Doom (2005) - Info ze zákulisí

DOOM: Historie počítačové hry

10. prosince 1993 vydala malá společnost z texaského Mesquite jménem id Software přelomovou hru Doom. Technicky strhující akce plná hrůzných výjevů způsobila v herním průmyslu dokonalou revoluci a přinesla masovou oblibu hernímu žánru „stříleček z vlastního pohledu“, v nichž hráči nahlížejí na dění očima hlavního hrdiny. Doom vybočoval z řady také průlomovým pojetím hry po síti a tím, že hráčům umožnil vytvářet vlastní úrovně a hru různě modifikovat. Doomu se prodalo několik milionů kopií a jeho volně šiřitelnou epizodu si stahovaly desítky milionů lidí. Hra, která má na kontě bezpočet cen a nadšených recenzí, zůstává dodnes jedním z nejpopulárnějších počítačových titulů všech dob. V říjnu 1994 vydali id Software jeho druhé pokračování s podtitulem Hell on Earth a o necelých deset let později se objevil v obchodech třetí díl, jehož revoluční 3D engine a úžasné vizuální ztvárnění posunuly herní zážitek zase o kus dál. Během pouhých pěti měsíců se prodalo přes milion kopií verze pro PC, na kterou posléze navázala konverze pro herní konzoli Xbox a dodatečné mise Resurrection of Evil.

Nyní se titul, který způsobil zemětřesení v herním světě, dostává z obrazovek počítačů na plátna kin v podobě vzrušujícího akčního sci-fi hororu.

Producenti Lorenzo di Bonaventura a John Wells – zkušení hráči a nadšení fanoušci Doomu – byli odhodláni vytvořit jedinečný filmový zážitek, který by dokázal přenést charakteristickou atmosféru na stříbrné plátno. „Nejdůležitější bylo, abychom zůstali věrní jeho základům,“ říká producent Lorenzo di Bonaventura. „Nejnáročnější však bylo přijít s příběhem, který by stejným způsobem ocenili také lidé, jež se s touto hrou nikdy nesetkali.“

„Hra je sama o sobě velmi filmová a děsivá,“ říká Wells. „Ocitáte se v tom hrůzném světě v kůži hlavního hrdiny, sami procházíte všemi těmi spletitými chodbami a čekáte, zpoza kterého rohu na vás vyskočí nějaké ďábelské stvoření. Přestože sedíte před obrazovkou počítače, Doom si nejlépe vychutnáte tak, že zhasnete světla, zatáhnete závěsy a necháte se vyděsit k smrti. Oběma nám připadalo, že by se tato atmosféra dala skvěle přenést na filmové plátno.“

O filmu

Úkol přivést k životu film podle hry s takovou historií a oblibou vyžadoval režiséra, který by dokázal propojit dramatické okamžiky s působivým vizuálním zážitkem a vzrušením, jaké poskytuje jeho počítačová předloha. S Andrzejem Bartkowiakem spolupracoval Lorenzo di Bonaventura na bojových filmech Romeo musí zemřít, Lovec policajtů a Od kolébky do hrobu a měl pocit, že jeho vize o podobě filmové verze Doomu je ideální.

Scénáristé David Callaham a Wesley Strick se rozhodli napsat samostatný film, který by však korespondoval s děním ve hře. „Rámcově je příběh stejný, akorát poněkud komplikovanější, a odehrává se ve velmi podobném světě,“ podotýká Wells. „Ponechali jsme v něm nejpopulárnější prvky ze hry, ale zároveň jsme děj vystavěli tak, aby vás film vyděsil i bez předchozí znalosti tohoto fenoménu.“

Hereckému obsazení dominuje Dwayne “The Rock” Johnson, který je fanouškem této herní série už od její první inkarnace. „Bylo to přelomové,“ říká herec. „Poprvé v historii herního průmyslu jste byli opravdu v kůži hlavního hrdiny. Byli jste tou osobou, která se procházela v tomhle neuvěřitelném světě a musela se prostřílet přes zástupy monster.“

Přestože filmaři původně oslovili herce s tím, aby se zhostil role hlavního hrdiny, Rock se téměř ihned ztotožnil s postavou antihrdiny Sargeho – nekompromisního seržanta, jehož fanatické odhodlání plnit rozkazy jej zavádí na hranici mezi nucenou morálkou a čirým zlem.

