Bokovka (2004) - Info ze zákulisí

Cesta mimo, o příběhu Milese & Jacka

"Existují jisté věci, které musím udělat a které nechápeš. Rozumíš vínu a literatuře a filmům... ale nechápeš mou situaci." Jack

Komicky hořkosladká každodenní situace muže, který se ztrácí ve zmatku moderního života se stala živnou půdou pro scénáristu/režiséra Alexandra Paynea v jeho doposud natočených třech úspěšných hraných filmech. Od náhle ovdovělého pojišťovacího úředníka Jacka Nicholsona ve filmu O SCHMIDTOVI, k postavě učitele soupeřícího s mladým studentem ve filmu ELECTION , k těhotné Lauře Dernové, která se nečekaně ocitne uprostřed lítého boje za práva na interupci ve filmu CITIZEN RUTH,.Payneovy filmy ostře kritizují poměry a způsoby současné střední Ameriky.

Ve filmu SIDEWAYS, Payne vypráví příběh dvou smolných - i když nakonec ne beznadějných - ztroskotancích: Miles a Jack, se vydají na Centrální pobřeží, aby popíjeli víno, navštěvovali golfové kluby a relaxovali na slunci. Prožívají nevázané veselí ... a dojdou k nečekanému poznání, že existují vrcholy a pády a záskoky, které naplňují život.

V průběhu příběhu Miles a Jack - zvláštní dvojice - na posledním veselém tahu - se Payne zaměřuje na jinou, ne často zkoumanou půdu : na muže středního věku, který čelí budoucnosti, poháněn zbytky snů, doznívajícími láskami a vzácnou lahví vína, vypitou s přáteli.

Payne se poprvé setkal s citlivým příběhem Milese a Jacka, když si v roce 1999 přečetl román Rexe Picketta Sideways. Poté byl dvakrát nominován na Oscara za filmy ELECTION a O SCHMIDTOVI. Pickettův příběh ho okamžitě zaujal. V první řadě to bylo to neodolatelné prostředí oblasti Santa Barbara s jeho ochutnávkami vína - magnetem pro milovníka vína jakým je Payne. Ale víc než to, Payne byl zaujat jednoduchým a současně absurdním lidstvím tohoto příběhu. Touha po úspěchu, po lásce, po blaženosti .... to všechno v průběhu dovolené , která se rychle chýlí ke konci.

"Jsem dojat příběhy jako je SIDEWAYS, které vyprávějí o lidských bytostech a o lidské povaze." říká Payne. Chtěl bych oživit americkou kinematografii sedmdesátých let,s jejím důrazem na skutečné lidi a skutečné boje - podle mě právě teď zoufale potřebujeme lidské filmy."

Payne pokračuje:"Postavy Milese a Jacka jsou tak trochu atavistické. Žijí v minulosti - Jack s jeho ukončenou kariérou a Miles s jeho nevydařeným manželstvím a s představou, že se stane spisovatelem. Jakoby ostatní svět pokročil bez nich. Ale najednou je před nimi vyhlídka na životní změny a mně to připadá jak veselé tak vážné."

Postavy Milese a Jacka se zrodily v mysli spisovatele Rexe Picketta během podobného - bohudíky méně bujarého - ochutnávání vína , které se svým přítelem podnikl před několika léty. "Představoval jsem svému příteli víno a vyprávěl jsem mu všechny ty bláznivé příběhy," vzpomíná Pickett." Když jsme byli v povznesené náladě, bavil jsem svého přítele a on řekl "měl bys to napsat." v legraci jsem mu řekl, že bych napsal něco jako "Dva muži na víně!" Ale když jsem se vrátil, věděl jsem, že musím napsat o těchto dvou postavách: o Jackovi, který se podobal mému příteli a Milesovi, který představoval mne."

Pro Picketta to bylo zábavné a někdy smutné, když Miles a Jack dělali chyby, které byly tak skutečné a které ho zajímaly. "Myslím, že lidi cítí s těmi chlapíky, protože jsou neúspěšní."říká. "Všichni usilujeme o to, abychom žili lépe a zajímavěji, jenže pouze někteří z nás dosáhnou svých cílů. Myslím, že si všichni v hloubi duše přejeme, aby Jack stihl svou svatbu, aniž by všechno zničil a chceme, aby se Miles zamiloval a ne aby až do smrti analýzoval sám sebe. Chceme, aby se spokojili se životem, i když je trochu jiný než jak si ho představovali."

