Alvin a Chipmunkové (2007) - Info ze zákulisí

Alvin a Chipmunkové dělají v životě nebohého Daveho Sevilla rambajs už téměř padesát let, během nichž prošli několika různými inkarnacemi. Od okamžiku, kdy je zpěvák a písničkář Ross Bagdasarian st. přivedl na svět, zůstávají Chipmunkové popkulturní stálicí, kterou zbožňuje mladé i odrostlejší publikum.

Podle producenta Rosse Bagdasariana ml. je velkolepé filmové zpracování vyvrcholením dlouholetého úsilí. „S [producentkou] Janice [Karman] jsme o celovečerním filmu s Čipmunky uvažovali více než deset let a celou tu dobu nám záleželo na tom, abychom natočili snímek, který si budou moci užít všechny tři generace jejich fanoušků.“

„Ať jsme s Čipmunky dělali cokoliv, vždycky jsme se snažili o nový a neotřelý přístup. A v tomhle případě nám přišlo jako dobrý nápad zkusit je umístit do reálného světa a upravit jejich vizáž tak, aby v něm působili uvěřitelně,“ vysvětluje Bagdasariana.

„Museli jsme zajistit, aby to byly pořád ty postavy, s nimiž lidé vyrostli,“ dodává Karman. „Aby z Alvina a jeho přátel stále vyzařovalo to, co z těch původních Čipmunků – navzdory tomu, že jsou teď trojrozměrní a digitálně animovaní.“

„Ross ani já jsme o Čipmuncích nikdy nepřemýšleli jako o karikaturách. Brali jsme je jako postavy se skutečnými emocemi. Alvin je drzý, ale také zranitelný. Simon je z nich nejstarší a jelikož nemají rodiče, zastává tuhle roli on – dohlíží na nejmladšího Theodora a snaží se krotit divokého Alvina.“

Režisér Tim Hill podotýká, že Čipmunkové prošli před svým debutem na stříbrném plátně důležitými změnami, které se týkaly jejich vzhledu i povahy. „Tohle nejsou ti Čipmunkové vašeho táty,“ směje se Hill. „Mají moderní švih i postoje a vypadají a pohybují se jinak než jejich předchozí inkarnace. Jsou rozjaření a zábavní, zpívají a tančí. Jsou to popové superhvězdy – s kožichy.“

Filmaři zintenzivnili také jejich emocionální stránku. „Chtěli jsme vyprávět příběh o vzniku nové rodiny, který by člověka zahřál u srdce,“ vysvětluje Hill. „O tom, jak se Dave i navzdory pochybnostem o sobě samém a svých nových svěřencích naučí mít Alvina, Simona a Theodora rád.“

Scénář

Úkolem vymyslet k filmu příběh pověřili producenti scénáristu Jona Vittiho. Bagdasarian a Karman chtěli, aby byl scénář skutečně chytrý a jako velcí fanoušci Vittiho ostatních filmů byli ochotni počkat osm měsíců, než Jon dokončil práci na všech ostatních projektech. Vitti, který dlouho pracoval jako scénárista a producent na seriálu Simpsonovi a patřil k hvězdnému scénáristickému týmu, který má na svědomí jeho celovečerní verzi, příležitosti vdechnout život nové inkarnaci oblíbených Čipmunků rád využil: „Věděl jsem, že si při tom užiju dost legrace a že má ta látka potenciál oslovit všechny věkové kategorie,“ podotýká režisér. „Má šílenou, ale nadčasovou premisu, která navíc zahřeje u srdce: otcovská figura a tři tančící a zpívající Čipmunkové, kteří se vlastně stanou jejími dětmi.“

Na scénáři se výrazně podílelo také duo Will McRobb a Chris Viscardi, které obohatilo děj o některé důležité scény. Jednou z nich je i velká tříaktová koncertní sekvence, během níž Čipmunkové vystupují na pódiu před tisíci fanoušků, zatímco se je Dave snaží dostat ze spárů bezohledného hudebního producenta Iana. „Je to velká scéna, kterou film vrcholí, psalo se nám to skvěle,“ podotýká McRobb. „Ale všechno to do sebe zapadlo teprve v okamžiku, kdy byla vybrána natáčecí lokace.“

Tou se stala prestižní hala Orpheum Theatre v Los Angeles, která patří k nejvýznačnějším návštěvním místům celého města. Na tamějším pódiu vystupovala spousta hvězd od mladé Judy Garland až po účastníky soutěže American Idol – a nyní se do análů význačných osobností, které jej pocity svou návštěvou, mohou připsat také Alvin, Simon a Theodore.

