Barevný závoj (2006) - Info ze zákulisí

O NATÁČENÍ

Pět let pracovali Edward Norton, scenárista Ron Nyswaner a Sara Colletonová na adaptaci románu W. Somerseta Maughana z roku 1925, a doufali, že se jim nakonec podaří podle předlohy natočit film.

Na podzim roku 2004 opět volal Edward Norton Naomi Watts, aby se jí zeptal, jestli si nechce zahrát roli Kitty ve filmu Barevný závoj. Tentokrát byl odhodlán ji pro roli získat.
Naneštěstí držitelka Oscara za nejlepší ženský herecký výkon za rok 2004 Naomi Watts teprve nedávno dokončila vyčerpávající práci v Austrálii na filmu King Kong. Není zrovna nadšená z toho, že by se měla pustit do dalšího natáčení: „Byla jsem vyčerpaná a rozhodnutá, že alespoň pár měsíců si dopřeji trochu oddechu. Toto odhodlání ale rázem vzalo za své,“ směje se Watts, „Věděla jsem, že film natočený podle této knihy bude skvělý.“

„Mluvil jsem s Naomi na konci roku 2004,“ vzpomíná Norton, který už má za sebou dvě oscarové nominace, přičemž jednu za svou vůbec první roli ve filmu, „Řekl jsem jí: Podívej, mohli bychom to dát společně dohromady už příští léto. Pojďme opravdu zapřemýšlet a najít režiséra, který to rád natočí.“

Do té chvíle se ale událo ještě mnoho. Přípravy byly opravdu zdlouhavé. První krůčky sahají až do roku 1995, kdy scenárista Ron Nyswaner přemýšlel o tom, že by se pustil do nějakého dalšího projektu. Nyswaner v roce 1993 sepsal scénář ke klíčovému filmu Philadelphia (režie Jonathan Demme), který sklidil světový úspěch a přinesl filmu oscarovou nominaci za nejlepší scénář.

Producentka Sara Colletonová se sešla s Nyswanerem, který se jí svěřil, že kniha Barevný závoj je jednou z jeho nejoblíbenějších. Ukázalo se, že Colletonová se snaží získat autorská práva na Maughanovu knihu již rok. Byl to osud: „Mluvili jsme o Maughanově knize a o tom, jak mistrně, na rozdíl od jiných současných autorů, pojal téma sexu a lásky,“ vzpomíná Colletonová. „Oba jsme proto byli odhodláni, že chceme vytvořit filmové zpracování.“

Maugham se narodil v Paříži v roce 1874, ale vyrůstal v Anglii. Než se z něj stal jeden z nejvýznamnějších spisovatelů 20. století, věnoval se studiu medicíny. Nyswanera na knize uchvátilo to, jak autor proměnil příběh pomsty v příběh smíření a vykoupení.

Pasáže, které popisují pozadí sňatku Waltera a Kitty a důvody, proč na sňatek přistoupila, jsou ve filmu zhuštěny do úvodní části. „Ron se postaral o výbornou adaptaci“ říká Edward Norton.

Norton je nadaný herec i režisér, který se po právu může považovat za milovníka a znalce Číny. Velice dobře pochopil komplexní charakter bakteriologa Fanea a nestálý vztah k jeho ženě Kitty: „Emoční vývoj Waltera a Kitty je ve scénáři pojat velmi působivě. Především ve fázi, kdy se jejich vzájemná nevraživost promění a vztah ožije. Walter se musí naučit odpouštět. V tom je příběh mimořádně trefný. Tohle jedno z nejzajímavějších témat lidského života.“

Přesto, jak moc se Norton pro film nadchnul, se z mnoha důvodů začátek natáčení neustále odkládal. V roce 1999 se ujal produkce filmu a znovu se pustil do příprav. Nyswander říká: „Norton nepřestával ve své snaze produkci realizovat.“ Pak spolu 6 měsíců pracovali na scénáři, aby, jak říká Norton „Film trochu vzdálili knižní podobě. Chtěli jsme najít nějaké krásné místo v Číně, aby film působil romanticky, takovou romantiku v předloze nenajdete. Chtěli jsme vztah Waltera a Kitty posunout o kousek dál.“

Norton vystudoval dějiny Číny na Yaleské univerzitě a byl pro Nyswanera při psaní scénáře nenahraditelným zdrojem informací. „Jeho inspirace a znalosti pro mě byly velkým vodítkem, mohl jsem pochopit práci, kterou Walter v Číně vykonával, způsobem, který bych z předlohy nevyčetl,“ říká Nyswaner.

