Hank a Mike (2008) - Info ze zákulisí

NA SCÉNU PŘICHÁZEJÍ ZAJÍČCI

Scénáře k filmům, jako je Hank a Mike, se rodí… No, vlastně se vůbec nerodí. Velikonočních filmů, a obzvláště těch, kde zajíčci pijí alkohol, kouří a nadávají, je velmi, velmi málo. Jen se pořádně podívejte, co nabízí ve vaší videopůjčovně – ve srovnání s jinými svátky se Velikonoce ve filmech úplně ignorují. Jak říká Conrad Hubriss, vychytralý specialista na efektivitu práce s MBA diplomem: „Velikonoce jsou svátek druhé kategorie.“ Přiživují se na firemním bohatství, které plyne z Vánoc, a jen díky svému čokoládovému elementu a okrajové spojitosti s náboženskými událostmi, se pořád drží ve hře. Ale jen tak tak. Dokud to celé nezmění právě Hank a Mike. Velikonoce si opět dobudou svou zaslouženou slávu. Santa Claus – ať je to úchyl nebo ne – by se měl mít na pozoru.

Thomas Michael, Paolo Mancini a Matthiew Klinck si přesně pamatují na chvíli, kdy se zrodil nápad vytvořit postavy dvou tvrdě pracujících velikonočních zajíčků – bylo to při natáčení jejich komediálního seriálu Y B Normal? (Proč být normální?), který běžel na kanálu The Comedy Network. Psal se rok 1998, ale oni spolu pracovali již od roku 1991, kdy se seznámili na základní škole a okamžitě a bezvýhradně se spřátelili, jak to umí jen teenageři. Ano, základní škola. Přesně řečeno sedmá třída. Bavili se spolu při obědě, bavili se spolu i po vyučování. Založili si vlastní komediální spolek. „Uchýlili jsme se ke komedii, byl to náš obranný mechanismus, protože jsme se jinak neuměli bavit s holkama.“ „Aby bylo jasno,“ spěšně dodává Thomas, „pak jsme si to pochopitelně vynahradili.“ Když byl čas přihlásit se na vysokou školu, všichni to udělali, ale záhy z ní odešli, aby se mohli plně věnovat své komediální show. Jedna scénka o ruských pašerácích s náklaďákem plným ukradených Santa Clausů měla takový úspěch, že začali vymýšlet jaké podobně ujeté věci by se daly střelit na černém trhu. Buď Thomas, nebo Paolo (detaily odvál čas) vymyslel velikonoční zajíčky. Thomas (tento detail je zaručený) se do té role okamžitě vžil, potáhl si z imaginární cigarety a procedil skrz zuby: „Zasraný děti a jejich zasraná čokoláda.“

V tu chvíli se Hank a Mike stali realitou.

Napsali o nich krátký film, který výstižně pojmenovali Hank a Mike. Thomas Michael hrál pochopitelně Hanka, Paolo Mancini hrál Mika a Matthiew Klinck je režíroval. Film byl o dvou vulgárních velikonočních zajíčcích, kteří kouří jednu cigaretu za druhou a zpíjejí se ve strip baru poté, co je vyhodili z „Velikonoční s.r.o.“.

PLYŠOVÁ LOGIKA

Formát Hanka a Mika se vyvinul z televizní scénky do krátkého filmu, pak do živého komediálního výstupu, a nakonec do celovečerního filmu. Zároveň s tím se prokreslovaly i jeho dvě hlavní postavy. Plyšová logika filmu Here Comes Peter Cottontail (Přichází Péťa Huňatý ocásek) ustoupila vědečtějšímu pojetí ve stylu dokumentů National Geographic s důrazem na plodivé schopnosti zajíců. Tak se každopádně vyprofiloval Hank. Mike zůstal věrný spíše morálnímu poslání pohádek od Beatrice Potter (autorky Here Comes Peter Cottontail ).

