Clerks: Muži za pultem (2006) - Info ze zákulisí

Pokračování kultovního hitu

V roce 1994 se na březích Hudsonu zrodily dvě „prodavačské“ legendy: mistři v přežití z minimální mzdy – zaměstnanci jednoho newjerseyského krámku se smíšeným zbožím Dante Hicks a Randal Graves. Drsný a kousavý humor, drzé chování k zákazníkům, ale především zatrpklý a předpojatý pohled na soudobou společnost učinily ze svérázné dvojice nerozlučných kamarádů hvězdy maloobchodního prodeje. Smithovi Mladí muží za pultem se stali kultovním hitem a nesmazatelně se zapsali do historie popkultury. Ovšem i ti z nás, kteří by nejraději nikdy nedospěli, se dříve či později musí smířit se skutečností, že nic netrvá věčně a svět se mění. Nastává nová dekáda a tak i Kevin Smith představuje zbrusu nová dobrodružství ze života Danteho a Randala. Ve stejně drzém a zábavném pokračování Mladých mužů za pultem nás Smith opět nechá zblízka nahlédnout do svérázného vztahu nerozlučné dvojce kamarádů. Tentokrát však s nimi zažíváme i řadu nečekaných střetů, které zapříčiní právě nastupující změny v jejich dosud neměnném společném životě.

Kevin Smith se dlouho rozhodoval, zda se má znovu oživit dvojici hrdinů, které jako neřízenou střelu vypustil mezi filmové diváky ve svém černobílém debutu. Původní komedii z roku 1994 plnou drsného a oplzlého humoru napsal Smith, když tehdy ještě bydlel u rodičů. Scénář poté zfilmoval s minimálním rozpočtem, jehož výše lehce překračovala tehdejší průměrný plat prodavače v obchodě. Veskrze jednoduchý příběh založený na jednom „obyčejném“ pracovním dni v životě svérázného prodavače Danteho Hickse přerostl doslova v kult. Uvedení filmu vzápětí následovaly jednak animovaný televizní seriál (který nyní vychází na DVD) a posléze také série úspěšných komiksů. Vedle početné skupiny oddaných fanoušků se zrodila i spousta imitátorů. Smith také založil vlastní produkční společnost View Askew, jejímž prostřednictvím začal postupně vytvářet jakýsi vlastní, autorský svět („View Askewniverse“). V následujících letech tak natočil snímky jako Flákači, Hledám Amy, Dogma, Jay a mlčenlivý Bob vrací úder a Táta na plný úvazek. A pro tzv. Generaci X, dospívající v osmdesátých letech ve Spojených státech, se stal Smithův debut Mladí muži za pultem mezitím klasikou.

Kevin Smith si samozřejmě uvědomoval rizika spojená s pokračováním úspěšného debutu. Přesto jej neopouštěla myšlenka na to, co se asi stalo s Dantem a Randelem a jak by se hrdinové vyvíjeli. Bylo to zejména v době, kdy on sám se přehoupl přes práh třicítky a jeho vlastní svět naznal řady změn. Postupně se mu před očima rýsovala ústřední zápletka pokračování: Randalovi a Dantemu je teď něco málo přes třicet. V průběhu let přišli oba flákači na způsob, jak se nepřetrhnout v práci a při tom si nevázaně užívat. Jejich pohodlný život však náhle zasáhne událost, kterou ani jeden z nich nepředvídal. Randal a Dante se totiž musí vypořádat s dospělostí.

Režisér říká: „Mladí muži za pultem jsou film vyprávějící o životním stylu dvacetiletých lidí. A já jsem měl pocit, že bych chtěl teď vyprávět o tom, jaké je to být třicátníkem. V Clerks: Muži za pultm jsem tak po deseti letech znovu vyhledal postavy Danteho a Randala, kterým je právě 33 let. Základní otázka, kterou si film klade, zní – do jaké míry může být člověk ve třiceti ještě tím lhostejným přechytralým cynikem a nebo, jestli je naopak nucen dospět. Čeho se v takovém případě musíte vzdát a lze dospět, aniž byste přestali být skutečně sami sebou?“ Veškeré pochybnosti o možném pokračování Mladých mužů za pultem se rozplynuly, jakmile se Smith pustil do psaní scénáře. Znovu se zcela sžil s překotným dialogem, který nepřetržitě chrlí Dante s Randelem a vzpomíná: „Ve chvíli, kdy jsem dopsal scénář, jsem se definitivně zbavil toho strachu, že pokračování akorát pošpiní originál. Měl jsem totiž pocit, že tak čerstvý materiál může obstát jako samostatný příběh. Zároveň však nezapomíná ani na fanoušky původního filmu a přináší v tomto ohledu nové informace.“