McRobb a Viscardi vzali úkol přiblížit Alvina a Čipmunky nové generaci diváků velmi zodpovědně. „The Chipmunk Song zná snad každý na světě,“ říká Viscardi. „Ty postavy a jejich hudba jsou posvátnou součástí naší kultury. Museli jsme s nimi zacházet velice obezřetně.“

Obsazení hlavních rolí

Osvědčené pravidlo filmové branže „nikdy nepracujte s dětmi nebo zvířaty“ získalo v případě tohoto filmu úplně nový rozměr – jeho hlavními hrdiny jsou totiž zvířecí děti. Naštěstí pro všechny zúčastněné však pouze digitální.

Filmařům nicméně daly zabrat i dospělé role – a to už při jejich obsazování. Režisér Tim Hill podotýká, že postava Daveho Sevilla vyžadovala vzácnou kombinaci komediálních schopností a charismatu. „Bylo důležité najít herce, který by vám byl sympatický i v okamžiku, kdy by křičel to Daveho kultovní ‚Alvine!!!‘ Měli jsme štěstí, že jsme narazili na Jasona, protože přesně tenhle šarm a kouzlo je mu vlastní.“

Kromě přirozeného komediálního talentu vynikal Lee také svou schopností zdatně komunikovat se třemi hlavními postavami, které si musel celou dobu představovat. „Jason to měl o to složitější, že musel zvládnout interakci hned se třemi postavami, které stojí jen výjimečně u sebe. Musel mít pořád na paměti, který Čipmunk zrovna mluví a odkud,“ říká Bagdasarian.

„Nejtěžší bylo pamatovat si, kam má který z nich namířeno a v jakém pořadí se pohybují,“ dodává Lee. „Alvin jde tudy, Simon tamtudy a Theodore zůstává stát… ne, počkat, stojí támhle… ne, teď už zas támhle!“

Lee a David Cross (který si zahrála manažera Iana) byli obsazeni přibližně v době, kdy se k projektu připojili McRobb a Viscardi, což oběma scénáristům udělalo velkou radost. „Když jsme věděli, že budou ty dialogy padat zrovna z jejich úst, byl ten tlak najednou mnohem menší,“ říká McRobb. Oba také podotýkají, že Ian vnesl do postavy zlého manažera nahrávací společnosti další rozměr. „David nevypadá jako obvyklý padouch, s čímž jsme si docela pohráli. V dřívějších verzích scénáře byl Ian spíše takový stereotypní slizoun z velké nahrávací společnosti. V Davidově podání z něj ale vybublal na povrch ten vnitřní blb, takže ve výsledku působí Ian jako člověk, který se snaží být někým, kým není. Má manýry lidí, kteří jsou úspěšní a cool, ale uvnitř je stále ten blb,“ vysvětluje Viscardi.

V Daveově životě hraje významnou roli také jeho bývalá a možná i budoucí přítelkyně Claire. „Daveho minulost v oblasti vztahů je až komicky svízelná – je to další aspekt jeho neschopnosti udržet ve svém životě nějaký řád,“ říká Cameron Richardson. „Myslím si, že díky jejich vztahu bude příběh zajímavý i pro dospělé. Dave se musí naučit vyrůst a jeho eskapády s Claire jsou součástí tohoto procesu.“

Třem animovaným hrdinům propůjčili v původním znění hlas tři herci, kteří patří v současném mladém Hollywoodu k nejpopulárnějším: Justin Long z filmu Vybíjená: Běž do toho na plný koule, Matthew Gray Gubler ze seriálu Myšlenky zločince a herec a popový zpěvák Jesse McCartney.

Animace Čipmunků

S příchodem digitální animace se kompletně proměnil i vzhled Alvina a Čipmunků. Aby v hraném filmu působili přesvědčivě, bylo nutné úspěšně propojit skutečný svět s moderní digitální animací. Přestože dnes mají mnohem modernější říz než v uplynulých 45 letech, stále si uchovávají svůj styl. „Nejtěžší bylo začlenit je do skutečného světa a zároveň dosáhnout toho, aby to byli stále ti Čipmunkové, které známe a máme rádi,“ říká producentka Janice Karman.

Alvin, Simon a Theodore se publiku poprvé představili v pořadu The Ed Sullivan Show ještě jako maňásci. V roli Daveho Sevilla jim zdatně sekundoval Bagdasarian st. Když se pak na podzim 1961 ukázal na obrazovce animovaný seriál The Alvin Show, vypadali už titulní hrdinové jinak – ostré kontury a divoký zjev vystřídala přátelštější, barevnější stylizace. Další proměna je čekala v roce 1983, avšak jednalo se spíše o kosmetické úpravy.

Přerod do digitální grafické podoby byl dlouhý a komplikovaný proces, který pokračoval během natáčení a dokonce i ještě během postprodukce. Na nové vizáži Čipmunků se v úzké spolupráci s Bagdasarianem a Karman podílela některá esa v oblasti návrhů animovaných postav včetně H. B. “Bucka” Lewise, do jehož portfolia patří filmy jako Ratatouille či Doba ledová, nebo Chris Consani, který pracoval na Noci v muzeu a filmu Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň.

