Tobruk (2008) - Info ze zákulisí

JAK FILM VZNIKAL

Červen 2004

Václav Marhoul začíná psát první verzi literárního scénáře.

Listopad 2004

Režisér Václav Marhoul společně s archi-tektem Janem Vlasákem vyrážejí do libyjského Tobruku na první obhlídky.

2005

Obhlídky v Egyptě a Sýrii. Práce na literár-ním scénáři.

Prosinec 2005

Václav Marhoul na první tiskové konferenci: „V květnu příštího roku bych chtěl začít natáčet film Tobruk. Víc než válečný film to bude vztahové drama, jehož principem bude velmi tenká linie mezi hrdinstvím a zbabělostí. Účast Čechů a Slováků za druhé světové války v severní Africe je poměrně málo známou kapitolou české vojenské historie. Rovněž v dějinách české kinematografie jde o projekt ojedinělý...“

Březen 2006

Václav Marhoul oznamuje odložení natáčení z důvodů nedostatečného finančního zabezpečení po zrušení příslibů některých partnerů.

Květen 2006

Scénář k filmu Tobruk vítězí v českém kole americké soutěže Hartley-Merrill Prize. Soutěž vznikla za přispění Roberta Redforda a Nikity Michalkova a je určena začínajícím evropským filmovým scenáristům.

2006

Obhlídky v Tunisku a Maroku. Práce na literárním scénáři.

Listopad 2006

Jsou podepsány zásadní smlouvy s partnery - Poštovní spořitelnou, jakožto generálním partnerem, Ministerstvem obrany a RWE Transgas. Václav Marhoul tehdy řekl: „Zatím jsem dal dohromady zhruba polovinu ze šedesátimilionového rozpočtu filmu. V této částce je i jeden milion, který mi schválila Rada Státního fondu kinematografie. Ještě nevím, jestli s natáčením začneme na jaře, nebo na podzim příštího roku.“

Leden 2007

Česká televize vstupuje jako koprodukční partner do projektu. „ Je to největší částka, kterou ČT do českého filmového projektu kdy vložila,“ řekl producent ČT Jaroslav Kučera.

Tobruk je na 57. Berlinale vybrán mezi prestižní stovku evropských filmových projektů.

Březen 2007

Po finálních obhlídkách v Tunisku, které je vybráno jako místo natáčení, a po dopsání sedmé verze literárního scénáře rozpočet filmu dvojnásobně překračuje průměrné náklady na výrobu běžného českého filmu. Rozhodně také proto, že se z odhadovaných šedesáti filmovacích dnů musí padesát natočit přímo v tuniské poušti.

Duben 2007

Václav Marhoul oznamuje začátek natáčení - září roku 2007. Na tiskové konferenci v klubu MAT říká: „Inspirací pro filmový příběh se stala knížka Rudý odznak odvahy amerického autora Stephena Cranea. Vedle studia historických materiálů jsem i kontaktoval pamětníky bojů u Tobruku a ptal se jich na věci, které nelze najít v žádné encyklopedii.“

V zásadě je také jasné herecké obsazení: Jan Meduna, Petr Vaněk, Robert Nebřenský, Matěj Hádek, Andrej Polák , Kryštof Rímský , Martin Nahálka, Michal Novotný , Radim Fiala , Petr Stach, Petr Lněnička, Matúš Krátky, Petr Halberstadt.

Ale protože vlastně žádný z nich nebyl na vojně, chystá pro ně režisér vojenský výcvik. Důvod? „Je to příprava na práci v poušti, která může nepřipraveného člověka úplně odrov-nat,“ říká Marhoul. „Po celou dobu ve Vyškově budeme bydlet ve stanech, bez mobilů, bez spojení s vnějším světem, bez komfortu teplé vody. Nasimulujeme podmínky, jaké měli tehdy českoslovenští vojáci.“

Poprvé se také objevuje přesné datum úvodní klapky - 2. září 2007. A další informace, že film bude stát o 20 milionů víc, tedy celkově 80. Pozitivní zprávou je, že Státní fond kinematografie zvýšil příspěvek z jednoho milionu na celkových pět.

Svou finanční podporu potvrzuje Ministerstvo obrany ČR v čele s ministryní Parkanovou. „Je běžné, že armády participují na podobných projektech,“ potvrzuje mluvčí ministerstva obrany Čírtek . „Tak to bylo například u slavného Top Gun.“

Květen 2007

V přípravném realizačním štábu pracuje jako odborný poradce Stanislav Hnělička. Pětaosmdesátiletý plukovník ve výslužbě bojoval u Tobruku, má dva válečné kříže. Po vylodění v Normandii se jako tankista zúčastnil obléhání francouzského přístavu Dunkerque.

