Kozí příběh - Pověsti staré Prahy (2008) - Rozhovory: Tvůrci

ROZHOVOR O KOZÍM PŘÍBĚHU S JANEM TOMÁNKEM

„Je to film pro velké plátno.“

• výtvarník, scénárista, režisér a producent

 

PŘED KOZÍM PŘÍBĚHEM . . .

Film Kozí příběh: Pověsti staré Prahy je po pěti letech příprav konečně hotový. Jak se cítíte?

Právě teď dobře. Včera jsme film úplně poprvé viděli kompletně hotový na velkém plátně kina. Znám ho samozřejmě nazpamět, všech 950 filmových obrazů, ale dosud jsme ho vídávali na obrazovkách, televizích, na malém plátně při pracovních projekcích a tak dále. Nehotový, v různých fázích animace. Až konečně nyní v hotové podobě, v jaké ho uvidí diváci.

A jaké jsou tedy Vaše první pocity z dokončeného filmu?

Nechci hodnotit film jako takový, to udělají diváci a já už samozřejmě nemám odstup. Je to ale každopádně film pro velké plátno – pouze na něm lze plně vidět a docenit drobné vtípky a animace, které jsou všude v pozadí a kterých si divák v televizi, nebo na malém plátně nemá šanci všimnout. A my se s nimi tolik dřeli… ;-) Žánrově je Kozí příběh rodinná komedie, ovšem zároveň jde i o výpravný historický film s dvousethlavým „komparsem“ v jedné scéně, se 70ti různými historickými kostýmy, s rozestavěným Karlovým mostem, kompletně v lokacích středověké Prahy, hudbu nahrával 80ti-členný živý orchestr. To vše se na plátnech kin propojí a násobí.

Řada lidí se ptá, kdo je Jan Tománek a kde se vzal, že si dovoluje připravovat první český celovečerní 3D animovaný film. Kdo je tedy Jan Tománek a kde se vzal?

Máma i táta jsou oba výtvarníci, táta dělal v sedmdesátých a osmdesátých letech krásné filmové plakáty (např. český plakat k Tootsie), máma přímo – jako režisérka a výtvarnice animované filmy. Já jsem maturoval na Výtvarné škole Václava Hollara, pak jsem studoval na AVU obor „Nová média“, kde jsem se zaměřil na počítačovou animaci a filmu. Mezitím jsem také psal o počítačovýh hrách a založil časopis Level. Pak jsme se věnoval tvorbě krátkých filmů, účastnil jsme se i projektu Transmittion disconnected pro Laternu magiku, v němž šlo o kombinaci živých herců s počítačovou animací.

Jak Vás napadlo vrhnout se na celovečerní počítačově animovaný film?

Můj krátký film Žáby, získal cenu na festivalu v Barceloně a pak dokonce běžel jako předfilm u nás v kinech. Na festivalu v Třeboni se objevila možnost získat grant z Evropského programu Media na větší projekt, který jsme nakonec opravdu získali. Za 20 tisíc Euro film nenatočíte, ale tenhle moment odbrzdil vlak, který už pak nešlo zastavit. To bylo v roce 2003.

Co bylo dřív, Koza nebo Pověsti?

Pověsti

Měl jste od začátku jasnou představu?

Ta se postupně vyvíjela. Pražské pověsti jsem měl vždy moc rád, znal jsme je z dětství od Cibuly. Uvědomil jsem si, že jsou krásné a poutavé, že je to skvělé téma a lákalo mě využít architekturu a tajemnou atmosféru Prahy a jejích pověstí. Zaskočilo mě, že toto téma ještě nikdo do většího filmového celku nezpracoval. Nejdříve to byly povídky bez dialogů a s vypravěčem, nakonec jsme zjistili, že potřebujeme jeden propojenější příběh. Pak přišel Kuba se svou Kozou.

O KOZÍM PŘÍBĚHU . . .

Ve filmu se objevují motivy řady pověstí, některé ale neodpovídají časově . .

Uplatnili jsme filmovou licenci a pověsti z různých období jsme spojili do jednoho příběhu. Karlův most a orloj vznikaly ve středověku (zhruba 40 let od sebe), Faustův dům je barokní. Je to samozřejmě stylizovaný animovaný film, jehož smyslem je zábava, není to učebnice dějepisu.

Jaké je vlastně celkové ladění filmu?

Pražské pověsti v sobě mají docela silný strašidelný náboj, často ponurou atmosféru a to jsme chtěli do určité míry zachovat. Naše středověká Praha Kozího příběhu je plná strašidel a temnějším podtónů. Nevyhýbali jsme se ani černému, nebo lechtivějšímu humoru.

Je to tedy ještě film pro děti?

