Hledání Země-Nezemě (2004) - Info ze zákulisí

Londýn, 1904. Skotský dramaturg James Mathew Barrie je literárním géniem své doby, ale je také znuděn těmi stále stejnými náměty her edwardovské Anglie. Nutně potřebuje opravdovou inspiraci, která dodá jeho práci humor, lesk a osvěžení. Nečekaně ji najde při jedné ze svých pravidelných procházek se svým psem Porthosem v londýnských Kensingtonských zahradách.Tam Barrie potká rodinu Llewelyn Daviesových: čtyři chlapce s jejich krásnou matku (otec jim nedávno zemřel).

Navzdory nelibosti tvrdé babičky chlapců, Emmy Du Maurier, a nelibosti jeho vlastní ženy, Mary Ansell Barrie, se James s chlapci skamarádí. Zapojí je do společných her plných kouzel a fantazie. Zahrada za domem se znenadání promění v divokou prérii, kovbojové bojují s indiánským náčelníkem; na rozbouřeném moři se plaví koráb, na něm jednooký pirát drží u kůlu čtyři drsné námořníky.

Dobrodružství a napětí dětského světa jsou silným impulsem, díky nimž vznikne Barrieho nejodvážnější a nejznámější dílo Peter Pan. Jeho divadelní společnost je nejprve skeptická. Zatímco se jeho loajální producent Charles Frohman začne obávat, aby díky této hře nepřišel i o své kalhoty, Barrie začíná divadelní zkoušky, kde šokuje herce tak neobvyklým požadavkem, jako je létání nad jevištěm, hovoří o kostýmech pro víly, vytvořené ze světla, huňatého psa nebo krokodýla.

Když je Barrie připraven představit světu Petera Pana, tragické hříčky osudu donutí spisovatele a ty, které má rád, poznat, co to skutečně znamená věřit.

Peter Pan: Divadelní hra

Již dlouhá léta se světoznámá hrá J.M.Barrieho „Peter Pan, Or The Boy Who Wouldn’t Grow Up“, která v prosinci 2004 oslaví své stoleté výročí, zapisuje do srdcí mnoha dětí i dospělých. Legendární příběh uvádí dobrodružství dětí Darlingových – Wendy, Johna a Michaela – při cestě do daleké země, kde existují víly a skřítkové, kde každý umí létat a kouzlit a kde se čas zastavil. Říká se, že na premiéře Petera Pana diváci (většinou dospělí lidé) věnovali hercům tak ohromný potlesk, že se hlavní představitelka Petera rozplakala. Opona se zvedala až do půlnoci.

Hned od začátku nechává Barrie diváky při vědomí, že vše se děje přeludem, když představuje ústřední rodinu, která má psa jako služku - ustýlá postele! Záhy Darlingovy děti překvapí nečekaná návštěva: chlapec jménem Peter Pan, který hledá svůj ztracený stín a který naprosto odmítá vyrůst. Stejně jako jeho kamarádka, víla Tanker Bell, umí Peter létat a učí tuto vzrušující dovednost Darlingovi děti. Jakmile se to naučí, odletí s Peterem na jeho ostrovní ráj: do Země Nezemě.

Na ostrově potkají Peterovu partu dětských válečníků („ztracené děti“), kteří bojují proti pirátovi, kapitánu Hookovi. Hook však brzy zajme Wendy a v jedné z nejznámějších scén této hry ji Peter zachrání. Kapitána Hooka sežere jeho odvěký nepřítel, tikající krokodýl, který jednou spolknul hodiny; triumf dobra nad zlem. Wendy, Johnovi a Michaelovi se začne stýskat po domově a i přes Peterovi protesty se vrátí k rodičům. Ve světě lidí pak vyrostou a zestárnou, ale zázrak a kouzlo této zkušenosti si ponesou s sebou napořád.