Navzdory velkým změnám ve Smithově osobním i profesním životě, přiznává autor, že v zásadě neměl větší problém se znovu vpravit do myšlení svých hrdinů z černobílého debutu. „Jako filmař jsem nepochybně dospěl. Avšak nijak zásadně jsem se nevzdálil od té osoby, kterou jsem vždy býval. Cítím, že je ve mě pořád kousek Randala a Danteho. Je to ta část mé osobnosti, která se snaží odolávat změnám. Koukám na svět za oknem a vůbec nechápu, co se děje.“

Při práci na pokračování se však nadšenému Smithovi podařilo dokázat, že, ačkoli člověk dospívá, mění a vyvíjí se, stává se paradoxně v určitých ohledech mnohem drzejším. Podobně se také mění, respektive nemění, i jeho smysl pro humor. Smithův tak typický humor je přitom v jeho případě alfou a omegou jeho života i práce. A autor je ostatně patřičně pyšný na to, že mu není nic svaté a nikdy v žertování neustoupil všeobecně vnímaným normám korektnosti a slušnosti.

K míře humoru v pokračování Mladých mužů za pultem Smith dále dodává: „Myslím, že v případě pokračování posouvá příběh hranice mnohem dál, než tomu bylo v původním filmu. Je to však výsledek jakéhosi přirozeného procesu. Rozhodně se nesnažím být člověkem, který musí být pokaždé nutně o něco drsnější. V povaze humoru se jednoduše odráží charaktery postav, způsob, jakým běžně mluvím se svými kamarády, prostě všechno. Smyslem takového vtipkování není urážet okolí. Chci tak spíše zobrazit lidi přesně takové, jací ve skutečnosti jsou a pobavit při tom diváky i sebe.“

Režisérovo nadšení z připravovaného pokračování Mladých mužů za pultem rostlo dál. Uvědomil si totiž, že po čase, kdy se nechal zlákat hollywoodskou slávou, bude mít příležitost vrátit se ke svému dřívějšímu způsobu natáčení. Těšil se, že jeho práci tak bude namísto výše rozpočtu opět řídit hlavně pohodová atmosféra v okruhu dobrých kamarádů a film bude především výsledkem pocitů a názorů všech zúčastněných.

Smith vysvětluje: „Po natočení snímku Táta na plný úvazek jsem toužil znovu dělat s lidmi, kteří nejsou co týden na obálce kdejakého magazínu. Poprvé po dlouhé době jsem měl pocit, že mám možnost vyprávět příběh, jaký si jen budu přát. A vyprávět ho tak neomaleně a hlučně, jak budu chtít. Prostě být přesně tak sentimentální i sarkastický, jak chci.“

Producent Scott Mosier o pokračování Smithova kultovního debutu

Mosier je Smithovým dlouholetým přítelem a spolupracovníkem. Coby producent se podílel dosud na všech Smithových celovečerních filmech, tj. celé tzv. Newyerseyské sérii, která tak zahrnuje i režisérův úspěšný černobílý debut Mladí muži za pultem. Scénář k jeho pokračování Mosiera zcela dostal: „Bylo to senzační, naprostý úlet. Překvapilo mě, jak pokračování vzásadě ještě zvýšilo hodnotu původního filmu a posunulo tak jeho význam. Nejlepší je, že se vůbec nejedná o kopii Mladých mužů za pultem. Příběh naopak funguje jako zcela svébytný film, jenž však obsahuje i řadu skandálních momentů, které by čekal opravdu málokdo.“

Staří známí Dante a Randal opět ve svém živlu

BRIAN O'HALLORAN a JEFF ANDERSON, hvězdy původního filmu Mladí muži za pultem, byli naopak poměrně skeptičtí, když je Kevin Smith poprvé oslovil s nápadem na pokračování. Zpočátku váhali, zda má smysl zopakovat si role kultovních drzounů, které je oba tak proslavily.

