Sirotčinec (2007) - Info ze zákulisí

Představení projektu – Guillermo del Toro

Juana Antonio Bayona znám od roku 1992 a sleduji jeho kariéru od samého začátku. Vždycky jsem ho obdivoval jako režiséra krátkých filmů ( My Holidays , The Sponge Man ) a značného množství divokých a nádherných videoklipů. Jeho talent ho předurčil k režírování celovečerních filmů. Produkce Sirotčince byla pro mne logickým vyústěním mého zájmu. Nyní, když vidím ten film, vím, že se to skutečně vyplatilo.

Během mé kariéry jsem obdržel řadu scénářů, možná proto, že jsem se vždy zajímal o práci mladých režisérů. Mnoho z nich chtělo znát můj názor na jejich práci, nebo mne prosili o radu.

Bohužel se nestává často, že bych našel skutečně dobrý scénář. Samozřejmě, mnoho z nich je okořeněno dotyky talentů, ale většina z nich nevzbudí dojem, že je to tak urgentní, aby se z toho natočil celovečerní film. Když jsem četl Sirotčinec , okamžitě jsem věděl, že jsem našel něco výjimečného.

Scénáře už čtu nějakou dobu, téměř 15 let. A nikdy jsem nečetl scénář, který by se mi tak líbil, jako Sirotčinec Sergio G. Sáncheze. Poté, co jsem si přečetl pár stránek, jsem zjistil, že to není jen efektní opakování klasického žánru v plné zbroji: strašidelné domy, duchové a paralelní světy. Ten film měl zvláštní hloubku.

Sirotčinec je víc než jen pouhý napínavý thriller: jeho rytmus je bezvadný; jeho vizuální styl je výjimečný. Nespoléhá se na speciální efekty, které by diváky rušily, a nabízí velmi osobní interpretaci klasických nastavení tohoto žánru. Sirotčinec má také na film tohoto druhu neobvyklý citový obsah. Je to jeden z nejkrásnějších příběhů o bolesti způsobené žalem, které jsem v poslední době viděl. Bayona nejen vytvořil příběh plný záhad a napětí; on dokázal s ohromnou péčí a přesností vytvořit silné drama vybroušené postavami a liniemi, které je vzájemně propojují.

Bayona vzdal poctu Sánchezovu scénáři. Jako režisér prokázal své mistrovství filmového jazyka a zároveň i své osobní přednosti. Kromě toho dokázal docílit nezapomenutelných hereckých výkonů, zvláště u Belén Ruedaové, která září v roli plné odvahy a pochopení. Ale tou nejdůležitější věcí je, že si Bayona svou práci užil stejně tak jako já si užil jeho sledování. Takováto věc je v dnešní době vzácností, věřte mi.

O scénáři

První verzi Sirotčince napsal Sergio G. Sánchez roku 2000. Trvalo čtyři roky, než scénář skončil v rukou Juana Antonia Bayona a než souhlasil, že to bude režírovat. Sánchez nedokáže zcela přesně říci, proč je jeho první scénář žánrovým filmem: „Myslím si, že to vychází z mého dětství. Naspal jsem film ve stylu těch, které jsem měl rád jako dítě, Poltergeist , Přichází Satan! , The Devil's Seed ad.“

Sirotčinec má mnoho společného s druhem thrillerů plných narážek a napětí, které ale v poslední době mizí. Děs vychází z běžných věcí, které jsou pomalu zamořovány a zanechávají tak prostor pro strach a šílenství. Hrůzy popisované v  Sirotčinci nepřichází zvenčí nebo ze zvrácené mysli psychopata. Ani nejsou důsledkem vniknutí lidí do zakázaných míst. Zde se strach rodí v idylickém prostředí, uprostřed ideální rodiny. Roste nečekaným způsobem a hrozí naprostým zničením rodiny.