Červenec 2007

Ve vojenském prostoru nedaleko Vyškova na Moravě začíná 16. července „ostrý výcvik“ na Tobruk. Herci jsou převeleni pod plukovníka Karla Klinovského, účastníka mnoha zahraničních misí Armády České republiky. Nejdříve pořadová cvičení, lekce z vojenské historie, ale pak každý den stále náročnější a náročnější fyzická námaha v terénu, ve dne v noci...

Srpen 2007

V pátek 24. srpna 2007 před půlnocí se třináct herců v čele s Václavem Marhoulem loučí se svými příbuznými a přáteli a společně nasedají do letadla směr Tunisko. V poušti je čeká pod vedením plukovníka Karla Klinovského další týdenní výcvikový kurs.

Září 2007

První klapka padne 2. září v osm ráno ve vesnici Es Sabria. Odlehlá část tuniského regionu Douz se proměňuje ve výcvikové středisko 11. Československého praporu v egyptském Agami. Ve dne teplota dosahuje v průměru 47°C , rekord padá 12. září, kdy teplota ve stínu vystoupí na rekordních 52,9 stupňů.

Herce trápí průjmy, sem tam škorpióni, vyskytly se dokonce i písečné zmije. Každý sedmý den odjíždějí herci na jednodenní pobyt na hotel, ve kterém je ubytovaný celý štáb.

Začínají fungovat domovské stránky filmu www.tobruk.cz a www.tobruk.sk, které jsou každý týden doplňovány o nové fotografie a informace z natáčení.

V pátek 21. září se celý realizační štáb přesouvá do hlavní lokace – pohoří Jebel Tebaga, kde se odehrává nejpodstatnější část filmového příběhu. Zde se realizují všechny „bojové“ scény. Jako výpomoc se ke štábu připojuje herec Vojta Kotek , který na natáčení nastupuje ve funkci runnera - asistenta produkce.

Říjen 2007

Tuniští komparsisté díky ramadánu sem tam kolabují kvůli nedostatečnému pitnému režimu.

V den výročí vzniku samostatné Československé republiky a státního svátku České republiky dostává na slavnostním večeru na Pražském hradě veterán od Tobruku plukovník Stanislav Hnělička vysoké státní vyznamenání – je mu propůjčen Řád Bílého lva. Celý štáb posílá gratulaci.

Listopad 2007

Druhého listopadu se Marhoulův štáb vrací do Česka. Václav Marhoul : „Točili jsme na pěti různých místech. Es Sabria, El Faouar, Kebili, Jebel Tebaga a Djerba. První tři týdny jsme točili v Sabrii, kde jsme natočili 36 minut čisté stopáže filmu. To reprezentuje 715 klapek, 264 záběrů a 68 obrazů. Koncem září jsme se přesunuli na hlavní natáčecí místo, kterým bylo pohoří Jebel Tebaga, kde se simulovala frontová linie u Tobruku. Tam jsme natočili 52 čistých minut, vytočili přes 22 tisíc metrů materiálu, klapek bylo 1 258, záběrů 530 a obrazů 134.“

Trikové podklady pro obraz vylodění v Tobruku se točily 20. listopadu na Slapech, kde také padla jubilejní dvoutisící klapka. Všechny interiérové scény začaly vznikat 23. listopadu v hostivařských ateliérech Gatteo. Posledním natáčecím dnem pak byl pátek 30. listopadu.

Prosinec 2007

Václav Marhoul se střihačem Luďkem Hudcem nastupují 3. prosince do střižny.

Únor 2008

O složení hudby, která má doprovázet film Tobruk, má zájem 26 hudebních skladatelů, ze kterých bude vybíráno v konkurzu.

Film je dokončen již ze 70 % v hrubém střihu a pracuje se i na tricích, které má na starosti společnost A.C.E.

Březen 2008

Devatenáctého března byl ukončen hrubý sestřih filmu. Zároveň pokračují další práce. Grafici studia A.C.E. začali vyrábět triky ve 2D. Nejdříve přišly na řadu triky, které jsou nejvíce náročné, jako je vylodění v tobruckém přístavu nebo obrazy pouštní bouře.

Duben 2008

Skládaní hudby, která je jednou z podstatných složek filmu, se na základě vítězství v konkursu ujali dva umělci světového formátu, kteří se mohou pochlubit mj. Zlatým glóbem a nominací na Oscara: americký skladatel Richard Horowitz a iránská skladatelka a vokalistka Sussan Deyhim.