Brian O'Halloran vzpomíná: „Byl jsem dost překvapený. Původní film je skvělý a má pro spoustu lidí jistým způsobem skoro nevyčíslitelnou cenu. Ptal jsem se Kevina, jestli chce fakt sáhnout na takový klenot. Říkal jsem mu, jestli se snad chce pokusit být tak vtipný jako v případě původního filmu, nemluvě o originalitě. Neuměl jsem si to prostě vůbec představit. Nejdřív jsme si s Jeffem nebyli moc jistí a vážně jsme dost pochybovali. Ale potom nám Kevin dal přečíst scénář... .“

I první reakce hereckého představitele Randala Jeffa Andersona byla podobně spontánní a odmítavá. „Kevin mě pozval do kuřecí restaurace, že chce probrat nový projekt. Když řekl ,pokračování`, pozvracel jsem si oběd,“ žertuje Anderson. „Neuměl jsem si v té chvíli udělat absolutně žádnou představu, jak by to vypadalo, kde by se příběh měl odehrávat. Ale když jsem si potom přečetl scénář, byl jsem příjemně překvapen. V několika ohledech se podobal prvnímu filmu. Zároveň byl příběh dostatečně odlišný a původní, aby mohl fungovat i samostatně. Přišlo mi, že si Kevin dost nehorázně zahrává, když do příběhu dodává nové prvky, což se mi taky strašně líbilo. Dante a Randal se sice pohybují v novém prostředí, ale pořád mluví jako kanál.“ Andersona jen udivovalo, že je Randal v současnosti ještě vůbec naživu, když deset let uráží a ztrapňuje lidi napotkání. „Musí umět pěkně rychle běhat,“ směje se.

Jakmile si tedy oba herci přečetli scénář, měli jasno. Smith v něm pro jejich postavy stvořil úplně nový svět a to je definitivně přesvědčilo. O'Halloran tak pokračuje: „Podle mě vymyslel Kevin naprosto ideální prostředí, aby mohl obě kultovní postavy představit po deseti letech. Navíc musím říct, že mi to přišlo snad ještě vtipnější, než původní film. Způsob, jakým spolu Dante s Randelem komunikují, všechny dialogy, i ty témata, o kterých se dohadují, nemají prostě chybu. Vtipy následují rychleji za sebou, ani si nestačíte vydechnout. Přitom ale tentokrát řeší zásadnější otázky, se kterými se může vlastně každý ztotožnit. Je vážně legrace sledovat, jakým způsobem se tahle dvojka musí vypořádat se všemi změnami, které se na ně valí.“

Ke všemu nebylo pro oba herce vůbec těžké znovu se vpravit do původních rolí. Zvláštní chemie, která je podstatou vtahu Randala a Danteho, se znovu probrala k životu hned s první klapkou. Jakoby O'Halloran s Andersonem strávili uplynulých dvanáct let vzájemným popichováním. Brian O'Halloran přičítá zásluhu především kvalitě Smithova scénáře: „Šlo to fakt samo od sebe hlavně díky tomu, jak umí Kevin psát. Randelovy a Danteho dialogy má prostě tak zažité, že se nám v podstatě říkaly samy od sebe.“

3 nové postavy a jejich obsazení

Emma a Becky

Kevin Smith zdůvodňuje, proč stvořil pro pokračování osudů Danteho a Randala dvě nové ženské postavy: „Jak jsem tak přemýšlel o svém dosavadním životě, uvědomil jsem si, že už teď nechodím se stejnými ženami, jako jsem chodil před dvanácti lety. Proto jsem se rozhodl zařadit do filmu dvě nové ženské postavy: Danteho snoubenku Emmu a vedoucí restaurace Becky. V Clerks: Muži za pultem hrají ženy zcela odlišnou roli, než dívky v Mladých mužích za pultem.“