Od svého prvního uvedení v divadle Duke of York 27. prosince 1904, se stal Peter Pan stálým fenoménem a získává si obdiv pro své inovativní a nevídané představení a stále okouzluje řadu diváků. Marc Forster k Hledání Země Nezemě říká: „Tento ohromný příběh může zavést diváky tak daleko, jak jejich představivost dovolí“.

Život a doba J.M.Barrieho

V roce 1904, když se Peter Pan poprvé objevil v Londýně, vzal divákům dech. V té době něco podobného nikdo neviděl – vzrušující a nezvyklá oslava fantazie řinčících mečů a neomezené dětské víry. Edwardovská Anglie byla na svém vrcholu, tzv. zlatý věk elegance a formality, zatímco Barrieho příběh zachytil náladu mladé generace. Barrieho Peter Pan se stal symbolem změny v nahlížení tehdejší společnosti na dětství. Viktoriánská koncepce dětí jako ikon jednoduché morální čistoty dlouho nepřetrvala. Na její místo nastoupila představa dětí, které milují zábavu, dělají neplechu a prožívají různá dobrodružství. Barrie doufal, že tento pohled na děti již zůstane v myslích lidí po celém světě.

J.M.Barrie vždy toužil po světě, ve kterém by hravost a vrtošivost vždy zvítězili nad vážností a způsobností. (V memoárech o své matce, Margaret Ogilvy, píše: „Vše, co se přihodí po 20. roku Vašeho věku, nic neznamená.“) Možná to píše proto, že jeho dětství bylo chaotické a narušené, což rozjitřilo jeho fascinaci tím, jak a proč lidé vyrůstají. Narodil se r. 1860 a vyrůstal ve Skotsku. Po celý život byl otřesen smrtí svého staršího bratra Davida, který zemřel ve věku 13 let. Aby utěšil svoji truchlící matku, snažil se James zaujmout roli svého staršího bratra, napodoboval jeho držení těla a jeho zvyk hvízdat – dokonce nosil i jeho oblečení. Dokonce toužil po tom, jakmile dosáhnul věku, ve kterém jeho bratr zemřel, přestat růst.

Během svého života se Barrie zdál být permanentně zaklíněn mezi dětstvím a dospělostí.Postavou byl drobný, měl chlapeckou vizáž a tichý, mladistvý hlas. Přesto byl Berrie považován za seriózního a váženého autora, známého svými uštěpačnými a ostrými poznámkami třídní společnosti. Byl součástí známého okruhu spisovatelů jako byli např. Rudyard Kipling, Thomas Hardy, H.G.Wells a Robert Louis Stevenson. Tento muž s dětskou duší a vzezřením byl jedním z předních intelektuálů této doby. Byl také nejúspěšnějším a nejbohatším dramaturgem své generace, své hry uváděl více než 40 let – většina z nich byla skutečnými hity londýnské divadelní scény – stejně jako 6 novel, 7 děl literatury faktu a řady sbírek.

Existují určité pochyby, zda se Barrie cítil lépe ve společnosti dětí než dospělých a v naší post-Freudovské společnosti je Barrieho zájem o děti cizích lidí občas špatně vykládán. Michael Emrys, ředitel společnosti J.M.Barrieho, poznamenává: „Historikové a autoři biografií J.M.Barrieho se shodují, že se nechoval nějak nepatřičně.“ Andrew Birkin, přední autor biografie Barrieho (J.M.Barrie and The Lost Boys) věří, že přátelství Barrieho s chlapci Llewelyn Daviesovými bylo naplněno jeho touhou být jejich skutečným otcem a získat si lásku jejich matky.

Důkaz tohoto upřímného přátelství podává nejmladší z pěti sourozenců Llewelyn Daviesových, Nico Davies, který nakonec s Barriem žil a přijal ho za svého otce. Jak Andrew Birkin uvádí ve Barrieově biografii, Nico řekl k této polemice: „Kdyby jevil jakékoliv náznaky těchto symptomů, věděl bych to. Byl nevinný – což je důvod, proč mohl napsat Petera Pana.“ J.M.Barrie zemřel v červnu 1937 ve věku 77 let, ale Peter Pan nikdy nezestárnul. Inspiroval již několik filmů, televizních seriálů a muzikálů, ten příběh bude stále oblíbený i v 21. století.