Bayona je přesvědčen, že čím méně divák ví o linii příběhu, tím více ocení film. „V podstatě,“ uvádí, „ Sirotčinec prozkoumává strach ze samoty. Všechny ty postavy žijí se strachem z odloučení – buď z minulého nebo z budoucího. Tento strach se nakonec zhmotňuje v jejich okolí a mění sen o idylickém domově v ničivou noční můru.“

O výrobě

Přenést příběh Sirotčince na filmové plátno způsobem, jakým si Bayona představoval, to vyžadovalo zdvojnásobení původního rozpočtu a času věnovaného natáčení. V tuto chvíli vstoupil do projektu Guillermo del Toro. „Guillerma znám 15 let; potkal jsem ho, když přišel na festival Sitges Fantastic Cinema prezentovat svůj film Stroj času . Jakmile se více dozvěděl o tomto projektu, nabídl se jako koproducent. Po tom se vše zjednodušilo,“ vzpomíná Bayona.

Del Toro je již dlouhou dobu fanouškem Bayonovy práce. „Vždycky jsem mu říkal, ‚Kdykoliv budeš potřebovat pomoc se svým celovečerním debutem, rád u toho budu,‘“ uvádí. „Bayona přišel za mnou a přečetl mi scénář – úplně mě to dostalo. Moc jsem po tom scénáři toužil. Samozřejmě, pokud nemáte tak pevný základ v podobě scénáristy, jakým je Sergio, pak nemáte film. Tento snímek závisí na hbitosti rukou, na tom, jak dovedně pošlete diváky špatným směrem, a na tom, jak to dokážete obratně emocionálně uzemnit. Zkombinovat tyto dvě věci je velmi těžké a Sergio to zvládl brilantně. A já věděl, že Bayona to vizuálně ještě povznese.“

Jejich první diskuze zahrnovaly mimo jiné herecké obsazení. Del Toro říká: „Řekl jsem, ‚Toto je projekt první třídy. Koho chcete obsadit do hlavní role?‘ A on odpověděl? ‚Belén Ruedaovou.‘ A já okamžitě – okamžitě – věděl, že ten projekt je skutečně něco, v čem chci být zapojen, protože toto byla herecká kvalita. Bylo to herecké obsazení vs. žánr. Myslím, že je velmi důležité se v žánrovém filmu přesně trefit do castingu. Jako Deborah Kerrová v  The Innocents nebo Nicole Kidmanová v  Ti druzí . Dát tomu prvotřídní, naprosto úžasnou herečku. A Bayona si to sestavil už ve své hlavě, chtěl Belén a Geraldine Chaplinovou. Tyto dvě idey mne přiměly slintat a toužit ten film vidět, protože zde hovoříme o dvou skutečných dámách filmového plátna.“

Bayona si byl jistý, že Ruedaová má jak talent, tak i hloubku, které role Laury vyžadovala. „Potřeboval jsem všestrannou herečku,“ uvádí. „Belén se zdá být velmi zranitelná, ale zároveň je schopná odhalit neuvěřitelnou vnitřní sílu. Připomíná mi hrdinky z filmů Jamese Camerona. Belén je také úžasná matka, což bylo skvělou pomocí, když jsme potřebovali doladit detaily její postavy.“

Jedna z nejoblíbenějších španělských hereček oslnila diváky a kritiky svým filmovým debutem ve snímku Hlas moře Alejandra Amenábara. Její herecký výkon jí vynesl řadu ocenění, včetně španělské ceny Goya. Role Laury byla pro Ruedaovou výzvou, která se tak pustila do zcela nového žánru. „Když jsem ten scénář četla, byla jsem sama doma a doslova jsem se třásla – ale nemohla jsem přestat číst,“ uvádí Ruedaová. „Ten příběh je úchvatný a nepřestává vás udivovat. Každé tři nebo čtyři scény jste vyrušeni, bez vysvětlení, a to vás nutí znovu přemýšlet o příběhu, dokud není konec. Když jsem Sirotčinec dočetla, věděla jsem, že potřebuji tento film točit.“