Květen 2008

Po šesti týdnech práce je k 6. květnu dokončeno nahrávání hudby k filmu. Jsou rovněž nahrány všechny ruchy a herecké postsynchrony. Ve Studiu A.C.E. se pracuje na výrobě triků ve 3D. Je sestřižen a ozvučen teaser, tj. krátká upoutávka, která trvá jednu minutu a na plátnech kin je k vidění od začátku června.

Kameraman Vladimír Smutný pracuje na finální úpravě barevnosti filmu.

Luděk Hudec se věnuje stříhání 3minutového traileru, který diváci uvidí v kině od července.

Studio Najbrt zahajuje práce na grafickém vizuálu celého filmu.

Červen 2008

Vedle hlavních dokončovacích prací na filmu probíhají i dokončovací práce režiséra Vojty Kopeckého na tzv. Filmu o filmu. V průběhu měsíců, které s herci a štábem strávil při přípravách a hlavně při natáčení v poušti, natočil celkem 52 hodin materiálu. Díky tomu bude závěrečná podoba a hlavně délka Filmu o filmu netradiční. Bude mít zhruba 57 minut.

V neděli 22. června přilétá z Los Angeles do Prahy hudební skladatel filmu Richard Horowitz. Ve zvukovém studiu Soundsquare se po dobu tří dnů zúčastní prací na tzv. finálním mixu filmu.

Červenec 2008

Ve zvukovém studiu Soundsquare probíhá závěrečný mix filmu, ve studiu Cinepost pak tzv. závěrečný barevný grading obrazu. Kontrolují se první laboratorní zkoušky na pozitivním materiálu. Je hotový finální střih ukázky, tedy traileru do kin. Probíhá jeho finální zvukový mix.

Srpen 2008

V laboratořích České televize se vyrábějí 35 mm trailery do kin. Datum 8. srpna lze považovat za oficiální den ukončení výroby filmu Tobruk, v tento den se finálně schvaluje obraz i zvuk na tzv. druhé zkušební KK s tím, že všechny podkladové materiály odcházejí do laboratoří na výrobu všech 52 distribučních kopií pro slovenská a česká kina. Ve střižně jsou finálně zrealizovány všechny TV upoutávky, ve studiu Soundsquare pak všechny rozhlasové upoutávky. Studio Najbrt dokončilo práce na všech vizuálech filmu. Produkce finalizuje produkční přípravy na roadshow, kdy v  osmi slovenských a dvanácti českých městech budou probíhat doprovodné programy složené ze stacionární ukázky historické i současné techniky Armády České republiky, techniky, výzbroje a výstroje.

Září 2008

Po slovenských premiérách, které se uskuteční ve dnech od 28. srpna do 6. září, vstupuje od čtvrtka 11. září celovečerní film Tobruk do českých kin.

Uvedení filmu na televizních obrazovkách

Česká televize coby koproducent uvede film na podzim roku 2010, HBO coby mediální partner počítá s odvysíláním v Čechách a na Slovensku v období od září 2009 do září 2010.

VÍTE, ŽE…

• Při přípravách a obhlídkách štáb navštívil celkem 5 arabských zemí, v pořadí Libye, Egypt, Sýrie, Tunisko a Maroko. Celkem při tom nacestoval 12 700 kilometrů .
• Historická technika byla přepravena do Tuniska námořní dopravou přes Hamburg, průliv La Manche, Gibraltar a Středozemní moře.
• Na natáčení do Tuniska bylo dovezeno 600 kusů postřel, 8 000 nábojů, 64 střelných zbraní (31 originálů a 33 replik) a 48 bajonetů. Z místních zdrojů bylo použito 75 kg výbušniny.
• V průběhu natáčení se v poušti vypilo vody za 220 000,- Kč.
• Na filmu pracovalo dohromady v produkčním a postprodukčním štábu 322 lidí.
• Tobruk je prvním českým filmem zpracovaným v rozlišení 4K.
• Při natáčení bylo naexponováno 35 kilometrů a 130 metrů filmového negativu.
• Počet triků ve filmu je 405 z pěti set záběrů.
• Film má 1 450 střihů.

Poprvé v historii českého filmu odjela profesionální přenosná střižna přímo na plac a film se částečně stříhal už během natáčení, aby hrubý střih mohl ještě ovlivnit celkové pojetí filmu při jeho realizaci v Tunisku. Střihač Luděk Hudec vymyslel a pořídil za tímto účelem unikátní přenosnou AVID střižnu a nechal ušít speciální přepravní kufry, aby se střižna vešla do kabiny Boingu 747.