„Když se Dwayne rozhodl hrát Sargeho, byli jsme nadšeni,“ říká di Bonaventura. „Je velice talentovaný a má přirozeně dominantní vystupování, což se v okamžiku, kdy máte velet četě, docela hodí.“

Pro roli Reapera, hlavního hrdiny celého dobrodružství, filmaři potřebovali titulního představitele, v jehož podání by postava byla schopna čelit neustálému chaosu, ale zároveň měla určitou emocionální hloubku.

Karl Urban, který měl tu čest ztvárnit Eomera v trilogii Pán prstenů, je taktéž velkým fanouškem hry. „Příležitost mít svou vlastní trojrozměrnou verzi a ‚zahrát‘ si ji tímhle způsobem pro mě byla zcela neodolatelná,“ říká Urban. „Byl to velmi solidní scénář s fantastickými postavami. A co je nejdůležitější – byla to věrná filmová interpretace hry. Je nemilosrdná, temná a silná.“

Role členů Sargeovy čety obsadili američtí a britští herci: DeObia Oparei se představí jako Destroyer, Ben Daniels jako Goat, Raz Adoti jako Duke, Richard Brake jako Portman, Yao Chin jako Mac a Al Weaver jako The Kid. Role vědecké badatelky a Reaperovy sestry Dr. Sam Grimm se zhostila Rosamund Pike a paraplegického komunikačního důstojníka Pinkyho si zahrál Dexter Fletcher.

Oddělení speciálních efektů stálo před nelehkým úkolem vytvořit průkopnickou sekvenci, v průběhu níž diváci sledují děj z Reaperovy perspektivy. Jedná se o misi s cílem ‚najít a zničit‘, v průběhu níž se Reaper setká s mnoha monstry, která jsme dosud v žádném dílu této herní série neměli možnost vidět.

V tomto úseku filmu chtěli filmaři navodit v publiku podobný pocit jako při hraní hry – dokonalé vcítění se do hlavní postavy.

„Touto sekvencí jsme chtěli tak trochu smeknout klobouk před všemi hráči,“ říká di Bonaventura. „Ale je to velmi zajímavý koncept – jde o určitý způsob, jak zdůraznit to, co se na plátně děje. Myslím si, že lidé, kteří hry nehrají, při těchto scénách motivaci hráčů pochopí.“

„Dostane vás to přímo do akce,“ říká Adoti. „Chytne vás to za límec a vtáhne dovnitř. Nemůžete jen tak pohodlně sedět v kině a pojídat popcorn. Najednou se stanete součástí děje, což působí velmi reálně.“

Do pražských studií na Barrandově dorazili herci a filmaři několik týdnů před začátkem natáčení. Zatímco byly navrhovány a konstruovány kulisy a ostatní výtvarné prvky, hercům začal intenzivní trénink, aby dokázali splynout v soudržnou vojenskou jednotku.

Přestože se Doom odehrává ve futuristickém prostředí na vzdálené planetě, snažili se filmaři i herci dosáhnout v každém směru co největšího realismu. Aby mohli ztvárnit vojáky elitní jednotky, museli vědět, jak se voják chová, pohybuje a hovoří. Tento úkol připadl odbornému poradci Tomu McAdamsovi, který strávil v armádě přes tři desetiletí a v souvislosti s tímto filmem hercům připravil dvoutýdenní výcvikový kurs. V průběhu něj se herci naučili zacházet se zbraněmi, municí, lékarničkami a vysílačkami.

„Připravil jsem základní program, který začínal seznámením se zbraněmi – herci se učili, jak je rozebrat a znovu složit, jak je držet a mířit s nimi, jak se zachovat, když zbraň přestane fungovat, jak je nabít a vybít… zkrátka všechny věci, které musí perfektně ovládat i ten nejméně zkušený voják,“ říká McAdams. „Přestože se někteří z herců se zbraněmi již ve filmech setkali, neuměli s nimi zacházet tak, jak bych si přál. Každý pohyb, který udělali, musel vypadat přesně jako v podání příslušníka speciálních jednotek… jako kdyby měli mnohaleté zkušenosti.“

Přestože byl McAdams původně pověřen jen přípravou herců, všichni lidé ze štábu i hereckého obsazení tušili, že jeho hlubokých znalostí v oblasti vojenských operací by se dalo využít i během natáčení. Ve spolupráci s ním pak došlo k zásadním změnám ve scénáři, které umožnily přiblížit filmové pojetí akce realitě.

