Fimfárum 2 (2006) - Info ze zákulisí

O pohádkách - řazeno dle finálního pořadí ve filmu

Naším tvůrčím záměrem bylo kvalitně zpracovat známou literární předlohu Jana Wericha, která vychází z celé škály světových pohádkových tradic, svébytně převyprávěných a obohacených o moderní výraz, při zachování předností, kterými je nadčasovost, hluboká lidská moudrost a laskavý humor. Důležitým předpokladem pro naši práci byl i fakt, že existují původní zvukové nahrávky Jana Wericha, které jsou nedílnou součástí našeho filmu a které dávají celému filmu pevnou výchozí linii.

Moře strýčku proč je slané

scénář, výtvarno a režie: Jan Balej
animace: Alfons Mensdorff-Pouilly
kamera: Miloslav Špála
střih: Magda Sandersová
produkce: Miloslav Špála, Viktor Mayer
výroba: Radka Balejová, Jiří Balej, Jaroslav Bezděk, Ondřej Zika
spolupráce: Emiko Yoneda, Patricia Ortiz Martinez, Ervín Sanders

Natáčeno ve studiu Hafan film Praha

Pohádkový příběh o dvou bratrech a kouzelném mlýnku, který dostal chudý z bratrů od samotného Lucifera, když ho bohatý bratr poslal k čertu. Když mlýnek začal pro mladšího bratra i ostatní vesničany čarovat, bohatý bratr jim to záviděl… Moderní variace na pohádku „Hrnečku, vař!“, o tom, jak lidská závist a chamtivost způsobila, že je moře slané.

Jan Balej: Příběh „Moře,strýčku,proč je slané?“ vyprávěný Janem Werichem, je o lidské touze vlastnit stále víc, víc a víc. Tím je asi aktuální i v dnešní době.Láká nejen samotným příběhem dvou bratrů, ale i rozmanitostí prostředí, ve kterých se odehrává. Navštívíme typicky českou vesničku, sjedeme výtahem k rohatým do pekla, na traktoru dojedeme až k moři do přístavu a nakonec plujeme na palubě veliké zaoceánské lodi. Modernější pojetí příběhu dovoluje využít technického pokroku, například traktor, pekelný výtah, televizi, rádio atd. To vše otevírá prostor fantazii, ale zároveň i velkou náročnost při výtvarné přípravě scén, prostředí a rekvizit. Film je ztvárněn klasickou ruční animací loutek, místy doplněnou částečně o počítačové triky.

Postavy:

Dva bratři: Marek a jeho rodina: Boháč, který má statek, lesy, vinice, rybníky, mnoho zvířat, ženu a dítě, ale ty do majetku nepočítal. Kvůli bratrovu mlýnku se žral a záviděl.

Kouba: Denně tuží svaly, dýchá čerstvý vzduch a střídmě jí. Má ženu, sedm dětí a pak už nic. Vlastně ještě zdravé ruce, kterými pro ně pracuje. A ještě štěstí, že mu bída nevzala humor. Kouba je hodnej a má radost, když se žena raduje a děti smějí, se sousedy se klidně rozdělí o to, co mlýnek namlel.

Koubová: „Všechno od toho mlýnku nesmíme chtít, třeba by se vymlel a my bychom zlenivěli.“

Čert myslivec: Věčně s pobafávající fajfkou. Nějak se pohádal s Luciferem a zůstal mezi lidmi. Chodil s nimi do hospody a spíš jim pomáhal. Navíc byl rád, když mohl něco vyvést na truc Luciferovi. Zkrátka typický odpadlík.

Lucifer a čerti: „Když někdo sedí celý den v kanceláři, není tak rychlý jako třeba Kouba, který denně tuží svaly, dýchá čerstvý vzduch a střídmě jí.“ Všichni čerti navíc milují vepřové.

Sousedi: Nebyli zlí, protože si neměli co závidět. Díky mlýnku měli, co měli rádi a měli rádi, co měli.

Kapitán a námořníci: Odvážejí Marka s mlýnkem i traktorem za moře.

Kluk: Malý kluk, který se stále na něco ptá a je zvědavější, než ta nejzvědavější koza.

Strýček: Strýček, který musí odpovídat na ty nejzvídavější dotazy, vypravěč.

