Hvězdný prach (2007) - Info ze zákulisí

Magický svět, který ožívá na filmovém plátně ve filmu Hvězdný prach, se původně zrodil v hlavě proslulého autora Neila Gaimana. Ten jej poprvé představil světu ve čtyřdílné komiksové sérii, vydané v roce 1997 u nakladatelství DC Comics. Když se příběh o rok později objevil na pultech v knižní podobě, stal se bestsellerem a byl označován jako jeden z nejlepších románů roku.

Hvězdný prach byl už od začátku předurčen k tomu, aby se stal předlohou filmu. Od chvíle, kdy se objevil v knihkupectvích, lidé mluvili o tom, jak velkolepý filmový zážitek by se dal s použitím současných technologií z příběhu vytvořit. Látky se však kupodivu chopil nezávislý režisér Matthew Vaughn, který je známý především pro svůj talent v oblasti efektního ztvárnění realistických situací.

Přestože byl svět, v němž se odehrává Hvězdný prach, na míle vzdálen prostředí obchodu s drogami z jeho gangsterky Po krk v extázi, Vaughna naprosto pohltil. „Byl to jeden z nejbáječnějších a nejoriginálnějších příběhů, jaké jsem kdy četl,“ vzpomíná Vaughn. „A jako režiséra mě zajímá především vyprávění příběhů, které na plátně působí jako nějaké zapomenuté umění. Tohle byl jednoznačně příběh, který byl předurčen k filmovému zpracování.“ Gaiman, který s prodejem práv k této knize dlouho otálel, podlehl teprve Vaughnově nadšení a jeho smršti skvělých nápadů.

Vaughn se na Gaimanovo doporučení rozhodl oslovit britskou spisovatelku a scénáristku Jane Goldman a zpracovat příběh do podoby scénáře s její pomocí. „Naším záměrem bylo držet se co nejvíce knižní předlohy, ale zároveň příběhu propůjčit filmovější ráz a vložit do něj trochu vlastní autorské invence. Dělali jsme všechno pro to, aby si publikum film co nejvíc užilo,“ vysvětluje Vaughn.

První pracovní verze Gaimana nadchnula, proto se rozhodl projekt podpořit v ještě větší míře a připojil se k němu jako třetí scénárista. Když se pak scénář dostal do finální podoby, ujal se jej proslulý producent Lorenzo di Bonaventura, který v minulosti přivedl na plátna kin také příběhy Harryho Pottera, a práce na jeho realizaci mohly začít.

Herecké obsazení

Hvězdný prach je přehlídkou celé řady kouzelných, prokletých, vtipných a obecně velmi zajímavých postav, pro jejichž ztvárnění se filmařům podařilo sehnat spoustu zkušených a populárních herců.

Patrně nejdůležitější bylo najít vhodného představitele pro roli hlavního hrdiny Tristana Thornea. Charlie Cox, který se nakonec této úlohy zhostil, patří k nejnadějnějším britským vycházejícím hvězdám a nedávno se představil ve filmech Kupec benátský a Láska a .. I přes jeho nesporný talent je Tristan jeho první titulní rolí.

„Chtěli jsme někoho, kdo by ze začátku mohl působit trochu neohrabaně a postupně se stával elegantním, temperamentním a odvážným. Někoho, kdo by vypadal nevinně a trochu naivně a zaníceně směřoval k jedinému cíli,“ vysvětluje Bonaventura.

Cox si vzpomíná, že musel na konkurz přijít několikrát – aniž by si uvědomoval, že každým dalším hereckým výkonem rozvíjí Vaughnovy představy o postavě. „Herec většinou přijde na konkurz jen jednou, dostane roli a teprve pak na postavě pracuje, ale my jsme ji de facto vytvořili během samotných konkurzů,“ vzpomíná Cox. „Ukázalo se, že to byla velká výhoda, protože jakmile jsem tu roli dostal, věděl jsem, že s Matthewem směřujeme ke stejnému cíli.“

Spadlou hvězdu, která se promění v půvabnou Yvaine, si zahrála Claire Danes. Filmaři si ji vybrali pro její schopnost balancovat na velmi tenké hranici mezi fantastickou a velmi pozemskou bytostí.