Před čtyřmi lety se scénář k  Hank a Mike dostal do rukou producenta Nicholase Tabarroka: „Thomas mi přinesl scénář o dvou velikonočních zajíčcích, kteří dostanou padáka. Nejsou to lidi převlečení za velikonoční zajíčky, nejsou ani kouzelní, jak si to lidé představují, když třeba pomyslí na Santa Clause, oni prostě jsou velikonoční zajíčci. Vždycky jimi byli, vždycky jimi budou a nic jiného ani neumí. Zkouší i různá jiná zaměstnání, ale zvyk je železná košile, a tak se rozhodnou, že si své povolání vydobudou zpátky. První, co mě po přečtení scénáře napadlo, bylo, že je to absolutně unikátní příběh,“ říká Tabarrok. „Nikdy jsem nic podobného neviděl, ani na papíře, ani na plátně, ani jsem o ničem podobném neslyšel. A právě to je výjimečné – mít v ruce scénář, který se ani zdaleka ničemu nepodobá.“

Tabarrok a Thomas Michael utvořili producentský tým. Na první verzi scénáře okamžitě získali distribuční smlouvu, ale nezajistila jim žádnou finanční podporu. Kamenem úrazu byla právě ona unikátnost velikonočních zajíčků. „Ptali se nás, jestli to bude animovaný film. Jestli jsou zajíčci něčí maskoti,“ vzpomíná Thomas. „Tak jsme o jednom víkendu vyrazili natočit trailer. Byly tam jen pasáže s Hankem a Mikem, protože v tu dobu jsme ještě neměli Joea Mantegnu ani Chrise Kleina. Pak jsme to hodili na HankandMike.com.“ Víc ani nebylo potřeba. Podle lidí ve filmovém průmyslu tím rozpoutali nelítostnou dražbu. Celý tým tvůrců se mohl v klidu posadit a vybírat ty nejvýhodnější nabídky – měli prostě štěstí.

„Dva a půl roku po začátku projektu se k nám připojil producent Pierre Even. Tehdy mu ještě neběželo C.R.A.Z.Y. a tak byl jen jedním z mnoha Quebečanů, kteří jen posedávají po kavárnách a pijí espreso, a ne tou obrovskou hvězdou, jakou je teď. Jakmile jsme měli všechno zorganizované a byli téměř připravení začít natáčet, všem nám zamotal hlavy a doslova nás nadchnul výkonný producent Sean Buckley. S ním padly veškeré zbylé hranice a tak jsme se do toho konečně dali a natočili to,“ shrnuje Thomas.

Jakmile dostal Hank a Mike zelenou, dal se do práce režisér Matthiew Klinck neboli, jak mu říkají Thomas a Paolo, Kolonel. „Jde do toho naplno,“ vysvětluje Thomas. „Rozebírá se mnou a Paolem každou větu, každé slovo. U každé verze scénáře jsme měli čtenou zkoušku a on vždycky přišel se stohem poznámek. Pracuje se mi s ním skvěle právě proto, že má takové nasazení. A kromě toho je to jeden z mých nejlepších kamarádů.“

„Matthiew vždycky dělal neuvěřitelné věci, už jako malý kluk,“ poznamenává Paolo. „Má úžasnou obrazovou představivost. Vidí svět jinýma očima a právě tento jedinečný pohled se krásně promítá na filmové plátno. Ve filmu jsou velice neobvyklé záběry. Matt buďto jede naplno, nebo se na celou věc vykašle. To, že se my tři známe už tak dlouho, nám v rámci společného tvůrčího procesu šetří spoustu času a energie. I když před námi leží scénář, nemusíme se ho nutně držet, právě proto, že se tak dobře známe. Často se před nějakou scénou ani neporadíme, stačí, když se na sebe podíváme, a víme, jaké je tam třeba udělat změny. Jsem si jist, že se tahle souhra projeví i na plátně.“

