Nestyda (2008) - Info ze zákulisí

Příběh

Když se Oskar jednoho časného červnového sobotního rána obracel v posteli a spánkem opuchlýma očima krátce pohlédl na svou dosud spící manželku, na okamžik mu blesklo hlavou, že její obličej je spíše ošklivý, ačkoli jej vždycky považoval za docela hezký. Proboha, ten nos! - Michal Viewegh, Povídky o manželství a o sexu A populární moderátor televizních zpráv o počasí Oskar začíná ztrácet hlavu… Film, který je volně inspirován několika povídkami z výše uvedeného bestselleru Michala Viewegha, označuje autor knižní předlohy s nadsázkou jako „neromantickou komedii o manželství a sexu“. Určitě je to ale i příběh o rodičích a dětech (ať už je dětem pět let, nebo jim pomalu táhne na čtyřicítku) - a v neposlední řadě také příběh o ztrácení a nalézání lásky.

O vzniku filmu

Pro Honzu ani definitivní verze scénáře není jaksi tou poslední. Když jsem tohle pochopil, šlo všechno celkem hladce! - Michal Viewegh, spisovatel

Původně měl před téměř deseti lety vzniknout povídkový film na motivy úspěšné Vieweghovy knihy Povídky o manželství a o sexu. Nápad vzešel právě od režiséra Jana Hřebejka, který oslovil spisovatele s projektem povídkového filmu, na němž by se jako režiséři podíleli ještě Petr Nikolaev a Igor Chaun. K realizaci záměru však nakonec nedošlo.

V loňském roce dostal režisér Hřebejk nabídku od Michala Viewegha a producentů Rudolfa Biermanna a Tomáše Hoffmana natočit Vieweghovu předlohu jako samostatný celovečerní snímek. Oba producenti stojí za divácky úspěšnými filmovými tituly podle Vieweghových knih – Román pro ženy a Účastníci zájezdu. Natáčení začalo v lednu roku 2008.

Jan Hřebejk se po sérii filmů, na nichž se podílel se scenáristou Petrem Jarchovským, setkává s jiným autorem. „Naše práce s Petrem Jarchovským pro společnost T.H.A. klade nároky nejen na nás, ale také na producenta Ondřeje Trojana. My s Petrem se soustředíme jenom na tu tvůrčí část práce, ale producent se musí o filmy starat dlouhodobě. Zatímco my se můžeme věnovat dalším projektům, producent starší filmy neopouští. A navíc má Ondřej Trojan i vlastní projekty. Proto jsme se rozhodli dopřát mu trochu oddechového času.

S Petrem Jarchovským máme už nyní další filmy v různém stadiu příprav, takže naše spolupráce neskončila,“ vysvětluje režisér Jan Hřebejk, proč se po dlouholeté spolupráci s tvůrčím a produkčním týmem rozhodl přijmout nabídku pracovat v jiné produkci. Spolupráce s Michalem Vieweghem ovšem není zdaleka náhodná. Jan Hřebejk natočil před mnoha lety portrét nejúspěšnějšího současného českého spisovatele pro dokumentární cyklus GENUS a na vzájemnou spolupráci pomýšleli dlouhou dobu. Jan Hřebejk společně s hercem Jiřím Macháčkem se také podíleli na konečné podobě scénáře. Jak tato spolupráce probíhala, do jaké míry toleroval spisovatel příspěvky obou spolutvůrců? „Pro Honzu občas ani definitivní verze scénáře není jaksi tou poslední - když jsem tohle pochopil a smířil se s představou, že na tom strávím o několik měsíců víc než obvykle, šlo už všechno celkem hladce,“ říká Michal Viewegh a dodává:. „Oba by mi snad potvrdili, že nemám k literární předloze nikterak pietní vztah a že jsem většinu jejich nápadů přijal vstřícně.“ Herec Jiří Macháček byl již spolu s Davidem Ondříčkem autorem scénáře k černé komedii Jedna ruka netleská. V případě Nestydy však byl autorský vstup odlišný. „U Jedné ruky jsme si s Davidem na počátku řekli, že spolu napíšeme scénář, ale u Nestydy mě Honza Hřebejk přizval k - řekněme - navrhování, nápadování, prostě k přísunu nových případných inspirací k materiálu, který napsal Michal Viewegh podle svých povídek. A to je zásadní rozdíl,“ říká Jiří Macháček.