Tři sestry a jeden prsten

režie: Vlasta Pospíšilová
scénář: Jiří Kubíček
výtvarník: Petr Poš
animace: David Filcík
kamera: Jakub Šimůnek, Jan Müller
produkce: Marcela a Milan Halouskovi
střih: Lucie Haladová
výroba: Jaroslav Bezděk, David Filcík, Eva Frázová, Květa Kovářová, Marie Mastná, Jan Müller, Helena Šimůnková, Eugen Šmit, Helena Veselá

Natáčeno ve studiu ANIMA

Moderní pohádka – nepohádka renesanční o třech sestrách, které cestou z jarmarku našly prsten a rozhodly se, že připadne té, která nejvíce zesměšní svého muže. Každá z nich vymyslela a provedla opravdu originální lotrovinu, ale která z nich vyhraje…? Jako každá z Werichových pohádek, i tato je plná plnokrevného rustikálního humoru, hluboké moudrosti a laskavého pochopení pro vše lidské na tomto světě.

Vlasta Pospíšilová: V přístupu k pohádce Tři sestry a jeden prsten vycházíme z původního komentáře Jana Wericha: "Tři bratři a tři sestry, tři manželské páry byly živy po svém, ani ne moc chytře, ale zdaleka ne hloupě Za legrací uměli jít i pět minut pěšky." A právě to by mělo být v našem filmu metrem ve všech krušných situacích, které sestry připravily svým mužům. Společný závěrečný smích bude usmířením i projevem nadhledu prostých lidí na venkově. Děj pohádky se odehrává snad ve dvacátých letech minulého století v krásné krajině připomínající jižní Čechy. Při realizaci se ve filmu vedle klasické loutkové animace používají i dvourozměrné dekorace a rekvizity, představy postaviček jsou natočeny jako ploškový film.

Postavy:

Tři sestry a jejich tři manželé (Tylda a Vilém, Hubert a Marie a Bára a Jan): nepatří mezi ty lidi, kteří jsou tak hloupí, že chtějí být za každou cenu chytří. Jsou živy po svém, ani ne moc chytře, ale zdaleka ne hloupě. Za legrací umějí jít i pět mil pěšky. Přes zimu zdobili kraslice, na jarmarku je prodali, ale peníze utratili při zábavě v hostinci. Když pak cestou domů najdou prsten, dohodnou se, že prsten připadne té, která vyvede svému muži ten nejsměšnější kousek. Jejich manželé jsou pracovití, milující chlapi, kteří svým ženám leccos uvěří, leccos odpustí a nakonec se s nimi i rádi zasmějí.

Sousedé: Jako na každé vsi, i tady jsou vesnické babky, kostelník nebo rozdovádění kluci, kteří každou novinu záhy roztroubí. Navíc kostelník je z těch, které ženská umluví tak, že jí půjčí opatovo parádní roucho i s korunou. Všichni sousedé rádi podloží ujíždějící kolo u vozu, i kdyby jel zrovna na hřbitov.

Tři hrbáči z Damašku

scénář, střih a režie: Aurel Klimt
výtvarník: Martin Velíšek
animace: Jan Smrčka, Aurel Klimt
kamera: Radek Loukota
produkce: Aurel Klimt, Martin Vandas
výroba: Pavel Uttendorfský, Ladislav Špaček, Michal Hlaváč, Jindřiška Rudolfová, Květa Fišková, Jaroslav Bezděk, Milan Vinš, Ondřej Zika, Vít Lebeda, Zdar Šorm
spolupráce: Yayoi Mizuta, Lucie Klimtová, Veronika Pokorná

Natáčeno ve studiu Studio ZVON

Variace na pohádky Tisíce a jedné noci. Vyprávění o třech hrbáčích zbrojířích z Damašku, kteří si byli k nerozeznání podobní. O tom, jak se museli rozejít a jeden z nich se stál spolupracovníkem žárlivce v Bagdádu. A o tom, jak ho bratři zase našli, co je potom potkalo a jak tím prokázali Allahův smysl pro humor.

Aurel Klimt: Tato pohádka si sama říká o hodně barvitý a dekorativní výtvarný přístup. V scénách v paláci se nebojí i třpytivé výzdoby interiéru a exteriéry jsou zase hodně stylizované. Jedná se o lidsky trochu lechtivé humorné vyprávění vycházející z tradic orientálních pohádek, takže i forma zpracování by měla být velice uvolněná a hravá.

Hlavní technologií je klasická ruční loutková animace, avšak hojně využívající možností následného počítačového zpracování. Poměrně hodně se v tomto příběhu chodí odněkud někam a pro urychlení a volný tok děje vytváříme na mnoha místech rychlé trikové změny prostředí vůči postavám, které jsou v dané chvíli statické, nebo v pohybu. Na těchto místech jsme se zaměřili na postavu a přitom se snažili vyhnout zbytečné popisnosti a zdržování a k tomu využíváme digitálního záznamu a obrazové postprodukce dovolující mi mnohem snadněji a zároveň s okamžitou kontrolou výsledné skladby točit loutky odděleně od pozadí. To zároveň umožňuje využít i třeba jediné okno a rozanimovat ho v počítači jako papírek (scéna neomezených kombinací tří identických hrbáčů) a podobným způsobem se pohybovat někde na pomezí více animačních technik, využívaných a kombinovaných volně podle potřeb.