„Svět našeho filmu je totálně surreálný. Pokaždé, když si myslíte, že se dostává do normálu, nastane nějaká klička a vy jste zase po uši v jeho bláznivé realitě,“ dodává Matthiew. „Hrozně se mi na tom líbí, že se všechny postavy chovají, jako by to byla úplně normální, každodenní situace. Co je tom úžasné, ale zároveň trochu děsivé, je to, že se v tom pohybuju úplně přirozeně. Znám ten příběh, znám ty postavy, znám to místo. Zjišťuju, že vlastně půlku svého života trávím v tomhle bizarně fantaskním světě!“

„Všechno, co k tomu filmu patří, a všechno, co by v něm mělo být, tam je,“ říká výkonný producent Sean Buckley. „Myslím, že má veškeré předpoklady k tomu, aby se z něj stal trhák – je temný, podivný, podmanivý i vtipný. Celý filmařský tým, včetně mě, pohnul nebem, Zemí a velikonočními vajíčky, aby ten příběh zrealizoval. A jsem si jist, že si toho diváci všimnou.“

SVĚT HANKA A MIKA

„Příběh Hanka a Mika se odehrává ve světě, kde pohádkové bytosti žijí bok po boku s lidmi,“ říká spoluautor scénáře a představitel jedné z hlavních rolí Paolo Mancini. „Zajíčci jsou prostě pracující stejně jako zedníci nebo hasiči a nemají žádné nadpřirozené schopnosti. Nicméně ve filmu párkrát zmíníme, že kdysi dávno bývaly doby, kdy toho zajíčci uměli víc než dnes. V současnosti jsou to ale obyčejná stvoření, která se liší jen tím, že mají větší slabost pro mrkev než ostatní.“ „Mike je stejný, jako jsem byl já na střední škole: má dobré srdce, myslí to upřímně, ale je trochu společensky natvrdlý.“ Postavy zajíčků už existují asi deset let, říká Paolo: „Hodně se za tu dobu vyvinuly. Na začátku nám prostě dali dva zaječí kostýmy a my improvizovali. Hank a Mike se stali nejoblíbenějšími postavami komediálního seriálu Y B Normal? Thomas i já rosteme jako herci i jako lidé a jejich postavy rostou s námi. Původně to byli jen dva sprostí zajíci alkoholici, ale museli jsme vytvořit nějakou dynamiku, ze které by mohl vzniknout konflikt. Mike je teď bývalý alkoholik, který už tři roky odvyká. Dřív to býval divoch, ale teď se chce změnit. Je uhlazený, spořádaný a pečlivý. Když se dostane do stresové situace, utíká se k dobrému jídlu a milostným románům. Je to typická Panna.“

Mike je Hankovo svědomí. Doplňují se jako jin a jang, Tango a Cash, Crockett a Tubbs, Turner a Hooch a tak dále, chápete. Na rozdíl od umírněného Mika, není Hank z těch, kdo by se dvakrát rozmýšleli, než škrtnou zápalkou a spálí po sobě mosty. Nemá sebemenší záklopku, která by zadržela neustálý proud jeho řečí. „Mám tendence mluvit upřímně a otevřeně, a proto často řeknu něco nevhodného. Hank je úplně stejný,“ říká Thomas o své postavě. „Je mu jedno, s kým mluví a kde mluví, řekne přesně to, co si myslí a jak se cítí. To na Hankovi obdivuju. Je upřímný, ale není zrovna dvakrát uctivý.“

„Ve filmu spoustu lidí urážíme,“ pokračuje Thomas. „Ale je to vyvážené. Když Hank někoho urazí, Mike je utěší. Navíc Hanka za jeho hrubé chování nikdo nechválí, naopak, vždycky přijde odplata. Ale někdy prostě udělá přesně to, co je potřeba.“

