Crash (2004) - Info ze zákulisí

Scénář filmu Crash vychází ze spletité sítě osobních zážitků, obav a postřehů scénáristy a režiséra Paula Haggise. Když před několika lety vycházel z videopůjčovny, byl napaden několika ozbrojenými lidmi, kteří se následně zmocnili jeho vozu. Haggis šel domů, vyměnil všechny zámky a začal o lidech, kteří mu auto ukradli, přemýšlet – jak dlouho jsou přáteli, čím se baví, zda se považují za zločince, čím si omlouvají své činy. O několik let později se rozhodl napsat na toto téma scénář – avšak z jejich perspektivy.

„V té době jsem žil v L.A. už přes 25 let a byl jsem svědkem naší vlastní lehčí formy rasového a třídního boje,“ říká Haggis. „Viděl jsem spoustu způsobů, kterými jsme se navzájem diskriminovali v každodenním životě. Viděl jsem, jak to sami před sebou odůvodňujeme a omlouváme, jak si organizujeme své životy, abychom se s tím nemuseli potýkat a jak popíráme, že by problém rasismu existoval. Ale teprve po 11. září jsem pochopil, jak toto téma uchopit. Protože tento film není o žádné rase nebo sociální vrstvě – je o strachu z cizinců. Je o intoleranci a soucitu, o tom, jak všichni nesnášíme, když nás někdo soudí, ale zároveň sami soudíme ostatní.“

„Myslím, že rasová otázka se určitým způsobem týká každého Američana,“ říká Robert Moresco, který napsal scénář s Haggisem. „Neznám nikoho, kdo by tomu dokázal utéci.“

„Žijeme v kultuře strachu, kde lidé, jako je prezident, využívají našich obav k tomu, aby nás ovládali, a média s námi pomocí strachu manipulují. O tom měl scénář pojednávat. A také o tom, jak tento strach ovlivňuje naše vnímání okolního světa.“

„Je to film, který nespadá do žádné kategorie, protože není nijak žánrově laděný,“ říká producentka Cathy Schulman. „Je to film o skutečném životě a také tak trochu bajka a hra o morálce. A je to příběh o naději. Je v něm lehkovážnost, žal, tragédie, krása i vtip.“

Podle herečky Sandry Bullock, která ztvárnila Jean Cabot, osamělou a nedůvěřivou manželku ambiciózního okresního prokurátora v podání Brendana Frasera, nám film připomíná, jak může být život v současné době izolovaný. „Naše vnímání reality je tak oddělené, že asi vyžaduje nějakou katastrofu, abychom konečně pocítili nebo si uvědomili, co se ve skutečnosti děje,“ říká herečka. „Jsme až příliš pohodlní.“

Podle Jennifer Esposito, která obsadila roli policistky Riy, spočívá síla tohoto příběhu ve schopnosti vyvolat v jedné chvíli úsměv a ve druhé nepříjemné pocity. „Tento scénář je hluboce lidský,“ podotýká Esposito. „Myslím, že na tenhle film si každý udělá nějaký názor. Lidé jej budou buď milovat nebo nenávidět, ale v každém případě budou mít nějaký názor. Rozpoutá diskusi. Některé lidi pobaví, jiné přivede ke vzteku.“

Jak podotýká Haggis, pravda často bolí. „Tohle není film o někom jiném, o těch zlých lidech, kteří žijí někde na druhé straně barikády. Tohle je film o dobrých lidech, které znáte, kteří jsou jako my. O lidech, kteří si myslí, že vědí, kým jsou. Pak ale přijde nějaká životní zkouška a ukáže se, že o tom ve skutečnosti nemají sebemenší představu. Žádná postava neodejde z tohoto příběhu nepoznamenaná.“

Příběh, který Haggis vymyslel a spolu s Morescem mu dal konkrétní podobu, pojednává o lidech ze současného Los Angeles, jejichž životy se protnou v několika předvánočních dnech. „Chtěl jsem si pohrát s těmi stereotypy, s domněnkami, které si o cizích lidech vytváříme,“ říká Haggis.