„Walter vystupuje jako zástupce Britského kolonialismu na začátku 20. století. Lidé tehdy jezdili do vzdálených zemí a snažili se přivlastnit si je. Walter rovněž zastupuje západní racionalismus, vědecké uvažování, které je přesvědčeno, že pokud by se lidé v kolonizovaných zemích začali chovat stejným způsobem, jako se chováme na západě, jejich život by se zjednodušil.

Podle Nortona Walter také symbolizuje frustraci Evropana, který narazí na kulturní, sociální a politický rozdíl nebo dokonce odpor lidí, kteří nechtějí ani slyšet o tom, že by měli následovat západní vzor.

Jedna z prvních osob, která toužila po filmovém zpracování knihy byla i Naomi Watts, „Edward toužil Barevný závoj natočit, ale v té době jsme ještě neměli režiséra. Když jsem si přečetla scénář, zamilovala jsem si to. Myslím, že jde o krásný milostný příběh a postava Kitty mě k projektu přilákala o to víc. Nejprve jen tak poletovala po světě a nevěděla, co si ze života vzít, takže neměla moc hluboký vnitřní život a nic hmatatelného, čeho by se mohla chytit. Nikdy si v životě nemusela opravdu vybírat! Když si vezme Waltera a odjedou do Mei-tan-fu, pustí se do sebeobjevování. Konečně nahlédne i do těch stránek své osobnosti, které dosud neviděla.“

Edward Norton dodává: „Kitty je žena, která nikdy ze svého sociálně i osobně omezeného světa nespatřila opravdový život. Teprve Čína jí otevře oči a ona vidí, co je to svět, jak je velký. Když to Kitty spatří, uvědomí si půvab života a její osobnost dospívá.“

Přesto, jak byli všichni pro projekt nadšeni, natáčení bylo stále v nedohlednu. „Naomi měla natáčení a já jsem měl práci. Spousta režisérů se o to již zajímala, ale pak najednou neměla čas… Takže jsme museli čekat až do roku 2001,“ vysvětluje Norton.

Naomi Watts souhlasí: „Čekali jsme opravdu dlouho. Edward tomu věnoval 6 let a já 4, než se začalo. Je ale dobře, že se to nakonec podařilo a všechno do sebe zapadlo.“
Do produkce „výborně zapadl“ také režisér John Curran. „Naomi s Johnem pracovala na filmu Už tady nežijeme (We Don’t Live Here Anymore, 2004). Viděl jsem to a zeptal jsem se Naomi, jak probíhalo natáčení. Ona se rozpovídala a nemohla přestat o tom, jak se jí to líbilo a jak se Johnovi podařilo ze všech dostat skvělé výkony…“

„S Johnem se pracuje skvěle,“ opěvuje Naomi svého dlouholetého přítele, rodilého newyorčana, který se v roce 1986 přestěhoval do Austrálie. „Na Barevném závoji je několik obtížných momentů, ale já věděla, že John si poradí i s kontroverzními aspekty hlavních postav.“

„Edward i já jsme věděli, že nejde o čistě politický nebo historický román. Jde o historické drama odehrávající se na pozadí dobové Číny,“ říká John Curran, „Bylo jasné, že spíš než na politiku, chceme klást důraz na příběh Waltera a Kitty.

Norton cítil jako svou povinnost poukázat filmem na problémy, se kterými se Čína v té době musela potýkat: „Pokud natáčíte film, který se odehrává v Číně v tomto období, nemůžete Čínu použít jen jako romantický exteriér. Příběh se odehrává v několika rovinách. Jde o politiku, střet různých kultur, o to co se stane, když se jedna kultura snaží proměnit kulturu jinou.“

Norton a Nyswaner tedy vypracovali první verzi scénáře, kde bylo víc materiálu o čínské politické situaci. Curranův nápad bylo zakomponovat příběh do událostí spojených s šanghajským masakrem 30. května 1925, při kterém britská armáda v potyčce s demonstranty zabila mnoho Číňanů. Následně na to ještě stoupla čínská nesnášenlivost vůči cizincům a po celé zemi bylo organizováno bezpočet demonstrací. Nastalo nesmírně chaotické období, kdy bezmála půl století celá Čína nechtěla nic víc, než aby všichni cizinci prostě zmizeli,“ vysvětluje Norton. Jeho oblíbená kniha historika z Yaleské Univerzity Jonathana Spence ‚Západní poradci přijeli do Číny‘ Nortonovi v mnohém pomohla pochopit situaci v Číně té doby a udělat pár úprav na filmovém zpracování Barevného závoje. V knize se píše o třísetletém snažení mnoha zahraničních misionářů, vojáků, lékařů, učitelů, inženýrů a revolucionářů. Nortona a Currana kniha natolik zaujala, že dokonce některé prvky použili, aby pozměnili postavu Waltera. Snažili se klást důraz na to, že Walter je západní vědec, který přijde na čínský venkov během epidemie cholery a mylně se domnívá, že ho Číňané přivítají s otevřenou náručí.