Emma představuje podle slov režiséra v určitém smyslu naprosto nezbytnou součást filmu a lze ji tak chápat jako jistou esenci příběhu. Smith pokračuje: „Je krásná a Danteho prostě žere. Takovou dívku můžete klidně pokládat za Danteho výhru v loterii. Ale proto ještě nemusí pro něj být Emma za každou cenu tou nejlepší možnou volbou. A potom je tu Becky, s níž si Dante výborně rozumí. Přátelství je v zásadě vždy ideální odrazový můstek pro jakýkoli budoucí vztah. Středobodem však pochopitelně zůstává přátelství mezi Dantem a Randelem, jejichž ojedinělé přátelství se podobá milostnému vztahu, míněno tedy heterosexuálnímu.“

V roli Becky, s níž se Dante v průběhu vyprávění sblíží, se ve filmu objevuje přední hollywoodská krasavice ROSARIO DAWSON. Představitel Danteho Brian O'Halloran připouští, že byl zpočátku poměrně nesvůj z přítomnosti hvězdy jako Dawson. Uchvátilo ho však, jak Dawson snadno a rychle zapadla do již existujícího, typicky newjerseyského světa Kevina Smithe, jakoby byla odjakživa jeho součástí. O'Halloran dodává: „Rosario se hned sžila s Kevinovým textem i s celým světem View Askew. Člověk by řekl, že hvězda jako ona bude v tak specifickém prostředí působit jako pěst na oko. Ona ale do Kevinova filmu od prvního okamžiku dokonale zapadá a na plátně doslova září. Pochopíte, že je fakt těžké nezamilovat se do její postavy.“

I Kevin Smith měl z počátku stejné obavy jako O'Halloran. Vysvětluje, proč se do role Becky po dlouhé úvaze rozhodl obsadit jednu z nejvyhledávanějších amerických hereček současnosti:

„... Rosario byla v roli naprosto vynikající. Vlastně jsme si původně mysleli, že nabídku vůbec nepřijme. Scénář jí ale hned přirost k srdci, takže o ní vůbec nepřemýšlíte jako o Rosario, ale vidíte prostě newjerseyskou dívku Becky. Neuvěřitelně na roli Becky zapracovala. Dodala jí lidštější rozměr a já si tak kolikrát říkal ,tohle jsem fakt napsal?` Ale nejdůležitější je, že se Rosario podařil zázrak – divák prostě uvěří, že je kočka jako Becky do Danteho opravdu zamilovaná.“

Rosario Dawson byla odjakživa fanynkou jak Smithe tak jeho černobílého debutu. Už dlouho s ním chtěla spolupracovat, ale domnívala se, že nemá dostatečnou zkušenost s komediálním žánrem. Nabídku na roli Becky proto podle svých slov vůbec nečekala a přijala ji s nadšením. Obdivovala prostředí, které kolem sebe Smith jako tvůrce dokázal vytvořit a natáčení si výborně užila, ostatně jako všichni. Snad ještě nervóznější než z Dawson byl O'Halloran nesvůj z herecké představitelky Emmy JENNIFER SCHWALLBACH SMITH, tedy konkrétně v předepsané milostné scéně, kterou pan režisér navíc ještě rozšířil. „Líbat se s šéfovou manželkou není nikdy jen tak. Vlastně jsem byl nervózní hlavně proto, ...abych nelíbal lépe než Kevin,“ žertuje O'Halloran.

Elias

Aby doplnil Randalův a Danteho vnitřní svět prostoupený nepřetržitým jízlivým škádlením, vymyslel Smith ještě jednu novou postavu. Je jí Elias, čtvrtý zaměstnanec občerstvení Mooby‘s. Mladík, který je vášnivým sběratelem i u nás kdysi krátce populárních hraček Transformers a milovníkem Tolkiena, chodí pravidelně do kostela a je neustále tak mimo, že není hranolek, které by nespálil.