Johnny Depp o osobě J.M.Barrieho říká: „Cítil se naprosto nepřirozeně ve společnosti dospělých lidí.“ „Když byl s těmi dětmi, s těmi kluky, úplně se rozzářil, najednou jakoby ožil, protože oni byli čistí, byli nevinní, nebyli nijak zkažení. Nebyli ničím ovlivnění, netoužili po penězích nebo společenském postavení, jen se chtěli bavit, prostě a jednoduše. A on je zbožňoval.“

Zpochybnění Barrieho vztahu s rodinou Llewelyn Daviesových odsuzuje i Johnny Depp a říká: „Když se naskytla možnost, jak bych mohl jeho jméno opět očistit od těchto ošklivých pomluv, tak jsem to udělal. Byl to muž, který se vzdal nároku na zisk ze hry a knihy ve prospěch dětské nemocnice Great Ormond Street v Londýně. Nestává se často, že slyšíte o lidech jako byl on, zvláště dnes. Myslím, že to byl veliký muž.“

Realita se střetává s představivostí

Jako chlapec neznal Marc Forster Petera Pana. Vyrůstal ve Švýcarsku a byl obklopen jinými příběhy. „Byla to Haidi, ne Peter Pan,“ směje se režisér. Nic nevěděl o autorovi nebo o událostech, které inspirovaly J.M.Barrieho k napsání této nadčasové klasiky o chlapci, který nikdy nezestárnul. „Myslím, že poprvé jsem se s Peterem Panem seznámil, když jsem se přestěhoval do Ameriky, bylo mi 20 let,“ říká Forster. „A je to skutečně nádherný, kouzelný příběh.“

Poté, co Marc dokončil svůj úspěšný snímek Ples příšer, hledal další projekt, který by realizoval. Pamatoval si, že četl scénář nazvaný Hledání Země Nezemě, který ho stále provázel – příběh o Siru Jamesi Barriemu, muži, který napsal Petera Pana. „Četl jsem ho vlastně ještě než jsem začal natáčet Ples příšer a zamiloval jsem si ho. Skutečně se mi zaryl do paměti. Ale předpokládal jsem, že ho někdo už začal točit. A pan mi můj agent řekl „Hele, ten scénář, který se ti tak líbil, je stále volný, zatím pro něj nenašli režiséra…“.“

Můžeme to nazývat osudem, ale Marc byl pro tento film předurčen. Napodruhé ho už nemohl minout. Zavolal šéfovi Miramaxu, Harveymu Weinsteinovi, a domluvil si s ním schůzku. „Natočili jsme Ples příšer, který se Harveymu s tímto tématem vůbec neshoduje, a pak jsme se sešli. Přednesl jsem mu svoji vizi o tomto filmu a on ji přijal. Jsem tak vděčný, že to udělal. Byla to nádherná zkušenost.“

Ten příběh je inspirován skutečnými událostmi a režisér věří, že i když byla některá historická fakta pro účely filmu pozměněna, že Hledání Země Nezemě zůstane v podstatě věrný duchu skutečnosti. Scénárista filmu, David Magee, k tomu uvádí: „Scénář, který jsem napsal, není skutečným vyprávěním toho, co se událo kolem Jamese Barrieho, když psal Petera Pana. Chtěl jsem vyprávět příběh o tom, co znamená vyrůst a stát se zodpovědným vůči svému okolí. Věřím, že lidé ten film budou vnímat jako hold Barrieově tvůrčímu géniu a budou z kina odcházet s pocitem, že můžeme zestárnout bez toho, aniž bychom ztratili všechny aspekty dětské nevinnosti a údivu.“

