3:15 zemřeš (2005) - Info ze zákulisí

01.09.2008 18:17

Následující text je záznam skutečného telefonátu, který obdržela policie 13. listopadu 1974 a na jehož základě objevila zavražděné členy rodiny DeFeových:

Operátor: Suffolk County policie. Jak Vám mohu pomoci?

Muž: Střílelo se tu. U DeFeových.

Operátor: Pane, jaké je Vaše jméno?

Muž: Joey Yeswit.

Operátor: Dobře, odkud voláte?

Muž: Přímo z Ocean Avenue v Amityville.

Operátor: Co je za problém, pane?

Muž: Střelba!

Operátor: Střílí se tam. Je někdo zraněný?

Muž: Ano, všichni jsou mrtví.

Operátor: Co tím myslíte, že všichni jsou mrtví?

Muž: Nevím, co se stalo. Přiběhlo dítě do baru. Říká, že všichni z té rodiny byli zabiti.

Operátor: Vydržte chvíli, pane.

...úředník si vezme telefon

Úředník: Dobrá, řekněte mi, co se stalo.

Muž: Nevím. Kluk přiběhl do baru a řekl, že jeho matka a otec jsou zastřeleni. Běželi jsme do jeho domu a všichni v tom domě byli zastřeleni.

Úředník: Odkud voláte? Z veřejného telefonu?

Muž: Ne, volám přímo z toho domu.

Úředník: Vy jste v tom domě?

Muž: Ano.

Úředník: Kolik tam je těl?

Muž: Myslím, já nevím – myslím, že říkali čtyři.

...zatím nenašli zbylá dvě těla

13. listopadu 1974 obdržela policie šílený telefonát, který ji zavedl do Ocean Avenue 112 v Amityville, Long Island. Uvnitř rozlehlého domu se jim naskytla děsivá scéna - celá rodina DeFeových byla zavražděna. V následujících dnech se Ronald DeFeo, Jr. přiznal k tomu, že postupně zastřelil své rodiče a čtyři sourozence, a tvrdil, že ke spáchání těchto hrůzných vražd ho vedly hlasy v domě.

O rok později se George a Kathy Lutzovi a jejich děti stěhují do tohoto domu a věří, že bude jejich vysněným domovem. Ale krátce poté, co se zabydlí, začnou se dít podivné a nevysvětlitelné věci, ze všech koutů domu se ozývají hlasy…

3:15 ZEMŘEŠ je natočen podle skutečného příběhu George a Kathy Lutzových a připomíná jednu z nejstrašlivějších událostí všech dob… Po 28 dnech rodina Lutzových z rezidence uprchla. Nyní, 30 let po těchto šokujících událostech, které inspirovaly román - bestseller a jeden z nejpopulárnějších hororových filmů všech dob, znovu ožívá dům, kde to všechno začalo: dům v Amityville.

13. listopadu 1974 obdržela policie šílený telefonát, který ji zavedl do Ocean Avenue 112 v Amityville, Long Island. Uvnitř rozlehlého domu se jim naskytla děsivá scéna - celá rodina DeFeových byla zavražděna. V následujících dnech se Ronald DeFeo, Jr. přiznal k tomu, že postupně zastřelil své rodiče a čtyři sourozence, a tvrdil, že ke spáchání těchto hrůzných vražd ho vedly hlasy v domě.

O rok později se George a Kathy Lutzovi a jejich děti stěhují do tohoto domu a věří, že bude jejich vysněným domovem. Ale krátce poté, co se zabydlí, začnou se dít podivné a nevysvětlitelné věci, ze všech koutů domu se ozývají hlasy…

3:15 ZEMŘEŠ je natočen podle skutečného příběhu George a Kathy Lutzových a připomíná jednu z nejstrašlivějších událostí všech dob… Po 28 dnech rodina Lutzových z rezidence uprchla. Nyní, 30 let po těchto šokujících událostech, které inspirovaly román - bestseller a jeden z nejpopulárnějších hororových filmů všech dob, znovu ožívá dům, kde to všechno začalo: dům v Amityville.