Mezi napsáním knihy a vznikem scénáře je větší časový odstup. „Povídky o manželství a o sexu, které jsem mimochodem napsal už před více než deseti lety, jsou volně inspirovány - zdůrazňuji ono volně - mým poněkud rozháraným porozvodovým obdobím. Samozřejmě bych rád věřil, že od té doby jsem se přece jen trochu změnil, nicméně scénář vychází především z několika povídek té sbírky. Pár zcela nových motivů navíc do scénáře přidali Honza Hřebejk a Jirka Macháček,“ vysvětluje Michal Viewegh a Jiří Macháček dodává:

„Michal Viewegh v úvodu té knihy prosí čtenářky o jistou laskavost, protože ty povídky psal v době, kterou sice nepojmenovává jako svou osobní krizi, ale bylo to asi něco podobného. A já mám tyhle krizové chvíle autorů rád, protože tam vznikají zajímavé věci!“

Postavy a jejich herci

Jsem ráda, že si můj nos konečně na sebe začne vydělávat! - Simona Babčáková, herečka

Režisér Jan Hřebejk měl o hlavním představiteli celkem od počátku jasno. „Když jsem uvažoval, kdo by měl hrát tu hlavní postavu, která v tomto případě není alter egem Michala Viewegha –on taky tu knihu napsal před deseti lety a ta postava se prostě vyvinula, od začátku jsem myslel na Jirku Macháčka. Nejen že je to můj oblíbený herec, ale on se k té roli hodí. Je v odpovídajícím věku, má humor, přirozenost a jeho herectví má v sobě lehkost, stejně jako psaní Michala Viewegha. To, co Michal má v literatuře, umí Jirka v herectví, a proto jsem ty dva spojil dohromady,“ popisuje Jan Hřebejk výchozí situaci obsazení. Zato Jiří Macháček podle vlastních slov chtěl původně roli odmítnout a přijal nakonec kvůli režisérovi Janu Hřebejkovi.

A jak naopak reagoval na obsazení Macháčka spisovatel? „Jednoznačně potěšeně,“ říká Michal Viewegh. „Ve stejné době jsem Jirku shodou okolností viděl v Divadle Na Jezerce v Hřebejkově inscenaci hry Na dotek - a toho večera jsem definitivně pochopil, že je to pro nás ten pravý.“ Pro Jiřího Macháčka znamenal film Nestyda třetí hlavní úlohu ve filmech Jana Hřebejka ( a to nepočítáme epizodní roli v Krásce v nesnázích). V čem je podstata jejich vzájemné spolupráce? „Mně se strašně líbí jeho metoda, jak pracuje s hercem a vůbec s herci dohromady, jak je propojuje dohromady, jak se zapojuje do procesu vzniku už samotného scénáře, jak vyvolává schůzky už před natáčením, aby scenárista slyšel názor herců, které on už obsadil, aby mohl některé věci přizpůsobit jim konkrétně. Líbí se mi, jaký prostor u něj člověk má buď pro přímou improvizaci nebo k tomu, aby mohl některé věci měnit přímo před natáčením v daný natáčecí den,“ říká o Hřebejkovi Macháček.

Podobně reagují i další herci. Pavel Liška natáčel s Hřebejkem již potřetí a postava Matěje, nového přítele Oskarovy ženy, byla asi jeho nejcivilnější úlohou. „Snažím se, i když spolupracuji se stejnými herci, aby se to neopakovalo. A tak Pavel Liška nehraje ve filmu ani postavu hloupou ani svým způsobem výlučnou, ale takového člověka, který – já myslím - je určitě snem mnoha čerstvě rozvedených manželek,“ říká Jan Hřebejk.