„Já nejsem Hank a Paolo není Mike, ale máme v sobě určité jejich rysy. Také čerpáme ze svého přátelství, své minulosti a svého reálného vztahu, takže mi to vůbec nepřijde jako nějaká práce. Píšeme společně, dokončujeme myšlenky jeden druhého. Zkoušel jsem psát sám a vůbec se mi to nelíbilo. Kromě toho je Paolo úžasný herec. Do všeho jde naplno a je na sebe velmi tvrdý.“

KE ŠTÁBU SE PŘIPOJUJE JOE MANTEGNA

Každá pracující třída, ať už ji tvoří zajíčci či lidé, musí mít třídu vládnoucí. Na vrcholku, alespoň na vrcholku Velikonoční s.r.o., kde jsou zaměstnáni Hank a Mike, sedí výkonný ředitel pan Pan Pan, kterého dokonale ztvárnil Joe Mantegna. To on šéfuje velikonočním zajíčkům. („Pro někoho pracovat musí,“ říká Mantegna.) Jeho postava ale zosobňuje i přírodu jako celek.

„Pan symbolizuje zemi a přírodu, jídlo a víno, srdce a duši,“ vysvětluje Tabarrok. „Přijde tam Conrad Hubriss, firemní expert a specialista, který má spoustu nápadů jak zvýšit zisky akcionářů – chce propustit zaměstnance, omezit množství finálního produktu, využít plochu na velikonočních vajíčkách k reklamním účelům. Souboj mezi Panem a Hubrissem je ve skutečnosti soubojem dvou různých životních filozofií. Ačkoliv má Hubriss ve scénáři jasně roli padoucha, není to tak, že by celá jeho filozofie byla špatná. Do jisté míry jeho přístup potřebujeme, protože jinak bychom stále žili na stromech.“

Joe Mantegna v roli pana Pana dodal tomuto obskurnímu nezávislému kanadskému filmu potřebnou jistotu a oporu. Je to herec, který se stal jedinečným interpretem díla Davida Mameta, propůjčil svůj hlas Tlustému Tonymu ze Simpsonů a zahrál si ve filmu Kmotr 3 . Není na tom nic divného, pokud si uvědomíte, že Nicholas Tabarrok v roce 1999 produkoval Mantegnův první celovečerní režisérský debut Lakeboat . Od té doby jsou skvělými přáteli.

Svět Hanka a Mika leží na křižovatce mezi realitou a fantazií, mezi současným životem, jaký ho známe teď, a pohádkovým životem, jaký prý kdysi býval. Je to svébytný prostor na hraniční čáře mezi světem, ve kterém existují velikonoční zajíčci, a světem, ve kterém neexistují. Takže pan Pan je zároveň postava i múza,“ vysvětluje Mantegna. „Cítil jsem se v té roli lépe teď, v poslední třetině svého života, než kdybych ji hrál jako mladý. Jsem teď moudřejší a mám nadhled, což mi umožňuje pochopit Panovy zážitky a zkušenosti, které nasbíral za dlouhá léta svého života.“ Panovu duši totiž nespaluje jed lakomství. Je to moderní faun, který se brouzdá přírodou ve společnosti lesních víl a nymf, bezstarostně hraje na svou rákosovou flétnu a kolem sebe šíří nevyzpytatelný a trochu děsivý šarm, který je pro Mantegnu tak typický.

„Když jsem byl malý, velikonoční zajíčky jsem si naštěstí představoval úplně jinak, než jak vypadají Hank a Mike,“ pokračuje Mantegna. „Pan se snaží co nejlépe řídit firmu, jejíž celá existence stojí na dětských představách. Pokud budou tyto představy narušeny, Pan o všechno přijde.“ Ale Pan se stal obětí průmyslového věku. Už je trochu unavený ze světa, rozmrzelý ztrátou jeho nevinnosti, kterou uspíšila agresivní komercionalizace takových svátků, jako jsou například Velikonoce.

