René (2008) - Info ze zákulisí

Jak vznikal tento časosběrný dokument

Film je komponován ze čtyř zdrojů – z výňatků filmu, který vznikal tři roky pro Nadaci Film a sociologie, později režisérka natáčela několik let na vlastní pěst, ve třetí fázi spolupracovala s Českou televizí a také se společností Negativ a do filmu použila archivní materiály politických událostí. René je sledován ve vězeňských celách, v bytě matky, při toulání Prahou, ve vězeňské nemocnici, na vězeňských pracovištích, ve sklepích, na nádražích. Třeštíková klade otázky mimo záběr a nechává Reného vyprávět své aktuální pocity, sny a plány, nechává ho číst z dopisů, kterých jí napsal za ta léta desítky. Všechny záběry filmu jsou přísně autentické, bez inscenování, bez hraní a bez komentáře.

Česká republika v období Reného příběhu prošla „sametovou revolucí“, do svého čela si zvolila disidenta a spisovatele, někdejšího vězně Václava Havla, opustila společný stát Čechů a Slováků, nastoupila cestu k politickému uspořádání standardní evropské demokracie a vstoupila do Evropské unie. Tyto události režisérka mapuje pomocí záběrů z televizního zpravodajství, které René sleduje ve vězení a vkládáním mezititulků.

S Českou televizí a Negativem spolupracovala režisérka také na jejím předchozím celovečerním dokumentu Marcela, za který dostala v r oce 2007 ve španělské Seville Cenu za nejlepší evropský dokument. Film René distribuuje v České republice společnost Aerofilms.

O desítkách dopisů na cestě mezi vězením a svobodou

René napsal v průběhu let režisérce desítky dopisů. „René byl vždy psavý, tak jsem se rozhodla jeho dopisy používat také ve filmu,“ vysvětluje Třeštíková. Postupem času pracovala režisérka pomocí dopisů už záměrně a René se neostýchal vybrané dopisy přečíst do filmu. René prostřednictvím dopisů, které jsou pro něj častokrát jedinou komunikační spojnicí se svobodou, odhaluje svoje pocity, názory na okolní svět nebo rozebírá vztah sebe samého a režisérky. Samotnou režisérku stihl v minulosti dokonce vykrást. „Milá Heleno. Víš, už jsem si zvykl na posuzování věci tvého vykradení a označování za nevděčníka, zatracence, hajzla atd. To mi nijak nevadí. I když možná by mělo. Kolikrát si říkám, proč jsem to udělal. Ne, nelituju přiznání, spíš ho stále nechápu. Dnes nevím, proč jsem to udělal. Jestli proto, že jsem z vypočítavosti měl strach, aby jsi o mě neztratila zájem. To je ale nelogický. Nebo nějaký ten pocit viny v sobě. Já nevím,“ píše například René. V dopisech komentuje také režisérčino krátké působení v politice na postu ministryně kultury: „Prý jsi podala rezignaci na funkci. No, ani se nedivím. Tady se nic neděje. Pořád stejná pakárna od rána do večera. Měj se co nejlépe. Jsi vždy svoje, tak co nějaká vláda. René.

Režisérka dala v průběhu času Renému podnět k psaní o sobě samotném, což vedlo dokonce k vydání dvou knih, vydání té třetí je momentálně na spadnutí. Jako autora se ho pokusila zapojit i do samotného filmu, když mu v roce 2007 při jeho posledním odchodu z vězení zapůjčila na deset dní malou digitální kameru . „Napadlo mě totiž natočit dokument o životě, ale jinak, nově. Budeš mít záběry ze situací a prostředí, kam se nikdy žádný reportér nepodívá. A pokud to začleníš do filmu, slibuji opravdové celkové oživení. Doopravdy se těším. Moc,“ sliboval René.

zdroj: Aerofilms