutej Mustang s červeným potahem uvnitř je prostě fantastickej, je to prototyp super cool auta.“

Velký podíl na tom, že film působí autenticky má použití existujících lokací. Texas Chili Parlor je skutečný bar v Austinu na Lavaca Street. Také Guero’s Taco Bar je skutečný podnik na South Congress Avenue. Naproti tomu obchod Circle A je napůl upravený. Je zaplněný jak skutečným, tak i vymyšleným zbožím jako je káva Oak Ridge, pivo Old Chattanooga nebo G-O džus. Na filmovém billboardu (Potheads Two) před obchodem je možné rozpoznat pár lidí ze štábu.

Tarantino za kamerou

Auto Zabiják je Tarantinovým debutem na pozici hlavního kameramana. Je to obtížný debut protože výsledný image filmu je založen na procesu umělého stárnutí a opotřebení filmu. Tarantino: „Ten film je poskládanej podobně jako Frankenstein. Materiál je z různých zdrojů. Tenhle kus je vysušenej, tenhle poškrábanej, další zas jinak mizernej.“ Jedna ze scén je dokonce natočena na černobílý materiál. Výsledný film má tak patinu přesně v duchu projektu Grindhouse.

zdroj: Palace Pictures

Zpět

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.