Eragon (2006) - Info ze zákulisí

VIZE A TRIUMF CHRISTOPHERA PAOLINIHO: PŘENESENÍ PŘÍBĚHU NA FILMOVÉ PLÁTNO

Román Eragon se po svém prvním vydání v roce 2003 stal celosvětovým fenoménem. Kniha se okamžitě stala bestsellerem a udržela se 87 týdnů v žebříčku nejprodávanějších knih novin The New York Times. Jen v Severní Americe se jí prodalo 2,5 milionu výtisků a postupně vyšla ve 38 zemích. Obrovský úspěch slavilo také pokračování s názvem Eldest, které vyšlo v srpnu 2005 a ihned se vyšvihlo mezi nejprodávanější knihy v USA. Doposud se prodalo přes milion výtisků.

Tak trochu pohádkou je i příběh samotného autora knižní předlohy, dnes 22letého Christophera Paoliniho, který vyrostl v Paradise Valley v Montaně, kde také čerpal inspiraci pro své fantastické příběhy. První edici románu vydala bez jakékoliv pomoci jeho rodina. O rok později se jí ujal nakladatel Alfred A. Knopf, který ji s velkým úspěchem vydal celosvětově.

Převod do podoby filmového scénáře dostal na starost Peter Buchman, který se v minulosti podílel na filmech jako Jurský park 3. Ten se ve své adaptaci snažil zachovat bohatost Paoliniho příběhu i jeho postav a zároveň napsat scénář, který by do světa Eragonu přilákal nové diváky.

Mezi lidi, které přilákal dokonale, patřil i Stefen Fangmeier – jeden z hollywoodských géniů v oblasti vizuálních efektů, který během práce pro Industrial Light & Magic zastával vedoucí funkci u takových filmů jako Zachraňte vojína Ryana, Twister, Dokonalá bouře či Master & Commander: Odvrácená strana světa a má na kontě tři ceny BAFTA a čtyři nominace na Oscara. „Bylo to velmi vzrušující čtení,“ říká režisér. „Setkal jsem se s mnoha tázavými pohledy lidí, kteří uvažovali, kolik bude k zapracování všech těch fantastických prvků potřeba vizuálních efektů. Nicméně, moje první reakce byla, že je to skvělý příběh se spoustou opravdových emocí.“

OBSAZENÍ

Titulní postavu filmu ztvárnil Ed Speleers – 18letý herecký nováček, jehož obsazení předcházel obrovský celosvětový casting, který si v ničem nezadal s hledáním filmového Harryho Pottera. V rámci hledání proběhly stovky konkurzů a tucty kamerových zkoušek.

Speleers roli získal v době, kdy se snažil naučit dialogy do školního divadelního představení Hamlet. Práce na velkém filmovém projektu, ve kterém si zahrál svou první profesionální roli, pro něj proto byla silným zážitkem. „Během natáčení na Slovensku nás helikoptéra vynesla na špičku velké hory, obklopené strhující scenérií,“ vzpomíná mladý herec. „Stál jsem na kraji té hory a říkal jsem si: ‚Panebože, co se to děje? Teď jsem měl psát ve škole písemky a místo toho si užívám nejlepší chvíle v životě.‘ Myslím, že i pokud budu v natáčení filmů pokračovat – v což doufám – tak už podobný, tak úchvatný pocit nezažiju.“

Mladý herec se do své role vžil velmi rychle – mezi jeho zkušenostmi s prací na ERAGONU a vývojem jeho filmového hrdiny byla spousta paralel. „Bylo to pro mě nové dobrodružství, stejně jako pro Eragona,“ vysvětluje herec. „Měl jsem důkladně organizovaný život, dělal jsem obyčejné věci, a pak jsem byl najednou vržen do toho neskutečného světa filmové produkce. Byla to úžasná příležitost, jak najít sám sebe (stejně jako Eragon v tomhle příběhu), poznat nové lidi a zažít nové věci.“

Ve filmu si zahrál také oscarový Jeremy Irons, který ztvárnil bývalého Dračího jezdce Broma, jenž se stane Eragonovým rádcem. V rámci příprav si důkladně pročetl knižní předlohu a naučil se šermovat způsobem, který Paolini v románu popisuje. „Je to velmi specifický způsob šermu,“ podotýká herec. „Trochu se to podobá východnímu způsobu šermování a je to esoteričtější než anglické středověké styly. Trénoval jsem skoro každý den, abych si do začátku natáčení stihl v zápěstí vybudovat dostatečnou sílu.“

Mocného a zlého krále Galbatorixe ztvárnil na Oscara nominovaný John Malkovich. Přestože ve filmu nemají žádnou společnou scénu, mladý herec na něj udělal velký dojem. „Ještě než jsem odletěl do Budapešti, řekl mi jeden známý, že by jeho děti chtěly Edův autogram,“ vzpomíná. „To se mi nestalo od doby, kdy jsem pracoval s Leonardem DiCapriem (na filmu Muž se železnou maskou).“