ÚVOD

Ve 2. světové válce padlo, bylo umučeno nebo popraveno přes 50 000 000 lidí. Z toho 360 000 Čechoslováků. Na straně spojenců bojovalo dobrovolně i 50 000 česko-slovenských vojáků. Bojů v severní Africe se jich zúčastnilo 1 800. Na všech frontách jich po dobu tohoto strašlivého válečného běsnění padlo nebo zemřelo 7 790.

Film Tobruk je v hluboké úctě věnován všem českým a slovenským veteránům, jakož i domácímu odboji. Především pak ale příslušníkům Československého pěšího praporu 11 - Východního, kteří po boku Angličanů, Australanů, Poláků a Jihoafričanů na podzim roku 1941 bránili před německými a italskými jednotkami poslední Spojenci ovládaný strategický přístav na severu Libye – TOBRUK.

KRÁTKÁ SYNOPSE

Druhá světová válka, podzim roku 1941. K obraně Němci a Italy obleženého města Tobruk v severoafrické Libyi je odvelen i československý prapor. Mezi jeho příslušníky je i mladý voják Jiří Pospíchal. Jeho naivní a idealistické představy o hrdinství a válce jsou syrově konfrontovány s nesnesitelným peklem africké pouště, dennodenním ohrožením života a všudypřítomnou smrtí. To vše si u něj vybírá svoji krutou daň, kterou umí vyměřit jen válka.

AUTORSKÝ ZÁMĚR

Druhá světová válka, ať už chceme nebo nechceme, je stále živým problémem. Je tomu přes šedesát let, co skončila, ale spíše to někdy vypadá, jako by se těch několik desítek let jenom nestřílelo. Mnoho problémů a dokonce i územních nároků z té doby nejsou dodnes uspokojivě vyřešeny.

Její vnímání je stále živé i z toho důvodu, že pro mnoho národů byla klíčovou událostí, která modelovala (a ve svých důsledcích stále modeluje) jejich novodobou identitu. Některé země jsou dodnes vítězi, jiné oběťmi, jiné poraženými viníky. Svým způsobem nám neustále připomíná, kdo jsme a kam v tomto světě patříme. Druhá světová válka tak dlouho přežívá i proto, co nastalo po ní.

Každý konflikt potřebuje čas na doléčení vzpomínek. Jenže studená válka je dočasně hibernovala a novodobé konflikty znovu vyvolávají děsivé vzpomínky. Jakákoliv nová, byť jen tzv. lokální válka, která s sebou nese známky genocidy, okamžitě připomene nejděsivější můru Evropy, ke které ona sama přispěla svou netečností, arogancí a lhostejností – tedy připuštění holocaustu.

Jistě, jednou nastane čas, kdy morální, ekonomické a politické důsledky této války budou konečně překonány a její odkaz bude stejně aktuální jako dnes kupříkladu napoleonské války.

Každé dílo, které se tomuto údobí věnuje, je v podstatě součástí kulturní a společenské sebereflexe vlastní historie, kterou musí pravidelně procházet každá fungující společnost.

Jedná se o potřebu dívat se znovu na sebe a svou minulost a zbavovat se nánosu předsudků a omylů, jenž se nabalily během uplynulých období.

Pravdivé filmy o válce se jeví pro některé jako útok na halasně deklarované vlastenectví, ale ve skutečnosti jsou právě tou jedinou cestou za pravým smyslem jeho hodnot.

Jsou dva druhy válečných filmů. Prvním je filmový popis dané historické události, která událost zobrazuje jen svým vnějškem, svojí formou a spíše rezignuje na jednotlivé životní osudy vojáků, kteří se jí účastnili. Druhou možností (a tou je případ zamýšleného filmu TOBRUK) je postižení niterných pocitů lidí, kteří se dostali do vypjaté situace. Historie - v tomto případě nasazení Československého pěšího praporu 11 - Východního na podzim roku 1941 do obrany Tobruku proti italským a německým vojskům - hraje jen úlohu rámce pro individuální osud.

Dobrý válečný film je dobrým teprve tehdy, pokud se mu podaří přiblížit divákovi člověka zmítaného proudem, kdy je sám, nemá se čeho chytit a neumí se s tím vypořádat. Odvaha je síla vůle, které žádný muž nemá nazbyt. Když se používá, brzy se vyčerpá. Odvaha je kapitál, který postupně utrácíme. Jakýkoliv rozkaz pak může být kdykoli příkazem k výplatě z konta, které se blíží nule.