„Viděl jsem ten film jako příběh o síle tvořivosti, která vezme lidi do jiného světa, a o silné lidské touze po iluzích, snech a víře, které nás inspirují odolávat tragédiím,“ říká Forster. „Pro mne to je o proměnné síle představivosti – být schopen se přeměnit na něco většího než jste, dokonce i když Vám nikdo nevěří.“

David Magee adaptoval divadelní hru držitele Oscara Allana Kneea „The Man Who Was Peter Pan“, imaginární série dialogů mezi Berriem a Llewelyn Daviesovými kluky. Producentka Nellie Bellflower tu hru viděla na místním divadelním workshopu, ihned se jí zalíbila a přinesla ji Mageemu. Bellflower říká: „Hra Allana Kneea byla neuvěřitelným příběhem muže, který se stane „náhradním otcem“ pro tyto chlapce a doprovází je během jejich hrozné tragédie. Vždycky jsem milovala Petera Pana a Allanova hra byla skvělým odrazovým můstkem k prozkoumání vzniku Petera Pana.“

Jedinečný design Hledání Země Nezemě spojuje dva zcela rozdílné světy: spojuje upjatou a přesnou realitu Londýna na přelomu století a vymyšlený svět snů a nekonečných možností. Skrze každý kousek výroby, kostýmů, kamery a osvětlení se ty dva světy prolínají, někdy mezi nimi vznikne tahanice, avšak směřují k jednotnému vzhledu, který sice překračuje hranice všedního dne, ale není nedosažitelný.

Vedoucí výroby Gemma Jackson vysvětluje: „V příběhu se prolíná mnoho rozdílných věcí, ale stále máme na paměti velmi silný kouzelný prvek překrývající stejně působivou realitu. Marc byl v tomto ohledu tvrdý, protože nechtěl mít těžkopádný dobový film, který by zabředl do historických detailů. Tak jsme se snažili víc než jen vytvořit rok 1904, ale snažili jsme se zachytit každý záchvěv světa, kde představivost vytlačuje povrchnost ze skutečného života.“

Kostýmní designérka, Alexandra Byrne (nominace na Oscara), byla nadšená možností vytvářet něco tak odlišného od svých předchozích projektů. „Je to vzácnost, když může kostymér kombinovat realitu s fantazií – většinou děláte jedno nebo druhé – je to takové vzrušující,“ říká. „Pro inspiraci na ty skutečné, dobové kostýmy jsem si zašla do muzea, abych prozkoumala jednotlivé části oděvů a obrázky z té doby a získala správnou představu pro výběr látek. Na druhou stranu znamenalo vytvářet kostýmy pro Hledání Země Nezemě odbočit z přesné linie a vytvořit něco přesně z dětských snů. Je to čirá fantazie, ale zároveň ovlivněná edwardovskou Anglií.“

Byrne vycházela jak z upjatější módy tehdejší Anglie – zvláště u kostýmů pro Kate Winslet a Radhu Mitchell, které museli nosit nepohodlné korzety – ale také z volnějšího stylu pokrokové rodiny, jako byli Llewelyn Daviesovi, kdy chlapci sportovali ve volných košilích, veselých baretech a pumpkách. Ve scénách, kde si kluci s Jamesem hrají na piráty a Indiány, hodila Byrne realitu za hlavu a vytvářela vílí křídla, pirátské kalhoty a indiánské čelenky.

Kameraman, Roberto Schaefer, se také snažil proplést svět reality se světem, který nemůže být z praktického hlediska zachycen kamerou: svět vnitřní představivosti. Schaefer říká: „Marc Forster mi ponechal dostatek volnosti při nahlížení do představivosti člověka a to jsem skutečně ocenil.“

Schaefer na filmu úzce spolupracoval s Kevinem Todem Haugem, výtvarníkem vizuálních efektů. „Začali jsme od myšlenky, že zkusíme ukázat, jak život vypadá očima nápaditého spisovatele, který žije někde ve svých představách!“ Haug vysvětluje: „Chtěli jsme kolem Barrieho vytvořit určitý nádech něčeho fantastického nebo i trochu zvláštního. Ve scénách s prvkem fantazie jsme kombinovali trochu animace, počítačových efektů a fotek skutečných herců, abychom vytvořili něco jako sen.“