Pickettova osobní náklonnost ke kalifornským vínům také hrála v příběhu svou roli - zejména když se rozdílné životní styly Milese a Jacka odrážely v letité debatě mezi Pinotem a Cabernetem, jedno je komplikované, vrstevnaté a jeho výroba je obtížná, to druhé je otužilejší a nenáročnější. Pickett říká: Jack by si do hrdla nalil cokoli. Ale Miles představuje jak nejsložitější vinnou révu , tak případně obrovské rozčarování. Jinými slovy, Jack nechce být vybíravý a Miles bude zklamán. Není tedy pochyb, že oba potřebují záchranu.

Ironicky, Pickett začal psát příběh jako filmový scénář, a když mu připadalo, že to není ono, přepsal ho jako román. První návrh ukázal svému dlouholetému příteli, producentovi Michaelovi Londonovi. Londona okamžitě napadlo, že kruh by měl uzavřít Alexander Payne.
Alexander miluje problematické postavy, vysvětluje London. "Věděl jsem, že se mu bude líbit nápad o dvou chlapících, kteří se vydají na tak idylické místo, aby prožili veselý výlet a nakonec prožívají bolest a zklamání. A měl jsem pocit, že Alexander dokáže dodat těmto nádherným postavám větší hloubku a lidskost."

London také předpokládal jeden praktický důvod, proč by se Payne mohl ztotožnit s problémy Milese a Jacka. "Alexander byl těmto postavám blízký věkem, stejně jako já. V životě dospějete k bodu,kdy jste v jeho středu. Máte stejně tolik za sebou, jako před sebou," říká producent. "Je to důležitý okamžik. Učinili jste jistá rozhodnutí a už je nemůžete schovávat za fantazie, nebo za naději ve svůj budoucí život. O tom je ten příběh a podle mě to Alexander pochopil - nehledě na to, že má také velmi rád víno a tento vinařský kraj."

Payne, který v tu dobu dokončoval film ELECTION a chystal se na film O SCHMIDTOVI, myslel na film SIDEWAYS po celou dobu. Přestože změnil kariéru, jeho oddanost Milesovi a Jackovi nikdy neochabla. K úpravě dialogů říká Jim Taylor, který spolupracoval s Paynem na psaní scénáře: "Převzali jsme spoustu dialogů z knihy, protože Rex už má skvělý filmový styl psaní."

Ale nejlepší část nastala při "přípravě". "Při natáčení tohoto filmu jsem vypil spoustu vína," přiznává Payne. " Jel jsem do Santa Barbara County a setkal jsem se se spoustou vinařů a poznal jsem tolik vín kolik jsem jen stačil. Opravdu jsem se zamiloval do krásy tohoto kraje a věděl jsem, že chci tento film po této stránce natočit správně. Vždycky jsem chtěl, aby SIDEWAYS byl tak trochu milostný dopis vinařskému kraji, stejně tak jako portrét těch dvou chlapíků."

Dokonalé buké: obsazení filmu

"Tato vinná réva se obtížně pěstuje. Má tenkou slupku, je vrtošivá. Není otužilá jako Cabernet, který roste všude a prospívá i když o něj není pečováno. Pinot potřebuje soustavnou péči a pozornost..." Miles

Se scénářem, plným složitých postav, byl režisér filmu SIDEWAYS Alexander Payne brzy oslovován nejlepšími herci. Místo toho se scénárista/režisér rozhodl, zůstat věrný své původní představě o obsazení méně slavnými herci, kteří zahrají příběh o dvou neúspěšných mužích středního věku, přesvědčivě. "Nemám nic proti filmovým hvězdám", říká Payne, " ale chtěl jsem, aby film byl o skutečném životě, promítaném na filmovém plátně. To se těžko dělá s neuvěřitelně krásnými a slavnými hvězdami."

A tak začalo usilovné hledání herců, kteří vdechnou postavám život a dodají jim přesnou dávku komické energie. Hledání začalo ústřední postavou příběhu: Milesem, člověkem, který se nemůže vyrovnat s rozvodem, který je rozpolcen, protože byl odmítnut jako autor a hledá útěchu ve zkoumání vín. Filmaři věděli, že potřebují herce, který dokáže zahrát velkou bídu, kousavou komedii a ještě si získá diváky. Úkol trval dokud nepřišel na první konkurz Paul Giamatti. Giamatti na sebe upozornil svým hereckým výkonem ve filmu AMERICAN SPLENDOR. Když přečetl kousek role Milese, filmaři viděli jak se před jejich očima zrodila postava z masa a kostí.
"Měl jsem okamžitě dojem, že Paul se pro tuto roli mimořádně hodí," říká režisér Alexander Payne. "Myslím si, že nejlepší herci jsou ti, kteří vás vždycky překvapí něčím co byste nečekali, na co byste nepomysleli, co byste si nepředstavovali. Paul nás něčím překvapoval na place každý den a bylo báječně sledovat ho jak se z něho stal Miles."