KE ŠTÁBU SE PŘIDÁVÁ CHRIS KLEIN

Panovu rozmrzelost doslova ztělesňuje Conrad Hubriss v podání Chrise Kleina, jehož herecká kariéra právě vstupuje do druhého desetiletí. Hank a Mike značí jeho přechod z džínů a trička do dokonale padnoucího obleku. Možnost hrát Conrada Hubrisse dostala Kleina podle jeho vlastních slov „rovnýma nohama z postele“ – jednak kvůli obsazení Joea Mantegny a jednak kvůli tomu, že se s nabídkou takové role dosud nesetkal.

Ačkoliv je Klein naprostým ztělesněním své postavy a slibnou hereckou hvězdou, ještě nikdy na plátně neukázal svou hubrissovskou stránku. „Conrad věří v to nejlepší z kapitalismu,“ zanotoval Klein dokonale wallstreetovským stylem. „Věří ve svobodný trh a je přesvědčeným ekonomickým darwinistou: silnější přežije a, pokud se nedokážete přizpůsobit, sežere vás NASDAQ (největší světový mimoburzovní elektronický trh). Pana Pana vidí jako ředitele z dob dávno minulých, kterého je třeba odstranit, aby se dal průchod kapitalizmu nového věku.“

Conrad ví, že jsou velikonoční zajíčci opravdoví, protože jich chce spoustu vyhodit na dlažbu. Není to pohádka, je to realita a realita se neřídí loajalitou k firmě nebo kapitálovým jměním. Se Santa Clausem na severním pólu by to bylo taky tak. Kdyby se Vánoce finančně nevyplácely, Conrad by se zachoval úplně stejně, ať už by to znamenalo snížení platu nebo vyhazov pro elfy nebo padáka pro samotného Santa Clause, jehož práci by pak určitě efektivně zastal sám.

Ale Hubriss je více než zapálený manažer, který plní svůj úkol. Vrhnul se na generování zisku, aby tím vyvážil smutek a bolest zhrzené lásky a po nějaké době se mu podařilo spojit lásku a zisk v jedno. „Být si absolutně jist svým konáním z finančního i z citového hlediska je vlastně jedno a to samé, protože pokud hledáte jistotu v jednom i druhém, musíte v sobě pátrat, doopravdy si věřit a bojovat.“ Hubriss se rád nechá řídit hlasem shůry, a proto se rozhodne obětovat celé své já tomu, aby úspěšně splnil svůj úkol.

SCÉNA, KTERÁ CELÝ ŠTÁB DOSTALA NA KOLENA

Na první pohled by si člověk myslel, že 98 litrů čokoládové polevy a 120 kilo čokoládového posypu a marcipánových růžiček, které byly použity v čokoládové bitvě mezi velikonočními zajíčky a 57 školáky, zaručí nejefektnější scénu v celém filmu. A přesto, že Matthiew Klinck přirovnal její intenzitu k prvním dvaceti minutám Zachraňte vojína Ryana , zaostává za jinou, tišší a méně nápadnou scénou.

Ta začíná tím, že Hubriss z kapsy vytáhne stopky. „Je to jedna z nejlépe napsaných scén, co jsem kdy četl,“ říká Tabarrok. „Hubriss přesvědčuje správní radu, aby volili proti Panovi. Dejte svou důvěru mně, říká, a zbohatnete. Ale Thomas a Paolo to napsali tak, že je jeho zdánlivě nemyslný projev nese obrovský podtext.“ Je to postmoderní verze projevu Alexe Baldwina v  Glenary Glen Ross . Je to soutěž o nejlepší přednes firemní poezie. Právě tato scéna si hned po první zkoušce vysloužila strhující a obdivný potlesk od více než 70 členného štábu.

SC. 143 Interiér, Velikonoční s.r.o., zasedací síň, ráno

Hubriss se zhluboka nadechne a pomalu otevře svůj zápisník. Na stopkách zmáčkne START, podívá se na kolemsedící a usměje se.

HUBRISS Peníze, zisk a cink cink pro vás pro všechny. Bohatý, dvojitý, trojitý pro vás a vaše vnoučata, cink cink, a navíc bez daně. Říkám vám devět nul! Ve vaší kapse, mně moc a důvěru a díky mně si budete zapalovat doutníky stodolarovkama.