Režisér Bartkowiak s McAdamsem také konzultoval každou akční scénu, aby zajistil její soulad s pravidly skutečných vojenských postupů. „Před natáčením každé scény jsme si ji nejdříve důkladně prošli a pak jsme hercům vysvětlili, kdo půjde dopředu a kdo jej bude krýt,“ vysvětluje McAdams.

Muži z RRTS však nebyli jediní, kdo po příjezdu do Prahy podstoupil náročný trénink. Rosamund Pike, která ve filmu ztvárnila vědeckou badatelku Sam Grimm, byla po celý život fascinována lékařskou vědou a ráda využila možnosti zúčastnit se několika pitev a hodin anatomie na jedné z pražských lékařských fakult. „Jezdila jsem se záchranáři a šla jsem se studenty druhého ročníku lékařské fakulty na několik pitev člověka,“ říká herečka. „Je to docela drsné... jste v místnosti plné mrtvol. Ve filmu jsem musela strčit ruce do několika hodně hnusných věcí.“

Velká monstra, velké zbraně

McAdams pracoval také s hlavním výtvarníkem Stephenem Scottem, zbrojířem Richardem Hooperem a rekvizitářem Rayem Perrym, jimž pomáhal se spoustou zbraní, které se ve filmu objeví. Hooper vycházel z toho, že se film odehrává v budoucnosti, a vytvořil arzenál modifikací současných zbraní. Všechny zbraně musely být plně funkční, aby s nimi mohli herci před kamerou operovat.

Filmaři také chtěli, aby byl každý člen týmu úzce spjat se svou zbraní – aby každého z nich jeho zbraň určitým způsobem identifikovala. „Postavy poznáváte podle jejich zbraní, takže jsme se snažili, aby měl každý nějakou jinou,“ říká Hooper.

I v tomto směru se filmaři drželi herní předlohy, takže budou zbraně vojáků spoustě lidí povědomé. Reaper má standardní útočnou pušku. Sarge má větší a silnější zbraň. Největší dělo – rotační kulomet s nábojovým pásem – nese Destroyer. Goat má brokovnici, Duke s Portmanem plasmové pušky a The Kid používá dva jednoruční samopaly.

„Většina herců v pauzách mezi natáčením zbraně neodkládala,“ říká Hooper. „Nosili je přehozené přes rameno a úplně zapomněli, že mají nějakou zvýšenou zátěž. Zbraně se staly jejich součástí.“

Pro Hoopera i McAdamse bylo jedním z hlavních úkolů zajistit, aby hercům při zacházení se zbraněmi nehrozilo žádné nebezpečí – přestože stříleli pouze slepými náboji. „Udělali jsme všechno pro to, aby byli herci co nejlépe chráněni,“ říká Hooper. „Také jsme úzkostlivě dohlíželi na to, aby ve scénách všichni stáli tam, kde mají, a mířili správným směrem.“

V průběhu filmu Sarge získá dvě další zbraně – Destroyerův rotační kulomet a BFG. Rotační kulomet byl rozhodně nejhlasitější zbraní a také Johnsonovi nejvíce učaroval. „Když s ním začnete střílet, máte obrovský pocit moci,“ říká herec. „I když se na vás zrovna řítí 50 zombií.“

Ve filmové verzi rozhodně nesměla chybět jedna z nejkultovnějších věcí ze hry – extrémně silná zbraň jménem BFG. Všechny návrhy modelů by ve výsledku byly příliš velké a těžké, proto si v jejím případě filmaři vypomohli digitálními efekty.