„Náhodou naše spolupráce je naštěstí pořád stejná – to znamená, že Honza dává hercům velký prostor, slyší na ně, nechá se inspirovat herci a tím pádem nejde o nějaké slepé plnění úkolů, ale o vzájemnou spolupráci dvou lidí,“ tvrdí Pavel Liška.

Oskar při své divoké jízdě svobodným životem potkává řadu žen – od mladých povrchních krásek až po zralou, okouzlující zpěvačku Noru. Tuto postavu charakterizuje režisér jako jistou esenci Marie Rottrové, Marty Kubišové či Hany Hegerové. Noru si zahrála nejpopulárnější slovenská herečka Emília Vášáryová.

„Při obsazování ženských postav jsem vycházel z toho, že některé chci obsadit nepříliš známými herečkami. Myslím, že se to podařilo, že jsou tam herecké osobnosti, které se zatím v českém filmu neobjevily - Simona Babčáková v roli manželky, Martina Krátká, Eva Kerekéšová. A pak jsem chtěl s Milkou Vášáryovou pracovat na roli, která by byla odlišná od toho, co jsme spolu doposud udělali. Aby po Horem pádem, Krásce v nesnázích a do jisté míry i po filmu Václav Jiřího Vejdělka, jsme stvořili charakter, který má půvab Milky tak, jak já ho znám ze skutečnosti, který má to její ohromné charisma. Přišlo mi i zajímavé, že postava Oskara nemá jen ty mladší a ještě mladší partnerky, ale má vztah i se ženou, která je řádově o generaci starší. Tento motiv se mi moc líbil, Emília Vášaryová je pro to vhodný typ. I když jsme ji museli trošku přemlouvat, že to nebude vypadat nepatřičně..“

V roli Oskarovy manželky Zuzany se objevuje herečka Simona Babčáková. Jedním z důvodů Oskarovy manželské nespokojenosti se ukazuje být ženin poněkud větší nos. „Jsem ráda, že si můj velký nos konečně na sebe začne vydělávat,“ říká. Simona Babčáková se objevila již ve filmu U mě dobrý, ale Zuzana jí nabízí nesrovnatelně větší příležitost. „Jsem za to velmi věčná, byla to nádherná práce, Zuzana je prima ženská a dobře se mi s ní žilo,“ říká Simona o roli, s níž se může ztotožnit řada žen, které si prošly podobnou situací. „Já jsem spíš typ na barmanky a drzé holky a jsem ráda, že Zuzana v Nestydovi je milá, sympatická, tolerantní a on z toho tak trochu vyjde jako blbec, který prošvihl své štěstí, neuvědomil si, co je důležité. Jsem přesvědčena, že kdyby se Oskar zachoval jinak, tak by zrovna tahleta holka i ten jeho úlet pochopila.. On chtěl ale zažít svobodu, zažil ji a za to se platí daň. Největší úskalí, které nás teď v partnerských vztazích potkává, je naprosto zdegenerovaná komunikace, neumíme být upřímní ani sami k sobě.“ Filmová Zuzana však nakonec velmi brzy své štěstí nachází. „To je pro mě nejkrásnější moment filmu,“ říká nadšeně Simona Babčáková.. „To, že ona je odměněna. V životě to obvykle bývá tak, že chlap tím proplouvá a ženy tuhle situaci trošku odskáčou.“

Simoniným spoluhráčem byl kromě manžela Macháčka i Pavel Liška. „Simona je krásná, nosatá, skvělá spoluhráčka a kamarádka,“ říká Pavel.