„Je to trochu moralizující a také varovný příběh,“ říká Ryan Phillippe, který v roli policisty Toma Hansena učiní chybu, kterou už nemůže nikdy napravit. „Uvidíte, jak je lidskost křehká a jak mohou i ta nejmenší rozhodnutí, která nemusí v dané chvíli působit nijak důležitě, vyústit v závažné důsledky a spustit řetězovou reakci, kterou už nedokážete nijak ovlivnit.“

„Nejsem rád, že jako Američané rádi škatulkujeme lidi. Rádi dělíme lidi na dobré a zlé,“ říká. „Snažil jsem se, abychom nesoudili ostatní alespoň v tomhle filmu. Chtěl jsem, abychom soudili sebe.“

„Pokud půjdete z tohoto filmu a nebudete mít pocit, že jste v některé postavě viděli alespoň kousek sebe samého, jste lháři, absolutní lháři,“ říká Sandra Bullock. „Pokud si neuvědomíte, kterou z postav jste, možná ještě nejste na ten film připraveni.“

S vědomím, že na jakýkoliv film pojednávající o rasismu bude problém sehnat peníze, se Haggis s Morescem rozhodli při psaní scénáře nijak neomezovat. „Říkali jsme si: ‚Prostě to napišme a na všechny se vykašleme, protože to stejně nikdo nebude chtít točit‘,“ vysvětluje Moresco.

Dějištěm příběhu se stalo Los Angeles – město, které je stejně multietnické jako New York, Chicago nebo další velké metropole, ale velmi odlišné tím, jak spolu různé skupiny obyvatel žijí. „V New Yorku jsme nuceni žít vedle sebe díky jeho demografii,“ říká Moresco. „V Los Angeles ale nasednete do auta, jedete do práce a pak jedete autem z práce domů. Většinu času nejste nuceni trávit čas s nikým jiným kromě sebe samého.“

„Crash se odehrává v L.A., protože je o autech,“ říká Schulman. „Uvnitř aut hledáme určitou ochranu. Je to velice jednoduché, ale překvapivě pravdivé.“

Oproti předpokladům obou scénáristů jejich temný potrét současné společnosti herce ani producenty neodradil. Reakce na jejich scénář byla naopak výrazně pozitivní. „Věděli jsme, že to nebude jednoduché, ale scénář byl zkrátka skvělý,“ říká producent Mark R. Harris. „Je jiný a skvěle napsaný. A myslím si, že lidé rádi uvidí něco, co ještě dosud neviděli.“

Harris poslal hotový scénář Bobovi Yarimu ze společnosti Bull’s Eye ke konci roku 2002. Společnost, kterou tvoří producenti Bob Yari, Cathy Schulman a Tom Nunan, film následně vyprodukovala spolu s Harrisem, Haggisem, Morescem a Cheadlem. V průběhu následujícího ledna již scénář přitahoval zájem a brzy začalo obsazování hlavních rolí.

Jak ví každý zkušený filmař, malé nezávislé filmy nacházejí finanční zajištění zejména tak, že se snaží získat do hlavních rolí filmové hvězdy. Na prvním místě jejich vysněných herců byl Don Cheadle – držitel Zlatého glóbu, který se během posledních deseti let stal jedním z nejuznávanějších a také nejvytíženějších herců.

„Don byl první člověk, kterého jsme oslovili, a také první člověk, který nám na nabídku kývnul,“ říká Haggis. „Řekl nám: ‚Ten scénář je skvělý a jsem ochoten hrát kohokoliv. Prostě jenom vyberte roli a já ji zahraju. Chci v tom být.‘ Byli jsme nadšeni!“

„Scénář na mě působil jako skutečnost, jako opravdoví lidé, kteří říkají skutečné věci ve skutečných situacích,“ říká Cheadle. „To mě na něm přitahovalo. Není to žádná polemika ani průzkum rasové nesnášenlivosti. Ne. Nesnažíme se lidem něco předžvýkávat nebo je poučovat.“

