A co když je to pravda? (2005) - Info ze zákulisí

Příběh filmu A co když je to pravda? se začal odvíjet na stránkách knižního bestselleru If Only It Were True francouzského spisovatele Marca Levyho. Romantického příběhu lásky, která překračuje hranice našich fyzických i metafyzických světů, si všimli producenti Laurie MacDonald a Walter F. Parkes několik měsíců předtím, než se dostal na pulty knihkupectví její anglický překlad.

"Ani jeden z nás bohužel neumí francouzsky, takže jsme se původně mohli orientovat pouze podle krátkého shrnutí děje. I na jeho základě jsme ale usoudili, že příběh by s jeho hlavními postavami na plátně skvěle fungoval," říká Laurie MacDonald.

Později se producentům dostaly do rukou první revize překladů knihy, které jejich domněnky jen potvrdily. "Na jeho premise bylo něco okouzlujícího a dojemného. Bylo to velmi přístupné, romantické a potenciálně humorné téma, takže jsme zakoupili práva a začali na filmu pracovat."

"Tohle je de facto první opravdová romantická komedie, kterou jsem s Laurie produkoval. Na skvělých scénářích k romantickým komediím je něco elegantního. Nevyžaduje to žádné velké efekty nebo vysoké náklady - jde o skvěle odvyprávěný příběh dvou lidí, na kterých vám opravdu záleží. I ve své jednoduchosti dokáží vzbudit v publiku stejnou emocionální reakci jako ty velké filmy. někdy dokonce i mnohem silnější.
U dobré romantické komedie musí publiku na hlavních postavách záležet už od prvních momentů a postupem času by k nim mělo získávat stále hlubší citový vztah."

"Pro mě jsou nejlepšími romantickými komediemi ty, které vás dokáží překvapit," pokračuje MacDonald. "A myslím si, že právě tomuto příběhu se to daří. Je velmi legrační, ale jsou zde také klíčové momenty, v nichž se postavy potýkají s vážnějšími tématy, takže je i poměrně dojemný."

Ještě před dokončením scénáře oslovila MacDonald s Parkesem režiséra, který jim připadal pro tento film zcela ideální: Marka Waterse. "Kariéru Marka Waterse jsme s Laurie sledovali už od jeho prvního filmu, kterým byl malý snímek The House of Yes. Měli jsme pocit, že stylovější a inteligentnější snad ani být nemohl," říká Parkes. "Pak jsem viděl jeho film Mezi námi děvčaty, jehož moderní a zábavný styl z něj činil mnohem sofistikovanější záležitost, než by člověk očekával. V žánru komedie s nadpřirozenými prvky byl naprosto skvělý. A pak je tu film Protivný sprostý holky, který je také humorný, ale velmi nenuceně. zkrátka nechává humor vyplynout ze situací. Tyhle dva filmy nás přesvědčily, že Mark je náš člověk, a byli jsme velice rádi, že nabídku zhostit se režie přijal."

"Mark je velice zkušený režisér," potvrzuje MacDonald. "A tohle byla skvělá příležitost využít jeho komediálního talentu. Na koncept filmu ihned pozitivně reagoval."

"To, co každé romantické komedii dodává šmrnc, je nápaditá překážka mezi jejími hlavními hrdiny. V tomto filmu je jí skutečnost, že jeden člověk z páru žije ve skutečném světě a druhý je zjevně mrtvý. nebo jim to tak alespoň připadá. Nemohou se ani dotknout, ale skvěle si rozumí," říká Waters.

Na adaptaci románu do podoby filmového scénáře pracovali scénáristé Peter Tolan a Leslie Dixon (který s Watersem již dříve spolupracoval na filmu Mezi námi děvčaty). "Peter Tolan a Leslie Dixon vzali z knihy všechny zajímavé koncepty a nápady a napsali na jejich základě opravdu zajímavý, neodolatelný a romantický scénář. Během natáčení navštívil studio i sám Marc Levy a byl podobou scénáře nadšen. Dokonce řekl, že by si přál, aby jej při psaní knihy napadly některé z věcí, o něž jsme jeho původní příběh rozšířili," pokračuje Waters.