Elias představuje typického izolovaného kluka, který se neumí sám prosadit či vytvořit si vlastní názor na okolní svět. Je takovým pejskem na baterky, který zbožňuje Randela. Podle mého názoru je jeho postava vítaným přírůstkem do Randelova a Danteho „světa za pultem“. Postavu Eliase psal Kevin Smith poměrně neznámému herci TREVOROVI FEHRMANOVI na tělo. Fehrman se objevil po boku Smithe ve filmu Jeffa Andersona Now You Know (2002). Anderson popisuje Fehrmanovu postavu: „Je legrační, jak Elias vytáčí Randala stejně jako Randal Danteho, takže všechny tři postavy fungují i dohromady.“ Fehrman skvěle doplňuje ústřední dvojci, protože se vůči ní zároveň vymezuje. Anderson pokračuje: „Mezi Dantem a Randlem probíhá typický překotný dialog, narážka střídá narážku. Trevor naopak tohle tempo zpomaluje, což filmu dodává zase úplně jiný a patřičně vtipný rozměr.“

Také Fehrman přijal Smithovu nabídku okamžitě a s nadšením. Smithovy filmy předem znal (a dokonce se mu některé z nich i líbily, jak říká). Jak Kevin Smith předpokládal, Fehrman se s rolí Eliase sžil takřka okamžitě. Smith vysvětluje, proč: „Trevor má rád v zásadě tři věci: ,Pána prstenů, Transformátory a Ježíše Krista`. Je skutečně velmi podivínský uzavřený neprůbojný kluk, který zoufale touží upoutat něčí pozornost. Ukazuje se však, že je i tak trochu zvrácený. Měl jsem pocit, že čím šílenější a nepřátelštější se Elias stává v kontrastu s naopak zklidňujícím se Randalem, tím vtipnější bude výsledný efekt.“

Vítejte v Mooby‘s aneb Smithův návrat ke slastem i strastem nízkoropočtových produkcí

Před režisérem a štábem stál nelehký úkol. Bylo třeba vytvořit rychlé občerstvení Mooby‘s, tedy nové prostředí, z něhož na první pohled vyzařuje atmosféra minimální mzdy. Muselo vzniknout vše logem počínaje, přes menu až po maskoty. Výtvarným návrhům, jejichž autory byli tradičně Kevin Smith a jeho dlouholetý spolupracovník Scott Purcell, vdechl život další ze staré party, výtvarník Rober „Raftface“ Holzman (podílel se na většině Smithovým filmů, ovšem s výjimkou jeho černobílého debutu). Smith s Holzmanem projeli snad celé Spojené státy, než našli opuštěnou budovu bývalého občerstvení Burger King ve městě Buena Park v Kalifornii. Právě tady mělo vzniknout New Jersey a občerstvení U Moobyho. Holzman vycházel z typické architektury dnešních rychlých občerstvení. Vytvořil tak například gigantickou sklolaminátovou krávu zdobící střechu budovy či uslintané dětské hřiště na parkovišti. Natáčení trvalo asi měsíc, přičemž převážná většina scén se odehrávala pochopitelně v budově občerstvení.

Smith i Holzman pak úzce spolupracovali s kameramanem Davidem Kleinem, který nasnímal už Smithův debut. Při natáčení střetu Randela a Danteho odehrávajícího se za budovou občerstvení se Klein opravdu zapotil. Smith ho totiž žádal, aby scénu nasnímal v jednom dlouhém, 360 stupňovém záběru s použitím steadi-camu.

Jiným nezapomenutelným okamžikem natáčení se stala sekvence odehrávající se na závodišti motokár. Randal a Dante si tu právě v okamžiku největší krize dávají uprostřed pracovní doby schůzku. Přátelský závod pak doprovází sentimentální píseň v podání Burta Bacharacha. Scéna, která dokonale vystihuje vše, co mezi dvěma nerozlučnými přáteli jako Randal a Dante zůstalo nevyřčeno. Zatímco pro Smithe má tato sekvence spíše přenesený význam, O'Halloran s Andersonem si užívali především prostředí motokár a jízdu jako takovou. Všichni se však shodují, že každý člověk by měl mít své místo, kde může hodit vše za hlavu, kam se uchýlí, když je mu mizerně. Ve filmu si kromě Smithovy manželky Jennifer zahrála opět zahrála i jejich dcera. Malá Harley Quinn tak doslova roste Smithovým fanouškům před očima a to už od Dogmatu.

zdroj: Palace Pictures