Proč právě Amityville Horror?

Původní film, Amityville Horror, dosáhl v roce 1979 ohromného úspěchu. Diváci byli zděšeni příběhem založeným na pravdivých událostech. V hlavních rolích se tehdy představili James Brolin a Margot Kidder. Film byl kasovním trhákem a vydělal 86,4 mil. dolarů. Stal se kultovní klasikou, kterou si oblíbili příznivci hororů po celém světě. Původní Amityville Horror byl nominován na Oscara a svojí výraznou dominantou – domem z dob holandských kolonialistů, jehož pár bludičkových očí se navždy vryl do paměti filmových diváků – se zapsal do ikonografie populární kultury. Vyprávění George Lutze o tom, co se stalo během krátkého střetnutí jeho rodiny s legendární rezidencí, je často považováno za jeden z nejohromnějších příběhů strašidelného domu všech dob.

Nažhaveni úspěchem z roku 2003 – Texaský masakr motorovou pilou – začala trojice producentů, Michael Bay, Andrew Form a Brad Fuller, hledat námět na svůj další projekt. „Po uvedení Texaském masakru motorovou pilou jsme z marketingového hlediska sledovali, jak budou diváci na film reagovat,“ říká Form. „Zjistili jsme, že pokud se jedná o příběh inspirovaný skutečnými událostmi, jsou více zděšeni.“ „Síla hororu je o to více umocněna, pokud si diváci uvědomí, že se to mohlo ve skutečnost stát i jim. Hororové filmy založené na skutečnosti udělají daleko větší dojem a většinou zůstávají v myslích diváků dlouho poté, co odešli z kina,“ dodává Fuller.

Hledali ve starších filmech, které byly inspirovány skutečnými událostmi lidí. Zaujala je zejména dynamika filmu Amityville Horror. Kromě toho se kniha Amityville Horror prodala v nákladu 10 mil. kopií a kolem celého příběhu koluje řada nevysvětlitelných jevů – nikdo nemůže popřít, že Ronald DeFeo, Jr. vstal uprostřed noci a zavraždil 6 členů své rodiny, a je záhadou, jak mohl vystřelit osm ran z pušky Marlin, která je slyšet na míle daleko, a nikoho v domě ani v sousedství neprobudit.

Jak říká Fuller, kniha Amityville Horror obsahovala spoustu skvělých materiálů, které nebyly do původního filmu zapracovány. Tvůrci tedy chtěli celý případ prozkoumat důkladněji, hovořit s maximem lidí spojených se skutečnými událostmi a natočit film o děsivém příběhu George a Kathy Lutzových.

Filmaři si byli vědomi, že znovunatočení úspěšného filmu, který byl předmětem diskuzí po mnoho let, s sebou přinese řadu úskalí a nepříjemností. „Největší nebezpečí spočívá v tom, že diváci budou ihned srovnávat,“ říká Fuller. „Kolem Amityville Horror je spousta různých názorů a dohad, co se stalo a co ne. Když jsme přišli s myšlenkou natočit tento film, všichni jsme se shodli, že nejlepším způsobem, jak ho rozpracovat, je vzít klíčové části původního filmu a začlenit je do prvků knihy, které nebyly nikdy prozkoumány.“

Kdo napíše scénář?