Režisér podotýká, že jeden z těchto nápadů přidal vztahu mezi Elizabeth v podání Reese Witherspoon a Davidem, kterého hraje Mark Ruffalo, úplně novou dimenzi: "Jeden z nejzajímavějších motivů, které jsme do příběhu vnesli, se týká Davida - udělali jsme z něj vdovce, který je ještě stále v hluboké depresi ze ztráty své manželky. Přestože se zdá být mrtvým člověkem Elizabeth, je to spíše David, kdo by potřeboval znovu ožít."

"Dostal jsem seznam asi padesáti lidí, kteří připadali v úvahu," vzpomíná Waters na obsazování dvou titulních rolí. "Z nich jsem si vybral šest herců, kteří mi připadali nejlepší, a udělal jsem si svůj osobní pořadník. Reese i Mark měli v obou sloupcích číslo 1. Později, když jsem s nimi poprvé zašel na oběd, dostal jsem pocit, že jsou jim tyhle role souzeny - a ukázalo se, že jsem se nemýlil. Skvěle jim to spolu klape. Každopádně byli už od začátku našimi prvními volbami."

Witherspoon podotýká, že nabídka role v tomto filmu byla tak trochu osudová. "Krátce předtím, než přišla tato příležitost, jsem se přestěhovala. Při vybalování knih jsem narazila i na román If Only It Were True. Koupila jsem si ho už před nějakým časem a pamatuji si, že mě při jeho čtení několikrát blesklo hlavou, jak skvělý film by se podle něj dal natočit. Takže mám pocit, že mi to bylo asi opravdu tak trochu souzeno."

Herečka podotýká, že jednou z věcí, které ji na projektu přitahovaly, bylo téma nacházení rovnováhy ve vlastním životě. "Můžete být velmi úspěšní a dokázat ve své profesi spoustu věcí, ale je také důležité myslet na svého ducha a trochu si užívat života. Elizabeth je velmi zaneprázdněná žena, která je plně oddaná svému zaměstnání. Pracuje jako lékařka na pohotovosti a její práce ji zcela pohlcuje. V jejím životě není žádné místo pro nějaký vztah - prostě na něj nemá čas. Později si uvědomí, že stejně důležité jako profesní život je pro člověka také jeho soukromí. Musí vládnout určitá rovnováha. Myslím si, že tento problém bude znát spousta lidí z vlastní zkušenosti."

"Elizabeth pracuje jako doktorka ve velké nemocnici v Los Angeles. je skvělá, ale je to workoholička. Postava je definována tím, za co možná pociťuje určitou vinu spousta z nás: obětovala úplně všechno - vztahy, odpočinek i potěšení z okamžiku - představě toho, jaký úspěch ji v budoucnu čeká. Je ironií osudu, že právě ve chvíli, kdy konečně dosáhne toho, po čem celou dobu toužila, o život přijde," dodává Parkes.

"Mark má velký smysl pro detail - ví přesně, co chce, a byl jedním z nejlépe připravených lidí, s jakými jsem kdy spolupracovala. Bylo moc fajn natáčet film s někým, kdo je tak profesionální - cítíte se jistě a pohodlně. Je také velmi vtipný a stále přichází s novými nápady," říká Witherspoon.

Waters v souvislosti s titulní představitelkou také nešetřil chválou: "Reese je samozřejmě velice hezká, ale je také hrozně chytrá. Je šarmantní, vtipná a má velký komediální talent, takže dokáže odehrát rychlý humorný dialog takovým způsobem, aby skutečně fungoval. Je od přírody velice líbivá a to ji činí dokonale přístupnou. Ať jste muž nebo žena, jednou se na ni podíváte a jste ztraceni. A to ji dělá tím, kým je."