Film se natáčel v Anglii, často na autentických místech včetně známých londýnských Kensingtonských zahrad stejně jako historické místo Seville Club a Bromptonského hřbitova. Scény v divadle Duke of York byli natáčeny v historickém divadle Richmond v Surrey, rozsáhlém divadle, které bylo vystavěno roku 1899 a zrenovováno do své původní nádhery v 90. letech 20. stol. Ale nejzajímavější prací bylo vytvořit svět, který nikdy neexistoval, avšak mnozí cítí, že už ho navštívili: Zemi nezemi, okouzlující ostrov idylických lesů a zátok, které byli vytvořeny v prostorách filmového studia Shepperton.

Při vytváření tohoto světa kouzel byl celý filmový team podporován Marcem Forsterem k experimentování podle svého mínění. „Nikdy neexistovaly nějaké příručky, jak by co mělo být uděláno – bylo akorát na nás, abychom přišli s nápady, což byla vynikající příležitost,“ vysvětluje Gemma Jackson. „Návrhy, se kterými jsem přišla, vycházely čistě z mé fantazie a vzpomínek z dětství, způsob zachycení určitého nekonečného světa, který nikdy neskončí.“

Kostýmní designérka, Alexandra Byrne, také stavěla na mýtech a pohádkách – ale s nádechem reality. „Náčrty pro pohádky jsou plné nálad a mystičnosti, ale jsou také založeny na neobvyklých večerních šatech té doby, kterou jsem si procházela,“ vysvětluje Byrne. „To je to, čím jsme procházeli: vycházeli jsme z té doby a rozšířili to do rozměrů oblasti představ.“

Herecké obsazení

Od samého začátku měl Marc jasno v jednom herci, který by měl hrát Sira Jamese. „Byl to vždycky Johnny Depp. Nemohl jsem se obejít bez Johnnyho a nevím, co bych dělal, kdyby to nepřijal. Když jsem mu poslal scénář, modlil jsem se, aby řekl ano, a pak jsme se spolu potkali, myslím, že to bylo v jižní Francii. Nechtěl jsem být příliš dotěrný, tak jsem mu řekl svoji představu, co jsem chtěl dělat a on mi řekl: „Nechte mi čas na rozmyšlenou.“ A pak mi za dva nebo tři týdny zavolal zpátky a řekl: „Chci to dělat.“

V každém případě je Barrie klasickou rolí pro Deppa. 41letý herec se specializuje na role lidí nesvobodných a odvrhovaných společností - jako byli např. slavná pohádka Tima Burtona Střihoruký Edward, příběh o ekcentrickém režisérovi „béčkových“ filmů všech dob, Ed Wood, nebo dokonce Deppův nejpronikavější portrét významného spisovatele Huntera S. Thompsona ve filmu Terryho Gilliama Strach a hnus v Las Vegas. S rolí J.M.Barrieho má Johnny Depp jendo společné - zachoval si stále dětskou duši. Marc Forster o něm říká: „Johnny skvěle reprezentuje muže, který nechce nikdy zestárnout, on má stále v sobě to přístupné dítě – už podle toho, jaké filmové role hraje. Této roli přinesl něco zvláštního, hrál nevýrazně takovým způsobem, který vzdává hold muži, jímž, jak oba věříme, Barrie chtěl být.“

Depp se důkladně zabýval jednou z důležitých oblastí filmu - nikdy nevyslovené lásky mezi jeho postavou a postavou Kate Winslet – láska, která se nikdy nestane typickou romancí. „Zdá se, že film se nikdy neubírá směrem, jaký byste předpokládali,“ říká Depp. „Nikdy se to nezvrhne do sentimentální love story dvou lidí předurčených k tomu být spolu nebo tak něco. Namísto toho je to mnohem více komplikovanější a dojemnější přátelství mezi dvěma, kteří potřebují jeden druhého na takové úrovni, která se skutečně nedá vyjádřit slovy.“