Michael London byl stejného názoru. "Paul má tu vzácnou schopnost vytvořit slabosti postavy neuvěřitelně skutečné a navíc sympatické. Dáte mu srdce. Držíte mu palce, aby všechno dobře dopadlo. Věděli jsme, že dodá filmu silný citový náboj."

Giamatti říká, že ho ta role bavila přes Milesův ustavičný pesimismus. Ironicky, Giamatti byl v oblasti vína nováček. "Nevím o víně zhola nic," přiznává. "Ale zajímalo mě, jak se ve filmu víno stalo součástí Milesovy identity. Pro něj je opravdu důležité aby působil jako sofistikovaný znalec vína, i když je ve skutečnosti rozvedený, rozervaný školní učitel. Možná nejobávanější část role znamenal pro Giamattiho rozvíjející se vztah mezi Milesem a přitažlivou servírkou Mayou, kterou představovala herečka Virginia Madsenová. Myslil jsem si, že nikdo si neoblíbí muže jako já, když se jí budu dvořit," směje se Giamatti. "Ale ona byla v roli Mayi tak skvělá , že mi to ulehčila. Je v ní něco tak jednoduchého a přímého, a tak neústupného, že bylo snadné si představit, že i Miles bude v tom okamžiku ztracen."

Do role Jacka obsadil Alexander Payne Thomase Hadena Churche, kterého viděl už dříve na různých konkurzech a chtěl ho obsadit do té správné role. Jack, byla přesně ta role. "Kdysi jsem ho viděl na konkurzu, a zkrátka jsem si pro tuto roli neuměl představit nikoho jiného," říká režisér. "Jeho humor, jeho drsný a pohledný zjev, jeho potrhlost a fakt, že má obrovské zkušenosti v televizi, to všechno bylo pro obsazení do této role." Když se Church a Giamatti setkali, zafungovala mezi nimi okamžitě chemie."Bývá zvykem, že když obsazujete "parťácký" film, pořádáte kamerové zkoušky společně. " říká Payne. "Ale já jsem nechtěl testovat jejich chemii, vsadil jsem zkrátka na to, že to vyjde - a vyšlo. Thomas a Paul jsou oba ve skutečném životě mimořádně vtipní lidé a jejich smysl pro humor a pochopení postav do sebe ohromně zapadlo."

Dříve než produkce začala, byl jejich vztah prověřen na cestě, když Pany a koproducent George Parra posadili Churche a Giamattiho společně do jednoho Saaba na tři desetihodinové natáčecí dny scén v autě. "V polovině prvního dne nechtěli vystoupit z auta a byl slyšet smích a vyprávění vtipů. Jakoby se znali dvacet let." vzpomíná Parrra. Giammatti uzavírá: Mezi Thomasem a mnou proběhla okamžitě chemie přátelství. Je jedním z nejveselejších, nejchytřejších lidí, které jsem poznal a okamžitě jsme si porozuměli, což jsme přesně potřebovali, aby byly naše postavy skutečné a živoucí."

Dále jsme hledali obsazení do ženských rolí. Servírky Mayi a okouzlující servírky vín Stephanie. Payne viděl spoustu hereček, než našel pro roli Mayi tu pravou, ale říká, že téměř při prvním spatření Virginie Madsenové, věděl, že ona je pro tu roli ta nejlepší. "Vždycky se mi líbila," říká o Madsenové."Pak když jsme procházeli herečky, které prošly konkurzem a já jsem procházel jména a fotografie s režisérem obsazení, řekl:"Podívej se na tu fotku. Podívej se jí na oči. Nepřipadá ti, že to všechno prožila?" A já jsem řekl, "Ano, pozveme ji." Krátce na to jsme se dohodli. Producent London říká "Virginia je neuvěřitelně krásná, milá, srdečná a bezprostřední. A to jsou všechno velmi důležité vlastnosti pro Mayu.