Při výběru scénáristy panovalo jedno velké kritérium – najít někoho, kdo dokáže spojit prvky z původního filmu s novými liniemi příběhu inspirovanými a detailně rozepsanými v knize Jay Ansona a dodat mu správné napětí a mystičnost. Naštěstí nemuseli filmaři dlouho hledat. Oslovili scénáristu Scotta Kosara, který se již scénáristicky podílel na snímku Texaský masakr motorovou pilou. „Chtěli jsme, aby ten film byl pojat z více psychologického hlediska a nejdůležitější věcí bylo vytvořit postavy, se kterými se diváci ztotožní a budou se o ně strachovat,“ říká Form. „Scott odvedl skvělou práci na našem posledním filmu a jednou z věcí, která se nám na něm líbila, je jeho schopnost jít až k samotnému jádru zkoumaného projektu. Věděli jsme, že to dokáže skvěle a zajistí, že příběh, který vyprávíme, bude působivý a pravdivý.“

„U Amityville se mi líbila možnost převyprávět klasický příběh prokletého domu takovým způsobem, který bude děsit dnešní diváky. Problém všech prokletých domů je v tom, že tyto konfrontace se opakují. V začátcích se filmaři hodně spoléhali na počítačové triky – něco jako nový způsob vyprávění starých příběhů s novým efekty. Tato verze Amityville Horror se méně spoléhá na speciální efekty a více na psychologický horor,“ říká Kosar. „Linie příběhu, na kterou jsem se zaměřil, bylo spojení mezi Ronnie DeFeoem a Georgem Lutzem – jak ti zlí duchové domu vedou George dolu stejnou cestou, kterou následoval Ronnie ke své záhubě.“

Pojďme na režii

„Když Michael Bay založil Platinum Dunes, chtěl dávat příležitosti komerčním režisérům k natočení hraných filmů,“ říká Form. „To je oblast talentů, ve které běžně hledáme. Jsou to režiséři, kteří natočili hodně reklam a videí a kteří chtějí přejít k hranému filmu.“ Vybrali si Andrew Douglase, který tímto projektem debutoval v žánru hraného filmu.

Jeden z nejlepších komerčních režisérů na světě s charakteristickým stylem, který dokáže být jak nadčasový, tak i současný. Douglas režíroval stovky reklam pro takové klienty jako jsou Nike, Coca Cola, Chrysler, Volvo apod. „V Hollywoodu hledají snaživí producenti stále někoho, kdo v rámci těch jejich příslušných vizuálních médií stoupá k vrcholu,“ říká Douglas. „Když chcete být režisérem hraných filmů, jste ve stejné pozici a máte oči otevřené, hledáte zajímavé projekty. Těmi bývají akční a hororové filmy, protože je jasné, že tento žánr nahraje síle komerčního režiséra: moderní vizuální styl.“

Herci na Andrewovi oceňovali především jeho vnímavost vůči každému záběru a dodal filmu skutečně psychologický prvek. Jak říká Reynolds: „Cítil, že každá scéna je mikrokosmem celého snímku...“

Ta správná lokalita

Poté, co byla vyřešena otázka scénáře a režie, začali se filmaři zaobírat myšlenkou správného domu, který bude podobný původnímu sídlu v Amityville. „Prozkoumali jsme celé Státy a hledali jsme perfektní dům umístěný u vody, ale postupovali jsme pomalu,“ říká Form. „Prohledali jsem různá místa po celé zemi a po měsících pátrání jsme konečně našli kousek země u jezera, u Chicaga. Vytvořili jsme plány domu, když se náhle přihnal ohromný přívalový déšť, rozvodnil jezero a zničil ten kousek země.“ „Asi tak 12 hodin jsme naprosto netušili, co budeme dělat,“ říká Fuller. „Pak náš stavební koordinátor přišel a řekl, že na hranicích Wisconsinu je dům, který bychom mohli použít, když ho upravíme. V minutě jsme naskákali do auta a jeli tam. Když jsme šli k tomu domu, věděli jsme, že jsme našli náš dům.“

Přestože našli dům, který měl sloužit jako základ filmu, byl tu stále nelehký úkol – během šesti týdnů vytvořit interiér doby před 120 lety a dodat stylová okna. Tato zodpovědnost visela na bedrech vedoucí výroby Jennifer Williams.