Cheadle byl scénářem natolik uchvácen, že se rozhodl film také produkovat. „Díky tomu, že se na filmu podílel Don, si začali číst scénář různí špičkoví herci, kterým jsme ani nemuseli nabízet role – jen jsme chtěli vědět, jestli mají zájem nebo ne,“ říká Moresco. „To se v Hollywoodu opravdu nestává a bez Dona by to ani dost dobře nešlo.“

„Scénář jsem četla v New Yorku a byla jsem jím absolutně unešena,“ říká Sandra Bullock. „Když jsem dočetla poslední stránku, okamžitě jsem zvedla telefon a řekla jim: ‚Je mi jedno, koho budu hrát, ale moc ráda bych v tom byla.‘ Nestává se často, že byste měli kvůli scénáři nutkání vyrazit ze dveří a jít dát věci do pořádku. Měla jsem štěstí, že jsem si v tom mohla zahrát.“

Bullocková podotýká, že teprve po ozbrojené krádeži auta si její filmová postava Jean Cabot uvědomí, jak je její ‚bezpečný‘ život ve skutečnosti prázdný. „Je příkladem člověka, který vystavěl celý svůj život na neskutečně bezvýznamných a prázdných věcech,“ říká herečka.

Postavu okresního prokurátora Ricka ztvárnil Brendan Fraser, který v rámci příprav na roli strávil čas se skutečným prokurátorem Stevem Cooleym. „Od té doby, co jsem viděl, co všechno tato práce obnáší, si jej mnohem více vážím,“ říká Fraser. Jeho postava se v průběhu filmu setká s velkým morálním dilematem. „Rick je v jádru dobrý, ale pořád je to jen člověk. Stejně jako všichni ostatní může chybovat a právě proto je to velice zajímavá role.“

Cheadlův policejní důstojník Gragam Waters je jedinou postavou filmu, která se dotýká životů většiny ostatních hrdinů příběhu. Na rozdíl od většiny tradičně strukturovaných filmů se však příběh neodvíjí z jeho perspektivy.

Cheadle podotýká, že Watersova neustálá honba za spravedlností mu přináší spoustu bolesti a utrpení. „Už toho viděl v práci příliš moc a stejně tak toho zažil příliš moc ve svém rodinném životě,“ říká Cheadle. „Je vnitřně rozpolcený, ať už tím, co se děje v jeho životě, nebo tím, co sám dělá.“

Natáčení s Cheadlem Haggis uvádí jako příklad toho, jakou sílu má ticho. „Donovi vlastně ani nemusíte dávat žádné dialogy,“ říká Haggis. „Popravdě řečeno jsem se snažil mu naopak několik řádek ubrat, protože dokáže říct velice mnoho pouhým mlčením nebo pohledem. Je to brilantní herec.“

Největším problémem bylo stihnout celé natáčení během velmi těsného 35denního plánu, aniž by tím nějak utrpěla kvalita produkce. Klíčem k uskutečnění rychlého a zároveň uspokojivého natáčení byla dobrá atmosféra a souznění mezi herci a štábem. „Jsme trochu menší, takže musíme trochu víc pracovat,“ říká Cheadle. „Ale to, díky čemu to tak skvěle klapalo, byl fakt, že na tomhle filmu se lidé podíleli s radostí. A ne pouze proto, že je čeká výplatní páska.“

Jako scénárista i režisér v jedné osobě věděl Haggis naprosto přesně, co od herců očekává, což vyústilo v rychlejší práci na scéně. „Paul má všechno promyšleno do puntíku a trvá na dokonalé přípravě. Chce zajistit, aby všechno dokonale fungovalo,“ říká Bridges. „Je perfekcionista – stejně jako já, takže ho dokážu pochopit a vypořádat se s tím. Neplýtvá časem a snaží se, aby bylo všechno přímočaré a směřovalo to k výsledku.“

Jen pro velmi málo lidí z filmového štábu, kteří se rozhodli na tomto snímku podílet, je Crash pouhou další položkou v profesním portfoliu. Film se nebojí odkrývat závažnější skutečnosti o jedincích i společnosti, díky čemuž se stává jedinečným, podmanivým dílem. „Tento film říká všechno na rovinu, a díky tomu mohou zaznít i ty věci, o kterých se nemluví,“ říká Schulman.

zdroj: Bontonfilm