Zatímco byly postavy dokončovány, vedoucí animace Chris Bailey a jeho tým v efektovém studiu Rhythm & Hues (jehož práci jsme mohli vidět ve filmech jako Noc v muzeu, Happy Feet nebo Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň) začali trojici digitálních hrdinů rozpohybovávat. Pracovat s postavami, které zbožňují celé generace fanoušků po celém světě, a měnit jejich vzhled, aniž by přestaly působit povědomě, byl náročný úkol, ale Bailey se ho zhostil s nadšením.

Bagdasarian a Karman byli s jeho prací nadmíru spokojeni. „Čipmunkové jsou jen tak prohnaní a zajímaví, jak jim to animátoři umožní,“ říká Bagdasarian. „To oni jim propůjčují to, díky čemu si je zamilujete, díky čemu vám budou blízcí. Alvin nemůže být jen vševěd a drzoun, ale musí být také zranitelný. Ano, Theodore je tak sladký a mlsný jako kdykoliv předtím, ale animátoři mu dali do vínku také naivitu, díky níž působí hrozně roztomile. Simon je tak chytrý, jak jen může být, ale má také velký smysl pro humor a dokáže se Alvinovi postavit, když to situace vyžaduje. A tyhle kriticky důležité vlastnosti jim dodali právě Chris Bailey a jeho lidé z Rhythm & Hues.“

Ještě před začátkem práce na animaci si animátoři natočili debatu Karman a Bagdasariana, při níž rozebírali osobní výstřednosti jednotlivých postav a jejich předpokládané reakce v různých situacích. „Alvin a Simon by se mohli dát do křížku, Alvin a Theodore taky, ale Simon a Theodore určitě ne,“ říká Karman.

Při animování postav Bailey úzce spolupracoval s režisérem Timem Hillem, herci a vedoucími ostatních oddělení. Už na začátku příprav na natáčení Bailey s Hillem vytvořili k celému příběhu a všem efektovým scénám storyboardy, přičemž se v každé z nich snažili pro jednotlivé postavy vymyslet co nejzábavnější pohyby a repliky.

Během natáčení pak byly scény s Čipmunky nacvičovány s použitím vycpaných zvířat, jenž lidem ze štábu pomohly vymýšlet za běhu lepší rozestavení postav a nové vtípky.

„V každé scéně jsem hledal něco, s čím by Čipmunkové mohli operovat,“ vysvětluje Bailey. „Například když měl některý z nich skočit z jednoho místa na druhé, poohlížel jsem se po nějaké sklenici, kterou by mohl zvrhnout, nebo knize, již by mohl převrátit na bok. Zamýšlel jsem se třeba nad tím, zdali nějak řeší, jestli je dobrý nápad proskočit Daveho květinou. Usoudil jsem, že Alvin by se nezdráhal, protože ví, že mu neublíží. Simon by byl poněkud ohleduplnější, protože by nechtěl poškodit něco, co patří Daveovi – obešel by ji. No a Theo by do ní patrně narazil hlavou.“
Bailey podotýká, že zvláště povedená sekvence je ta, v níž Čipmunkové zpívají před zástupy fanoušků svůj klasický hit Witch Doctor a poté mají velkou párty v zákulisí. „V těch scénách jsou hvězdy! Je to velké, okázalé a vynikající z hlediska výtvarné stránky a choreografie. A je to skvělá, velkolepá písnička.“

„Poté, co animátoři do záběrů vložili Čipmunky, už nechtěl nikdo – studio, režisér ani producenti – tuhle sekvenci vystřihnout. To byla pro tým animátorů ta největší motivace.“

Vedoucí animace v Rhythm & Hues Lyndon Barrois řídil celkem 73 animátorů losangeleského studia a dalších 10, kteří pracují ve studiu v Indii. Hlavním problémem byla z jeho pohledu disproporce ve velikosti Čipmunků a okolního světa.

Aby byli všichni animátoři s celým čipmunkovským fenoménem co nejlépe seznámeni, zhlédnuli spolu s Bagdasarianem a Karman několik epizod původního televizního seriálu a nafilmovali skutečné čipmunky v „akci“, aby mohli zkoumat jejich pohyby a anatomii. „Chtěli jsme do detailu pochopit, jakým způsobem se pohybují,“ říká Barrois. „Zkoumali jsme jejich bleskové starty, různé kradmé pohyby, jak si nacpávají tlamičky a jak se staví ze čtyř nohou na dvě a pak zase zpátky.“

Barrois podotýká, že tento výzkum byl při vytváření digitálních Čipmunků velmi důležitý. „Myslím si, že kluci vypadají nejlíp ve chvílích, kdy jsou opravdu těmi zvířátky – když stojí na zadních a natahují se, aby se na něco podívali. Snažili jsme se co nejvíc odolávat nutkání, abychom jim dali člověčí stavbu těla.“

Dalším důležitým člověkem z Rhythm & Hues byl vedoucí digitální grafiky Todd Shifflet, který vymýšlel nasvícení scén a dohlížel na to, aby byli Čipmunkové co nejlépe začleněni do reálného prostředí a mezi skutečné herce.