Ambicí zamýšleného filmu TOBRUK je, že nemá fungovat jen pro pamětníky a pro diváky se zálibou ve vojenské historii. Měl by být sdělný pro většinové obecenstvo, měl by nabízet základní otázky ve smyslu hledání lidských hodnot s tím, že na tyto otázky nesmí nabízet z komplikované skutečnosti jen takový obraz, jaký dokáže většina diváků bez problémů přijmout. Dobový přesah příběhu vychází z podstaty určité nadčasovosti. Mnoho lidí si v životě dopředu určí, co by nikdy neudělali a pak to udělají. Je velmi těžké se vždy a ve všech případech zachovat správně, a to zvláště v okamžicích, kdy se rozhoduje o bytí čí nebytí lidského jedince.

HISTORIE ČESKOSLOVENSKÉHO PRAPORU 11 - VÝCHODNÍHO

Československá zahraniční jednotka na Středním východě pod velením pplk. Karla Klapálka začala vznikat v létě 1940 na britském území v Palestině. Tam se uchýlili Čechoslováci, kteří původně směřovali do západní československé armády. Porážka Francie je ale zastihla v různých koutech Evropy a Středního východu. Jednotku postupně doplňovali další českoslovenští občané, kteří pro útěk z okupovaného území používali tzv. balkánskou cestu přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii. Dalšími dobrovolníky byli také českoslovenští Židé již usídlení ve svaté zemi. Významnou skupinu tvořili spolu s ostatními i příslušníci Československého legionu, kteří byli na počátku války zadrženi Rudou armádou v okupované východní části Polska a kteří byli po dobu sovětsko-německého spojenectví v letech 1939-1941 internováni v táborech v Sovětském svazu.

Československé exilové diplomacii se nakonec podařilo dosáhnout jejich propuštění. Někteří pak byli zařazeni do československé zahraniční armády na Blízkém východě.

V polovině roku 1941, po předchozím nasazení v Západní poušti, jednotka prodělala svůj první a opravdový bojový křest na území Sýrie.

Českoslovenští vojáci byli nasazeni do bojů proti francouzské armádě věrné kolaborantské vládě generála Petaina ve Vichy. Zde jednotka zaznamenala své první padlé. Po kapitulaci Francouzů a krátkém oddechu byl pak v říjnu stejného roku celý prapor dvěma australskými torpédoborci převezen do libyjského přístavu Tobruk, který byl v obležení Rommelova Afrikakorpsu a celkem čtyř italských divizí. Prapor se tak po dobu svého šestiměsíčního působení zařadil mezi slavné obránce Tobruku, kteří jsou oprávněni užívat názvu „Tobrucké krysy“ (původně hanlivého označení, které obráncům přiřkla nacistická propaganda v průběhu bojů). Toto označení hrdě nesou i další jednotky z Británie, Austrálie, Nového Zélandu, Polska a jižní Afriky.

V dubnu 1942 byla jednotka vystřídána a převelena zpět do britské Palestiny. Její řady se notně rozrostly o další počty dobrovolníků, kteří se přihlásili na základě tzv. II. mobilizace. Prapor by přezbrojen a nově vycvičen a jakožto 200. protiletadlový pluk byl znovu na počátku roku 1943 nasazen do Tobruku.

Závěrečné boje s Rommelovým uskupením však tou dobou už probíhaly daleko na západě, a tak Čechoslováci již do přímých bojů nezasáhli. Jejich úkolem bylo „pouze“ bránit vzdušný prostor nad Tobrukem. Dne 13. května 1943 kapitulovala na mysu Bone poslední německá jednotka. Na den přesně, po 32 měsících, válka v severní Africe definitivně skončila.

Dne 3. července 1943 se čs. pluk nalodil na dopravní parník Mauretania, který po šesti týdnech plavby okolo celé Afriky zakotvil v Liverpoolu. 18. srpna 1943 v anglickém Colchesteru prezident Edvard Beneš slavnostně dekoroval pluk Československým válečným křížem. Dne 26. srpna 1943 byla jednotka rozpuštěna. Většina jeho příslušníků byla v Anglii přiřazena k Československé samostatné obrněné brigádě, která se na přelomu srpna a září roku 1944 vylodila v Normandii a až do konce války obléhala francouzský přístav v držení nacistů Dunkerque. Část důstojníků pak byla převelena na východní frontu, konkrétně k 1. čs. armádního sboru pod velením generála Ludvíka Svobody. Jako takoví se pak zúčastnili vůbec nejtěžších a nejkrvavějších bojů v historii čs. armády, tedy bojů o Dukelský průsmyk, Liptovský Mikuláš a Malou Fatru.

zdroj: Bioscop