Hlavním Galbatorixovým pomocníkem je Durza, čaroděj posedlý zlými duchy. Durza je vysoký, pohledný a pobledlý, s červenými vlasy a kaštanově hnědýma očima. Držitel ceny BAFTA Robert Carlyle, který se této role zhostil, byl na place velmi působivý. „Naše první setkání bylo dost silné. Robert měl dlouhou paruku, kontaktní čočky a kompletní kostým. Nepotřeboval jsem se do té role nijak vžít, abych na Roberta v roli Durzy adekvátně reagoval,“ směje se Speleers. „On byl Durza!“

Durza na začátku příběhu využije své síly, aby se pokusil zastavit ženskou válečnici Aryu, která se snaží najít dalšího Dračího jezdce. „Je skvělé dostat možnost zahrát si ženskou akční roli, která ale není tou typickou tvrdou a neženskou hrdinkou,“ říká její představitelka Sienna Guillory.

Arya s Eragonem se Galbatorixovi, Durze a jejich nohsledům postaví ve velkolepé závěrečné bitvě o Farthen Dûr – pevnost vardenských rebelů, v jejímž čele stojí Ajihad v podání na Oscara nominovaného Djimona Hounsoua. Na straně rebelů stojí také Murtagh, kterého si zahrál jeden z mála amerických herců v tomto filmu Garrett Hedlund. Stejně jako většinu jeho kolegů jej před natáčením čekal intenzivní fyzický trénink, jehož součástí byly lekce boxu a střílení z luku. „V Murtaghovi vězí něco, co je skryto hluboko v jeho nitru,“ vysvětluje herec. „Má tajemství a minulost, na které není příliš pyšný.“ Dračici Safiře propůjčila svůj hlas oscarová Rachel Weisz. Ta přivádí k životu Paoliniho klíčové pojetí komunikace mezi drakem a Eragonem – Safira ve skutečnosti nemluví, ale je telepaticky spojena se svým jezdcem, což jejich vztahu přidává na citové a spirituální intenzitě.

SAFIRA

Přestože se v hlavních rolích filmu představí špičkoví herci, filmaři podotýkají, že jeho „největší“ – a také nejdražší – hvězdou je dračice Safira. Její výtvarnou podobu svěřili vedoucímu vizuálních efektů Michaelu McAlisterovi: „Přivést Safiru k životu byl obrovský úkol, který vyžadoval, abych mu obětoval veškerou energii a pozornost – byla pro mě tím, čím je pro herce jeho filmová postava. Museli jsme učinit tisíce a tisíce jednotlivých rozhodnutí v otázkách jejího vzhledu, jednání a létání. Nestvořil jsem ji a ani jsem nerozhodoval, jaká bude, ale musel jsem ji naprosto dokonale pochopit a pak vymyslet, jak ji přenést na plátno.“

Klíčem k úspěchu byla neustálá komunikace mezi filmaři a tvůrci vizuálních efektů. Vzhledem k tomu, že uzlem všech komunikačních kanálů byl právě McAlister, připadal si dle vlastních slov jako nejužší část přesýpacích hodin: „Nad sebou jsem měl tunu požadavků a pod sebou armádou nadšených a talentovaných výtvarníků. Mým úkolem bylo zpracovat obšírná přání filmařů do podoby konkrétních instrukcí a rozdistribuovat je mezi lidi z našeho týmu. Musel jsem u Safiry udělat spoustu konkrétních rozhodnutí a ty pak jasně interpretovat všem zúčastněným stranám, aby bylo úsilí stovek výtvarníků v dokonalém souladu s představami filmařů.“

Safiru vytvořili pod McAlisterovým vedením výtvarníci a technici z renomovaných firem Industrial Light & Magic a WETA Digital. V ILM se o její podobu postarali vedoucí vizuálních efektů Samir Hoon a vedoucí animace Glen McIntosh, který se v minulosti podílel na hereckých projevech Yody a generála Grievouse ve filmu Star Wars: Epizoda III - Pomsta Sithů. „Při návrhu fyzických projevů Safiry bylo nejtěžší to, že neměla být nikdy brána jako monstrum,“ říká McIntosh. „Je to prostě jedna z postav filmu a jedna z jeho hvězd. Podává regulérní herecký výkon.“

Vedoucí animace ve WETA Digital David Clayton poté spolu s vedoucími vizuálních efektů Georgem Murphym a Guyem Williamsem dračici dále upravili, zejména pak pro potřeby závěrečné bitvy, v níž se z ní stane elegantní, avšak silná „stíhačka“.

Komplexní návrh Safiriny podoby a chování měl několik stupňů vývoje – začal stylizovanou kresbou na přebalu knihy, pokračoval prvními náčrty a skončil vyrenderovanou dračicí, kterou uvidíme na plátně. Po mnoha zkušebních renderech a testech se jí výtvarníci rozhodli dát štíhlé a elegantní tělo, kterým odkázali na její ženskost i královský status. „Pohybuje se a kráčí jako lev, přičemž přední nohy má skoro tak dlouhé jako zadní,“ říká McIntosh, který spolu s animátory z ILM studoval v souvislosti s filmem pohyby skutečných lvů.