Mark Ruffalo byl obsazen do role Davida, do jehož života Elizabeth náhle, nečekaně, bez pozvání a bez vysvětlení vpadne. Laurie MacDonald vysvětluje, že vzhledem k povaze tohoto příběhu bylo vhodné obsazení dvou titulních postav obzvláště důležité. "Romantické komedie jsou většinou zaměřeny na mladé ženy, které u nich tradičně tvoří hlavní část publika, takže se děj točí především okolo hlavní hrdinky. Na tomto filmu se mi líbilo, že titulní mužská postava byla stejně důležitá a také podobně vtipná. Když příběh neobsahuje pouze jeden dominantní, ale dva rovnocenné elementy, je mnohem zajímavější. David je také trochu tajemný, což činí jeho postavu velmi zajímavou."

"David je ze začátku poněkud vyhraněnější postava, což je v žánru romantické komedie poměrně zajímavý úkaz. Na začátku filmu je velmi deprimovaný a nespolečenský. Nastěhuje se do skvělého nového bytu a touží jen po tom, aby mohl být sám - a najednou se tam začne zničehonic objevovat dívka, která trvá na tom, že bydlí v jejím. Nejprve si myslí, že má halucinace, ale pak začne přemýšlet nad tím, jak se jí zbavit. Je fakt hrozně otravná," směje se herec. "U Marka nikdy nemáte pocit, že by hrál, což je vizitka skvělého herce. Spousta lidí vůbec netuší, jak je ve skutečnosti vtipný. Má fantastický smysl pro timing a dokáže všechno dělat s kamennou tváří, což je velice legrační. Má výborné komediální cítění, kterému Mark Waters během natáčení začínal stále víc a víc důvěřovat," říká Parkes.

"Myslím, že zejména tou fyzickou komikou překvapí spoustu lidí," říká Waters. "Je tam jedna scéna, v níž se Elizabeth snaží Davidovi zabránit, aby se napil, a v té chvíli Mark hraje, jako kdyby jej ovládal někdo jiný. Je zajímavé vidět, jak se herec, který je známý převážně v souvislosti s vážnými rolemi, dokáže skvěle poradit s fyzickým humorem."

Hrát s postavou, kterou nevidí nikdo kromě něj, bylo pro Ruffala poměrně zajímavé, ale také hodně komplikované. Stejně tak problémové bylo pro Witherspoon hrát někoho, kdo se nenachází v této dimenzi. Scény, ve kterých se nacházejí oba - tedy skoro všechny scény ve filmu - musely být natočeny dvakrát, jednou s Witherspoon a podruhé bez ní, aby mohl ve filmu přecházet obraz z Davidovy perspektivy do pohledu lidí, kteří Elizabeth nevidí.

"Musel jsem si zapamatovat, co všechno ve scéně dělala a kde stála, ale po určité době jsem už znal její výšku, vzdálenost ode mě a polohu roviny očí, takže jsem mohl v pohodě hrát i bez ní. Další věc, která mi dost pomohla, bylo naslouchátko, díky kterému jsem mohl přímo odpovídat na repliky, které mi říkala ze zákulisí," říká Ruffalo o záběrech, v nichž si musel Witherspoon domyslet. "Bylo docela zajímavé, když jsem při těchto scénách měla k Markovi mluvit a nesmělo mě být slyšet," dodává Witherspoon. "Zpočátku to bylo dost matoucí, ale nakonec jsme snížili tempo tak, že po mně mohl opakovat celé repliky slovo od slova. On vlastně podváděl! Já jsem se musela naučit všechen text nazpaměť, zatímco on to jen opakoval. Opravdu jsme si to užili."

Waters připouští, že v případě, kdy se jedna z hlavních postav nachází v nehmotném těle, může být její interakce s okolním světem do jisté míry nelogická. "Vytvořili jsme určitý soubor pravidel, které se týkaly převážně toho, jak vnímá Elizabeth David. Elizabeth tak může chodit po podlaze nebo sedět v autě, protože David má ve svém vědomí zakořeněno, že tohle lidské bytosti dělají. Je to takový filmařský podfuk, ale říkali jsme si, že když budeme v tomto směru určitým způsobem konzistentní, publikum by mohlo přijmout, že to takhle funguje.