„Ten dům ve Wisconsinu byl neskutečným objevem,“ říká Williamsová. „Nebylo snadné přesvědčit majitele, aby nám umožnili použít jejich dům, ale jakmile ho všichni viděli a cítili jeho přítomnost, každý souhlasil, že pokud budeme točit tento film, musíme ho točit na tomto místě.“ Williamsová pokračuje: „Ten dům je ve Viktoriánském stylu a byl postaven začátkem 19. století. Dům leží také u krásného jezera...“

Dalším úkolem pro Williamsovou bylo zasadit film do období 70. let. „Dům byl plný starého nábytku, koberců, tapet z 30. let. Měli jsme hodně práce, museli jsme vybudovat funkční kuchyni, přestavět všechny ložnice a zrestaurovat dřevěné podlahy, které byli po desetiletí zanedbávány. Velikou výhodou interiéru byla jeho rozložitost a řada schodů a točitých schodišť. Film byl zasazen do určité doby a dům, jako je tento, mýval pouze dva funkční telefony. Je snadné pochopit, jak bylo těžké komunikovat s okolním světem, když se v domě něco pokazilo.“

Výběr herců

Ústřední postavou příběhu je George Lutz, milující manžel a otec, kterého ovládnou zlé síly. „Přestože je George na začátku filmu velmi sympatickou postavou, postupně začne být posedlý domem,“ říká Form. „Dům na něj začíná mít fyzický vliv. Čím blíže se dostává ke sklepu, tím extrémnější jsou jeho fyzické symptomy a tím prudčeji se mění jeho osobnost. Je to dosti složitá postava, určitým způsobem se dům stává důležitým projevem George a na druhou stranu George představuje všechno zlo, které se v domě objevuje.“

Aby film působil tak, jak má, potřebovali filmaři mladého herce, který by dokázal bez problémů ztvárnit postavu více dimenzí, jehož rozsah ve filmu sahá od milujícího otce po mentálně vyšinutého zabijáka. „Jednou z prvních věcí, kterou jsme si zjistili, než jsme začali hledat herce, bylo stáří skutečného George a Kathy Lutzových, když se tyto události v roce 1975 staly,“ říká Fuller. „Georgeovi Lutzovi bylo pouze 28 let a Kathy Lutzové bylo 30 let. V původním filmu pak byli mnohem starší, ale my jsme chtěli obsadit role přesně podle skutečného věku. Také jsme chtěli získat herce, kteří se zatím neobjevili v takovýchto podobných rolích,“ pokračuje Fuller. „Když jsme se setkali s Ryanem Reynoldsem, připadlo nám to jako skutečně dobrý nápad, protože on je dobře znám z komedií. Ryan ztělesňoval všechno, co měl George mít: okouzlující a úžasný, ale zároveň velmi drsný a zlý.“

Reynolds nejprve váhal, když o projektu slyšel. Měl určité obavy, protože se jednalo o remake, ale jakmile si přečetl scénář, který daleko více kopíroval knihu, bylo rozhodnuto. „George Lutz byl dost horlivý muž a ten film je v podstatě o jeho boji udržet si své duševní zdraví, zatímco je veden do té smršti zla. Většina mé práce byla v komediích, takže pro mne to je role snů – šance zahrát si postavu, která má rozsah od A až po Z,“ říká Reynolds.

„Aby ten film fungoval, bylo důležité, aby byla postava George Lutze na začátku filmu velmi sympatická,“ uvádí Douglas. „Na začátku filmu tu postavu musíte milovat a na konci ji nenávidět. Ryan dodal šarm a sympatičnost této postavě, které nebyly zrovna napsané ve scénáři. Pro herce není snadné, aby si ho diváci oblíbili, nenáviděli ho a pak si je opět získal zpátky, ale Ryan to zvládnul skvěle.“