Monstra

V počítačovém Doomu se proháněly hordy impů, zombií, démonů a jiných monster, jejichž ‚duchovními otci‘ jsou John Carmack, Kevin Cloud, Tim Willits, Kenneth Scott a další designéři a grafici z id Software. Zatímco na počítačových obrazovkách se tato monstra promenádovala v plně digitální podobě, v případě filmu dostala hmatatelný a fyzický rozměr. „Vzhledem k našim možnostem jsme si nemohli nechat ujít šanci posunout je ještě o kousek dál a udělat je ještě propracovanějšími, než jsou ve hře,“ říká di Bonaventura.

Tohoto důležitého úkolu se zhostili lidé z proslulého Studia Stana Winstona, které vytvořilo mnoho kultovních filmových příšer včetně vetřelce, predátora nebo terminátora. Aby se filmové příšery co nejvíce podobaly těm ze hry, poskytli lidé z id Software filmařům vysokopolygonové modely různých monster, s nimiž pak výtvarník masek John Rosengrant a vedoucí vizuálních efektů Jon Farhat pracovali.

Hlavní příšery ztvárnili herci Doug Jones a Brian Steele. „Viděl jsem návrhy monster ze hry, mezi nimiž byla stvoření s bodáky na ramenou, která vrhala ohnivé koule a šplhala po stěnách, a já jsem si pomyslel: ‚Jo, tak to by šlo.‘,“ vzpomíná Jones, který má za sebou roli mořského tvora Abe Sapiena ve filmu Hellboy. Kromě toho, že si oblékl kostýmy několika příšer, koordinoval Jones také pohyb pražských tanečníků, kteří si v hromadných scénách zahráli zombie.

Jones měl bohaté zkušenosti s maskami už z předchozích filmů, takže hned poté, co se k hereckému obsazení připojil, začal Rosengrant se svým týmem vytvářet latexové obleky různých příšer, které by mohl ve filmu ztvárnit. „Zahrál jsem všechny impy,“ říká herec. „Umírám v tom filmu asi čtyřikrát.“ Pro scény, v nichž je démon zlikvidován pomocí střelných zbraní, vybavil vedoucí speciálních efektů Kit West obleky miniaturními explozivními roznětkami, které byly spolu s čelistmi a dalšími servomotorickými částmi masek ovládány týmem Rosengrantových techniků.

Herec Ben Daniels popisuje natáčení scény, v níž se do něj imp zakousne, jako „hodně děsivé. Motor, který pohyboval s čelistí, byl docela silný a zuby byly z materiálu, ze kterého se vyrábí umělý chrup. Měl jsem noční můry celé týdny.“

Prostředí

Aby filmaři před kamerou zhmotnili prostředí, které fanoušci hry tak dobře znají, využili talentu hlavního výtvarníka Stephena Scotta, který byl v minulosti již dvakrát nominován na Oscara. „Chtěl jsem do toho prostředí vnést náladu, atmosféru a velkolepost onoho populárního herního světa. Doufám, že si fanoušci Doomu všimnou těch věcí, které by jim mohly být povědomé. Vzhledem k tomu, že je hra umístěna z převážné části do podzemí, chtěl jsem, aby prostředí působilo masivním a bytelným dojmem. Jednotlivá prostředí měla působit tak, jako kdyby skutečně podpírala miliony tun kamení a půdy, které je dělí od povrchu planety.“

Na Marsu se kromě jiných budov nachází také atrium, pro jehož ztvárnění filmaři využili prostor bývalého mauzolea na Vítkově, které bylo postaveno v roce 1930 s použitím více než jednoho milionu tun kamene. Barvu podlahy změnili pomocí černé krytiny a nakonec scéně přidali některé detaily jako například loga společnosti Union Aerospace Corporation.

Když se pak na hotové kulisy přiletěli podívat Todd Hollenshead a Tim Willits z id Software, byli uchváceni. „Pracovali jsme na té hře čtyři roky a teď se nám najednou naskytla možnost přejít z virtuálního prostoru do opravdového prostředí. Úplně všechno – od grafických vysvětlivek u dveří po loga UAC na monitorech počítačů – přesně odpovídá prostředí hry,“ vzpomíná Hollenshead.

„Jednou z věcí, které ve hře skvěle fungovaly, byl pocit klaustrofobie,“ říká di Bonaventura. „A tyhle kulisy a způsob, kterým byly nasnímány, přenesou tuto hrozivou stísněnost na filmové plátno.“

zdroj: Bontonfilm