Postavy:

Tři hrbáči (Babekan nejmladší, Syahuk a Inad nejstarší): Během moru jim zemřelo deset sourozenců. Zruční šermíři, pracovali od rána do večera, aby neměli čas myslet na neštěstí, které je potkalo. Všichni slepí na levé oko, kulhaví na pravou nohu a k nerozeznání si podobní. Neutopitelní. Z Babekana se po svatbě brzy stane jeden z nejbohatších Bagdaďanů. Z rozumu žárlí na svou ženu.

Nahoud: Nožíř, člověk strašně žárlivý na svou ženu, žádný pomocník u něho nevydržel, kromě toho pijan. Když se nepral, tak pil, obchod mu upadal a žena byla nešťastná.

Nahoudová- Babekanová: Po smrti svého muže se znovu vdá za jeho pomocníka Babekana. A prozradí mu jak se z kvašených datlí destiluje kořalka.

Spratek Murad: Jedináček bohatého kupce, zlobou duše a sprosťáctvím jazyka vynikal nad všechnu chátru v Damašku. Navíc táta měl dlouhé prsty a všechno ututlal.

Kalif Wattik Billah: Vznešený a moudrý, vnuk Hárúna al Rašída, který se přesvědčuje o tom, zda cena ryb odpovídá námaze s jejich lovením. Má smysl pro humor a dovede se chechtat až padá na záda, nohy k nebi, bránice v křeči až po dechu lapá.

Otrok Nubijec: Silák, sice ne tak mohutný jako Hasan, ale dávající mohutné facky a umravňující už svým zjevem.

Nosič Hasan: Nejsilnější, ale také nejhloupější nosič v Bagdádu.

Paleček

scénář a režie: Břetislav Pojar
výtvarník: Pavel Koutský
animace: Jan Klos, Kateřina Pávová
kamera: Zdeněk Pospíšil
střih: Lucie Haladová
pomocná režie: Milan Svatoš
produkce: Milan Svatoš, Martin Vandas
výroba:Pavel Veselý, Luboš Tůma, Milan Vinš, Pavel Hofta, Jaroslav Bezděk, Zdar Šorm, Tomáš Pokorný Darina Vítová, Jana Koubková, Helena Veselá, Martin Houska, Milan Konečný, Miroslav Kubricht, Ondřej Zika, Jindřiška Rudolfová, Květa Fišková

Natáčeno ve studiu: Studio loutkového filmu – KRÁTKÝ FILM PRAHA – Studio loutkového filmu

Tradiční motiv o hrdinovi velikosti lidského palce, o tom, že chytrost může přemoci hrubou sílu. Pohádka o tom, jak se splnilo přání bezdětných manželů , kterým se tak narodil synáček Paleček. Paleček prožil mnohá dobrodružství po boku náhodného kolemjdoucího, ze kterého se později vyklubal sám král; v družině lupiče Franty Jizvy; v rodině obrů a obryň Sněhového žrouta i jejich vládce Sněžného muže – jinak náruživého sběratele miniatur, aby se šťastně vrátil ke svým rodičům a stal se z něj královský posel v 7mílových botách .

Realizační poznámka Břetislava Pojara: Werichova verze pohádky o této známé postavičce malinkého chlapíka je vlastně trochu krátký pikareskní román, okořeněný jeho osobitým humorem a filosofií.Rád bych z textu zachoval co nejvíce, tím spíše, že Werich pohádku sám namluvil.
Převést to všechno do filmu není příliš snadný úkol. Pohádka má hodně osob, dost velké množství prostředí, aktéři jsou rozdílní velikostí a děj se odehrává z větší části v exteriéru. Obojí patří v loutkovém podání k tomu nejobtížnějšímu. Z toho důvodu předpokládám užití možnosti počítače ve spojení s ruční animací. A vůbec pracovat kombinací různých technik: papírku a jejich naivní animace, pro popisné pasáže, náročné na dekorace, klasické trojrozměrné a poloplastické loutky pro herecké scény. Výtvarný styl kostýmů a dekorací by odpovídal asi konci první poloviny devatenáctého století.