Taneční kreace

Kromě nové vizáže dostali Alvin, Simon a Theodore do vínku také úplně nový zvuk, který kombinuje jejich klasický styl s rockem, popem, reggae a hip hopem. Na soundtracku se nacházejí nové verze klasik jako Funkytown, Witch Doctor nebo The Chipmunk Song (Christmas Don’t Be Late). Mezi nové písně patří Get Munk’d, Follow Me Now a coververze hitu Bad Day.

Na všechno bedlivě dohlížel výkonný producent hudby Ali Dee Theodore, jehož schopnost složit přístupné a zábavné popové melodie z něj činila ideálního adepta na stvoření nové inkarnace populární skupiny.

Jeho úkolem bylo udělat z Alvina a jeho parťáků opravdovou skupinu, tj. napsat pro ni písně, které se mohou normálně vysílat na MTV a oslovit jak děti, tak i teenagery a dospělé. „Chtěl jsem, aby se z každé z těch písní stal hit, a tak jsem k těm trackům také přistupoval,“ vysvětluje.
Mezi písněmi film doprovází skladby Christophera Lennertze, které vhodně dokreslují humor v jednotlivých scénách a také rozvíjející se vztah mezi Davem a Čipmunky.

Dalším klíčovým prvkem je obrovská energie jejich koncertních čísel. Choreograf Rosero McCoy vymyslel pro čipmunky strhující taneční kreace, které kombinují nové prvky se zavedenými. „Chtěl jsem, aby vypadaly dobře ještě za rok. A nejlépe i za dva nebo pět,“ říká McCoy.

Některé z modernějších pohybů jsou založeny na „snap dance“, odrůdě hiphopového stylu, která se zrodila v Atlantě, losangeleském „krumpingu“, pro nějž jsou charakteristické volné, expresivní a velmi energické pohyby, a pouličním tanci, který se zrodil v Oaklandu.

Úkolem animátorů bylo na plátně vyobrazit, jak jsou tance Čipmunků strhující a rytmické. Ještě předtím, než se do toho kouzelníci z Rhythm & Hues pustili, prošel si McCoy všechny kroky s lidmi, kteří se na pár okamžiků vžili do Alvina, Simona a Theodora. Tahle živá předloha animátorům pomohla pochopit, jakou má daný tanec formu a pohyby, nicméně přenést vlnění lidského těla na malé čipmunkovské tělíčko nebylo jednoduché. „Nejenže museli animátoři adaptovat váhu a energii vzrostlého člověka na malé tvorečky, ale také bylo potřeba přidat do animace jejich výrazové prostředky a obdařit je individuálními pohyby, které jsou pro každého z nich specifické.“

„Alvin je velice pyšný – když stojí na pódiu, je to jeho okamžik. Myslí si, že byl předurčen k tomu, aby se stal hvězdou. Theovi se honí hlavou spíš něco jako: ‚Tyjo, paráda! Fakt jsem tady? A ty lidi mě zbožňujou!‘ No a Simon, ‚ten moudrý‘, se nečekaně také odváže.“

Moderní způsob tance doprovází různé nostalgické dekorace hlavního výtvarníka Richarda Hollanda, které mají v mnoha případech speciální skrytý význam – například piáno, na němž filmový Dave Seville skládá píseň The Chipmunk Song (Christmas Don’t Be Late), je totéž piáno, na němž Ross Bagdasarian st. tento hit složil ve skutečnosti. Dokonce i číslo v adrese domu má svůj význam – 1958 je rok, v němž se Čipmunkové zrodili.

Tím nejdůležitějším, díky čemu celý film funguje, je však příběh. „Vzpomínám si, jak jsem říkal Janice [Karman], že ani jedna epizoda The Alvin Show z 60. let se netýká toho, jak Čipmunkové začali žít s Davem Sevillem. Proto se tohle téma stalo námětem jedné z prvních epizod, které jsem s ní napsal pro seriálové pokračování z roku 1983. A jsme hodně rádi, že na vzniku jejich přátelství je založen i film,“ říká Bagdasarian.

„Tenhle film je zajímavým přírůstkem ke všem projektům, které jsme dosud s Čipmunky zrealizovali,“ říká Bagdasarian. „Je to splněný sen a opravdová pocta tomu fenoménu, který před téměř 50 lety můj táta vytvořil.“

zdroj: Bontonfilm