„I když jsme se dříve různě potkávali a zdravili, ani s jedním jsem se osobně neznala, takže jsem zpočátku byla taková lehce ostýchavá. Nicméně Jiří šel do našeho partnerství s tou svou naprostou samozřejmostí, takže člověk jen plul v tom, co on nastavil. A s Pavlem Liškou máme úplně stejně rádi určitý druh antihumoru a já jsem se na ty jeho fóry okamžitě nachytávala. Pro mě to byla příjemná setkání,“ doplňuje Simona Babčáková.

Známí a slavní….

Bylo prostě potřeba obsadit do role Karla Gotta právě Karla Gotta. Hradčany taky nemohou hrát jinou budovu než Hradčany… - Jiří Macháček, herec

Ve filmu se v epizodních roličkách objeví řada známých a populárních tváří. „Oskar pracuje v televizi a Nora je populární zpěvačka. Oba se tedy pohybují v jakémsi mediálním prostředí. Šlo o to, aby pro zvýšení autenticity se Oskar v televizní redakci potkával jak se skutečnými rosničkami – jako je Petra Voláková, Karla Mráčková, tak na chodbách potkával lidi, kteří v televizi skutečně pracují – Ester Janečkovou, Přemka Podlahu, Halinu Pawlowskou,“ vysvětluje režisér Jan Hřebejk a vypráví o obsazení ikony českého šoubyznysu – Karla Gotta. „Když byla ve scénáři situace, kdy se Nora s kolegou fotografuje na nové album, tak jsme si říkali, který kalibr by měl být tím druhým. A Karel Gott je nejslavnější osobností zdejšího šoubyznysu.“ Jirka Macháček dodává: „Bylo prostě potřeba obsadit do role Karla Gotta právě Karla Gotta. I když on pravděpodobně, jak jsem tak vycítil, by rád hrál i někoho jiného než Karla Gotta, ale to je těžké: Hradčany také nemohou hrát jinou budovu, než jenom Hradčany!“ Karel Gott neváhal objevit se krátce ve filmu v poněkud ironické podobě skeptického glosátora, dokonce si tuto polohu vyžádal: „Tím nám v tom filmu pomohl, stejně jako Hana Hegerová, která se tu také v takové laskavě sebeironické poloze objeví,“ dodává režisér.

Hlavní hrdina – z knihy na plátno

Obávám se, že Jirka dodal oné problematické postavě promiskuitního alkoholika až nezasloužený půvab! - Michal Viewegh, spisovatel

Michal Viewegh patří v současné době nejen k nejčtenějším domácím autorům. Podle jeho předloh a scénářů vzniklo již pět filmů, šestý se natáčí a sedmý by se měl začít připravovat. Jeho filmové adaptace patří k divácky nejúspěšnějším. Podělilo se o ně doposud šest režisérů. V čem vidí Jan Hřebejk největší úskalí takové filmové adaptace. „Vieweghovo psaní má své typické znaky. Je to určitá přirozenost a výsledná lehkost, s níž se jeho knihy čtou. Ta lehkost spočívá v tom, že ten člověk umí psát a dokáže napsat i věci, které bychom mohli považovat za banální a nehodné zaznamenání a co víc, nás dokonce baví. Ale má to riziko, že pro věc, kterou on v lehkém stylu napíše, musíte najít stejný šarm v adekvátním zpracování filmovém. Třeba dialog, který v knížce zní duchaplně, nemusí vyznít duchaplně, když se řekne. Vieweghovy dialogy se netváří, že jde o přirozený rozhovor, je v nich spousta slovních hříček, bonmotů. Je třeba najít ekvivalent, aby postavy, které ve filmu tyto věty říkají, nepůsobily nabubřele, snobsky nebo pozérsky. Michal může v knize nějakou větu hned následující větou shodit a já musím ve filmu dělat totéž. Herec, v tomto případě Jirka Macháček, musí projít stejnou cestou. My si nesmíme hrát na to, že točíme něco jiného než Viewegha. Neděláme žádnou hlubinnou psychologii, netočíme film ze života, ale romantickou komedii o životě,“ vysvětluje Jan Hřebejk.