Danes přitahovalo nejen to, že film vzniká podle předlohy jejího velkého oblíbence Neila Gaimana, ale také způsob, jakým je její postava uvedena do děje: „Věděla jsem, že zahrát hvězdu jako lidskou bytost bude hodně náročné, ale zároveň zábavné.“

„Když spadne na zem a udělá ten kráter, je docela naštvaná,“ říká herečka. „To víte, spadla z oblohy, nedosedla zrovna hladce a navíc je skoro hned unesena nějakým blbem, se kterým jí rychle dojde trpělivost – takže přirozeně není v nejlepší náladě. Ale zajímavé to začne být v okamžiku, kdy se začne odhalovat její skutečná povaha.“

V průběhu filmu potká Yvaine zdatnou sokyni v lásce, kterou si zahrála další vycházející hvězda Sienna Miller. Mladá herečka se nedávno představila ve filmu Warholka a zahrála si také ve Vaughnově gangsterce Po krk v extázi.

Jednou z velmi důležitých postav je také kapitán Shakespeare – drsný pirát, který křižuje nebe a úzkostlivě střeží velké tajemství. Pro tuto roli filmaři hledali herce, který by působil už na první pohled drsně a nesmiřitelně. Když se jim do ní podařilo získat Roberta De Niro, neznalo jejich nadšení mezí.

Neméně hvězdné je obsazení role čarodějnice Lamie, kterou si zahrála Michelle Pfeiffer. Ta se v roli čarodějnice objevila už ve filmu Čarodějky z Eastwicku, ale Lamia je na rozdíl od moderní Sukie mnohem pohádkovější. „Byla jsem moc ráda, že se Michelle líbil scénář a ta myšlenka, že jsou čarodějnice posedlé hledáním mládí a krásy – což je ve výsledku zničí,“ říká scénáristka Jane Goldman.

V jedné z nejvtipnějších rolí se objeví také oblíbený komik Ricky Gervais, který se proslavil na mezinárodní úrovni rolí v britském seriálu Kancl a nedávno si zahrál v komedii Noc v muzeu. Gervais ztvárnil obchodníka Ferdyho, který je schopen prodat absolutně cokoliv na světě – tomto či kterémkoliv jiném.

V dalších rolích se objeví Rupert Everett či legendární Peter O’Toole, který si zahrál samotného krále. Úlohy vypravěče se zhostil neméně legendární Ian McKellen.

Kostýmy

Ve vcítění do magických postav hercům výrazně pomáhaly kostýmy, které navrhla Sammy Sheldon (V jako Vendetta, Sexy botky, Stopařův průvodce po galaxii). Ta se v jejich výtvarném stylu snažila odlišit netečné obyvatele Zdi a mnohem divočejší, nevázané lidi ze Stormholdu.

„Všechno ve Zdi je velmi uhlazené a přátelské, zatímco Stormhold je exotický, plný barev a samozřejmě prostoupený magií,” říká Sheldon.

Mezi její nejoblíbenější obleky patří róby, které ve filmu nosí čarodějnice. Na návrh Vaughna se Sheldon vydala přesně opačným směrem, než jak velí tradice, a místo shrbených babizen v kápích z čarodějnic udělala dámy. „Naše čarodějnice mají mnohem exotičtější, etnický nádech. Nechala jsem se inspirovat oblečením, které bylo v módě v období renesance. Nosí barvy drahých kamenů – zelenou, červenou a purpurovou – které jsou okořeněny trochou černé,“ vysvětluje. „Jsou opravdu jako tři temné drahokamy.“

U hlavní hrdinky se Sheldon zaměřila na to, aby jí propůjčila éterický styl. „S Yvaine to bylo těžší, protože to není člověk. Nechtěla jsem ji odívat do nějakého tradičního oblečení. Nakonec jsme pro ni navrhli takový rubáš s na pohled kovovým povrchem, díky čemuž vypadá jako součást toho roztaveného místa, kam dopadla,“ říká Sheldon. Později dostane od kapitána Shakespeara ostře modrý župan. „Použili jsme modrou, protože jsme usoudili, že kdyby si Yvaine měla vybrat z řady obleků, přitahovalo by ji něco, co má barvu oblohy,“ vysvětluje Sheldon. „Ten oblek se stal symbolem její proměny v lidskou bytost.“

Výtvarná stránka

V případě výtvarné stránky filmu měli filmaři v ruce velký trumf: ilustrace Charlese Vesse, který s Gaimanem vytvořil původní komiks a poprvé tak výtvarně ztvárnil Zeď a Stormhold. Přestože bylo jasné, že filmové scény nebudou moci nikdy vypadat přesně stejně jako Vessovy strhující kresby, Vaughn výtvarníky požádal, aby se jeho stylu pokusili co nejvíce přiblížit.