BITVA O FARTHEN DÛR

Přípravě velkolepé závěrečné bitvy, v níž Urgalové s Galbatorixovou elitní armádou zaútočí na vardenskou pevnost, věnovali filmaři obrovské úsilí.
Na začátku bitvy Eragon se Safirou pomáhají odvrátit útok královské armády a později svedou velkou bitvu s Durzou, který osedlá obrovskou stvůru, vykouzlenou z mrtvých vojáků na bitevním poli. Pozadí dramatického vzdušného duelu tvoří pokračující pozemní bitva, které se při hlavním natáčení účastnily stovky komparsistů a kaskadérů.

Filmaři pod vedením hlavního výtvarníka Wolfa Kroegera postavili jednu z největších scén v dějinách kinematografie. Město, které je v knize situováno na dně vyhaslé sopky, bylo příliš velké na to, aby se dokázalo vměstnat do studia, proto museli filmaři najít vhodné místo ve skutečné krajině. Tím se nakonec stal opuštěný kamenolom a kráter vulkánu v Maďarsku.

Před začátkem práce na samotné scéně museli filmaři postavit přístupovou cestu k okraji jícnu sopky. Přetvořit opuštěný lom na živoucí městečko nakonec zabralo 16 týdnů plánování, stavění a terénních úprav.

S přípravou velkolepé bitvy Frangemeierovy pomáhal Peter MacDonald, jeden z předních pomocných režisérů a akčních specialistů (pracoval na dvou filmech o Supermanovi, dvou o Batmanovi a čtyřech o Harrym Potterovi). K zachycení strhující akce využil 450 komparsistů a kaskadérů, s nimiž po několik týdnů natáčel každou noc v průměru 10 hodin, často ve velmi nehostinných podmínkách (natáčení probíhalo v zimě). V sekvenci se utkali Urgalové (neobvykle vysocí válečníci) s elfy, k jejichž ztvárnění filmaři využili převážně komparzisty s výškou nad dva metry nebo pod 150 cm.

Rozhodnutí natáčet v noci do jisté míry zkomplikovalo práci kameramanovi Hughu Johnsonovi, který musel rozlehlou plochu osvítit pomocí reflektorů umístěných na strmých horách. O pomoc při vynášení techniky musel požádat tým ruských horolezců.

Návrhářka Kym Barrett pro tuto sekvenci navrhla poněkud netradiční kostýmy. „Přemýšlela jsem, jak by asi v tomto světě mohlo vypadat běžné brnění,“ říká Barrett. „V téhle scéně Eragon letí na Safiře a svádí souboj s útočícími silami, takže na sobě nemůže vláčet těžkou zbroj. Navíc jsem nechtěla, aby postavy vypadaly jako těžkooděnci. Zvolila jsem tedy kůži.“ O spolupráci při výrobě těchto oděvů požádala přední londýnské krejčíře, kteří se specializují na kůži.

Práce na této dechberoucí sekvenci však v žádném případě neskončila poslední klapkou. Po dokončení práce v terénu se Fangmeier, MacDonald a zbytek štábu přesunuli do britských Pinewood Studios, kde před modrým pozadím natočili záběry, v nichž Ed Speleers svádí vzdušný souboj s Durzou v podání Roberta Carlyleho, který sedí na vlastním létajícím oři.

Herci byli usazeni na počítačem ovládaná hydraulická zařízení s připevněným sedlem, která simulovala všechny dračí pohyby – létání, plachtění, různé náklony a otočky. „Ed byl velmi přirozený,“ říká MacDonald. „Tohle létání se mu moc líbilo a chtěl každý záběr vypilovat k dokonalosti.“ Předtím, než se Speleers posadil do sedla, ukázali mu filmaři previzualizační záběry, které sloužily jako referenční předloha pro jeho manévry.
„ERAGON je první film, který skutečně věrně navozuje ten pocit, jaké je to letět na drakovi,“ říká Fangmeier. „Práci na létajících sekvencích jsme si opravdu užili. Chtěli jsme, aby působily reálně z hlediska fyziky, ale zároveň měly určitý fantastický element. Chtěli jsme navodit pocit, jako kdyby člověk letěl ve stíhačce – se spoustou ohromujících momentů.“

ERAGON byl jedním z největších filmů, jaké se kdy do Maďarska či na Slovensko vypravily. Produkční štáb, který sestával z více než pěti set lidí, se usídlil v historické Budapešti. Garrowova farma, kde Eragon žil se svým strýčkem Garrowem a bratrancem Roranem, byla postavena na soukromém pozemku v údolí Budakesi, které leží 45 minut od Budapešti.

Galbatorixovo doupě filmaři zkonstruovali v jeskyni, do níž byl jediný přístup – stropní šachta. K přemístění vybavení (kamer, kulis a zařízení pro záznam zvuku) do jeskyně použili speciální jeřáby. Ani poté však neměli vyhráno – vzhledem k tomu, že je jeskyně národní památkou, byly jejich možnosti značně omezené. Později se vydali do slovenských hor, kde natočili spoustu nádherných scenérií.

zdroj: Bontonfilm