Stále platí, že je to rodinná komedie. Na humor a gagy jsme se hodně soustředili. Je pravda, že při tvorbě jsme mysleli spíše na starší děti školního věku než na děti úplně malé a také na to, že současné děti jsou otrlejší, než jsme byli my. Nechtěli jsme ale nijak „ustřelit“, naší důležitou zpětnou vazbou byli mí dva malí synovci, kteří ho přijali velmi dobře.

Jak jste tvořili výtvarnou podobu a stylizaci?

Základem byla představa středověké Prahy, její atmosféry, její neučesanosti a křivolakosti. To inspirovalo výtvarný rukopis Kozího příběhu, chtěli jsme, aby byl svébytný, aby nebyl vyhlazený a na první pohled líbivý.

Na výtvarné realizaci jsme spolupracovali s Romanem Kudláčkem, který pak detailně rozkreslil charaktery a předměty.

Drželi jste se při zpracování Prahy, jedné z hlavních postav filmu, věrně historických předloh?

Dobové reálie jsme samozřejmě hledali, například původní podobu Staroměstského orloje jsme našli v Muzeu hl.m.Prahy – ale i tady to byla jen inspirace. Výsledná podoba musela být zkreslená, upravená. Vždyť třeba Hradčany by v podobě, jak vypadaly ve 14. století nikdo nepoznal. Ani orloj nevypadal při spuštění tak, jako ten náš, ten náš už spojuje číselníky i z dalších období, do Týnského chrámu se nechodilo hlavním vchodem ze Staroměstského náměstí, ale z bočních uliček, samotné náměstí jsme také zmenšili . .

Jak vznikl název?

Samozřejmě jsme nad názvem stále přemýšleli. Věděli jsme, že název, ale i logo, jsou pro film důležité, pro kontinuitu, pro budování povědomí o filmu. S několika variantami jsme nakonec udělali malý konkurs, moje žena je dokonce vzala do školy, kde učila, k vyjádření studentům. Vyhrál Kozí příběh, tak je to Kozí příběh. Důležité téma pověstí jsme nakonec umístili jako podtitul.

Nebojíte se srovnávání s Hollywoodskými 3D animovanými filmy od DreamWorks nebo od studia Pixar?

Případné srovnání s tím nejlepším, co v oblasti počítačově animovaných filmů na celém světě vzniká, mě spíše bude těšit a bude to pocta. Který český hraný film bývá srovnáván s nejlepšími světovými snímky?

Hovořil jste o hudbě k filmu, jak na velkém plátně s filmem funguje . .

Na hudbu jsme kladli velký důraz, ale na ní se zeptejte skladatele Davida Solaře.

Co budete dělat dále?

Hodně věcí se běhěm těch pěti let změnilo, mně se například narodil syn Honzík. Teď si na chvíli odpočinu a budu se mu konečně věnovat a při tom pošilhávat po dalším projektu, který se už možná rodí v hlavě…

JAN TOMÁNEK:

Narozen 14.2.1978 (Praha)

Filmografie :

2008 Kozí příběh – Pověsti staré Prahy

Krátké filmy

2003 Probuzení

2002 Žáby

2001 Červená Karkulka

2000 Svět

1999 Kapesníček

1999 Ze života sklenic

1999 Vlastně nikam

1997 Poslední večeře Pán

1997 Perpetuum mobile

ROZHOVOR S DAVIDEM SOLAŘEM O HUDBĚ K FILMU

80ti-členný orchestr nahrál pro film přes 70 minut použité hudby

Je rozdíl mezi hraným a animovaným filmem?

V zásadě až tak veliký rozdíl v hudbě jako takové není. Záleží na typu filmu, na konkrétních scénách, na celkové tektonice. U animáku je jen zapotřebí mít té hudby co nejvíc – prostředí ve scénách nežije, nemá svůj přirozený „šum“, proto ho hudba musí oživit a často lehce dostylizovat – vlastně maskuje nereálnost, pomáhá tomu, aby scény nepůsobily sterilně a chladně.

Jak se dělá hudba pro animovaný film?

Specifikum animovaného filmu je, že do určité doby máte možnost nekonečně dlouho všechno předělávat a měnit… U klasického filmu se jednou natočí nějaký materiál a z toho se pak musí vybrat, protože nic jiného k dispozici není. U počítačově animovaného filmu se kdykoli dá do kterékoli scény cokoli přidat, ubrat, zkrátit, prodloužit. Naštěstí od určité fáze animace už je to časově a technicky náročné (jen díky tomu se vlastně Kozí příběh dočká premiéry), takže některé scény, na které jsem původně skládal hudbu, jsem po vyrenderování téměř nepoznal a hudbu jsem musel předělávat, abych byl spokojený s výsledkem.

Kdy jste hudbu skládal? Až po finální animaci nebo ještě v průběhu?