Všichni nadšeně přikyvují.

HUBRISS Pořádnej nášup, plná perda, vysoká noha, cink cink. Kabrioletem po Rodeo Drive, zasloužený odpočinek, cink cink a vířivka. Luxusní loft! Zlatá karta? Ha! Platinové dědictví! Cink cink! Jedině labužnictví a filet mignon s hlemýždi! Máte na to drzost i dividendy, žít stylem bohatých a kaviáru?

Jill dychtivě kývá hlavou, že ano.

HUBRISS Vaše je teď bohatství, respekt i moc. (Podívá se přímo na Jenkinse.) Že ty chudák máš večeře z mikrovlnky?

Jenkins rozhodně vrtí hlavou, že ne.

Hubriss všem ukáže papírové vajíčko a nalepí na něj samolepku „KUPTE SI“.

HUBRISS Teď, tvrdě po penězích a cestou do banky už spokojený smích bohatství. Podívejte, dividendy. Rozhodněte, nebojte se! A pak, cink cink, cink cink, cink cink. Rozhodněte.

Hubriss se dlouze podívá každému u stolu do očí. V místnosti je ticho. Hlavní šéfové pokyvují hlavami a dávají najevo samolibé uspokojení.

O SATIŘE

„Hank a Mike pochopitelně má nějaké poslání, ale je dárkově zabalené do syrové a odrzlé komedie pro dospělé. My jsme také nechtěli natočit nic vážného, nic tak upřímného a jednoznačného jako je třeba An Inconvenient Truth (Nepříjemná pravda) . Hank a Mike se spíš řadí po bok takových filmových komedií, jako je Cheech and Chong , ale nepochybně je v něm ukryté sociální poslání,“ říká Tabarrok.

„Když jsme začali psát Hanka a Mika , Paolo ani já jsme tím filmem nechtěli nikomu kázat,“ vysvětluje Thomas, „ale pravda je, že se nám líbí chytré komedie, které mají srdce, jako jsou třeba filmy Wese Andersona nebo Alexe Paynea. Když se podíváme na svět kolem sebe, jsme prostě znechuceni všudypřítomnými značkami a honbou za penězi, a z toho vychází i to, co píšeme.“

Paolo si myslí, že poslání filmu především leží v jeho nevyzpytatelném příběhu dvou velikonočních zajíčků, kteří hledají smysl života. „Diváci s nimi určitě budou soucítit – s outsidery, s ubohými ušáky.“

V rámci filmů o náboženských svátcích hrají pochopitelně prim Vánoce, které skýtají zábavu pro celou rodinu a dají se příhodně zmanipulovat tak, aby v nich proti sobě stál konzumní způsob života a opravdový duch tohoto křesťanského svátku. Pastorální štěstí prvních jarních kytiček, pastelových barviček, zajíčků a velikonočních vajíček skýtá křehčí prostředí pro vystavění dramatu než Vánoce, a tak realita musela projít určitými úpravami. Ve světě, kde velikonoční zajíčci překročili pohádkové hranice a trpí stejně jako zbytek lidstva, je znovuzrození ducha podmíněno smrtí korporace. Pomsta je sladká a na rozdíl od velikonočních vajíček se po ní netloustne.

„Na Hankovi a Mikeovi jsme nepřetržitě pracovali čtyři a půl roku,“ shrnuje Thomas a mluví za všechny, kdo se na filmu podíleli. „Během natáčení jsem se několikrát musel držet, abych se nerozbrečel. Byl jsem celý naměkko z toho, že se film opravdu realizuje. Pro mě je to splněný sen, takže teď mám pocit, jako by každý den byly Velikonoce.“

Film se Stalonem, pak dvojka z Miami Vice, pak Tom Hanks a pes ze stejnojmenného filmu.

zdroj: Aerofilms