Takže Elizabeth se v žádné scéně nepropadne podlahou až do středu země, ale zároveň se nemůže dotýkat věcí nebo je brát do ruky, což je pro herečku samozřejmě docela obtížné. Lidé jsou zvyklí na možnost přijít do místnosti a opřít se o stůl." "Byla to vlastně výhoda, protože v práci s rekvizitami jsem fakt hrozná. Většinou s nimi naběhnu do nějaké jiné scény a skoro nikdy nevím, co s nimi mám dělat. Byla to pro mě perfektní role, protože jsem nemusela nic nosit a ničeho se dotýkat, takže jsem nemohla nic pokazit," směje se herečka.

Některé scény byly náročné také pro ostatní herce - další postavy filmu Elizabeth nevidí, takže se herci museli chovat, jako kdyby herečka vůbec nebyla na scéně. "Několikrát jsem se přistihl, že se na ni dívám, takže jsem si musel vsugerovat, že o její přítomnosti nemám mít ponětí. Rozptylovalo mě to více než jsem si myslel," říká Donal Logue, který ve filmu ztvárnil Davidova nejlepšího přítele Jacka.

"Donal do filmu přináší pořádný kus humoru. Jeho postava slouží Davidovi tak trochu jako pokusný králík, protože jsou oba psychiatři. Jack ale není žádný typický akademický lékař, jak by člověk čekal. Je bouřlivý a nespoutaný - často se pořádně cinkne, nenechá na pokoji žádnou sukni a je velice zábavný. No a shodou okolností je taky psychiatr," říká Waters.

Při natáčení filmu se Waters sešel s několika kolegy, kteří byli součástí štábu i u jeho předchozích filmů. Patřili k nim mimo jiné kameraman Daryn Okada, který s ním spolupracoval na snímku Protivný sprostý holky, hlavní výtvarník Cary White, který s ním spolupracuje už počtvrté, a střihač Bruce Green, který se podílel na filmu Mezi námi děvčaty. Autorka kostýmů Sophie De Rakoff se s Watersem setkala poprvé, ale má na kontě snímky Pravá blondýnka a Holka na roztrhání, v níž si zahrála Witherspoon.

S oběma pak spolupracoval skladatel Rolfe Kent, který je autorem hudebního doprovodu k Watersovým filmům The House of Yes, Mezi námi děvčaty a Protivný sprostý holky a komediím Kdo s koho, Pravá blondýnka a Pravá blondýnka 2, v nichž si zahrála Witherspoon.

Stejně jako kniha se i film odehrává v San Franciscu, pro které má režisér Waters tak trochu slabost. "Asi pět let jsem tam žil, takže mám spoustu oblíbených míst, které jsem mohl do scénáře zakomponovat," říká Waters. "Bylo to velice zábavné, protože jsem si je mohl všechna znovu projít a zároveň při tom hledat vhodné lokace pro natáčení."

Scénáristka Leslie Dixon, která se v San Franciscu narodila, s hledáním příhodných míst vypomohla také. Když měl Waters potíže najít byt, který Dixon ve scénáři detailně popsala, nasměrovala jej na roh Masonovy a Greenovy ulice - adresu jejího bývalého bytu. Budova samozřejmě přesně odpovídala popisu a byla využita při natáčení exteriérů domu, v němž David s Elizabeth "společně" bydlí. "San Francisco je z vizuálního hlediska úchvatné - ten způsob, jakým se v ulicích rozhostí mlha a světla v ní blikotají. navozuje to tajemnou atmosféru. Na tom městě je něco, díky čemu vám připadá, že kdyby existovali duchové, chtěli by žít právě tam," říká MacDonald.

zdroj: Bontonfilm