Hudbu jsem skládal v průběhu prací na filmu, možná skoro rok a půl, postupně podle toho, jak Honza Tománek nahrubo dokončoval jednotlivé scény. Měl jsem ale pochopitelně od začátku celkový koncept, a toho jsem se držel. Honza si pak vždycky pustil 5 – 6 zhudebněných scén, které jsem mu přinesl pomocně nahrané na počítači, tři nebo čtyři téměř bez výhrad vzal, u jedné jsme se dohodli na drobných změnách a jedna tam většinou byla taková, že po jejím zhlédnutí začal bručet, že si není úplně jistej, což vlastně znamenalo, že se s tou hudbou můžu rovnou rozloučit J .

Samozřejmě značnou nevýhodou při skládání hudby bylo to, že jsem na pomocném obrázku viděl ve 3D sítích jen plující barevné fleky, takže jsem musel hodně zapojovat fantazii, jak to asi ve finále bude vypadat, jestli je třeba den nebo noc, a doufat, že se při vlastní animaci scéna ještě nezmění k nepoznání.

Viděl jste před skládáním hudby film, případně znal jste velmi podrobně scénář?

Bez znalosti scénáře a celkového konceptu by nešlo udělat řemeslně funkční hudbu k filmu. V Kozím příběhu je přes 70 minut hudby, a já jsem si na začátku musel udělat dost podrobný přehled, kdy chci dosáhnout jakého efektu, které scény jsou důležité, kdy je potřeba podpořit jakou emocí, kdy můžu hudbu vystrčit dopředu, kdy má jen dokreslovat příběh, kdy nesmí překážet dialogům, kdy má přijít které téma, ve kterých momentech by bylo dobré odlehčit film od symfonické hudby autentickým středověkým šramlem… to všechno jsme s Honzou měli v zásadě ujasněné, ještě než jsem napsal první notu.

Pak v průběhu ještě samozřejmě docházelo k drobným obměnám, ale podle seznamu, který jsem si udělal před začátkem, jsem dojel až do konce.

Měl jste nějaké zadání pro hudbu od režiséra filmu?

Honza Tománek od začátku věděl, že chce orchestrální hudbu, že nechce používat elektroniku, že nechce autentickou ani pseudo-středověkou hudbu 14. století. Také chtěl mít ve filmu leitmotiv, který když někdo uslyší, vybaví se mu Kozí příběh. Což všechno byly podle mě velmi rozumné podmínky, které jsem rád dodržel.

Jak potom splupráce probíhala?

Pak jsme spolu tvořili celkový koncept, kdy jsme si několikrát pouštěli celý film, a Honza u každé scény říkal, jakou by si kde představoval náladu, které momenty jsou jak důležité a já jsem mu k tomu říkal svoje nápady a připomínky, až se naše názory protnuly a ty jeho nabyly vrchu (směje se). Pak už mi nezbylo než šikovně napsat hudbu tak, aby si stále myslel, že je to přesně podle jeho zadání a nevšiml si, že jsem se opět vrátil k věcem, které mi původně odmítl (směje se).

Z čeho jste při skládání hudby pro Kozí příběh vycházel? Použil jste například nějaké gotické hudební motivy?

Určitě jsem věděl, že nechci napsat čistě gotickou hudbu. Animák není typ filmu na dobové studie. Nemyslel jsem na to, jestli má být hudba složitá, jednoduchá, gotická, romantická, minimalistická. Jsem pochopitelně ovlivněný vším možným – třeba jakou hudbu slyším v kinech anebo tou, která hrála u mých oblíbených večerníčků, to všechno tam určitě nejdeme. Hudba v Kozím příběhu tedy nemá jednotný hudební styl, vlastně jediným mým kritériem bylo psát hudbu tak, aby se mi líbila, aby se hodila ke každé scéně a fungovala jako celek v tomhle konkrétním filmu. Snažil jsem se, seč mi síly stačily… (směje se).

DAVID SOLAŘ – HUDBA

Datum narození: 21. května 1980, Tábor

Vystudoval Pražskou konzervatoř (obory skladba a klavír), kde v současnosti působí také jako pedagog.

Jako autor, aranžér a klavírista spolupracoval s Karlem Gottem, skupinou Black Milk, Helenou Vondráčkovou, Věrou Špinarovou, Anetou Langerovou, Marií Rottrovou, Lucií Vondráčkovou, Darou Rolins, Bárou Basikovou, Helenou Zeťovou, Martou Kubišovou, Martinou Balogovou, Ewou Farnou a dalšími.

Je autorem nebo aranžérem několika scénických představení, zvukových obalů rádií, mnoha TV - znělek a reklam.

Kozí příběh je jeho první celovečerní filmem.

Kozí příběh - Pověsti staré Prahy (2008)

zdroj: Bontonfilm