„Walter je jedním z mnoha lidí, kteří do Číny přišli, a říkali si ‚Já sem přece nejedu zavádět politické nebo sociální reformy. Jsem tu ve jménu vědy, abych zlepšil život místních lidí.´ Nepovažovali se za součást Britských vojenských jednotek,“ vysvětluje Norton.

Pravé místo pro exteriéry se v Číně hledalo na území rozlehlém zhruba 5000 mil asi 10 dní. Hledalo se místo, kde bude staré město ležet v blízkosti řeky a hor. Důležité také bylo, aby bylo v blízkosti moderní zázemí, kde bude po dobu natáčení moci fungovat štáb a kde budou bydlet herci. „Nakonec se všichni usadili v provincii Kuang-Si ve městě Kuej Lin, protože nám připadalo, že zde je správná horská atmosféra,“ vysvětluje Curran. Kuej Lin je jedno z nejkrásnějších čínských měst, leží na řece Li a je obklopeno ohromnými, zelení pokrytými, horami.

Barevný závoj, je pozoruhodný tím, že vznikl v koprodukci s Čínou, jak zdůrazňuje John Curran: „Nebylo to tak, že bychom tam přijeli, natočili si svoje, a zase zmizeli. Spolupracovali jsme s čínským filmovým ústavem. V Číně dokonce bude Barevný závoj prezentován jako čínský film.“

„Natáčelo tu již několik štábů ze západu, ale nikdy nepracovaly společně s čínskou stranou. Jde o první západní film o Číně natočený v Číně,“ dodává Edward Norton. „Za nic bych tuhle zkušenost nevyměnil. Nemohli bychom to takhle natočit nikde jinde. Nikde by nebyla taková krajina, takoví lidé a spolupracovníci.“

Currana těší, že zkazil očekávání všech škarohlídů: „Jeli jsme do Číny a většina lidí nám říkala, že to nepůjde, že natočit v Číně takový film nebude možné. V Číně se dá ale točit skvěle a věřím, že se tu bude točit čím dál víc.“

Hlavní natáčení Barevného závoje začalo v Pekingu. Lidí, kteří se na natáčení podíleli, bylo ohromné množství. 40 členů západního štábu, 260 členů štábu čínského, několik desítek tlumočníků a 70 přenosových vozů.

„Zpočátku jsme museli být trpěliví, protože Číňané při natáčení postupují trochu jinak než my. Postupně jsme si na to ale zvykli a jistě nás to v mnohém obohatilo,“ vzpomíná Curran. „Za pár týdnů jsem si začal uvědomovat s jak neobyčejně svědomitým týmem mám tu čest pracovat.“

Naomi Watts má podobnou zkušenost: „Když jsem se tam objevila, připadala jsem si úplně jako Kitty. Nebylo to vůbec snadné, máte jazykovou bariéru, jste v neznámém prostředí a naprosto všechno je jiné. Pak se ale uvolníte a začnete to vnímat jako veliké dobrodružství. Určitě to pro mě byla důležitá a nezapomenutelná zkušenost.“

Občas si herci i členové štábu museli sáhnout na dno, když došlo na natáčení v zapomenutých oblastech na venkově. Starodávné Huang Yao, kde se točila vesnice Mei-tan-fu, je 8 století staré město, které skýtá jen málo pohodlí. Jediné hotely tu jsou ubytovny pro turisty-baťůžkáře. „Trochu jsme je sice upravili, ale nikdo si nemohl moc vybírat,“ říká producentka Antonia Barnard. Toby Jones dodává: „Málokdo z nás před tím v Číně pracoval. Nemůžete si přečíst knihu a vědět, jaké to bude až tam přijedete. Myslím, že ta vzájemná nedorozumění způsobená jazykovou a kulturní bariérou, fascinace novým prostředím a zvědavost, kterou jsme cítili, když jsme v Číně byli, se ve filmu odrazí.“

Edward Norton a herečka Lu Yin trávili volný čas hraním čínské stolní hry Mahjong. „Je to v Číně velmi populární. Každý to tu umí,“ říká Lu Yin. „Edward je chytrý a mluví trochu čínsky, tak jsem ho to naučila. A pak jsme to učili ty ostatní. Samozřejmě, že jsem vyhrávala já.“