Když pak Vess dorazil na místo natáčení, výsledek práce filmových výtvarníků jej ohromil. „Vidět, jak vaše kresby pod rukama tolika talentovaných řemeslníků přišly k životu, je pozoruhodná zkušenost,“ říká kreslíř. „Bylo tam tolik nových nápadů, že jsem si musel pořád dokola říkat: ‚Že nás to taky nenapadlo!‘“ Podobné nadšení vyjádřil i Gaiman: „Líbí se mi, že v tom okamžiku, kdy vstoupíte do Stormholdu, máte pocit, jako kdybyste vcházeli do úplně jiného světa, než v jakém žijete,“ říká spisovatel.

Na výtvarném návrhu Zdi a Stormholdu měl lví podíl uznávaný výtvarník Gavin Bocquet, který v minulosti pracoval na jedné z vůbec nejoblíbenějších hollywoodských pohádek – druhé Star Wars trilogii. Jakmile se k týmu připojil, začal s Vaughnem úzce spolupracovat na správné kombinaci realističnosti a nespoutané fantazie – přičemž jejich vyvážení se dramaticky měnilo podle toho, jestli zrovna pracovali na Zdi či Stormholdu.

Zeď při natáčení zastoupily dvě nenapodobitelně půvabné středověké vesničky v hrabství Cotswold: Bibury, v níž se nachází spousta kamenných domů, a Castle Combe, která je celá dřevěná a díky ochraně památkářů dnes vypadá téměř stejně jako ve 12. století. Kromě těchto vesnic využili filmaři také několika velmi odlehlých lokací. Patřila mezi ně drsná a mechem obrostlá venkovská sídla na Islandu a téměř nadpřirozeně působící skotský ostrov Skye.

Bocquet se však mohl náležitě vyřádit teprve ve chvíli, kdy se děj filmu přesunul do Stormholdu. Zde jej čekaly výzvy jako královský zámek, který je posazen na 1 800 metrů vysokém skalnatém podloží. „Stormhold musel mít atmosféru místa, které by si Tristan nedokázal představit ani v nejdivočejších snech,“ říká hlavní výtvarník. „Zároveň jsme se snažili, aby nevypadalo jako prostředí z jiných fantasy filmů. Myslím, že Stormhold opravdu není podobný žádnému městu na světě… nebo kdekoliv jinde.“

Prvním místem, s nímž se diváci ve Stormholdu seznámí, je rušné tržiště, které překypuje pestrými barvami a zvláštním, mystickým zbožím. „Nechali jsme se inspirovat různými tržišti po celém světě včetně severoafrických, čínských a indických, ale zároveň jsme se mu snažili propůjčit tu atmosféru místa z úplně jiného světa, takže je trochu extrémnější a zvláštnější,“ říká Bocquet.

Ještě fantastičtější je doupě čarodějnic, kterou Bocquet navrhnul jako temnou a rozpadající se podzemní katedrálu. „O podobě jejich sídla jsme se radili mnohokrát a každý měl spoustu různých nápadů. Podle Matthewa to mělo být místo, které čarodějnice navrhly v době své největší moci, ale které postupem času zchátralo – stejně jako jejich magické schopnosti,“ říká Bocquet. „V tomto duchu jsme tedy udělali interiér. A s exteriérem to bylo velmi podobné jako s královským palácem. Rozhodli jsme se, že bude vyřezán ze skály, velmi temné vulkanické skály.“

Patrně neoblíbenější scénou herců i štábu však byla létající „blesková loď“ kapitána Shakespeara. Viktoriánský létající stroj postavil Bocquet se svým týmem v měřítku 1:1 v proslulých britských Pinewood Studios před speciálně vyrobenou zelenou obrazovkou, která filmařům umožňovala vytvořit okolní oblohu pomocí digitálních efektů.

„V našem filmu je hodně vizuálních triků, ale myslím si, že skutečné kouzlo mu dodávají herci, lokace, scény, práce s kamerou, kostýmy a především samotný způsob vyprávění,“ dodává di Bonaventura.

zdroj: Bontonfilm