Madsenová se mimořádně radovala z toho, že může pracovat tak zblízka s Paulem Giamattim. Je to vtipný a talentovaný herec, cítila jsem okamžitě jak vysoko byla nastavena laťka, říká. A to se mi líbí. Líbí se mi výzva, a líbí se mi, když se můžu každý den učit od někoho jako je Paul. Opravdu mi připadá, že jsem po tomto filmu lepší herečka než předtím. Čtyřka Paul Giamatti, Thomas Haden Church a Virginia Madsenová byla doplněna Sandrou Oh, v roli sexy servírky Stephanie. Payne věděl od samého začátku, co začal číst Rex Picketův román, že tuto roli svěří Oh - která je mimochodem jeho manželka.

Oh viděla od začátku co lákalo Paynea na tomto příběhu. "Je vtipný, chytrý, opravdová komedie," řekla. Myslím, že je to příběh o zkoumání mužské psýchy a také o tom, jak si ženy s mužskou psýchou poradí" Je o dvou naprosto rozdílných mužích, kteří zcela nedospěli a vzájemně se potřebují,aby přežili - a je to o údivu "Co jsem udělal se svým životem a kam směřuji?"

"Paul, Thomas, Virginia a já jsme byli vzájemně natolik spjati, že jakmile začaly vrčet kamery, odehrávalo se mezi námi něco velmi zajímavého a přirozeného." říká. "Ani to nechci pojmenovat, ale je to něco , co Alexander zachytil ve filmu o čtyřech lidech, kteří si spolu tak spontánně vzájemně užívají, že je to něco mimořádného."

Rozdílný úhel pohledu na moderní život: natáčení filmu Sideways

Miles: "Připadáš mi jako zvíře na louce čekající na jatky."
Jack: "Je to jako na jatkách uh... co je to?"

Od začátku bylo jasné, že film SIDEWAYS bude road movie pro dospělé. Filmová tvorba sedmdesátých let měla na Paynea velký vliv. "Připadá mi, jakoby tento velmi lidský styl filmování zmizel," říká. "Lidé mi často říkají, "tvoje filmy jsou tak svižné a jiné." Ale opravdu, nesnažím se točit nové filmy, snažím se točit filmy, jako byly ty staré."Na rozdíl od prvních tří filmů tohoto scénáristy - režiséra, které byly natočeny v okolí jeho rodného města Omahy, stát Nebraska, SIDEWAYS se odehrává v jiné středoamerické idyle - v malebném údolí Santa Ynez, v místech idylických vesniček, úzkých silniček, sluncem zalitých vinohradech a světově proslulých vinných sklípcích. I v tomto novém prostředí, okamžitě poznáte, že film točil Alexander Payne.

Payne úzce spolupracoval s kameramanem Papamichaelem, aby vytvořili retro pocit. "Chtěl jsem docílit jisté hebkosti a pastelové barevnosti, kterou vidíte ve filmech šedesátých a sedmdesátých let." vysvětluje Payne. "Ale filmová surovina je teď úplně jiná. Objektivy jsou jiné, ostřejší a neříkám, že lepší, zkrátka jiné. Někdy je to cena za to, čemu říkáme pokrok. Ale při použití filtrů a správné filmové suroviny dosáhl Phedon toho co jsem chtěl."

V rámci další přípravy se Payne a Papamichael dívali na filmy Hal Ashbyho, Jean -Luc Goddarda a Bertranda Bliera - ani ne tolik pro určité vizuální náměty, jako pro všeobecnou filmovou inspiraci. "Z promítání těchto filmů a z diskusí o nich, jsem pochopil mnoho o Alexandrově vkusu a citlivosti," komentuje Papamichael, "co se mu líbí,jaké má estetické cítění a z toho jsme odvodili několik pravidel, které dohromady fungovaly.Než jsme začali natáčet, byli jsme zajedno a už jsme nemuseli o ničem diskutovat."

Když byl film dotočen, Payne požádal Kenta, jestli by mohl natočit filmovou hudbu mono. "Byl to skvělý nápad, ale působilo to problémy při míchání dialogů," vysvětluje Kent. "Místo toho, jsem navrhl, že film natočíme stereo, ale použijeme zastaralou natáčecí techniku - což jsme nakonec udělali, díky zvukovému mistru Gregovi Townleyovi."

Mezitím se Kent při psaní filmové hudby čím dál tím víc nořil do klasického jazzu. Po celou dobu tohoto procesu, nechal Alexander Payne Kentovi volnost experimentální kreativity. "Velká pomoc byla, že Alexander se účastnil hudební tvorby." říká skladatel. "Byl při všech natáčeních, neustále mě podněcoval, abych zkusil nové věci. Dal najevo, že přesnost filmu není tak důležitá - ale velmi mu záleželo působivosti a energii hudby.

zdroj: Bontonfilm