Až na pár dní, kdy bylo zataženo, bylo počasí na jihu Číny velmi příznivé. V jednu chvíli se ale stalo, že se na jedné lokaci točilo déle, než se předpokládalo. „Museli jsme upravit město tak, aby bylo vidět jak na ulicích umírají lidé na epidemii cholery,“ vysvětluje Antonia Barnard. „Číňané ale věří, že symboly smrti před jejich domy přilákají zlé duchy a přivedou do nich smrt. Lidé proto byli velmi rozhořčeni a náš čínský vedoucí výroby se snažil zuby nehty odvrátit všechny konflikty. Když natáčení těchto scén skončilo, vyšli jsme do ulic s prskavkami a odháněli zlé duchy, aby se všichni zase uklidnili. To bylo jedinkrát, co jsme měli při natáčení problémy s místními obyvateli. V ostatních případech byli velice milí a vstřícní.“

Sestavit kulisy Londýna a Šanghaje 20. let vyžadovalo mnoho talentu a úsilí. Největší překážka spočívala v úpravě současného Šanghaje a Pekingu na Londýn. Produkce nechtěla vozit do Číny mnoho materiálu, protože by to bylo příliš nákladné a setkává se to s mnoha dovozními omezeními. Díky „kulturní revoluci“ kterou v 60. letech v Číně provedl Mao Ce-Tung, bylo zničeno bezpočet anglických budov, artefaktů, starožitností, knih a maleb. „Bylo těžké najít dokonce i dobové knihy. Nejtěžší však bylo rekonstruovat londýnské ulice, protože v Číně nenaleznete žádná dobová evropská nebo britská auta, která by měla volant na pravé straně,“ říká Antonia Barnard. John Curran dodává: „Něco jsme dovezli, něco jsme našli v Šanghaji ale nebylo to snadné. Navíc tu byla jazyková bariéra.“

Ruth Myersová, která získala za své kostýmy pro film Addamsova rodina (The Addams Family, režie Barry Sonnenfeld, 1991) a Emma (režie Douglas McGrath, 1996) oscarovou nominaci, si tentokrát musela poradit s kostýmy pro horní londýnskou vrstvu 20. let i pro obyvatele cholerou postižené horské vesnice. Když si Myersová přečetla scénář, nemohla se dočkat, až se pustí do práce: „Jsem jako cikán, nebo dobrodruh a mám ráda výzvy. Ráda pracuji na dobových filmech a 20. století znám celkem dobře.“ Přestože mnoho kostýmů měla už připravených, musela se trochu dovzdělat o čínském oblékání: „V Číně byl ale naštěstí dostatek zdrojů, ze kterých jsem mohla čerpat o životě v Šanghaji 20. let. Byla to zajímavá práce.“

Když Myersová sehnala dostatek materiálu, začala se věnovat kostýmům pro Kitty: „Je to úžasná postava. Vždycky je velké potěšení navrhovat šaty pro postavu, která jimi vyjadřuje své emoční pochody a stavy.“

Nejprve se diváci s Kitty setkají na večírku v Londýně: „Zde je oblečená ve stylu společenské vrstvy, ze které pochází. Přesto ale o dost uvolněněji a provokativněji, než kdokoli jiný. Její šaty jsou kratší a jemnější,“ vysvětluje Myersová. „Když Kitty odjede do Číny a později do vesnice Mei-tan-fu, její oblečení se mění. Je méně barevné a bledší. Z oblečení získáváte dojem, že není šťastná. V Mei-tan-fu má šaty jednoduché a z přírodních materiálů, ale čím je oblečení jednodušší, tím jemnější a sympatičtější postava Kitty je. Čím víc se vzdává zbytečných ozdob, tím víc se dokáže ponořit do svého vnitřního světa. Její charakter si prošel dlouhou cestu a její vzhled to odráží.“

„Vždy si musíte klást otázku: ‚Jaký význam bude mít takový příběh pro současné publikum? Co řekne příběh dvou Britů v Číně 20. let 20. století dnešnímu divákovi´,“ říká Edward Norton. „Příběh Waltera a Kitty je nadčasový. Myšlenka života ve světě svázaného přísnými pravidly, kterým se musíte podřídit je v jistém smyslu aktuální i teď. Na dvou lidech, kteří nalézají pokoru a učí se odpouštět jeden druhému, je něco dojemného.“

zdroj: Bioscop