Postavy:

Paleček: Kluk, klučina, nebo spíš klouček, který se narodil z hrnečku očarovaného cikánkou. Nebyl o nic větší než palec. Možná trochu malý pro dnešní velkou dobu. Ale jak byl malý tak byl čilý, a myslilo mu to náramně, dokonce byl tak chytrý, že si v těžké chvíli hravě hrál na hloupého a ne jako ti hloupí, kteří si hrají na chytré.

Sněžný žrout a jeho rodina: platí pro ně pravidlo, že malí se často bojí velikých, ale velice velcí se skoro vždycky bojí nepatrných. Když dal své Žroutce hubičku, v údolí to mlasklo až lidé zavírali okna v domnění, že jde bouřka. Navíc zdědil kouzelné sedmimílové boty, které mění velikost podle nohy nositele.

Sněžný muž: panovník Sněžného žrouta žijící vysoko, v paláci na střeše světa a mající sbírku nejrůznějších miniatur a nepatrností.

Král: panovník, který chodí mezi lid sám a pěšky, který je pravdomluvný a i v ohrožení vlastního života si uchová čest a hrdost. Později zaměstná Palečka jako svého královského vrchního zpravodaje.

Ševcovi: Palečkovi rodiče, kterým mnozí radili, co dělat, aby mohli mít vytoužené děti. Když se jim pak narodil Paleček, jako vytoužené dítě ho milovali i se o něj strachovali.

Franta Kudla a jeho loupežnická parta jsou hroziví loupežníci přepadávající pocestné v lese U pěti křížků, kteří chtěli zneužít Palečka pro své nekalé spády.

Producentská explikace

Kniha pohádek Fimfárum je bezesporu kvalitní látka, obzvláště když bylo možné využít původních zvukových nahrávek hlasu Jana Wericha, které má ve svém archivu vydavatelství „Supraphon“. Garancí byli i vynikající čeští režiséři, výtvarníci a animátoři. Využili jsme tak mnohaleté kvality a tradice české loutková animace. Film je svým obsahem i formou zábavou určenou pro rodinné publikum. Celkové náklady na film jsou více než 37 milionů Kč a důležitou skutečností byla jak podpora ze strany Státního fondu, tak z prostředků Evropské Unie z fondů Media Development.

Klasický celovečerní animovaný film by se v domácích podmínkách natáčel zcela určitě déle než rok, takto, protože film vznikal ve čtyřech štábech a ve čtyřech studiích současně, netrvala doba natáčení ani rok (ovšem pokud by se doby natáčení a přípravy jednotlivých pohádek sečetly, hravě se blížíme ke 3 rokům). Na druhou stranu slovy Járy Cimrmana – „když budete plánovat cestu k Severnímu pólu, nezapomeňte zásoby vynásobit dvěma – v našem případě dokonce čtyřmi. Takže ve finále se ve filmu objeví (i s převleky a dalšími úpravami) skoro ke stovce různých loutek a dozajista přes 50 – možná 60 různých prostředí. Takže by se určitě dalo v intencích animované tvorby mluvit spíše o velkofilmu…

Nezbytná pro náš projekt byla skutečnost profesionálního zázemí ze strany všech koprodukčních a technologických parterů, protože jsme se pokusili pracovat naprosto novou, nevyzkoušenou technologií digitálního záznamu pomocí digitálních fotoaparátů a počítač. Teprve finální obrazová post-produkce probíhala vypálením digitálního záznamu do filmového negativu (UPP) s následným klasickým filmovým zpracováním ve filmových laboratořích České televize.

Stejně tak bylo důležité rozhodnutí České televize navýšit v závěru realizace svůj koprodukční vklad o tolik potřebné finanční prostředky a opravdu velmi výrazná podpora ze strany všech mediálních partnerů, zejména portálu Seznam a rádia Impuls. Smutným zjištěním pro producenty bylo, že přes špičkovou kvalitu všech tvůrců i látky a přes enormní úsilí se nakonec nepodařilo najít osvíceného generálního partnera filmu, přestože náš animovaný film je svého druhu opravdu unikátní záležitostí, která má svým způsobem úplně jinou životnost v kinech i u publika (Fimfárum Jana Wericha mělo premiéru v roce 2002, ale stále ještě se v českých kinech promítá…).

Předchozí film „Fimfárum Jana Wericha“ lze bezesporu označit jako úspěšný projekt:

• jen v českých kinech ho vidělo přes 120.000 diváků
• úspěšná byla i domácí videodistribuce prostřednictvím společnosti „Země pohádek“
• Fimfárum Jana Wericha slavilo úspěchy na řadě domácích i zahraničních festivalů (jak jednotlivé pohádky tak celovečerní film - namátkou např. Český lev, Hlavní cena festivalu animovaných filmů v Moskvě, Anifest atd.)

zdroj: Falcon