V čem naopak autor vidí největší rozdíly a odlišnosti mezi "literárním" a filmovým Oskarem? „Obávám se, že Jirka dodal oné problematické postavě promiskuitního alkoholika až nezasloužený půvab. Díky Macháčkovi je teď z Oskara sympatický záporný hrdina,“ usmívá se Michal Viewegh.

„Muž v dnešní době to nemá jednoduché, především pokud jde o muže, který je zodpovědný, vydělává na rodinu, stará se o ni a ještě se po něm chce, aby chvilkami střídal pozici ženy,“ říká Jiří Macháček. „Někde jsem četl – v novinách to bylo - že muž v posledních desetiletích prodělává prudkou zatáčku ve svém vývoji směrem do domácnosti. Ta zatáčka je opravdu velice prudká - zatímco žena v té domácnosti od počátku je. A tak z té zatáčky také muž velice snadno vyletí. A do jisté míry o tom ten příběh Nestydy je.“

K autorskému vkladu Jiřího Macháčka patří i to, že vymyslel Oskarovi nové zaměstnání. Poté, co je pro zfalšování předpovědi počasí propuštěn z televize, začne se živit jako takzvaná „rychlá želva“ . Za zákazníky, kteří si objednají odvoz vlastním autem, které nemohou kvůli alkoholu řídit, dojíždí na zvláštní malé motokoloběžce či minimotorce. „Vím o tom, že jsou nebo byli lidé, kteří se jako zaměstnanci těchto firem po Praze pohybovali na skládacích motorkách, které pak dali do kufru odváženého auta. Osobně jsem je neviděl, ale někdo mi to vyprávěl. Tohle zaměstnání umožňuje filmové postavě pohyb, umožňuje setkání s kýmkoliv, kdekoliv a kdykoliv, a tak je to velmi vděčná věc…,“ říká Macháček. Film Nestyda klade na Macháčka jako na herce mimořádné nároky. Jeho postava prakticky nesleze z plátna. Když to srovnáme, třeba u filmu Medvídek, v němž Macháček hrál, bylo šest postav, které si rozdělily rovnocenný prostor, ale v Nestydovi je Oskar naprosto dominantní. „Příběh je vyprávěn přes hlavní postavu. Vše, co se děje, se děje kolem něj, přes něj, v něm a pro něj…“ vysvětluje Macháček. „Ten příběh není nijak vnějškově dramatický, ale spíš se děje uvnitř té postavy a tím by

nám mohl být v jakési lidské rovině blízký. Ale nemyslím, že by ta práce byla proto náročnější, těžší… Spíš je to o tom, že člověk má víc natáčecích dní a méně těch odpočinkových.

Nejen autor literární předlohy, ale i režisér a hlavní představitel se nechali inspirovat reálnými situacemi. Pro scénu, kdy Oskar odváží klienta a dojde ke konfliktu s policií, využili vyprávění producenta Ondřeje Trojana, který byl podobné situace účasten. „ Ve filmu je scéna, kdy se Oskar rozpláče u sledování televizní inscenace Nezralé maliny. Honza se mě ptal: kdy ses naposledy rozplakal? A já jsem řekl: Dopoledne, když jsem doma sledoval Nezralé maliny… Tak jsme to tam dali!“ vypráví Macháček. Čtenářkami knih Michala Viewegha jsou z valné části ženy a také filmy podle jeho předloh mají silné zázemí žen - divaček. Dá se odhadnout, jak budou na Oskarův příběh reagovat? Nebude filmový Oskar pro ženské publikum objektem maximálně lítosti nebo soucitu, ale už méně sympatií, protože - narozdíl třeba od hrdiny z Románu pro ženy - se vůči ženám chová mnohem cyničtěji? Jak se na to dívá spisovatel Michal Viewegh? „Řeknu to v nadsázce takhle: Oskar je záporná postava, pro kterou jsme s režisérem měli hluboké pochopení... Doufám, že jsme byli vůči Oskarovi dostatečně ironičtí - ale i dost empatičtí. Nevěřím ovšem, že Jirka Macháček může být ženám opravdu nesympatický. Nechci předvídat reakce dámského publika, ale kdybych já byl ženská, leccos bych mu odpustil :-)“. Ani hlavní představitel nechce uvažovat o tom, zda divačky nebudou přát Oskarovi za opuštění manželky a zálety trpký osud. Je Oskar hrdina, který si zaslouží sympatii? „To je otázka na diváka,“ říká Macháček. „Spoustě lidí sympatický nebude a spousta lidí si ho zamiluje. Ale je to přesně ta věc, na níž odpovídat nechci a na kterou se budu svých diváků ptát já, třeba i po několika letech. Beru to jako sociální sondu.“

