První po Bohu (2005) - Info ze zákulisí

Představitel Kapitána Marinina Dmitrij Orlov k natáčení říká : „V určitém smyslu to bylo nejtěžší natáčení v mém životě. Klimatické podmínky byly opravdu surové. Ale nikdo z filmového štábu si ani jednou nepostěžoval, že jim je zima a mají hlad. Všichni chápali, proč to děláme“.

„Přijel jsem do Poljarného a uviděl jsem skutečnou ponorku, k níž byla přivařena maketa. Co může být reálnější? Celá konstrukce se vydávala na moře. Dělo, skutečné dělo ze čtyřiačtyřicátého, které střílelo (samozřejmě slepými náboji). Představte si to, lehká bouře, v moři ponorka, vítr a... náš filmový štáb na palubě“.

„Na nadstavbě kapitánského můstku jsem stál já a pod námi stál na skutečném kapitánském můstku kapitán Kuzněcov a dával skutečné rozkazy, aby zajistil pohyb naší ponorky. Nebylo třeba brát žádné kondice, všechno bylo blízko a živé, takže jsme se s ponorkou dobře seznámili. Za dobu natáčení jsme se prostě vžili do vojenské a námořní tématiky. Příroda nám připravila nejedno překvapení, ale nikdy jsem neviděl takovou krásu. Viděl jsem i polární záři.“

Herečka Jelizaveta Bojarskaja, představitelka Táni vzpomíná na natáčení : „Murmansk se mi zdál jakoby zatažený mraky, ale vůbec ne v agresivním smyslu. Foukal silný vítr. Vstávali jsme brzy, někdy jsme hodně času strávili na cestě. Ale nikdo si nestěžoval. Jedli jsme ve vojenské jídelně. Na tým nám zůstaly ty nejvřelejší vzpomínky“.

Na natáčení bude herečka dlouho vzpomínat. Při natáčení jedné scény jí šlo doslova o život. Sama to komentuje slovy : „Když jsme natáčeli scénu, jak Táňa, moje hrdinka, běží naproti Marininovi vysadili mě z vrtulníku na kousku země a natáčeli ze vzduchu. A když mě letěli vyzvednout, tak mě to najednou větrnou vlnou začalo odnášet ke srázu. I tak jsem stála 4 metry od něho. To byl extrém. Lehla jsem si na zem, křečovitě jsem se držela mechu a začala jsem se plazit k vrtulníku. Hrůza. A teď to všem vyprávím a jsem snad i ráda, že se mi to přihodilo“.

Michail Gomiašvili (ve filmu ztvárňuje majora Šarabidzeho) k tomu dodává : „Musím se přiznat, že někdy to bylo prostě nesnesitelné, velmi se mi chtělo domů. Jsem jižní člověk a špatně snáším zimu. Stávalo se, že jsem nechtěl nikoho vidět, myslel jsem jenom na to, abych co nejdříve mohl jet domů a nic mě nebolelo. Až teď jsem pochopil, že se mi po to všem, co tam bylo, stýská“.

Herec Vladimír Gosťuchin, představitel velitele brigády k práci na filmu říká : „Proces natáčení byl velmi zajímavý, protože v něm pracovali lidé, které téma velmi zajímalo. Podmínky byly občas těžké, až mučivé. Počasí se často měnilo, z důvodů bouřkových předpovědí bylo zakázáno vyjíždět na moře. Herci byli nemocní, nastydlí. Ale v ten okamžik, když jsme stáli před kamerou, všichni sebrali své síly a pracovali z celého srdce a plným nasazením. Nikdo se nelitoval. Původně jsem přijel jen na tři natáčecí dny a zůstal jsem celý měsíc. Musím ale přiznat, že nelituji ani jednoho dne, který jsem se věnoval tomuto filmu“.

Irina, filmová Anna, se rozpovídala o spolupráci s ruským štábem : „Velmi se mi líbil sám příběh a hned jsem nabídku přijala. Bylo to jiné, než všechno to, co jsem dělala dříve. Bylo pro mě zajímavé zahrát si v ruském filmu, zvláště v ruském filmu o válce. Líbil se mi příběh i moje role. V podstatě natáčení filmu je jeden a tentýž proces po celém světě. Ale musím říci, že v Rusku všechno probíhá trochu jinak. A mně se to líbí. S radostí bych tu zůstala déle“.

zdroj: Bioscop