O samotném příběhu Petera Pana říká: „Je to skutečně práce génia. Mistrovské dílo představivosti a výsledek nevšední inspirace. Je to jedna z těch vzácných, dokonalých věcí na světě, která bude navždy s námi, a toto byla skvělá příležitost prozkoumat, odkud může pocházet tak silný příběh.“

I při výběru dalších herců měl Forster jednoduše „šťastnou ruku“. Kate Winslet hraje Sylvii Llewelyn Daviesovou, půvabnou, brzy ovdovělou matku čtyř malých chlapců, držitelka Oscara, Julie Christie, hraje její matku, paní Du Maurierovou, a další oscarový herec, Dustin Hoffman, hraje impresária Charlese Frohmana, který produkoval většinu Barrieho divadelních her. „Občas jsem se musel štípnout do tváře, jestli nepsím. Bylo to jako „Ó můj Bože, já spolupracuji se dvěma idoly, Julie Christie a Dustinem Hoffmanem…“ což je skutečně neuvěřitelné,“ říká Marc. „Oba předvedli vynikající výkony. Julie byla pro mne bohyní, viděl jsem tolik jejích filmů, když jsem byl mladší. A samozřejmě Dustin také.“

Hereckou příležitost komentuje Kate Winsletová takto: „Prostě jsem to nemohla odmítnout. Přečetla jsem si scénář a byl překrásný. Režíroval to Marc Foerster, byla jsem tím naprosto omámená. Myslím od Plesu příšer k Hledání Země Nezemě. A samozřejmě tu byl Johnny a já si vždycky přála sním hrát.“ O své postavě říká: „Byla to žena, která předčila svoji dobu díky svému přístupem k roli rodiče.“ Sylvia mohla žít ve zdrženlivé a upjaté společnosti edwardovské Anglie, kde byli děti „zalezlé v koutě a nebyly slyšet“, ale toto nebyl skutečně případ rodiny Llewelyn Daviesových. „Sylvia byla velmi, velmi moderní,“ říká herečka. „A to byla další věc, která mne zaujala, protože nebyla typickou dobovou filmovou mámou, to je blízké i mně, je velmi důležité být se svými dětmi právě v těch nejdůležitějších momentech jejich života a nezmeškat je.“

Vztah Sylvie a Jamese nebyl typickým, jak by se mohlo zdát. Dle hereččin slov byl Barrie naprosto odlišný od ostatních mužů, kteří byli v jeho okolí. Měl nádherné, dětské přednosti, schopnost vytvářet krásné fantastické světy. A Sylvie viděla, jak to prospívalo jejím chlapcům, které zasáhla tragická ztráta jejich otce. Přiměl je se smát a byl zábavný. To byl veliký lék.

Výkon Kate Winslet by asi nebyl takový, kdyby sama nebyla matkou, říká. Ve skutečnosti pochybuje, že by byla schopná to vůbec celé zahrát. „Když se stanete rodičem, máte před sebou celý ten zvláštní svět emocí, které najednou přichází a které jste si dříve nedokázali vůbec představit,“ říká.

Bratry Llewelyn Daviesovi si zahráli čtyři mladí herci Joe Prospero (Jack), Nick Roud (Georgie), Luke Spill (Michaele) a Freddie Highmore (Peter) a nikdo na ně nešetřil chválou. „Všechny děti byly neuvěřitelné. V celém příběhu měl Freddie trochu více práce než ostatní kluci, ale myslím, že i ostatní to zahráli nádherně. A Freddie, který měl nejtěžší kus práce, byl prostě úžasný, pokaždé byl čilý a připravený, naprosto emocionální a milý. On je velmi talentovaný chlapec,“ říká Depp.

zdroj: SPI