Krátce poté, co se rodina Lutzových nastěhuje do nového domu, začíná Kathy cítit jemné změny v chování a jednání svého manžela. Jak se jim George každým dnem více vzdaluje, Kathy bojuje za udržení rodiny pohromadě. Při obsazení této role se filmaři shodli na všestranné herečce Melisse George. „Když jsem obsadili Ryana do hlavní role, museli jsme určit, kdo bude hrát Kathy a to byl docela problém,“ říká Fuller. „Kathy je velmi složitá postava; na začátku filmu se zdá velmi poslušná a krotká, ale na konci je akční hrdinkou, která chrání své děti před smrtí… potřebovali jsme herečku, která je velmi sexy, ale je také věrohodná jako starostlivá matka tří dětí.“

„Kathy je milující, překrásná, sebevědomá žena,“ říká Georgeová. „Myslím, že důvod, proč zůstali v domě 28 dní, je, protože celou dobu odmítala myšlenku, že její manžel blázní a rodina se rozpadá.“ Když jsme se Georgeové zeptali, zda věří na události Amityville, řekla: „Na začátku jsem si nebyla jistá. Když jsem viděla původní film, nezdálo se mi to. A pak jsem začala prozkoumávat a číst, čím ti lidé prošli. Museli něco vidět. Museli něčím projít, protože se nikdy do toho domu nevrátili, aby si vzali jedinou věc. Žádnou věc. Odešli a nikdy se nevrátili. Muselo to být hodně zlé. Něco se v tom domě stalo.“

Reynolds a Georgeová byli oba potěšeni, když zjistili, že scénář objasňuje otázku: Proč se rodina nastěhovala do domu, když od začátku věděli o jeho hrůzné minulosti? „Když film začíná, vidíte, jak tato rodina žije v malém bytu a najednou mají možnost se nastěhovat do tohoto neuvěřitelně ohromného domu u jezera…“ říká Reynolds. „George Lutz je podnikatel a ví, že by si nikdy nemohl dovolit takovýto dům za normálních okolností. Cítí také tlak postarat se o svoji novou rodinu. Tak se obrátí na Kathy a říká, že oáza nezabíjí lidi. Lidé zabíjí lidi.“

Spokojenost filmařů panovala i po výběru dětských herců. Podařilo se jim najít čtyři velmi mladé herce, kteří s nebáli a byli natolik vyspělí, aby zvládli ty nejtemnější pasáže scénáře. „Ty malé děti byly úžasné. Nikdy jsme na ně nemuseli čekat a byly vždy skutečně soustředěné, což nám umožňovalo maximalizovat tu krátkou dobu, kdy jsme je mohli mít na place,“ říká Douglas. Ještě před samotným natáčením se filmaři rozhodli dát dohromady některé z herců, aby se mohli sžít jako rodina. Chtěli, aby Melissa ty děti dobře poznala a diváci v prvním okamžiku poznali, jak se mají rádi. Zatímco Georgeová a její filmové děti trávili čas spolu, Reynolds si zvolil jiný přístup. Nechtěl ty děti poznat ještě před natáčením, protože kdyby si je oblíbil, bylo by pro něj těžší být k nim hrubý a ohrožovat je na životě.

Skutečně strašidelný dům

Nejen, že štáb točil o strašidelném době, ale také oni prožívali skutečně strašidelné okamžiky. „Když máte dům tak starý, jako je tento, stále slyšíte duchařské historky,“ říká Reynolds. „Berete je s rezervou. Ale několikrát během natáčení se v domě uprostřed noci rozsvítily a zhasla světla. Ochranka nemohla najít v domě nikoho nebo vysvětlit, jak se to mohlo stát. První noc natáčení jsem se také vzbudil ve 3:15, což bylo dosti podivné.“

„Každý v domě bezdůvodně padal na zem a věci záhadně mizely,“ říká Melissa George. „Bylo také podivné, že ten dům se nacházel ve městě u Salemu, což je také název města, ze kterého pocházela rodina DeFeo. Věc, která mne nejvíce vyděsila, bylo to, že během druhého týdne natáčení zemřela Kathy Lutz a to jí bylo jen 59 let a přišlo mi to jako strašná shoda okolností.“

zdroj: SPI

Zpět

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.