Jak Oskara vnímá režisér Jan Hřebejk? „Já jsem přesvědčen, že tu bude svou roli hrát určitá lidskost té postavy s chybami, kterým lze porozumět,“ říká režisér. „My neříkáme: toto je životní cesta. Já tu postavu mám rád, protože je slabá – slabá v tom smyslu, že má své poklesky a to je i pro diváka přitažlivé. Ten člověk prohrává, ale darebák to není. Je to takový sobec, který se bojí, že brzy bude starý a že si ještě všechno neužil, že má právo na to se nenudit a má právo na to být šťastný a jen se mu to pak celé vymkne z rukou a už neví, čí je. Myslím, že tohle prožívá tolik lidí… A myslím, že se s ním také mohou ztotožnit a vlastně být rádi, že to nemusí prožívat sami a nemusejí nést ty důsledky.“

Jak natočit erotickou scénu

Erotika na plátně mě většinou nudí. Až na výjimky. - Jiří Macháček, herec

Herec Jiří Macháček tvrdí, že na filmu ho nejvíce láká proces tvorby samotné. V tvůrčím procesu na Nestydovi se nabízely desítky situací – komických, lehce romantických, bizarních. Protože hraje postavu záletníka, bylo jasné, že se nevyhne ani natáčení erotických scén. Zatímco divák často žije v přesvědčení, že pro herce není nic zábavnějšího a přitažlivějšího než natáčení erotických scén, většina herců je jiného názoru, občas se objeví i výrok, že není nic nezáživnějšího, než točit erotickou scénu. V upoutávce v kině i na webu, mohli diváci již před premiérou Nestydy zaregistrovat milostnou scénu s Jiřím Macháčkem a Evou Kerekéšovou. Tak se podívejme s Jiřím Macháčkem do zákulisí nestydovského erotického tvůrčího procesu:

„Konkrétně tohle byla velká legrace a tahle scéna je výsledkem tvůrčího procesu, který probíhal už před natáčením. Erotika na plátně mě většinou nudí, až na malé výjimky. Ve chvíli, kdy je ale udělaná s nadsázkou a nadhledem, kdy to probíhá tak, že partnerka to nebere osobně, ale taky s nadhledem, pak mě nenudí, ale naplňuje. Pro Evu Kerekéšovou, která tuhle scénu ve filmu hraje, to bylo první, co vůbec točila. Přijela z Maďarska mezi lidi, které neznala, do štábu, který je úžasný, ale to ona ještě nevěděla a jejím prvním úkolem byla erotická scéna. Myslím, že to, jakým způsobem tohle zvládla, bylo poučný a inspirující a je to vklad, který se nese tím filmem. Byla okouzlující,“ říká Jirka Macháček a pokračuje: „Den před natáčením jsme se večer sešli a řekli jsme si, jak na to půjdeme. Řekl jsem jí: já budu zkoušet různé věci a ve chvíli, kdy zajdu daleko, tak mi řekneš, že jsem zašel daleko. A ona řekla: výborně, to je dohoda, která mi vyhovuje!“

zdroj: Falcon