Bayona popisuje herečku, jak se zcela oddala této roli, fyzicky i emocionálně. „Během natáčení zhubla více než 8 kg a přesto vůbec neřešila, jak vypadá,“ dodává. „Na konci některých scén jí dokonce celý štáb spontánně aplaudoval. Bylo to velmi dojemné. Belén má s Laurou mnoho společného. Ukázala odvahu, když přijala tuto roli, a já jí budu za to navždy vděčný.“

Šťastnou náhodou byl Bayona schopen splnit i další důležitý cíl castingu, když Geraldine Chaplinová podepsala smlouvu na roli Aurory, spiritualistky, se kterou se Laura radí. „Geraldine měla těžkou práci,“ uvádí del Toro. „Objevuje se jen v několika málo scénách a její čas strávený s námi byl velmi krátký, ale její role je úchvatná. A ona je fantastická.“

Pro roli Lauřina skeptického, ale milujícího manžela, Carlose, Bayona vyhledal Fernanda Cayo, uznávaného herce, který debutoval na filmovém plátně v roce 1999 ve španělské komedii Shacky Carmine . Del Toro říká: „Potřebovali jsme někoho, kdo by představoval spolehlivost a smysl pro realitu. A také zde bylo jasné, že Fernando Cayo je ten pravý. On dává filmu pocit běžného života. On přináší tomuto bláznivému námětu každodenní úhel pohledu.“

Výroba Sirotčince začala 15. května 2006 v Llanes v Asturias. Lokace byla vybrána díky velké rozmanitosti jejích přírodních scenérií. Dlouhé pláže, záhadné jeskyně, útesy, rozlehlá, zdevastovaná pobřeží, lesy, hory a dokonce i malá vesnice, uprostřed které potřebovali filmaři v polovině srpna vytvořit sněhovou bouři. Ale ze všeho nejdůležitější bylo, že tvůrčí team našel v Llanes tu nejdůležitější scénu filmu: panství Partarríu, budovu, která se proměnila na sirotčinec.

„Nehledal jsem rozlehlý dům plný nekonečných chodeb jako byl v Osvícení ,“ vysvětluje Bayona. „Chtěl jsem menší místo, více minimalistické, ale s rozměry dostatečnými pro důvěryhodnost příběhu.“ Sídlo Partarríu tyto přednosti mělo. Je to starý koloniální dům z konce 19. století s nádechem tajemna. Na první pohled se nezdá tak velký, ale skutečnost, že jeho fasády se od sebe značně liší, dává dojem, že se dům stále mění.

Nicméně, režisér měl představu o velmi komplexních pohybech kamerou, což vyžadovalo, aby byly interiéry domu znovu vybudovány ve filmových studiích. Bayona vysvětluje: „Doslova jsem byl bombardován obrazy ze starých hororových filmů, jako The Innocents od Jacka Claytona a Strašení od Roberta Wise. A tak jsem to potřeboval udělat ve starém stylu: ve filmovém studiu. Náš přístup byl velmi ambiciózní. Vše muselo být připraveno do nejmenších detailů. A tohoto můžete dosáhnout jen na zvukové scéně.“

Aby dosáhli tohoto stupně preciznosti, musel být celý film předem vizualizován. Tisíce náčrtů, story-boardů a designérských představ byly koncipovány před samotným natáčením. Celá scéna byla vytvořena ve formě 3D grafu, ve kterém kameraman mohl umístit svoji kameru ještě před tím, než vstoupil na plac, a toto umožnilo vytvořit animace těch nejsložitějších scén.

Po čtyřech týdnech v Llanes se team přesunul do Barcelony, aby dokončil posledních 10 týdnů natáčení. Více než 80 % filmu bylo natočeno na cca 36 km 2, ve velké továrně.

zdroj: SPI